ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1012.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1012/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. září 2013 o dovolání obviněného G. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 4 To 311/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 40/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 4 To 311/2012, byl podle §258 odst. 1 psím. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 6. 2012, č. j. 6 T 40/2012-261, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byly podle §70 odst. 1 písm. a, c), odst. 3 tr. zákoníku uloženy tresty propadnutí věcí a podle §80 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o vrácení bankovky (nominální hodnoty 100,- Kč) obviněnému a nově bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a opětovně podle §70 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 tr. zákoníku byly obviněnému uloženy tresty propadnutí věcí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 4 To 311/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že „krajský soud nesprávně posoudil, jak po stránce právní kvalifikace, tak po stránce skutkové, jednání odsouzeného“. Poukazuje na to, že se nelze ztotožnit s právní kvalifikací, kterou zvolil soud druhého stupně, a lze pouze vycházet ze závěrů soudu prvního stupně, který jeho jednání kvalifikoval jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti namítá, že nebylo pro použití zvolené právní kvalifikace soudem druhého stupně „dosaženo předpokládaného kvalifikačního znaku – značného rozsahu“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí se závaznými právními pokyny.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami, které obviněný v uplatněném dovolacím důvodu uvedl, je nutno konstatovat, že po skutkové stránce (stručně uvedeno pro účely dovolacího řízení) jeho jednání spočívalo v tom, že od 11. 2. 2011 do 28. 11. 2011 prodával (v 50 případech daroval) látku označovanou jako pervitin obsahující metamfetamin celkem 14 osobám, kdy se jednalo celkem o 716 prodejů (včetně výše uvedených darování), přičemž konzumentům předal drogy – nejméně 61,2g pervitinu, který byl distribuován v kvalitě 73,8% čistého metamfetaminu. Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že jednání obviněného je nutno posoudit podle kvalifikované skutkové podstaty s ohledem na vysokou kvalitu distribuovaného pervitinu, který obviněný prodával po dobu nejméně devíti měsíců, takto předal konzumentům nejméně 61,2g pervitinu, kdy jedno psaníčko pervitinu prodával za 100,- Kč a mělo představovat 0,1g pervitinu a zisk z prodeje měl přesahovat částku 120.000,- Kč.
K problematice znaků (značného rozsahu, většího rozsahu apod. v souvislosti s trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy) se Nejvyšší soud vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích, naposledy např. v rozhodnutí, které bylo uveřejněno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., kdy z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že skutkový stav byl ve věci, kterou projednával Nejvyšší soud pod sp. zn. 8 Tdo 463/2010 vymezen tak, že „ obviněný nejméně ve dvaceti případech vyrobil nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), kterou následně na různých místech prodával, daroval nebo jiným způsobem umožnil užít dalším osobám konkrétně uvedeným. Těmto poskytoval různé množství tak, že třem osobám přenechal nezjištěné množství pervitinu, jedné osobě prodal nejméně 10 g pervitinu za částku nejméně 15 000 Kč, další daroval jako odměnu za protislužbu nejméně 40 g pervitinu, další osobě daroval nejméně v osmi případech nejméně 5 g pervitinu, jedné osobě předal nejméně v jednom případě nejméně 0,2 g pervitinu, K. L. předal nejméně ve dvou případech nejméně 0,6 pervitinu, L. P. nejméně v deseti případech prodal a daroval nejméně 2 g pervitinu a D. Š. nejméně v sedmi případech prodal a daroval nejméně dva gramy pervitinu, přičemž ve shora uvedeném období prodal nebo daroval těmto a dalším osobám nejméně 64,8 g metamfetaminu, který si jmenovaní následně aplikovali “ (Nejvyšší soud v této souvislosti mj. konstatoval, že šlo o 59,8g nikoli 64,8g metamfetaminu) a obviněný byl uznán vinným trestným činem podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve „značném rozsahu“.
V nyní projednávané věci obviněný prodával a daroval (ve dvou případech) pervitin celkem čtrnácti osobám, kdy ze skutkového zjištění je patrno a sám obviněný ani nezpochybňuje, že tuto drogu prodával některým z odběratelů denně a takto v krátkém období devíti měsíců prodal a daroval pervitin v množství nejméně 61,2g, což při 73,8% kvalitě čistého metamfetaminu se blíží množstevní hranici kvalifikačního znaku „značného rozsahu“, o kterém se zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Z výše uvedeného rozhodnutí, které bylo publikováno pod č. 5/2013 Sb. rozh. tr. dále vyplývá, že „ určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 TrZ, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 či 12/2011 Sb. rozh. tr . ). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, když množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah“ .
V případě obviněného se jedná o pachatele, který nabízel drogu – pervitin, jehož kvalita činila 73,8% čistého metamfetaminu, což z hodnoty 61,2g pervitinu (pro obviněného nejpříznivější alternativy) představuje nejméně ¾ účinné psychotropní látky požadované pro kvalifikační znak „značný rozsah“. Vzhledem k tomu, že obviněný po dobu devíti měsíců prodával (ev. daroval) tuto drogu nejméně čtrnácti osobám a takto jednal nejméně v 716 jednotlivých případech prodeje či darování, kdy počet prodaných ev. darovaných „papírových psaníček“, byl podstatně vyšší než počet jednotlivých případů prodeje a darování, neboť v některých případech prodával pervitin za částku 200,- Kč, 500,- Kč apod., přičemž jedno psaníčko bylo prodáváno za částku 100,- Kč, šlo o kvalitní distribuovanou drogu – pervitin, za kterou obviněný prodejem získal částku přesahující 120.000,- Kč, pak uvedené okolnosti odůvodňují použití kvalifikované podstaty §283 tr. zákoníku, s množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému násobku požadovaného množství, ale tomuto se dostatečně přiblížilo. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudu druhého stupně, které tento vyjádřil na straně 10 – 12 odůvodnění svého rozsudku, a to i k osobě obviněného.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann