ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1974.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1974/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně HIMAREX spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49 90 34 71, zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, proti žalovaným 1) J. T. , a 2) M. K. , zastoupenému JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 854/25, o zaplacení částky 1,546.128,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 378/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2013, č. j. 25 Co 87/2013-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaný 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 17.908,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. října 2012, č. j. 9 C 378/2011-77, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1,546.128,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na „vyřešení otázky procesního práva v otázce splnění podmínek pro koncentraci řízení a možnosti žalobce doplnit či upřesnit svá žalobní tvrzení a důkazy v návaznosti na stanovisko žalovaného (do doby prvního jednání zcela nečinného a neposkytujícího potřebnou součinnost k přípravě jednání) přednesené až u prvého jednání, na kterém nebyl žalobce přítomen, když svou neúčast včas omluvil“.
Dovolatelka obsáhle polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že tvrzení o výplatě půjčky v hotovosti doplnila a důkazy k prokázání této skutečnosti předložila v době, kdy již řízení bylo koncentrováno podle ustanovení §118b o. s. ř.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátkou, přes správné poučení odvolacím soudem se omezila na odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedla, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 29. ledna 2014. Jedná se přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu