ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4064.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 4064/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Silike keramika, spol. s r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Plachého 388/28, PSČ 370 46, identifikační číslo osoby 45317259, zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, s sídlem v Praze 1, Štěpánská 653/17, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 18,487.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 101/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2013, č. j. 1 Cmo 378/2012-576, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání zákonem neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; omezila se v tomto ohledu na konstatování, že její dovolání je přípustné, protože jsou naplněny procesní požadavky uvedené v §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že v rámci obsahového vymezení důvodů dovolání dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení odvolacího soudu v závěru, že zjištění, kdo zaplatil zálohu na kupní cenu nedokončené výrobní linky, se (se zřetelem na to, že co do základu byl žalobou uplatněný nárok na náhradu škody pravomocným mezitímním rozsudkem shledán důvodným) upíná k výši nároku, nikoliv k jeho základu, a činí tak poté, co cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k mezitímnímu rozsudku. Na základě polemiky s judikatorními závěry Nejvyššího soudu, podle nichž se uplynutím promlčecí doby úroky z prodlení promlčují jako celek, pak dovolatelka uvádí, že tento názor nesdílí, a domnívá se, že „právní otázka, zda jsou předmětné úroky z prodlení promlčené či nikoliv má být dovolacím soudem řešena tak, že tyto úroky z prodlení nejsou promlčeny“. I kdyby dovolatelka vyhověla stanoveným požadavkům na obsah dovolání a uvedla, v čem spatřuje – v souladu s obsahovým vymezením uplatněných dovolacích námitek - splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nezbylo by než dovolání odmítnout jako nepřípustné, neboť při řešení první z uvedených otázek se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by měl druhou z otázek, otázku promlčení úroků z prodlení, vyřešenou rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněným pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, posoudit jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu