ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2731.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2731/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PTÁČEK – velkoobchod, a. s. , se sídlem v Brně – Kohoutovicích, U Velké ceny 4, PSČ 623 00, identifikační číslo osoby 25501143, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně – městě, Orlí 492/18, PSČ 602 00, proti žalované SPANIMEX s. r. o. , se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Počernická 804/12, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25729896, zastoupené JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o zaplacení částky 625.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 81/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č. j. 12 Cmo 11/2013-303, ve znění opravného usnesení ze dne 1. listopadu 2013, č. j. 12 Cmo 11/2013-315, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Ohlášení všech čtyř předpokladů přípustnosti dovolání upravených v §237 o. s. ř., tedy vlastně jen ocitování tohoto ustanovení, jak učinila dovolatelka, není postačující. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. k tomu již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). Ničeho nelze v tomto ohledu vyčíst ani z obsahového vymezení dovolacího důvodu.
Dovolatelka ostatně neoznačila ani judikatorní závěry, od nichž se podle jejího mínění odvolací soud odchýlil či od nichž by se měl odchýlit (a svou dosavadní rozhodovací praxi tudíž změnit) dovolací soud, a nevymezila takovou otázku procesního práva, jež by mohla být judikatorně vyřešena (srov. k tomu závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Řešení otázky potřebnosti nákladů k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. o. s. ř.), kterou předkládá, je věcí posouzení konkrétních okolností toho kterého řízení, nehledě na to, že dovolatelka tuto otázku ve snaze o její zobecnění zakládá na premise, která neodpovídá důvodům, na nichž dovoláním napadené rozhodnutí o nákladech řízení spočívá. Odvolací soud neodmítl přiznat náhradu nákladů řízení za úkony právní služby spočívající v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu „zcela paušálně, en bloc“, jak mu přisuzuje dovolatelka, nýbrž uvedl konkrétní důvody, proč tyto náklady neposoudil jako účelně vynaložené. Správnost těchto jeho úvah pak dovolatelka nezpochybnila, natož pak aby tak učinila způsobem, který vyžaduje ustanovení §241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.
Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu