ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1342.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1342/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 v Brně dovolání obviněné B. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 43 T 2/2012, byla obviněná B. H. (dále zpravidla jen: ,,obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že od 23.30 hod. dne 28. 12. 2010 do 00.08 hod. dne 29. 12. 2010 v P., v ulici B. v bytě č. ...ve druhém patře domu, který obývala společně se svým přítelem, poškozeným P. P., s rozmyslem, neboť musela odejít nepozorovaně z kuchyně do ložnice, otevřít zásuvku, vzít pistoli belgické výroby zn. FN 1935 HP, call. 9 mm Luger, odjistit zbraň, vrátit se do kuchyně a nenápadně přistoupit k poškozenému, který seděl na židli u psacího stolu, a v úmyslu ho usmrtit, mu jednou ranou z bezprostřední blízkosti způsobila střelné poranění hlavy s pohmožděním mozku, když vstřel byl v pravé spánkové krajině a výstřel v oblasti levého spánku, na následky čehož poškozený na místě zemřel. Za tento zločin byla odsouzena podle §140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud uložil zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to pistole belgické výroby zn. FN 1935 HP, call. 9 mm Luger. Dále soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněné, aby zaplatila na náhradu škody poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku, každému částku 240.000,- Kč.
K odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, že obviněná B. H. je vinna, že dne 28. 12. 2010 od 23.00 hod. do 00.08 hod. dne 29. 12. 2010 v P., B., v bytě č. .... ve druhém patře domu, který obývala společně se svým přítelem, poškozeným P. P., v úmyslu ho usmrtit, mu jednou ranou z pistole belgické výroby zn. FN 1935 HP, call. 9 mm Luger z bezprostřední blízkosti způsobila střelné poranění hlavy s pohmožděním mozku, když vstřel byl v pravé spánkové krajině a výstřel v oblasti levého spánku, na následky čehož poškozený P. P. na místě zemřel. Za zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku jí uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro který ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil zabrání pistole belgické výroby zn. FN 1935 HP, ráže 9 mm Luger. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným E. P., E. P., H. P., nezl. D. P. a nezl. R. P., každému částku 240.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Marvanové v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Obviněná v něm namítla, že skutkový stav věci zjištěný na základě důkazů provedených soudy obou stupňů nenaplňuje zákonné znaky zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a dále, že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a důkazy provedenými před soudem. Extrémní nesoulad podle názoru obviněné spočívá v tom, „že žádným z provedených důkazů nebyla vyloučena verze obhajoby, že zbraň držel v inkriminovanou dobu poškozený, že on sám zamířil a posléze vystřelil z bezprostřední blízkosti do pravého spánku své hlavy, čímž si způsobil střelné poranění, v jehož důsledku na místě zemřel“. Skutkový závěr soudů obou stupňů o tom, že z pistole střílela, je podle obviněné v rozporu s výslechem znalce z oboru kriminalistika, odvětví fyzikální chemie Mgr. Tomáše Kmječe. Také závěr o tom, že s tělem poškozeného nebylo po činu manipulováno, je v rozporu s fotografickou dokumentací z místa činu. ze které jsou patrné krevní stopy na boku pohovky a na podlaze. Obviněná vytkla orgánům činným v trestním řízení, že zmařily provedení některých důkazů, které mohly potvrdit nebo vyvrátit verzi obhajoby. Nebylo provedeno její toxikologické vyšetření ani takové vyšetření poškozeného P. P., nebyl jí ani poškozenému odebrán potřebný počet vzorků z rukou kvůli zjištění přítomnosti povýstřelových zplodin. Dále nebyly zajištěny řádné stopy na zbrani, stěr biologické stopy byl proveden pouze z lučíku pistole a z této stopy se nepodařilo stanovit relevantní profil DNA, přičemž další stopy, ať už daktyloskopické nebo biologické nebyly ze zbraně sejmuty.
Obviněná také namítla, že rozsudek také trpí „základní vadou důkazního řízení, a to vadou tzv. opomenutých důkazů, neboť provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny. Obviněná nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, které ji shledaly vinnou s odůvodněním, že znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a soudního lékařství, odborným vyjádřením z odboru kriminalistika, odvětví balistika a fyzikální chemie, jakož i výpověďmi svědků, které tvořily ve svém souhrnu ucelený řetězec nepřímých důkazů obviněnou bez důvodných pochybností usvědčují ze spáchání zločinu vraždy. Podle obviněné se však soudy nedostatečně zabývaly některými důkazy, které svědčily v její prospěch a jiné důkazy deformovaly. Jedná se zejména o výpovědi svědků, z nichž vyplývá, že vztah mezi obviněnou a poškozeným byl dobrý. Neexistuje také žádný důkaz, který by potvrzoval, že by ze zbraně střílela obviněná, ani důkaz, který by vyvracel, že ze zbraně nestřílel poškozený. Soudy se podle obviněné dostatečně nezabývaly ani subjektivní stránkou zločinu vraždy, přičemž výrok o vině se opírá jen o nepřímé důkazy, které však netvoří ucelený řetězec, naopak řada z těchto důkazů svědčí ve prospěch obviněné. Podle názoru obviněné její verze průběhu skutkového děje není v rozporu ani se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalců doc. MUDr. Přemysla Klíra, CSc., a prim. MUDr. Michala Berana, Ph. D.
Obviněná také namítla, že psychický stav poškozeného P. P. se ve dnech, které předcházely údajné vraždě zhoršil a poškozený byl v depresi. V tomto směru soudy opomenuly významný důkaz, a to znalecký posudek MUDr. Karla Ctibrala z oboru psychiatrie ze dne 26. 12. 2005, a nevzaly v úvahu ani výpověď svědkyně L. P., bývalé partnerky poškozeného, která vypověděla, že poškozený v době jejich soužití vyhrožoval sebevraždou. Obviněná také uvedla, že byl porušen princip presumpce neviny, a že se proto cítí poškozena na svých právech.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, ve výroku o vině zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a na něj navazující výroky, včetně výroku o trestu, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 43T 2/2012, a aby Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k argumentaci obviněné, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti provedeného dokazování. Obecná námitka obviněné, že skutkový stav věci zjištěný soudy nenaplňuje zákonné znaky zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, je bezpředmětná. Soudy totiž dospěly k závěru, že to byla obviněná a nikoliv poškozený P. P., kdo v inkriminovaný okamžik vystřelil. Ze strany soudu nedošlo ani k opomenutí důležitých důkazů. Znalecký posudek MUDr. Karla Ctibrala byl zmíněn na straně 12 rozsudku soudu prvního stupně mezi listinnými důkazy, z nichž soud vycházel. Je však skutečností, že znalecký posudek byl zpracován v jiné trestní věci, a to pět let předtím, než došlo k vraždě. Přitom závěr soudů, že to byla právě obviněná, kdo použil zbraň proti poškozenému, nemůže tento posudek nijak vyvrátit. K dalším námitkám obviněné uvedl, že svým obsahem neodpovídají dovolacímu důvodu, který obviněná uplatnila a že těmito námitkami se obviněná pokouší dosáhnout zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. K takovým námitkám nelze přihlížet. Z námitek obviněné nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který by mohl výjimečně odůvodnit zásah do skutkových zjištění ze strany dovolacího soudu. Protože námitky existence tzv. extrémního nesouladu a opomenutých důkazů nejsou důvodné a důvodnou není ani námitka nedostatku naplnění zákonných znaků zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž další námitky nejsou právně relevantní, nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné než navrhované rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr.ř.) zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou a prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a že dovolání obsahuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoliv důvodu, ale jen z některého, resp. některých důvodů, které jsou taxativně stanoveny v §265b tr. ř. Podání dovolání z jiných důvodů je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný důvod dovolání byl v dovolání jen formálně deklarován. Uplatněné dovolací námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
Z hlediska zákonného obsahového vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mu odpovídá jen námitka, že nejsou naplněny zákonné znaky zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, a námitka extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a důkazy provedenými před soudem. Ostatní námitky jsou námitkami skutkovými, které stojí mimo uplatněný dovolací důvod.
Jestliže obviněná namítá nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které ve skutečnosti dovozuje jen z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a z vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení o dokazování. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), f) a l ) tr. ř.], které však obviněná neuplatnila a svou argumentací ani věcně nenaplnila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněné, jimiž zpochybňuje výrok o vině zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou. S obdobnými námitkami obviněné se dostatečně vypořádal ve svém rozsudku odvolací soud, na jehož závěry Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje. V dovolání obviněné nezjistil žádný podklad k tomu, aby vyslovil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze, který byl napaden dovoláním obviněné, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právní posouzení skutku jako zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku je správné.
Obviněná vznesla také námitku tzv. opomenutého důkazu, který, měl být posudek znalce z oboru psychiatrie MUDr. Karla Ctibrala ze dne 26. 12. 2005 o duševním stavu poškozeného P. P. Tato námitka neobstojí. Soud prvního stupně provedl důkaz tímto znaleckým posudkem a mezi dalšími důkazy jej vzal za základ skutkových zjištění. Okolnost, že tento důkaz nehodnotil podle představ dovolatelky, nemění nic na tom, že nejde o tzv. opomenutý důkaz, nehledě na to, že znalecký posudek byl vypracován před delší dobou a obecně nemůže vypovídat o duševním stavu poškozeného P. P. koncem roku 2010.
Obviněná také namítla, že v její trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, který podle názoru obviněné spočívá v tom, že ,,žádným z provedených důkazů nebyla vyloučena verze obhajoby, že zbraň držel v inkriminovanou dobu poškozený, že on sám zamířil a posléze vystřelil z bezprostřední blízkosti do pravého spánku své hlavy, čímž si způsobil střelné poranění, v jehož důsledku zemřel,“ a dále, že skutkový závěr soudů o tom, že ona střílela z pistole je v rozporu s výpovědí znalce Mgr. Tomáše Kmječe. Obviněná proto učinila i tento nesoulad předmětem dovolání. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Může tak učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud zjistil, že v trestní věci obviněné není mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají svůj podklad v provedených důkazech, soudy prvního i druhého stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Proto námitku považuje za zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání obviněné podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek