ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.995.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 995/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné ASÝLIE, s. r. o. , se sídlem v Trnové 73, identifikační číslo osoby 27404382, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, proti povinné HGF DEVELOPMENT s. r. o. , v konkursu, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, identifikační číslo osoby 27230392, zastoupené Mgr. Janou Latkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, pro 16 860 513,85 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 672/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2013, č. j. 20 Co 537/2010-230, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2013, č. j. 20Co 537/2010-230, se s výjimkou výroku I. usnesení v části, jíž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49EXE 672/2010-102, ve výroku o zaplacení smluvní pokuty, ruší a v tomto rozsahu se věci vrací městskému soudu k dalšímu řízení, jinak se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-102, částečně zastavil exekuci nařízenou podle notářského zápisu usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-28, v částce 14 667 668,21 Kč s úrokem ve výši 6,5 % p. a. z částky 13 705 853,64 Kč od 23. 9. 2009 do zaplacení a pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky ve výši 14 667 668,21 Kč od 2. 11. 2009 do zaplacení.
Učinil tak na základě návrhu ze dne 11. 6. 2010, kterým se povinná domáhala částečného zastavení exekuce v uvedeném rozsahu (tj. pro částku 14,667.668,21 Kč s příslušenstvím, které tvoří úrok ve výši 6,5 % p. a. z částky 13,705.853,64 Kč ode dne 23. 9. 2009 do zaplacení a pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky ve výši 14,667.668,21 Kč od 2. 11. 2009 do zaplacení). Návrh odůvodnila také tím, že svůj závazek částečně splnila k rukám věřitele BaH INSTRUMENTS LLC. Na svůj závazek zaplatila celkem 32 269 843,36 Kč, takže v okamžiku uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a sepisu notářského zápisu neexistovala v tvrzené výši. Oprávněná se dle povinné může domáhat zaplacení nejvýše 2 192 845,64 Kč s příslušenstvím.
Městský soud usnesením ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20Co 537/2010-153, rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že návrh na částečné zastavení exekuce zamítl. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že platby, na základě nichž se povinná domáhala částečného zastavení exekuce, již byly zohledněny v přílohách ke smlouvám o půjčce ze dne 1. 3. 2006 a 5. 3. 2007, v nichž předchozí věřitel a povinná najisto postavili výši zůstatku dluhu k tomu kterému datu. Platby ze dne 15. 6. 2007 ve výši 4 000 000,- Kč a ze dne 3. 10. 2007 ve výši 2 600 000,- Kč v těchto přílohách zohledněny nebyly, ačkoliv byly realizovány před sepsáním zmíněných dodatků ke smlouvám. Podle názoru odvolacího soudu je třeba dovodit, že tyto platby se půjček netýkaly, neboť je nelogické, že by jednatel povinné jinak netrval na tom, aby byly při vyčíslování zůstatku dluhu zohledněny. K námitce povinné uvedl, že oprávněná předložila plnou moc pro M. S., že tato plná moc splňovala všechny podmínky §31 obč. zák. a že pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 12. 2008, jíž byla pohledávka postoupena oprávněné, není rozhodné, zda plná moc byla připojena ke smlouvě.
Po zrušení tohoto rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, č. j. 20 Cdo 3267/2011-196, městský soud napadeným rozhodnutím usnesení ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49EXE 672/2010-102, změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 7. 2010, č. j. 49EXE 672/2010-44, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 49EXE 672/2010-157, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20Co 535, 536/2010-151, a usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 20 Cdo 244/2011-175, se zastavuje (výrok I.). Oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů 170 050,- Kč k rukám Mgr. J. L. do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a dále zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. D. V. náklady exekuce 7 856 Kč také ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.) Po doplnění dokazování listinnými důkazy a výslechem svědkyně Ing. K. dospěl k závěru, že sporné platby ve výši 4 000 000,- Kč a 2 600 000,- Kč byly povinnou uhrazeny na předmětné půjčky. Uvedl, že podle smluv o půjčce včetně dodatků uzavřených mezi povinnou a právní předchůdkyní oprávněné byla předmětem půjčky ze dne 1. 3. 2006 částka 26 922 255,- Kč na kterou povinná uhradila k 11. 7. 2007 1 000 000,- Kč, poté zůstatek půjčky činil 28 829 141,- Kč s 6,5 % úroky na dobu 360 dnů (dodatek 1 ze dne 11. 10. 2007) a dne 27. 12. 2007 15 526 404,- Kč a zůstatek činil 13 697 696,- Kč s 6,5 % úroky na dobu do 22. 12. 2008 (dodatek 2 ze dne 27. 12. 2007). Předmětem půjčky ze dne 5. 3. 2007 byla částka 9 594 214,- Kč, na kterou bylo zaplaceno věřiteli 9 143 442,- Kč, zůstatek půjčky k 28. 3. 2007 činil 450 772,- Kč na dobu 250 dnů (příloha č. 1). Povinné tedy vznikl závazek ve výši 36 516 469 Kč, na který zaplatila 25 922 255,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 12. 2008 postupitel BaH INSTRUMENTS LLC postoupil postupníkovi ASÝLIE s.r.o. pohledávku ve výši 13 705 853,64 Kč a 450 772,- Kč na základě uvedených smluv o půjčkách a jejich příloh; celková výše pohledávek včetně úroků z první pohledávky ke dni podpisu smlouvy byla 16 194 135,25 Kč. Podle sdělení Raiffeisen bank, a.s. ze dne 5. 10. 2010 má společnost BaH INSTRUMENTS LLC vedený u této banky účet č. 1071011553 Kč, na něhož povinná postupně zaslala 32 269 846,36 Kč (platby ze dne 15. 6. 2007 ve výši 4 000 000,- Kč a ze dne 3. 10. 2007 ve výši 2 600 000,- Kč představují dvě sporné platby, poslední platby došly 27. 12. 2007). Uvedl dále, že notářský zápis ze dne 22. 9. 2009 neměl skutkový základ v existujícím závazkovém vztahu účastníků, neboť pohledávka v době jeho sepisu neexistovala a neexistovala ani v době, kdy byla oprávněné postoupena (na půjčky celkem ve výši 36 519 469,- Kč povinná uhradila do 27. 12. 2007 celkem 32 269 846,36 Kč. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci zcela. V případě smluvní pokuty sjednané v notářském zápise uvedl, že ujednání o ní nevymezuje dobu plnění, a je materiálně nevykonatelné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3719/2011).
Oprávněná v dovolání , jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. s tím, že se napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Jedná se o otázku , „zda může být podkladem pro exekuci notářský zápis, když v něm uvedená pohledávka ve skutečnosti v době jeho sepisu neexistuje ve výši, která je v něm uvedena, a to z důvodu částečného plnění před vznikem exekučního titulu“, a zda z tohoto důvodu lze tedy zastavit exekuci zcela. Uvedla, že exekuce byla nařízena na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, a že v takovém případě je podstatné, zda zápis obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, nikoliv tedy zda odpovídá skutečně hmotněprávním vztahům mezi účastníky (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4220/2007). Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti jako veřejná listina zakládá vyvratitelnou domněnku pravdivosti toho, co je touto listinou osvědčeno, tedy obsah je pravdivý, není-li prokázán opak. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu dále uvedla, že nemá-li oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, nelze takové vymáhání považovat za přípustné, a je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000). V posuzovaném případě navíc je podstatou notářského zápisu uznání závazku ve výši 13 705 853,64 Kč povinnou. Takový zápis tedy zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době sepisu reálně existoval a trval, je na povinné, aby případně prokázala, že tvrzený dluh uvedený v exekučním titulu v daném místě a čase neexistoval nebo neexistoval v tam uvedené výši. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že povinný uhradil částku 6 600 000,- Kč, a zároveň mu vytýká, že se zabýval i jinými platbami, ačkoliv povinná zbytek dlužné částky nesporovala a svým dovoláním nenapadla. Podle jejího názoru odvolací soud přesouvá důkazní břemeno na oprávněnou, přičemž povinné se nepodařilo prokázat ani částečnou neexistenci exekvovaného dluhu. Stejně tak mu vytýká, že ignoroval skutečnost, že je vedeno řízení sporné, ve kterém se aktivita soudu, pokud jde o vyhledávání či opatřování důkazního materiálu, omezuje na posouzení skutečností, které strany tvrdí a prokazují. Stanovisko soudu, že částka 6 600 000,- Kč byla určena na splátku předmětných půjček, považuje na účelově vykonstruované. Připomněla rovněž rozporný postup povinné, která v tomto řízení tvrdí, že uvedené platby byly poskytnuty k úhradě dluhu, na druhé straně podala trestní oznámení na bývalého jednatele Ing. M. K. s tím, že uvedenou částku „vytuneloval“ a „zpronevěřil“. V rámci insolvenčního řízení, kdy byl na majetek povinné prohlášen konkurs, insolvenční správce uplatňuje vůči bývalému jednateli povinné opět částku 6 600 000,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu týkající se vykonatelnosti notářského zápisu a zastavení exekuce.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Podle §268 odst. 4 o. s. ř. týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
Soud při nařízení exekuce (§44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012), jejímž podkladem je notářský zápis, mimo jiné zkoumá, zda zápis obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4220/2007, na něhož sama dovolatelka odkazuje).
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je přitom takovým titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, nemá-li oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, nelze takové vymáhání považovat za přípustné a je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle §268 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000 uveřejněný v časopise Soudní judikatura 2001, pod číslem 15).
V usnesení ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, Nejvyšší soud současně uzavřel, že povinná se může bez zřetele na závazek obsažený v notářském zápise domáhat svých práv v řízení před soudem, popř. může navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., popř. podle §268 odst. 3 o. s. ř. (nyní odst. 4 o. s. ř.), prokáže-li že na stanovené plnění nemá oprávněná podle hmotného práva zcela nebo zčásti nárok .
Odvolací soud dospěl k závěru, že povinná měla dluh ve výši 36 519 469,- Kč, na který zaplatila ke dni 27. 12. 2007 celkem 32 269 846,36 Kč (ani sama povinná v návrhu ze dne 11. 6. 2010 netvrdila, že dluh uhradila zcela). Jestliže přesto exekuci zastavil zcela, aniž svůj závěr odůvodnil, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
Pokud jde o zastavení exekuce ve vztahu ke smluvní pokutě, kdy důvodem k zastavení je materiální nevykonatelnost notářského zápisu, v této části právní závěr odvolacího soudu zpochybňován nebyl a přípustnost dovolání vymezena nebyla.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce byla zastavena zcela, s výjimkou části týkající se smluvní pokuty, a ve výrocích o nákladech exekuce a nákladech soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.), a ve zbývajícím rozsahu odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu