ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2408.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2408/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce DRUŽBA, stavební bytové družstvo, IČO: 00047708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 100/6, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému Statutární město Brno, IČO: 44992785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 398/4, o zaplacení částky 55.901,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 210/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2014, č. j. 15 Co 352/2013 – 89, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2014, č. j. 15 Co 352/2013 – 89, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal zaplacení částky 55.901,- Kč s příslušenstvím oproti odevzdání spoluvlastnického podílu o velikosti id. 34571/36920 na pozemcích specifikovaných v žalobě (dále jen „předmětné pozemky“). Uvedl, že uzavřel s žalovaným jako prodávajícím dne 26. 1. 2005 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu o velikosti id. 34571/36920 na předmětných pozemcích, přičemž vycházel z prohlášení žalovaného, že se stal vlastníkem uvedených pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Jednou z podmínek přechodu vlastnického práva k věci v majetku státu na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. však bylo podle žalobce i faktické hospodaření obce s věcí ke dni účinnosti zákona. S těmito pozemky přitom v době, kdy mělo dojít k jejich přechodu ze státu na žalovaného, fakticky hospodařil žalobce. Jelikož žalovaný s předmětnými pozemky ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. fakticky nehospodařil, nebyla naplněna podmínka přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovaného spočívající ve faktickém hospodaření žalovaného s předmětnými pozemky ke dni účinnosti zákona, žalovaný k předmětným pozemkům nenabyl vlastnické právo a nemohl je proto platně zcizit. Z uvedeného důvodu považoval žalobce kupní smlouvu uzavřenou s žalovaným za neplatnou a požadoval vrácení kupní ceny oproti vydání spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a uvedl, že spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích převedl na žalobce jako jejich vlastník, neboť vlastnické právo nabyl na základě zákona č. 172/1991 Sb., ze kterého nelze dovodit podmínku faktického hospodaření obce s majetkem ke dni jeho účinnosti. Za této situace je podle žalovaného kupní smlouva, kterou uzavřel s žalobcem za účelem převodu spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích platným právním úkonem, na jehož podkladě vlastnické právo k předmětným pozemkům přešlo na žalobce a není tedy právní důvod, aby se žalobce domáhal vrácení kupní ceny.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 6. 2013, č. j. 115 C 210/2012 – 68, žalobě na zaplacení částky 55.901,- Kč oproti odevzdání předmětných pozemků vyhověl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný nebyl v okamžiku uzavření kupní smlouvy s žalovaným vlastníkem předmětných pozemků. Ve svém rozhodnutí vycházel z ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž je jednou z podmínek přechodu vlastnictví věci v majetku České republiky na obce podle zákona č. 172/1991 Sb. faktické hospodaření obce s věcí ke dni účinnosti zákona. Soud prvního stupně v tomto směru zjistil, že s předmětnými pozemky v době uzavření kupní smlouvy fakticky hospodařil žalobce a nikoliv žalovaný. Následně soud prvního stupně uzavřel, že nebyl-li žalovaný ke dni uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětných pozemků, nebyl oprávněn je převést na žalobce, pročež je kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným absolutně neplatným právním úkonem. Z výše uvedených důvodů uložil žalovanému vrátit žalobci kupní cenu oproti odevzdání spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. 2. 2014, č. j. 15 Co 352/2013 – 89, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se závěry vyslovenými soudem prvního stupně o tom, že jednou z podmínek přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům z České republiky na žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb. bylo faktické hospodaření obce s pozemky ke dni účinnosti zákona. Pakliže žalovaný v tomto směru neunesl důkazní břemeno, soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nenabyl a kupní smlouva uzavřena dne 26. 1. 2005 účastníky řízení je neplatná. Dále se odvolací soud zabýval námitkou žalovaného týkající se neurčitosti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, komu má být odevzdán příslušný spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích. V tomto směru odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž je sice v případě bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění na základě neplatné smlouvy věcná legitimace dána pouze na straně účastníků smlouvy, avšak zákonná povinnost vrátit si vzájemná plnění je splněna i v případě, že účastník neplatné kupní smlouvy vydá věc jejímu vlastníku, namísto aby ji vydal svému smluvnímu partnerovi. Z uvedeného důvodu není třeba ve výroku rozhodnutí určit, komu má být spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích vydán.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2014, č. j. 15 Co 352/2013 – 89, podal žalovaný dovolání, v němž namítal:
a) zákonné podmínky pro přechod předmětných pozemku z majetku České republiky do vlastnictví žalovaného byly splněny, neboť zákon č. 172/1991 Sb. podle názoru dovolatele, rozsáhle odůvodněného v dovolání, nestanovil k přechodu věci v majetku státu do vlastnictví obce podmínku faktického hospodaření obce s věcí ke dni účinnosti zákona.
b) výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzeného napadeným rozsudkem, není dostatečně určitý, neboť z něj není zřejmé, vůči komu má žalovaný povinnost odevzdat spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích. Navíc je zmíněný výrok i nesprávný, neboť žalobci neukládá povinnost součinnosti při zpětném zápisu žalovaného jako vlastníka spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích do katastru nemovitostí, což je však nezbytné pro splnění závazku žalobce „vrátit“ vlastnické právo k předmětným pozemkům žalovanému.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že podané dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou s právnickým vzděláním a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“.
Námitka žalovaného stran neurčitosti a nesprávnosti výroku soudu prvního stupně potvrzeného odvolacím soudem ( sub b/ ) zakládá přípustnost i důvodnost dovolání, neboť se odvolací soud při řešení otázky určitosti výroku soudu prvního stupně odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž je v případě neplatné kupní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, kupující povinen poskytnout prodávajícímu součinnost potřebnou k tomu, aby byl jako vlastník nemovitosti opět zapsán v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2640/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3902/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1444/2014). V případě koupě nemovitosti, jak je tomu v souzené věci, jsou totiž vzájemnými a navzájem podmíněnými plněními ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny, přičemž současně platí, že zaplacení kupní ceny je protiváhou vlastnictví k převáděné věci. Důsledkem absolutní neplatnosti kupní smlouvy je pak vznik synallagmatického závazku ve smyslu ustanovení §457 obč. zák., kdy prodávající je povinen kupujícímu kupní cenu vrátit a vrácení kupní ceny je pak vyváženo tím, že vlastnictví k předmětu převodu zůstává prodávajícímu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, uveřejněný pod číslem 32/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3847/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2364/2012). Přesto však nelze vyloučit, že plné ustavení vlastnického práva prodávajícího si vyžádá další úkony smluvních stran neplatné kupní smlouvy. V případě kupní smlouvy, jejímž předmětem je nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí, je takovým dalším úkonem zpětný zápis vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí, z čehož plyne povinnost kupujícího poskytnout prodávajícímu součinnost potřebnou k tomu, aby byl prodávající jako vlastník nemovitosti opět zapsán v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3902/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1444/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2640/2012). Z výše uvedeného pro souzenou věc plyne, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval §457 obč. zák., když vrácení kupní ceny žalobci podmínil neurčitou a prakticky nerealizovatelnou povinností žalobce odevzdat spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech. Správně měl soud prvního stupně ve svém rozhodnutí podmínit vrácení kupní ceny žalobci povinností žalobce (kupujícího) poskytnout žalovanému součinnost při zpětném zápisu vlastnického práva žalovaného k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí. Jelikož ve výroku soudu prvního stupně, potvrzeného odvolacím soudem nebyla tato povinnost žalobce formulována, není výrok soudu prvního stupně správný. Potvrdil-li tento výrok odvolací soud, posoudil věc po právní stránce nesprávně.
Námitka, jíž dovolatel nastolil otázku, zda podmínkou pro přechod předmětných pozemků do vlastnictví žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb. bylo faktické nakládání žalovaného s pozemky ke dni účinnosti zákona ( sub a/ ), není důvodná. Dovolací soud totiž ustáleně judikuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 700/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1767/2005), že jednou z podmínek pro přechod věci z majetku ČR do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb. je faktické hospodaření s věcí ke dni účinnosti zákona. Jinými slovy, neprokázal-li žalovaný, že ke dni účinnosti zákona s předmětnými pozemky fakticky hospodařil, nebyly naplněny podmínky pro přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud v tomto směru ve svém rozhodnutí postupoval v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací soud neshledal důvod posoudit tuto vyřešenou právní otázku jinak, není uvedená námitka dovolatele důvodná.
Z důvodu shora uvedených dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.)
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu