ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2538.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2538/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovaným 1) P. K., a 2) M. K., zastoupeným JUDr. Stanislavem Klíčem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 2/2, o zaplacení částky 297.751,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 EC 509/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2013, č. j. 17 Co 319/2013-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.270,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro uznání ze dne 28. února 2013, č. j. 21 EC 509/2011-37, zastavil řízení o zaplacení částky 4.734,- Kč (výrok I.), dále uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni částku 297.751,75 Kč s úrokem z úvěru a s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku a náhradu nákladů řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalovaných v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. co do lhůty k plnění (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu (podle obsahu jen proti potvrzujícímu výroku o lhůtě k plnění) podali žalovaní dovolání, v němž poukazují na svou nepříznivou finanční a sociální situaci a vytýkají odvolacímu soudu, že tuto skutečnost při rozhodování o lhůtě k plnění nezohlednil.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť dle jejího názoru nesplňuje zákonné náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014 a ze dne 9. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 1974/2014, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli, neboť ač zastoupeni advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, se v dovolání omezili na konstatování, že „tato právní otázka není obšírně zachycena v judikatuře“, a dále pouze obsáhle popsali svou majetkovou a sociální situaci, jaké úvěry a k jakému účelu jim byly poskytnuty, povinnosti vyplývající pro banky a dlužníky ze smluv o úvěru, aniž by uvedli, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňují.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 4. listopadu 2013. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. srpna 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu