Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.06.2014, sp. zn. 30 Cdo 1419/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1419.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1419.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1419/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Raiffeisenbank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti povinnému R. B. , pro 83 458,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 22 Nc 9103/2006, u soudního exekutora Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, pod sp. zn. 110 Ex 128/07, o dovolání soudního exekutora Mgr. Martina Svobody, zastoupeného JUDr. Markem Andráškem, advokátem se sídlem v Teplicích, Rokycanova 379/5, a dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2012, č. j. 26 Co 70/2012-693, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. 8. 2012, č. j. 26 Co 70/2012-695, takto: Dovolání se zamítá . Odůvodnění: Mgr. Jan Kvapík, pověřený exekutorský kandidát Mgr. Martina Svobody, rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2011, č. j. 110 Ex 128/07-636, tak, že z rozdělované podstaty 836 670,- Kč se uspokojí celkem jedenáct přihlášených pohledávek, přičemž na prvním místě pohledávka soudního exekutora Mgr. Martina Svobody ve výši 137 727,60 Kč, dále pohledávka Board Finance a. s. ve výši 177 817,- Kč, pohledávka Raiffeisenbank, a. s. ve výši 245 499,05 Kč, pohledávka soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky ve výši 30 088,80 Kč, pohledávka S E L F servis, spol. s r. o. ve výši 17 304,- Kč, pohledávka soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše ve výši 8 340,- Kč, pohledávka Raiffeisenbank, a. s. ve výši 102 089,83 Kč, pohledávka soudní exekutorky Mgr. Zuzany Komínkové ve výši 7 800,- Kč, pohledávky Finančního úřadu Brno – venkov ve výši 4 860,- Kč a 704,- Kč a pohledávka CETELEM ČR a. s. ve výši 104 439,72 Kč, vše k hotovému vyplacení. Krajský soud rozhodnutím ze dne 20. 8. 2012, č. j. 26 Co 70/2012-693, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že z rozdělované podstaty 836 670,- Kč se uspokojuje pohledávka zástavní věřitelky BOARD Finance a. s. ve výši 836 670,- Kč. Opravným usnesením z téhož dne, č. j. 20 Co 70/2012-695, opravil výrok tak, že se z rozdělované podstaty 836 670,- Kč uspokojuje 1/ pohledávka zástavní věřitelky Board Finance a. s. k hotovému vyplacení ve výši 749 885,84 Kč a 2/ pohledávka oprávněné k hotovému vyplacení ve výši 86 784,16 Kč. Odvolací soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 24. září 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09) a judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3807/2010), dle níž exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb., je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. O takový případ se v souzené věci jedná. S ohledem na názor vyjádřený v bodě XVIII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., účinného do 31. 12. 2007, ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, že pohledávku exekutora na úhradu nákladů exekuce je nutno považovat za pohledávku ve smyslu §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dále s ohledem na závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny, uzavřel, že při neexistenci pohledávky v první a druhé skupině má ve třetí skupině nejlepší pořadí pohledávka zástavní věřitelky Board Finance a. s., vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 121440 ze dne 30. 8. 2006. Tato smlouva byla uzavřena mezi společností Siente s. r. o. jako věřitelkou a manžely Radkem a Janou Balcarovými jako dlužníky a byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech povinného dle zástavní smlouvy ze dne 30. 8. 2006. Pro pořadí pohledávky, byť byla postoupena oprávněné, je rozhodující den 5. 10. 2006, kdy nastaly právní účinky vkladu zástavního práva v katastru nemovitostí. Rozhodujícím dnem pro pořadí oprávněné je datum podání návrhu na nařízení exekuce (15. 12. 2006). Soudní exekutor v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 poukázal na zákon č. 347/2007 Sb., jímž došlo ke změně §337c o. s. ř. v tom směru, že náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel je přesvědčen, že soud měl při rozhodování o rozvrhu aplikovat procesní předpis účinný v době konání jednání, nikoliv ve znění účinném v době zahájení exekučního řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná v dovolání uvedla, „…že dlužná částka věřitelky se skládá z jistiny, dlužného smluvního úroku, úroku z prodlení dlužného pojistného a dalších smluvních pokut. Částka úroku z prodlení činí 273 305,- Kč a skládá se z úroku z prodlení z nesplaceného úvěru ve výši 0,1 % denně od 30. 10. 2009 do zaplacení ve výši 159 324,- Kč a úroku z prodlení splaceného úvěru ve výši 0,1 % denně od 30. 10. 2009 do 2. 8. 2011 ve výši 113 981,- Kč. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně je stanoven ve smlouvě o úvěru č. 121440 ze dne 30. 8. 2006. Tato smlouva o úvěru je běžná spotřebitelská smlouva o úvěru, kde povinný jako účastník smlouvy není podnikatelem. Jako spotřebitel tedy nese odpovědnost za porušení povinnosti z předmětného závazkového vztahu podle občanského zákoníku“. Oprávněná odkázala na §517 odst. 2 obč. zák a současně na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 32 Cdo 509/2009), podle níž nemůže být výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva. Podle dovolatelky je třeba zákaz autonomie stran uplatnit i v exekučním řízení. Vedle úroků z prodlení smlouva o úvěru navíc stanoví smluvní úroky ve výši 22 % ročně z poskytnuté částky a smluvní pokuty při nesplnění určitých smluvních podmínek. Z důvodu nesprávné výše úroků z prodlení oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věřitelka Board Finance a. s. ve vyjádření k dovolání oprávněné uvedla, že přezkoumání výše nároku věřitele ze Smlouvy o úvěru není předmětem exekučního řízení, nýbrž řízení nalézacího. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl. Oprávněná ve vyjádření k dovolání soudního exekutora uvedla, že při řešení dovolatelem zpochybněné otázky je třeba postupovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Dovolání jsou přípustná podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že při rozhodování o rozvrhu v projednávané věci se aplikuje procesní předpis účinný v době zahájení exekučního řízení, tj. exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2007 (a nikoli účinný v době konání jednání, tj. exekuční řád ve znění z. č. 347/2007 Sb., jak prosazuje soudní exekutor), z čehož pak plyne, že pohledávka exekutora se uspokojí ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Oprávněná činí předmětem přezkumu dovolacího soudu správnost výše úroků z prodlení, vyplacených z rozdělované podstaty zástavní věřitelce Board Finance a. s., s tím, že úrok byl sjednán v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva, ačkoli na úvěrovou smlouvu nutno nahlížet jako na spotřebitelskou smlouvu. Právní posouzení věci je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Dovolání soudního exekutora není důvodné. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1233/2013, uvedl, že závěry judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) o tom, že v exekučních řízeních zahájených v době do 31. 12. 2007 se náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), jsou použitelné i v době po 1. 11. 2009, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb. Protože v projednávané věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 15. 12. 2006 (usnesení o nařízení exekuce ze dne 9. 1. 2007, č. j. 22 Nc 9103/2006-4, nabylo právní moci dne 3. 3. 2007), odvolací soud správně zařadil náklady soudního exekutora při rozvrhu do skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání oprávněné rovněž není důvodné. Oprávněná ve svém dovolání zpochybnila správnost výše úroků z prodlení, určených k výplatě z rozdělované podstaty zástavní věřitelce Board Finance a. s. Při rozvrhovém jednání (srov. protokol na č. l. 628 exekutorského spisu) a ani před jeho zahájením - jak je zřejmé ze spisového materiálu - však pravost, výši, zařazení do skupiny ani pořadí této její pohledávky nepopřela (§337b odst. 3 o. s. ř.). Nyní vznášené důvody představují tudíž novou skutečnost, jež v dovolání nelze uplatnit (§241a odst. 4 o. s. ř.). Protože se soudnímu exekutorovi ani oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud jejich dovolání bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) jako nedůvodná podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. června 2014 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/03/2014
Spisová značka:30 Cdo 1419/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1419.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§337c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
předpisu č. 286/2009Sb.
§337 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19