ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.69.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 69/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Stipro s r. o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Za Drahou 1424 (identifikační číslo osoby 26826984), zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem v Mikulůvce 141, proti žalovaným 1) MUDr. V. S. , a 2) MUDr. M. S. , zastoupeným JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 94/27, o zaplacení 420.690,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení 254.070,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 17 C 217/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2012, č. j. 11 Co 496/2011-258, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2012, č. j. 11 Co 496/2011-258, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 25. května 2011, č. j. 17 C 217/2009-199, ve výrocích III. a VI. až VIII., a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 25. května 2011, č. j. 17 C 217/2009-199, ve výroku zamítajícím žalobu o zaplacení 420.690,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (III.), a ve výrocích o nákladech řízení (VI. až VIII.) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 754.827,- Kč z titulu nedoplatku ceny díla. Žalovaní na tuto pohledávku žalobkyně započetli svou pohledávku ve výši 420.690,- Kč z titulu smluvní pokuty za pozdní předání díla a dále pohledávky ve výši 257.143,- Kč a 76.994,- Kč z titulu ušlého zisku. Vzájemnou žalobou proti žalobkyni uplatnili nárok na zaplacení částky 239.960,- Kč z titulu slevy z ceny díla, částky 3.570,- Kč z titulu nákladů na vypracování znaleckého posudku, částky 52.500,- Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s vyklizením staveniště, částky 94.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za pozdní odstranění vad díla a částek 19.570,- Kč a 82.063,60 Kč z titulu náhrady škody.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 25. května 2011, č. j. 17 C 217/2009-199, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 334.137,- Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % za dobu od 12. 3. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % za dobu od 1. 7. 2010 do 25. 5. 2011 a ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí od 26. 5. 2011 do zaplacení (výrok I.), a dále (kapitalizované) úroky z prodlení ve výši 15.464,90 Kč a 213,20 Kč (výrok II.) Žalobu, jíž žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení dalších 420.690,- Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 14. 3. 2009 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 606,75 Kč a úroky z prodlení z částky 754.827,- Kč za dobu od 18. 12. 2008 do 11. 3. 2009, zamítl (výrok III.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 254.070,- Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 250.500,- Kč ve výši 8,5 % za dobu od 16. 11. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % za dobu od 1. 7. 2010 do 25. 5. 2011 a ve výši která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí od 26. 5. 2011 do zaplacení (výrok IV.). Vzájemnou žalobu v části, jíž se žalovaní po žalobkyni domáhali zaplacení 237.773,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 11. 2009 do zaplacení, zamítl (výrok V.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky VI., VII., a VIII.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. března 2012, č. j. 11 Co 496/2011-258, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích III., IV., VI. až VIII. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů při rozhodování vycházely mimo jiné ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2007 smlouvu o dílo č. 0305/2007, ve které se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést pro žalované (objednatele) „stavební práce - rekonstrukci a nadstavbu domu čp. 4/257 ve V. M. dle PD Mátl a Kyšák s.r.o. zak. číslo 75-07-PD.IČ-06, srpen/2006“ za cenu podle rozpočtu ve výši 8.359.927,- Kč s možností její změny dohodou při změně rozsahu díla. Smlouva byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 31. 10. 2008 a dodatkem č. 2 ze dne 25. 2. 2009. Konečná cena díla činila 9.898.601,07 Kč; z ní žalovaní nezaplatili 754.827,- Kč. Žalobkyně se zavázala, že dílo provede „ v termínu zahájení - 5/2007 dokončení - 7/2008 “, bez vad a nedodělků. Pro případ prodlení žalobkyně s předáním díla si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny díla za každý započatý den prodlení. Dílo bylo žalovaným předáno dne 12. 3. 2009. Ve smlouvě o dílo se žalobkyně rovněž zavázala vyklidit staveniště do pěti dnů od předání stavby objednatelům, přičemž pro případ prodlení se splněním této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500,- Kč za každý den prodlení. Staveniště žalobkyně definitivně vyklidila dne 12. 6. 2009 (k tomuto datu odstranila stavební buňku). Odpovědnost za vady díla a záruka byly řešeny v bodě IX. smlouvy tak, že dílo má vady, jestliže nemá vlastnosti stanovené projektovou dokumentací, technickými normami a nejsou-li takto stanoveny, musí mít vlastnosti obvyklé. Záruka byla poskytnuta po dobu 60 měsíců ode dne předání díla s tím, že reklamace musí být písemná. Žalobkyně se zavázala do tří dnů od obdržení reklamace dostavit se k prohlídce a k odstranění reklamované vady; nebude-li možné z objektivních důvodů reklamovanou vadu odstranit při prohlídce, měl být stranami dohodnut způsob a termín odstranění vady, ne však delší než 30 dnů. Bylo dohodnuto, že žalobkyně je povinna vady odstranit i v případě, že odpovědnost za ni neuzná. Dílo vykazovalo vady, které jsou popsány v posudku znalkyně Ing. Ilony Machačové vypracovaném na žádost žalovaných; tyto vady žalovaní žalobkyni včas vytkli. K vytčeným vadám se vyjadřovala znalkyně Ing. Hana Švančarová ve znaleckém posudku vypracovaném na žádost žalobkyně a Znalecký ústav z oboru stavebnictví a ekonomika ve znaleckém posudku, který byl vyžádán soudem. Dopisem z 12. 3. 2009 započetli žalovaní proti pohledávce žalobkyně z titulu doplatku ceny díla své pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 420.960,- Kč a z titulu náhrady škody ve výši 334.137,- Kč. Právní úkon započtení uvedených pohledávek je obsažen i v listině, která byla žalobkyni předána při jednání soudu dne 19. 1. 2011.
Na základě těchto zjištění dospěly soudy obou stupňů k závěru, že žalovaným vzniklo právo jak na smluvní pokutu za opožděné předání díla, tak na smluvní pokutu za pozdní vyklizení staveniště; ujednání účastníků o smluvních pokutách přitom posoudily jako určitá a platná. Mělo-li být dílo dokončeno a předáno v „červenci 08“, tedy k 31. 7. 2008, přičemž předáno bylo teprve 12. 3. 2009, byla žalobkyně v prodlení 209 dní a smluvní pokuta za opožděné předání díla činila 420.690,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyklidila staveniště teprve dne 12. 6. 2009 (k tomuto datu odstranila stavební buňku), ačkoli se zavázala učinit tak do pěti dnů od předání díla, byla v prodlení se splněním této povinnosti 101 dní a smluvní pokuta za pozdní vyklizení staveniště činila 50.500,- Kč. Při zohlednění četnosti a závažnosti zjištěných a řádně vytčených vad díla, přiznaly soudy žalovaným nárok na slevu z ceny díla ve výši 200.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Je přesvědčena, že jednostranné zápočty žalovaných z 12. 3. 2009 a z 19. 1. 2011 nemohly přivodit částečný zánik její pohledávky ve výši 420.690,- Kč, neboť žalovaným nárok na smluvní pokutu nevznikl. Oproti odvolacímu soudu, nadále prosazuje názor, že ujednání účastníků o smluvní pokutě, podle kterého je povinna zaplatit žalovaným pokutu za prodlení s předáním díla, je neplatné. Smlouva o dílo používá tři rozdílné termíny vztahující se k realizaci díla („dokončení, provedení a předání“) a protože termín předání díla v ní není sjednán, musí být ujednání o sankci sjednané pro případ opožděného předání díla neplatné. Svou argumentaci v tomto směru žalobkyně podpořila odkazem na rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1172/2003, v němž Nejvyšší soud řešil obdobný případ; má za to, že odvolací soud se od takového řešení odchýlil. Neplatné pro neurčitost je podle žalobkyně rovněž ujednání o smluvní pokutě sjednané účastníky pro případ prodlení s vyklizením stanoviště. Ve smlouvě totiž není uvedeno, co se pojmem „staveniště“ rozumí; v tomto ohledu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 555/2003. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že dopis žalovaných ze dne 12. 3. 2009 je výzvou věřitele k zaplacení částky 754.857,- Kč; prosazuje, že nejde o žádost věřitele o splnění dluhu ve smyslu §563 obč. zák. Srozuměna pak není ani s výši slevy z ceny díla, kterou soudy žalovaným přiznaly. Považuje ji za nepřiměřenou, neboť náklady na odstranění vad byly vyčísleny znaleckým ústavem pouze na 161.630,- Kč. Zdůrazňuje, že k vyřizování vytčených vad přistupovala zodpovědně, vady nebránily kolaudaci ani užívání předmětu díla, a že žalovaní jí při realizaci díla ztěžovali podmínky, neboť požadovali neobvykle vysoký počet změn oproti původní projektové dokumentaci.
Žalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl. Zdůraznili, že smlouvy mají být posuzovány především z hlediska vůle jejích účastníků. Účastníkům bylo známo, kdy má být stavba ukončena a zároveň předána. Žalovaná se zavázala do 31. 7. 2008 provést dílo bez vad a nedodělků a k tomuto datu tudíž mělo být dílo i předáno. Listinu z 12. 3. 2009 je namístě považovat za písemnou výzvu ke splnění dluhu a jejím doručením se stal jejich nárok na zaplacení smluvní pokuty splatným. Správné jsou i závěry, ke kterým soudy obou stupňů dospěly při hodnocení platnosti smluvní pokuty za prodlení s vyklizením staveniště, neboť staveništěm je vždy místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále opět jen „o. s. ř.“).
Přestože žalobkyně v dovolání uvedla, že jej podává proti „ potvrzujícímu rozsudku “ odvolacího soudu, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že ve skutečnosti (argumentačně) směřuje pouze proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta její žaloba o zaplacení částky 420.690,- Kč s příslušenstvím a ve výroku, pokud jí jím bylo uloženo zaplatit žalovaným částku 250.500,- Kč (s příslušenstvím) sestávající z 200.000,- Kč přiznaných na slevě z ceny díla a z 50.500,- Kč přiznaných na smluvní pokutě za pozdní vyklizení staveniště.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) se proto nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, se řídí §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je tudíž výtka, jíž žalobkyně zpochybnila skutkové zjištění, z něhož odvolací soud při rozhodování vycházel, konkrétně že nesprávně posoudil obsah listiny (dopisu žalovaných) z 12. 3. 2009, jestliže dovodil, že obsahovala výzvu k zaplacení částky 754.857,- Kč. Žalobkyně pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (popř. jednostranného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevů vůle jednajícího ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Jak bylo výše uvedeno, dovolacímu soudu je zapovězeno přihlížet k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §§241a odst. 3 o. s. ř.; skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit.
Prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobkyně brojí v první řadě proti závěru odvolacího soudu, že ujednání o smluvních pokutách sjednaných pro případ prodlení s předáním díla a prodlení s vyklizením staveniště jsou platná, kdy oproti odvolacímu soudu prosazuje závěr, že tato smluvní ujednání jsou neplatná pro neurčitost, neboť smlouva nevymezuje dostatečně určitě pojmy, s nimiž je sankce spojována, resp. povinnosti, které by měly smluvní pokuty zajišťovat. Dále zpochybňuje závěr odvolacího soudu týkající se přiměřenosti slevy z ceny díla.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Závěry odvolacího soudu ohledně práva žalovaných na smluvní pokutu za prodlení s vyklizením staveniště a ohledně práva žalovaných na slevu z ceny díla nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neboť uvedené právní otázky vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Pokud jde o smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení zhotovitele s vyklizením staveniště, účastníci si v článku V. odst. 6 smlouvy o dílo sjednali, že zhotovitel je povinen do 5 dnů po převzetí díla objednatelem vyklidit (předat) staveniště a v článku XI. odst. 3 si pro případ prodlení zhotovitele se splněním této jeho povinnosti sjednali (ve prospěch objednatele) smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý započatý den prodlení. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že dílo bylo žalovaným předáno 12. 3. 2009 a že žalobkyně teprve dne 12. 6. 2009 odstranila z pozemku žalovaných svou stavební vybavenost (konkrétně stavební buňku).
Staveništěm se zpravidla rozumí (a v tomto smyslu je uvedený pojem užíván i stavebně-technickými předpisy) místo určené k uskutečnění stavby nebo udržovacích prací; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě ve stanoveném rozsahu též jiné pozemky nebo jejich části, včetně pomocných ploch (pracovních, skladových apod.), které s ním prostorově souvisejí (srov. Slovník pojmů ve výstavbě vydaný Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, r. 2000). Z uvedené definice pojmu vycházel Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 15. října 2009, sp. zn. 28 Cdo 3794/2009, a není rozumného důvodu se od ní v dané věci odchylovat. Odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil, jestliže dovodil, že byla-li na pozemku žalovaných ještě po předání díla umístěna stavební buňka žalobkyně, nebylo „staveniště“ včas vyklizeno a žalovaným náleží smluvní pokuta za prodlení s vyklizením staveniště.
Ani otázka přiměřenosti slevy z ceny díla předložená k dovolacímu přezkumu nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (např. rozhodnutí ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, popř. ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004) konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo a soudu je přenecháno, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp., zn. 21 Cdo 5236/2007). Rozsah snížení ceny však musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy pak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Řečeno jinak, výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost.
Dovolací soud má oprávnění učinit otázku přiměřenosti slevy předmětem svého dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení. Tomu tak v posuzované věci není. Odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) při úvaze o výši slevy z ceny díla vycházel ze zjištění, že vady se vyskytly v 9 místnostech domu, na všech oknech, na fasádě a na vstupním schodišti. Pouze některé z vad byly estetické (fasáda, křivé zdi, praskliny ve zdivu), většinou však vady bránily řádnému fungování díla (zatékání, vady oken a dveří). Některé z vad (tepelný most v konstrukci střechy, zatékání u střešního okna v koupelně) bude nutné sledovat i v budoucnu a je tudíž namístě počítat s dalšími náklady na případné odstranění jejich následků. Za těchto skutkových okolností odvolací soud nepochybil, jestliže výši slevy neztotožnil s částkou nutnou k pouhému odstranění vad, jak prosazuje dovolatelka, nýbrž do ní promítl i snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty a zohlednil prognózu dalších možných projevů vad.
Dovolání proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku IV., proto dovolací soud jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Zásadně právně významným činí rozhodnutí odvolacího soudu závěr, že žalovaným vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v důsledku prodlení žalobkyně (zhotovitelky) s předáním díla, neboť tuto otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Vznik práva na zaplacení smluvní pokuty za podobných, resp. zcela srovnatelných skutkových okolností, řešil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 32 Odo 1172/2003 (na který ostatně žalobkyně po celou dobu řízení odkazovala), v němž dovodil, že smluvní pokuta nebyla sjednána z hlediska určitosti platně, byla-li povinnost zaplatit smluvní pokutu vázána na prodlení zhotovitele v plnění termínu předání díla, aniž byl tento termín ve smlouvě sjednán.
V posuzovaném případě se žalobkyně jako zhotovitel v článku III. odst. 1 smlouvy o dílo ze dne 4. 5. 2007 zavázala „ provést dílo v termínu: Zahájení – 05/2007; Dokončení 07/2008 “, přičemž v článku VII. odst. 1 smlouvy bylo sjednáno, že zhotovitel splní svůj závazek „ provést dílo “ jeho řádným „ dokončením a předáním objednateli “. Z uvedeného vyplývá, že smluvními stranami byl dohodnut termín dokončení díla a bylo ozřejměno (vydefinováno), ke kterému okamžiku se má závazek zhotovitele provést dílo za splněný. Z toho, že splnění závazku provést dílo je ve smlouvě spojováno s dokončením a předáním díla, lze usuzovat, že termíny dokončení díla a jeho předání nemusely splývat (být totožné); dílo mohlo být objednatelům předáno až následně po dokončení. Sankce specifikovaná v článku XI. odst. 1 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení zhotovitele s „ předáním “ díla objednateli z důvodů, které jsou na straně zhotovitele. Konkrétní datum předání díla (na rozdíl od stanovení termínu dokončení díla) však smlouva neobsahuje. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 32 Odo 1172/2003 je proto na daný případ plně aplikovatelné.
Jelikož odvolací soud řešil otázku platnosti ujednání o smluvní pokutě za opožděné předání díla v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, nezbylo než dovoláním napadený rozsudek v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. zamítajícím žalobu žalobkyně o zaplacení 420.690,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích odvozených (tj. nákladových) zrušit. Stejně tak byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v části, na níž se kasační důvody také vztahují, a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu