ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.90.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 90/2013-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2013 o dovolání obviněných C. G. G. a M. V. S. , proti rozsudku Městského soudu Praze ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 7 To 266/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 68/2009, takto:
I.
Z podnětu dovolání obviněného M. V. S. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 7 To 266/2010 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 2 T 68/2009, oba rozsudky v části týkající se obviněného M. V. S.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného C. G. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 2 T 68/2009, bylo uznáno vinnými 7 obviněných. Pokud jde o 2 obviněné, kteří ve věci podali prostřednictvím obhájce dovolání, obviněný C. G. G. byl uznán vinným ad I. jednak trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodech 5) a 6) rozsudku) a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 8), 9) rozsudku) a jednak trestným činem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 6) rozsudku) a obviněný M. V. S. byl uznán vinným ad I) trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodech 11) a 14) rozsudku) a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 8), 9) rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:
I. 1 ) R. G. T.
dne 13. 12. 2007 v době od 17.17 hodin do 00.16 hodin dne 14. 12. 2007 u ČSOB T. a různých bankomatů v P., společně s dosud neztotožněnými osobami vybral s platební kartou Visa Electron Poštovní spořitelny, která byla poškozené L. K. odcizena z kabelky, jež měla zavěšenu na pravém rameni, dne 13. 12. 2007 v době od 17.00 hodin do 17.05 hodin v P. v soupravě metra na trase B ze stanice M. do stanice N. T., částku 15.000,- Kč a pokusil se vybrat další finanční prostředky ve výši 24.200,- Kč, což se mu nezdařilo, svým jednáním tak L. K. způsobil celkovou škodu ve výši 15.000,- Kč a pokusili se způsobit další škodu ve výši 24.200,- Kč,
2) R. G. T.
si dne 12. 02. 2008 kolem 13.00 hodin v P. na nástupišti stanice metra K. n. na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh se samostatně stíhaným L. N. P. a podezřelým M. A. M. a dalšími třemi dosud neztotožněnými spolupachateli vytipovali starší manželský pár, s nímž se všichni natlačili do stejných dveří soupravy ve snaze zabránit pohybu vytipovaným, přiblížit krytého jejich těly toho, kdo bude mít nejlepší příležitost zmocnit se obsahu kapes nebo zavazadel tak, aby ostatním nejblíže stojícím mohl předat získané věci pro případ odhalení, již vytipované obstoupili, to vše v úmyslem bezprostředně uskutečnit kapesní krádež, a protože jejich jednání pozorovala hlídka Policie ČR v civilním oděvu, čehož si někteří ze spolupachatelů všimli, varovali se navzájem a pokusili se z místa činu uprchnout,
3) E. B., a R.G.T. společně
dne 30. 04. 2008 kolem 13.45 hodin v P. na nástupišti stanice metra M. na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh ještě i s podezřelým D. C. N., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využili k tomu aby společným postupem - vytvořením tlačenice, znemožněním pohybu vytipovaného R.G.T. a vzájemným krytím těly poškozenému K. N., vytáhli ze zadní kapsy kalhot peněženku s finanční hotovostí 25.000,- Kč a platební kartou Maestro A. K. B.,
4) obžalovaný E. B.
dne 29. 05. 2008 kolem 09.20 hodin v P. v soupravě metra na trase A během jízdy ze stanice M. do stanice M. po předchozí domluvě s dosud neztotožněným spolupachatelem vytáhli poškozené G. D., z batohu pověšeného na zádech látkovou peněženku s finanční hotovostí 25,- EURO (626,50,- Kč dle tehdy platného kursu), 100,- CAD (1638,50,- Kč dle tehdy platného kursu), 512,-Kč, cestovním pasem a platebními kartami Američan Express, Master Card Banque Nationale a Banque Nationale, čímž jí způsobili škodu v celkové výši 2.777,- Kč,
5) E. B., C. G. G. a R.G.T. společně
dne 02. 06. 2008 v 09.52 hodin na P. na S. n. po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelým D. C. N., při vstupu do kostela Nanebevzetí Panny Marie vyvolali tlačenici, které využili k tomu aby poškozenému M. P., vytáhli z kapsy kalhot umístěné na pravém stehně peněženku s finanční hotovostí 500,- EURO (12.510,- Kč dle tehdy platného kursu), 2.000,- Kč a italskou osobní identifikační kartou, čímž mu způsobili škodu v celkové výši 14.510,- Kč,
6) C.G.G. a R.G.T. společně
dne 05. 06. 2008 v době od 21.00 hodin do 21.10 hodin v P. v soupravě metra na trase B během jízdy ze stanice F. do stanice A. po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelým M. M. M. a s dosud neztotožněným spolupachatelem přezdívaným ”B.” vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy, které využili k tomu, že poškozenému M. L. M. M., vytáhli z tašky pověšené přes levé rameno peněženku s finanční hotovostí 40,- EURO (983,- Kč dle tehdy platného kursu), platebními kartami Visa Unicard a Debit Card Visa, identifikační kartou a řidičským průkazem a zamezili svému dopadení krytím hlavního pachatele a útěkem,
7) I. D. G. a R.G.T. společně
dne 08. 06. 2008 v době od 09.10 hodin do 09.45 hodin v P. v soupravě metra na trase A během jízdy ze stanice M. do stanice M. po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelým M. M. M. s dosud neztotožněným spolupachatelem přezdívaným ”B.” vytáhli poškozenému H. T. S., z tašky pověšené přes rameno koženou peněženku s finanční hotovostí 8.000,- tchajwanských dolarů (4.184,- Kč dle tehdy platného kursu), 630,- EURO (15.488,50,- Kč dle tehdy platného kursu), 700,- Kč, identifikační kartou a platebními kartami Visa Taishn Bank a Master Card Fubon Bank, čímž mu způsobili škodu v celkové výši 20.372,50,- Kč,
8) E.B., C.G.G. a R.G.T. společně
dne 13. 06. 2008 v době od 10.35 hodin do 11.05 hodin na P. na Starých zámeckých schodech po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými L. N. P., a M. M. M., obstoupili starší manželský pár, jenž stál u cimbuří a pozoroval centrum P., posléze se na něj natlačili s úmyslem uskutečnit kapesní krádež, poškození se však chtěli vymanit z jejich sevření, začali se otáčet a tak znemožnili dokonání skutku a po rozestoupení se obžalovaných z místa činu odešli,
9) E.B., C.G.G. a R.G.T. společně
dne 13. 06. 2008 v době od 10.35 hodin do 11.05 hodin na P. na Starých zámeckých schodech po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými L. N. P. a M. M. M., obstoupili starší ženu, jež stála u cimbuří a pozorovala centrum P., posléze se na ni natlačili s úmyslem uskutečnit kapesní krádež, poškozené se však podařilo vymanit ze sevření, které jí bylo podezřelé a nepříjemné a tak znemožnila dokončit jednání skupině obžalovaných,
10) R.G. T. sám
dne 20. 06. 2008 v době od 21.40 hodin do 21.45 hodin P. na nástupišti stanice metra M. na trase B vytáhl poškozenému M. D. M., z pravé kapsy kalhot koženou peněženku s finanční hotovostí 10,- EURO (241,50,- Kč dle tehdy platného kursu), 400,- USD (6.191,50,- Kč dle tehdy platného kursu), 900,- Kč, osobními doklady a platebními kartami Visa Chase Bank, Visa Compass Bank a Master Card Capital One Bank, čímž mu způsobil škodu v celkové výši 7.333,- Kč,
11) I.D.G., S. N., M. V. S. a R.G.T. společně
dne 26. 06. 2008 kolem 09.15 hodin v P. na nástupišti stanice metra A. na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými I. S. a D. C. N., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využil obžalovaný M. V. S. a vsunul ruku do pravé kapsy kalhot poškozeného N. H. T., ze které chtěl vytáhnout peněženku s obsahem, čehož si poškozený všiml a za ruku jej chytil, M. V. S. posléze ruku z kapsy vytrhl, přičemž mu v ní zůstala finanční hotovost ve výši 20,- SK (16,- Kč dle tehdy platného kursu ), kterou poškozenému vrátil,
12) I.D. G. a R.G.T. společně
dne 08. 07. 2008 kolem 10.30 hodin na P. na S. n. po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými M. M. M. a A. A. T., při nastupování do tramvaje č. 1 vyvolali tlačenici ve dveřích vozu, které využil obžalovaný G. a poškozenému J. N., odcizil ledvinku připevněnou kolem pasu s finanční hotovostí 900,- Kč, mobilním telefonem značky Nokia v hodnotě 1.590,- Kč, platební kartou České spořitelny, a.s., osobními doklady a svazkem klíčů, čímž mu způsobili škodu v celkové výši 2.490,- Kč,
13) R.G. T.
dne 04. 08. 2008 v době od 09.38 hodin do 09.47 hodin u bankomatu České spořitelny, a.s., na P., S. n., spolu s podezřelým A. A. T., čtyřikrát dobil telefonní čísla společnosti Vodafone CZ, a.s., částkou 2.100,- Kč , z toho 2x na spřízněné tel. číslo a popáté byla tato operace na částku 2.100,- Kč bankomatem zamítnuta, přičemž veškeré transakce prováděl podezřelý T., zatímco obžalovaný T. jeho jednání kryl svým tělem a průběžně pozoroval okolí, z platební karty Visa Post Bank, která byla mimo jiné odcizena neztotožněným pachatelem s peněženkou z pravé zadní kapsy kalhot R. M., kolem 09.00 hod. - 9.30 hod. v P. mezi P. a P. v dopravním prostředku, způsobili poškozenému škodu v celkové výši 8.100,- Kč a pokusili se mu způsobit další škodu ve výši 2.100,- Kč,
14) I.D. G., M. V. S., P. S. a R.G.T. společně
dne 17. 08. 2008 v 19.51 hodin v P. na nástupišti stanice metra M. na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh s podezřelými M. M. M. a I. S., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využil obžalovaný G. a poškozenému G. R. M., vytáhl z pravé zadní kapsy kalhot peněženku s finanční hotovostí 1.050,- Kč, osobními doklady a šekovou knížkou, následně obviněný G. vystoupil ze soupravy a přeběhl k jiným dveřím téhož vagónu, v nichž ho zadržel syn poškozeného E. M., přičemž peněženka i s celým obsahem byla vrácena poškozenému,
svým jednáním tak obž. B. způsobil celkovou škodu ve výši 42.287,- Kč, obž. G. celkovou škodu ve výši 15.493,- Kč, obž. G. celkovou škodu ve výši 23.928,- Kč, obž. S. N. celkovou škodu ve výši 16,- Kč, obž. M. V. S. celkovou škodu ve výši 1.066,- Kč, obž. P. S. celkovou škodu ve výši 1.050,- Kč a obž. T. celkovou škodu ve výši 94.854,- Kč, přičemž se pokusil způsobit další škodu ve výši 26.300,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný C. G. G. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm.c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Za uvedené jednání byl obviněný M. V. S. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR na 3 roky.
Výše citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto ad III.1. podle §228 odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného C. G. G. o povinnosti společně a nerozdílně uhradit na náhradě škody poškozenému M. L. M. M. částku 983,- Kč.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byli zproštěni obžaloby:
1) obžalovaný S. N.
že dne 30. 04. 2008 kolem 13.45 hodin v P. na nástupišti stanice metra M. na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh s E. B. a R.G.T. ještě i s podezřelým D. C. N., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využil obviněný T. a poškozenému K. N., vytáhli ze zadní kapsy kalhot peněženku s finanční hotovostí 25.000,- Kč a platební kartou Maestro Aargauisch Kantonal Bank,
čímž měl spáchat jednak trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2, 3 písm. a) trestního zákona a jednak trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b trestního zákona.
2) obžalovaní E. B., C.G.G. a R.G.T. společně
dne 02. 06. 2008 kolem 12.00 hodin na P. 1 na Starých zámeckých schodech se po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými G. C. a D. C. N., vmísili do skupiny asijských turistů, v níž vyvolali tlačenici, které jeden ze členů skupiny využil a poškozenému K. K. B., vytáhl z kapsy kalhot umístěné na pravém stehně peněženku s finanční hotovostí 120,- EURO (3.002,- Kč dle tehdy platného kursu), 4,- USD (64,50,- Kč dle tehdy platného kursu) a řidičským průkazem, čímž mu způsobili škodu v celkové výši 3.066,- Kč,
čímž měli spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) trestního zákona.
3) M. V. S.
- dne 13. 06. 2008 v době od 10.35 hodin do 11.05 hodin na P. na Starých zámeckých schodech po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými L. N. P. a M. M. M., obstoupili starší manželský pár, jenž stál u cimbuří a pozoroval centrum P., posléze se na něj natlačili s úmyslem uskutečnit kapesní krádež, od dalšího jednání však upustili, neboť si jich uvedený manželský pár povšiml a z místa odešel,
- dne 13. 06. 2008 v době od 10.35 hodin do 11.05 hodin na P. na Starých zámeckých schodech po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými L. N. P. a M. M. M., obstoupili starší ženu, jež stála u cimbuří a pozorovala centrum P., posléze se na ni natlačili s úmyslem uskutečnit kapesní krádež, od dalšího jednání však upustili, neboť si jich uvedená žena povšimla a z místa činu odešla,
čímž měl spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákona, ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli odkázáni s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních poškození:
K. N. a K. K. B.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 2 T 68/2009, podali obvinění E. B., S. N. a M. V. S., i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 odvolání, o kterých rozhodl Městský soud Praze rozsudkem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 7 To 266/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněných E. B., C. G. G., I. D. G., M.V. S., P. S. a R. G. T. ve výrocích o trestech a ohledně obviněného S. N. pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný C. G. G. byl nově odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm.c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR v trvání 7 let. Obviněný M. V. S. byl nově odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR v trvání 7 let. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o trestech ostatních obviněných. Jinak zůstal napadený rozsudek obvodního soudu nezměněn.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných E. B., S. N. a M. V. S. zamítnuta.
Proti rozsudku Městského soudu Praze, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 7 To 266/2010, podali následně obvinění C. G. G. a M. V. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a u obviněného M. V. S. rovněž podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný C. G. G. v dovolání uvedl, že napadá výrok o trestu, neboť napadené rozhodnutí v tomto výroku ohledně uloženého trestu vyhoštění spočívá na nesprávném hmotněprávní posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále uvedl, že odvolací soud se v napadeném rozsudku zabývá pouze otázkou, zda u dovolatele z hlediska ukládání trestu byly či nebyly splněny podmínky dle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud při svém rozhodování však zcela ignoroval závazky České republiky vyplývající z mezinárodních smluv, konkrétně z Úmluvy o právech dítěte. Obviněný ve svém dovolání citoval články této úmluvy a rovněž i judikaturu. Dle názoru obviněného trest vyhoštění je v jeho případě v rozporu se zájmem na spojování rodin a měl by negativní dopad na život družky odsouzeného i na zajištění řádné výchovy jejich společné dcery.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o uloženém trestu a přikázal Městskému soudu Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. V. S. v dovolání uvedl, že pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak poukazuje na skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu je vůči jeho osobě zmatečný, neboť si výroky o jeho vině ( u skutků ad 8) a 9) v rozsudku) a zproštění obžaloby vzájemně odporují, a proto dle jeho názoru nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatel spatřuje v tom, že ani soud prvního stupně ani soud odvolací se dostatečně nezabývaly otázkou, že ani u skutků označených v bodech 11) a 14) nebylo dostatečně a bez pochybností prokázáno, že měl páchat údajnou trestnou činnost, pro níž byl souzen, tedy zda byl vůbec pachatelem. Obviněný vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, zvláště výpovědi svědků-policistů a záznam kamerového systému. Dovolatel rovněž namítl, že nebylo dostatečně a bez pochybností prokázáno, že spáchal trestný čin krádeže jako člen organizované skupiny.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle §265k tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný M. V. S. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. napadá způsob rozhodnutí o jeho odvolání, kdy mu co do námitek proti výroku o vině nebylo vyhověno, ačkoli tento výrok a výrok zprošťující povahy z rozsudku nalézacího soudu si vzájemně odporují. Tato varianta dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se však vztahuje na případ, kdy došlo k zamítnutí odvolání z ryze formálních důvodů ve smyslu §253 tr. ř., tedy bez věcného přezkoumání. Použitý dovolací důvod na výše popsanou procesní situaci dovolatele zjevně nedopadá. Namítaný vzájemný rozpor mezi výrokem o vině a výrokem zprošťující povahy ve vztahu k útokům ze dne 13. 6. 2008 však lze (s jistou mírou tolerance) spojovat s výtkou o nesprávnosti výroku o dovolatelově vině a tím i s výtkou nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu jím dále uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z vyhotovení rozsudku nalézacího soudu je patrno, že pod bodem IV. a 3) byl obviněný M. V. S. pro shora datované útoky ad 8), 9) podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, přičemž pod bodem I. byl jimi současně uznán vinným v rámci přisouzené trestní odpovědnosti za pokračující trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, v uvedených bodech dílem nedokonaný a ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a to v návaznosti na znění tomu odpovídající právní věty, že se v těchto bodech výroku o vině dopustil jednání ve smyslu takto přisouzené právní kvalifikace, přičemž v rámci popisu těchto skutků ad 8) a 9) výroku o vině přisouzených toliko obviněným E. B., C.G.G. a R.G.T. již dovolatel nefiguruje. Za popsaného stavu věci je zřejmé, že výrok o dovolatelově vině trpí vnitřním rozporem, neboť jeho skutkový podklad, spojený se závěrem o tom, že dovolatel v označených bodech naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a to v duchu tam uvedených zákonných znaků vyjádřených v současně přisouzené právní větě, zcela absentuje. V takové podobě se výrok o dovolatelově vině, akceptovaný i na odvolací úrovni, stává neudržitelným. Pro způsob nápravy je rozhodující, zda byl rozsudek v této podobě také ústně vyhlášen.
V daném případě je třeba uvést, že obviněný M. V. S. v rozporu se zaměřením uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhá opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně, zda pachatelem vedle vyjmenovaných spoluobviněných byl právě on (a to nejen u útoků pod body 8) a 9), ale i 11) a 14)). Jedinou hmotně právní námitkou je námitka nedostatku naplnění kvalifikačního znaku podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku o spáchání trestného činu krádeže jako člena organizované skupiny. Z rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že jednání obviněného M. V. S. (u skutků 11) a 14)) prokázané svědeckými výpověďmi a záznamy kamerového systému, u skutku ad 14) objektivizované navíc i prostřednictvím záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu, bylo v obou případech nedílnou a zcela programovou součástí skupinové nonverbální aktivity všech šesti (ad 11) a čtyř (ad 14) obviněných. Ta se vyznačovala zřetelnou vzájemnou interakcí jejích členů od vytipování vhodného teritoria k páchání trestné činnosti, přes zaměření na konkrétní osoby budoucích poškozených, jejich obstoupení za účelem provedení samotného aktu jejich okradení až po rychlé přemístění se s kořistí či i bez ní v případě hrozby odhalení, jakož i sdělování zkušeností využitelných do budoucna. Je zřejmé, že popsaným způsobem jednání se dovolatel do činnosti celé skupiny osob zapojil v kvalitě odpovídající judikatornímu výkladu podmínek organizované skupiny a že tak jednal ve smyslu §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku jako její člen.
Dovolatel C. G. G. svoje dovolání směřuje pouze proti výroku o trestu v části, která se týká trestu vyhoštění. Uvedené námitky proti uložení trestu vyhoštění však obviněný C. G. G. po stránce formální opřel toliko o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tomu odpovídajícím způsobem i slovně vyjádřil, že takový výrok o trestu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, je tedy zřejmé, že označený dovolací důvod neuplatnil v souladu s jeho obsahovým zaměřením. Pokud dovolatelovy výtky směřují proti uložení trestu vyhoštění s odkazem na splněné podmínky §80 odst. 3 tr. zákoníku, které uložení takového druhu trestu nepřipouštějí, je zřejmé, že dovolatel po stránce věcné a v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá to podstatné, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Takto zaměřená námitka však pod jediný jím uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá a není tak způsobilým podnětem k přezkoumání výroku o uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání obviněného M. V. S. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. z části důvodným a aby rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 2 T 68/2009, ve vztahu k němu zrušuje v celém rozsahu a dále aby rozhodl tak, že se věc ve zrušeném rozsahu přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí.
Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného C. G. G. rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. u obviněného M. V. S.
Dovolacím důvodem, který obviněný M. V. S. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v první alternativě, když v dovolání uvedl, že rozsudek nalézacího soudu je vůči jeho osobě zmatečný, neboť si výroky o jeho vině a zproštění obžaloby vzájemně odporují, a proto dle jeho názoru nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2.
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Dalším dovolacím důvodem, který ve svých dovoláních uplatnili oba obvinění, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. u obviněných C. G. G. a M. V. S.
Obviněný M. V. S. ve svém dovolání namítl (byť nesprávně podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.) skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu je vůči jeho osobě zmatečný, neboť si výroky o jeho vině a zproštění obžaloby vzájemně odporují. Jak správně uvedla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, lze vzájemný rozpor mezi výrokem o vině a výrokem zprošťující povahy ve vztahu k útokům ze dne 13. 6. 2008 (bod 8 a 9 rozsudku nalézacího soudu) s určitou mírou tolerance spojit s námitkou o nesprávnosti výroku o vině obviněného a tím i s námitkou nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu dále uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný M. V. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 2 T 68/2009, v bodě IV. 3) podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky ze dne 13. 6. 2008 (bod 8 a 9 rozsudku) a rovněž z popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině (viz body 8 a 9) rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jako pachatelé těchto útoků jsou uvedeni pouze obvinění E.B., C.G.G. a R.G.T., obviněný M. V. S. zde uveden není. Dále bylo zjištěno, že byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodech 11) a 14) rozsudku) a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 8),9) rozsudku), přičemž z tzv. právní věty obsažené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný se dopustil jednání ve smyslu výše uvedené právní kvalifikace, a to i v bodech 8) a 9), přestože v popisu skutku dovolatel není uveden.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že výrok o vině obviněného trpí vnitřním rozporem, neboť jeho skutkový podklad, na základě kterého by bylo možno učinit závěr, že dovolatel v citovaných bodech naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, vyjádřený současně v právní větě rozsudku soudu prvního stupně, zcela chybí. Odvolací soud pak ohledně námitky zmatečnosti rozsudku soudu prvního stupně uvedené v odvolání obviněného M. V. S. v odůvodnění svého rozsudku ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 7 To 266/2010, uvedl, že důvodem zprošťujících výroků není tvrzení obviněného, že na místě činu nebyl, protože se zdržoval v R., jak se obviněný v rozporu se skutečností mylně domnívá, ale toliko fakt, že obviněnému pro uvedené skutky nebylo sděleno obvinění. Současně je nutno zdůraznit, že nejde o písařskou chybu ani jinou zřejmou nesprávnost a nelze tedy postupovat dle ustanovení §131 tr. ř., neboť s uvedenými podstatnými vadami byl rozsudek ve veřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2010 i vyhlášen, což bylo dovolacím soudem zjištěno z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 3. 2010 (č.l. 1157). V tomto ohledu je dovolání obviněného M. V. S. důvodné, neboť mu lze přisvědčit v části týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. To vedlo ke zrušení obou rozsudků v části týkající se tohoto obviněného.
Pod ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze podřadit dále námitku obviněného M. V. S. ohledně nedostatku naplnění kvalifikačního znaku podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to spáchání trestného činu krádeže obviněným jako člena organizované skupiny.
Obviněný M. V. S. byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (v bodech 11) a 14) rozsudku). Takto byly posouzeny skutky, které podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2, s nimž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, spočívaly v podstatě v tom, že
pod bodem 11) I.D.G., S. N., M. V. S. a R.G.T. společně
dne 26. 06. 2008 kolem 09.15 hodin v P. na nástupišti stanice metra na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh i s podezřelými I. S. a D. C. N., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využil obžalovaný M. V. S. a vsunul ruku do pravé kapsy kalhot poškozeného N. H. T., ze které chtěl vytáhnout peněženku s obsahem, čehož si poškozený všiml a za ruku jej chytil, M. V. S. posléze ruku z kapsy vytrhl, přičemž mu v ní zůstala finanční hotovost ve výši 20,- SK, kterou poškozenému vrátil,
pod bodem 14) I.D. G., M. V. S., P. S. a R.G.T. společně
dne 17. 08. 2008 v 19.51 hodin v P. na nástupišti stanice metra na trase B po předchozí domluvě a rozdělení úloh s podezřelými M. M. M. a I. S., při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využil obviněný G. a poškozenému G. R. M., vytáhl z pravé zadní kapsy kalhot peněženku s finanční hotovostí 1.050,- Kč, osobními doklady a šekovou knížkou, následně obviněný G. vystoupil ze soupravy a přeběhl k jiným dveřím téhož vagónu, v nichž ho zadržel syn poškozeného E. M., přičemž peněženka i s celým obsahem byla vrácena poškozenému.
Trestní zákoník pojem organizovaná skupina přímo nedefinuje, avšak podle ustálené judikatury se jí rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozh. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Přitom se nevyžaduje, aby byl pachatel za člena této skupiny výslovně přijat nebo k ní výslovně přistoupil. Postačí, když se pachatel do skupiny fakticky včlení a aktivně se na její činnosti podílí. Nevyžaduje se ani, aby šlo o soustavnou trestnou činnost, postačuje, když je tímto způsobem proveden pouze i jeden akt (srov. rozh. č. 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.).
Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že měl mít předem tzv. domluvenou pozici a nebyla prokázána dohodnutá spolupráce údajných pachatelů s jasně danou dohodnutou úlohou. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky však bylo v průběhu daného trestního řízení prokázáno, že obviněný M. V. S. (spolu s dalšími obviněnými) se ve dvou výše uvedených případech dopustil jednání spočívajícím v tom, že na nástupišti stanice metra při nastupování vyvolali tlačenici ve dveřích soupravy metra, které využili obvinění k tomu, aby vsunuli ruku do kapsy kalhot poškozených a snažili se vytáhnout peněženku s obsahem. Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu dále konstatuje, že z rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že jednání obviněného M. V. S. bylo u skutků uvedených pod body 11) a 14) nedílnou a organizovanou součástí skupinové nonverbální aktivity všech šesti (viz bod 11) a čtyř (viz bod 14) obviněných. Ta se vyznačovala vzájemnou interakcí jejích členů, od svolávání se na místo vhodné pro páchání trestné činnosti, upozorňování se na vhodné oběti, jejich obstoupení za účelem realizace krádeže, rychlé přemístění se v případě hrozby odhalení, sdělování zkušeností s tzv. zamaskováním trestné činnosti a upozorňování na nedostatky některých členů skupiny, které komplikují činnost ostatním členům. Z provedených důkazů pak vyplývá, že obviněný M. V. S. vsunul ruku do pravé kapsy kalhot poškozeného N. H. T., ze které chtěl vytáhnout peněženku s obsahem (bod 11)) a u skutku pod bodem 14) byl obviněný ten, kdo se společně s dalšími spoluobviněnými na pořízených záznamech telekomunikačního provozu detailně věnoval situaci, kdy došlo k vrácení ukradených věcí poškozenému G. R. M. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, takové jednání obviněného zjevně naplňuje znak spáchání trestného činu krádeže členem organizované skupiny podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
Jinak obviněný M. V. S. v souvislosti s ustanovením §265b odst. l písm. g) tr. ř. uplatnil vyloženě jen skutkové námitky, které nelze akceptovat jako dovolací důvod.
V části tohoto usnesení, v níž byl obecně podán výklad ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud vysvětlil, že zásadně nezasahuje do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním. S ohledem na nutnost respektovat principy, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně zasáhnout, avšak jen zcela výjimečně za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě soudy tato zjištění učinily, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 2, která se týkají obviněného M. V. S. a která v napadeném rozsudku převzal také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.
Tato skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi policistů D. D., M. K. a L., záznam kamerového systému a u skutku pod bodem 14) rozsudku rovněž odposlechnuté hovory a záznam telekomunikačního provozu. Na základě provedených důkazů pak Obvodní soud pro Prahu 2 důvodně dovodil, že u skutku pod bodem 11) to byl právě dovolatel, kdo vsunul ruku do pravé kapsy kalhot poškozeného N. H. T., ze které chtěl vytáhnout peněženku s obsahem, čehož si poškozený všiml a za ruku jej chytil a u skutku pod bodem 14) byl obviněný ten, kdo se společně s dalšími spoluobviněnými na pořízených záznamech telekomunikačního provozu rozebíral situaci, jejímž výsledkem bylo vrácení ukradených věcí poškozenému G. R. M. Obvodní soud pro Prahu 2 hodnotil odposlechy a další důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustil se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy Obvodní soud pro Prahu 2 jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Pokud Městský soud v Praze převzal skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 do svého rozsudku, nelze mu v tomto ohledu nic vytýkat. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně a Městský soud v Praze jako soud odvolací se ke skutkovým zjištěním dobraly postupem, který je slučitelný s principy spravedlivého řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že případně nepovažuje dokazování za úplné, není dovolacím důvodem.
Obviněný C. G. G. v dovolání uvedl, že napadá výrok o trestu, neboť „napadené rozhodnutí v tomto výroku ohledně uloženého trestu vyhoštění spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ , jeho námitky se tedy týkají pouze uloženého trestu vyhoštění a spočívají na argumentu, že tento mu byl uložen přesto, že byly dány okolnosti vylučující ze zákona jeho uplatnění vůči němu.
Východiskem pro posouzení toho, zda je možné obviněným namítanou vadu výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu podřadit pod některý ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, je skutečnost, že ukládání trestů patří mezi hmotně právní instituty a pochybení při aplikaci ustanovení, která vymezují jeho právní rámec, je možno napadnout dvěma dovolacími důvody. První je uveden v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., druhý v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba zmíněné dovolací důvody mají vztah k aplikaci hmotného práva. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je speciálním dovolacím důvodem ve vztahu k výroku o uložení trestu. Vzájemný poměr obou dovolacích důvodů logicky vede k závěru, že má-li být napaden jen samotný výrok o uložení trestu, může se tak stát pouze s použitím speciálního dovolacího důvodu stanoveného k takovému výroku. Nejde-li tedy o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právní stránky zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř.
Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá pro případ, že dovolatel v dovolání vytýkal, že mu byl uložený nepřípustný druh trestu, avšak nesprávně odkázal na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., tak s ohledem na obsah jeho dovolacích námitek naplňujících důvod dovolání předpokládaný ustanovením §265b odst. l písm. h) tr. ř. toto formální pochybení samo o sobě nebrání dovolacímu soudu, aby přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
V posuzovaném případě obviněný C. G. G. napadl rozsudek soudu druhého stupně ve vztahu k jím uloženému druhu trestu vyhoštění. V úvahu tedy přicházela pouze aplikace §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který ovšem obviněný neodkazuje. V tomto ohledu je sice podané dovolání nepochybně formálně vadné, tato vada však sama o sobě vzhledem k věcné jednoznačnosti uplatněných námitek nebránila přezkumu napadeného rozsudku z daného hlediska.
V ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je uvedeno, že soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že jednotlivé okolnosti jsou v něm uvedeny kumulativně a musí existovat zároveň. Nejvyšší soud České republiky se ztotožňuje s názorem i argumentací odvolacího soudu, který v odůvodnění rozsudku uvedl, že obviněný nemá v České republice povolen trvalý pobyt. Dále není splněna ani podmínka pracovního a sociálního zázemí, neboť za pracovní zázemí nelze považovat dohodu o provedení práce na dobu určitou v trvání 3 měsíců (na práci pomocné síly v baru), kterou si obviněný sjednal až po svém propuštění z vazby. Rovněž okolnost, že obviněný v České republice žije s družkou, se kterou má nezletilou dceru, nevylučuje uložení trestu vyhoštění, zvláště za stavu, kdy dovolatelovo dítě pochází z mimomanželského vztahu, který nebyl ve tvrzeném zájmu dítěte ani dodatečně zlegalizován. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, neboť u tohoto obviněného nebyly splněny podmínky pro neuložení trestu vyhoštění dle §80 odst. 3 tr. zákoníku.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud České republiky
- z podnětu dovolání obviněného M. V. S. zrušil ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
- dovolání obviněného C. G. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud rozhodl o podaných dovoláních v neveřejném zasedání v souladu s ustanoveními §265r odst. l písm. a), b) tr. ř., aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas státního zástupce a obviněných.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2013
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal