ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1168.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1168/2014-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 o dovolání obviněného M. C. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 439/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 47/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 3 T 47/2012, byl obviněný M. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), vedle spoluobviněného M. R., uznán vinným výroky ad 1) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ad 2) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ad 3) zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, ad 4) přečinem organizátorství přečinu úvěrového podvodu podle §§24 odst. 1 písm. a) k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ad 5) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ad 6) přečinem organizátorství přečinu úvěrového podvodu podle §§24 odst. 1 písm. a) k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ad 7) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, ad 8) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, ad 9) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, ad 10)-12) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
obviněný M. C. sám
1. dne 25. 4. 2009 v O.-S. O., na ul. M. v autobazaru Superauto.cz, prostřednictvím společnosti Superauta s. r. o. O.-M. O., uzavřel se společností Essox s. r. o. Č. B. úvěrovou smlouvu s výší úvěru 383.120,- Kč na financování koupě motorového vozidla zn. Škoda Octavia 2.0 TDi RS, kdy k žádosti o úvěr doložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, dle kterého měl být od 1. 12. 2008 zaměstnán ve firmě P. H. jako vedoucí výroby s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 22.640,- Kč, i když ve firmě P. H. nikdy nebyl zaměstnán, zaplatil pouze splátky v celkové výši 71.059,- Kč,
2. dne 18. 8. 2009 v B.-V., na ul. Z., v provozovně Autocentrum K.E.I. při sjednávání úvěrové smlouvy, přičemž úvěr byl použit na nákup osobního motorového vozidla, uvedl nepravdivě, že pracuje u zaměstnavatele M. T. s čistým měsíčním příjmem ve výši 28.000,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval, na základě těchto nepravdivých údajů mu byl poskytnut úvěr ve výši 509.670,- Kč od společnosti ŠkoFin s. r. o. P., kdy poslední splátku uhradil dne 26. 3. 2010 a od té doby další měsíční splátky nehradil,
3. dne 21. 4. 2010 v K. –F., na ul. O. v provozovně Autocentrála s r. o., při sjednávání úvěrové smlouvy, přičemž úvěr byl použit na nákup osobního motorového vozidla, uvedl nepravdivě, že pracuje u zaměstnavatele K. S. s čistým měsíčním příjmem ve výši 34.700,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval, na základě těchto nepravdivých údajů mu byl poskytnut úvěr ve výši 503.999,99 Kč od společnosti ŠkoFin s. r. o. P., kdy do současné doby neuhradil žádnou měsíční splátku,
obvinění M. C. a M. R. společně
4. v době od 20. 9. 2010 do 23. 9. 2010 v Č. T., K.-N. M. a O.-S. O., po předchozí dohodě pod příslibem finančního prospěchu přesvědčil obv. M. C. obv. M. R. k sepsání úvěrových smluv, zavezl ho na místa, pomohl s uzavřením smluv a přislíbil mu, že za něho bude tyto úvěrové smlouvy hradit, což však neučinil, ve dvou případech mu sdělil nacionále fiktivního zaměstnavatele, na základě toho obv. M. R. uzavřel
a) dne 20. 9. 2010 v Č. T., okres K., na ul. J. v prodejně P. se společností Home Credit a. s. B., úvěrovou smlouvu na částku 26.957,- Kč, na nákup elektroniky, kdy uvedl nepravdivě, že pracuje jako zaměstnanec u zaměstnavatele A. S. s čistým měsíčním příjmem ve výši 16.000,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut,
b) dne 23. 9. 2010 v K.-N. M., na ul. Č. v prodejně CSKA K. s. r. o. se společností Essox s. r. o. Č. B., úvěrovou smlouvu na částku 13.000,- Kč, na pořízení notebooku, kdy uvedl nepravdivě, že pracuje jako zaměstnanec u zaměstnavatele V. S. s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.000,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut,
c) dne 23. 9. 2010 v O.-S. O. na ul. T., v provozovně společnosti Auto N. s. r. o. se společností Credium a. s. P., úvěrovou smlouvu na částku ve výši 270.000,- Kč na pořízení osobního automobilu zn. Opel Astra Classic 1,4 16V, přičemž uvedl úmyslně nepravdivé údaje o zaměstnavateli a o výši pracovního příjmu a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut,
celkově tak způsobili škodu ve výši 309.957,- Kč,
5. v době od 2. 10. 2010 do 18. 10. 2010 v K.-F. na ul. N. v Obchodním centru K., vedeni snahou získat neoprávněný majetkový prospěch, navštívili prodejnu T-mobile Czech republic a. s., kde obv. M. R. vylákal a na svou osobu uzavřel dvě objednávky služeb sítě T-mobile, i když při uzavření smluv věděli, že poskytované telekomunikační služby hradit nebudou, konkrétně
a) dne 2. 10. 2010 č. zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia 6303i classic,
b) dne 18. 10. 2010 číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo v tarifním programu Grand, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Sony Ericsson ZYLO, přičemž ihned po uzavření objednávek obv. M. R. předal obv. M. C. všechny takto získané paušální SIM karty, mobilní telefony i s příslušenstvím včetně veškeré písemné dokumentace, kdy tento následně odebral telekomunikační služby, které nebyly dle vyúčtování řádně hrazeny, čímž vznikla společnosti T-mobile Czech republic a. s. P. škoda ve výši 110.438,- Kč,
obviněný M. C. sám
6. v době od 25. 11. 2010 do 2. 12. 2010 v K.-F., v K.-R. a v H., okres K., přesvědčil A. R. (stíhanou samostatně pod zn. 2 ZT 97/2011 OSZ Karviná a 8 T 97/2011 OS Karviná), pod příslibem vyřízení finanční půjčky k sepsání úvěrových smluv, současně jí zajistil nepravdivá potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu, kdy A. R. na základě tohoto uzavřela:
a) dne 25. 11. 2010 v K.-F., okres K., na ul. N., v provozovně spol. Datart International, a. s. smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 26.856,- Kč, jen proto, že záměrně a vědomě nepravdivě uvedla, že je od roku 2002 zaměstnána na D. ČSA, K. a má měsíční průměrný příjem ve výši 12.000,- Kč, ačkoli věděla, že je bez pracovního poměru a tento úvěr nesplácela, čímž způsobila spol. Cetelem ČR, a. s. P. škodu ve výši 26.856,- Kč,
b) dne 26. 11. 2010 v K.-F., okres K., na ul. N., v provozovně spol. OKAY, s. r. o. smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 18.597,- Kč, jen proto, že záměrně a vědomě nepravdivě uvedla, že je od 1.8.2002 zaměstnána u D. K., K. a má měsíční průměrný příjem ve výši 13.000,- Kč, ačkoli věděla, že je bez pracovního poměru a tento úvěr nesplácela, čímž způsobila spol. Essox, s. r. o. Č. B. škodu ve výši 18.597,- Kč,
c) dne 27. 11. 2010 v K.-R., okres K., na Tř. l., v hypermarketu Tesco úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 12.497,- Kč, jen proto, že záměrně a vědomě nepravdivě uvedla, že je od srpna 2002 zaměstnána na D. ČSA, K. a má měsíční průměrný příjem ve výši 10.000,- Kč, ačkoli věděla, že je bez pracovního poměru a tento úvěr nesplácela, čímž způsobila spol. Home Credit, a. s. B. škodu ve výši 12.497,- Kč,
d) dne 2. 12. 2010 v H., okres K., na ul. Ž., v pobočce GE Money Bank, a. s. smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 100.000,- Kč, jen proto, že v žádosti o úvěr záměrně a vědomě nepravdivě uvedla a doložila, že je zaměstnána u spol. Moravskoslezská správa nemovitostí, s. r. o. O. a má čistý měsíční průměrný příjem ve výši 12.547,- Kč, ačkoli věděla, že je bez pracovního poměru a tento úvěr nesplácela, čímž způsobila spol. GE Money Bank, a. s. P. škodu ve výši 100.000,- Kč,
a jednáním pod písmeny a-d) způsobil celkovou škodu ve výši 157.950,- Kč, přičemž veškeré zboží, které bylo zakoupeno prostřednictvím úvěrových smluv si obviněný M. C. ponechal,
7. dne 26. 11. 2010 v K.-F., okres K., na ul. N., v provozovně spol. T-Mobile Czech Republic, a.s. P., společně s A. R. (stíhanou samostatně pod zn. 2 ZT 97/2011 OSZ Karviná a 8 T 97/2011 OS Karviná) veden snahou získat neoprávněný majetkový prospěch, vylákal pod nepravdivou záminkou následného řádného užívání a placení poskytovaných telekomunikačních služeb 1 ks USB modemu zn. ZTE MF637 za zvýhodněnou cenu a 1 ks SIM karty, ačkoliv již při uzavření účastnických smluv se spol. T-Mobile Czech Republic, a.s. P., a to Tarif-Kredit 1.000, Tarif-Internet na cesty Standard a Tarif- Internet ADSL Standard bez pevné linky, měl záměr podmínky smluv porušit a nehradit za poskytované telekomunikační služby, což také realizoval, čímž způsobil za cenově zvýhodněný USB modem, SIM kartu a neuhrazené telekomunikační služby za období od 26. 11. 2010 do 12. 1. 2011 spol. T-Mobile Czech Republic, a. s. P. škodu ve výši 20.174,- Kč,
8. v době od 10. 3. 2011 do 17. 3. 2011 v H.-M. a K.-F. společně s obžalovaným D. S. vedeni snahou získat neoprávněný majetkový prospěch, navštívili postupně prodejny T-mobile Czech republic a. s., kde obv. D. S. vylákal a na svou osobu uzavřel celkem pět objednávek služeb sítě T-mobile, i když při uzavření smluv věděli, že poskytované telekomunikační služby hradit nebudou, konkrétně:
a) dne 10. 3. 2011 v H.-M., na ul. H. T., číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo, v tarifním programu Kredit 300, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Sony Ericsson Xperia X8,
b) dne 12. 3. 2011 v K.-F., na ul. N., v Obchodním centru K., číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo, v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia C6,
c) dne 12. 3. 2011 v K.-F., na ul. N., v Obchodním centru K., číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo, v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia C6,
d) dne 17. 3. 2011 v K.-F., na ul. N., v Obchodním centru K., číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo, v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia C6,
e) dne 17. 3. 2011 v K.-F., na ul. N., v Obchodním centru K., číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo, v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia C6,
přičemž ihned po uzavření objednávek obv. D. S. předal obv. M. C. všechny takto získané paušální SIM karty, mobilní telefony i s příslušenstvím, včetně veškeré písemné dokumentace, kdy tento následně odebral telekomunikační služby, které nebyly dle vyúčtování řádně hrazeny, čímž vznikla poškozené společnosti T-mobile Czech republic a. s. P. škoda ve výši 47.159,- Kč,
9. dne 17. 8. 2011 v době kolem 15.30 hodin v K.-N. M., na ul. H., veden snahou neoprávněně se obohatit, pod záminkou, že jeho manželka pracuje u soudu, tedy může zařídit vše tak, aby manžela paní B. nezavřeli, když tomuto hrozilo trestní stíhání za napadení manželky, vylákal od I. B. finanční částku ve výši 6.300,- Kč, kterou jí do současné doby zpět nevrátil,
10. dne 12. 10. 2011 v době kolem 19.45 hodin v Č. T. na ul. O. v Obchodním domě Kaufland, odcizil 24 ks Kopaničiarské slivky v hodnotě 477,60 Kč, K-Clasik baterie v hodnotě 49.90 Kč, svítilnu v hodnotě 279,- Kč, a pánský strojek zn. Rowenta v hodnotě 300,- Kč, kdy toto zboží měl uložené v textilní tašce převěšené přes rameno a takto prošel bez zaplacení přes informace, a poté byl za pokladnami zadržen pracovníkem ostrahy, organizaci Kaufland Česká republika v. o. s. P. způsobil škodu ve výši 1.106,50 Kč,
11. dne 8. 11. 2011 v době kolem 20.10 hodin v O.-D., na ul. H., v prodejně Hypermarketu Interspar na prodejní ploše zkonzumoval potraviny, a to 1 ks zbojnického rohlíku, 1 ks obyčejného rohlíku, 1 ks paštiky zn. Májka, dále pod bundu uschoval zboží, a to 1 ks pánského parfému zn. Bruno Banani, 1 ks dámského parfému zn. Bruno Banani, 3 ks ponožek zn. Puma, následně prošel pokladní zónou, aniž by uvedené zboží zaplatil, přičemž za pokladní zónou byl zadržen pracovníky ostrahy, svým jednáním poškozené organizaci Spar Česká obchodní společnost s. r. o. P. způsobil škodu ve výši 978,50 Kč,
12. dne 10. 1. 2012 v době kolem 14.59 hodin v K.-F., na ul. N., v prodejně Hypermarket Albert, odcizil 1 pár ponožek, které si oblékl a nazul si zpět boty, následně prošel pokladní zónou, aniž by uvedené zboží zaplatil, přičemž za pokladní zónou byl zadržen pracovníky ostrahy, svým jednáním poškozené organizaci Ahold Czech republic a. s. K.-F. způsobil škodu ve výši 99,- Kč,
přičemž uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 1 T 78/2012, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2012, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, kdy na tento rozsudek se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, a dále pak zákazu pobytu na území Statutárního města O. ve výměře 24 měsíců .
Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167 pod bodem 2), byl obviněný podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území Statutárního města O. na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167 pod bodem 2), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 149/2013, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2013, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2012, č. j. 6 T 26/2012-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině i trestu obviněného M. R.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: obchodní společnosti Essox, s. r. o., Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, částku 321.970,- Kč, obchodní společnosti První moravské finanční, a. s., se sídlem Přerov I-Město, Čechova 2, okres Přerov, která převzala právní zastoupení poškozené obchodní společnosti ŠkoFin, s. r. o., Pekařská 6, Praha 5, částku 384.145,94 Kč, obchodní společnosti Kaufland ČR, v. o. s., Pod Višňovkou 25, Praha 4, částku 329,- Kč, obchodní společnosti Interspar, s. r. o., Nákupní 389/1, Praha 10-Štěrboholy, částku 979,- Kč, obchodní společnosti České pojišťovně, a. s., Spálená 75/16, Praha 1, částku 639.100,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému a M. R. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti T-Mobile Czech republic, a. s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4, částku 110.438,- Kč.
Současně byl obviněný tímtéž rozsudkem podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 1 ZT 69/2011, pro skutek, v němž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §229 odstavec 3 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Tesco Stores ČR, a. s., Vršovická 1527/68v, Praha 10, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícím výrokům o vině i trestu tohoto rozsudku, podali obvinění M. C. a M. R. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 439/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 4), 5), 10), 11), 12) a dále ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně poškozených T-mobile Czech republic a. s., Kaufland ČR, v. o. s., a Interspar, s. r. o. a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu při nezměněném výroku o vině pod body 1), 2), 3), 6), 7), 8), 9) napadeného rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněné nově uznal vinnými, a to obviněného M. C. ad 1) organizátorstvím přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ad 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, a M. R. ad 1) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ad 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že
1. obvinění M. C. a M. R.
v době od 20. 9. 2010 do 23. 9. 2010 v Č. T., K.-N. M. a O.-S. O., po předchozí dohodě pod příslibem finančního prospěchu přesvědčil obv. M. C. obv. M. R. k sepsání úvěrových smluv, zavezl ho na místa, pomohl s uzavřením smluv a přislíbil mu, že za něho bude tyto úvěrové smlouvy hradit, což však neučinil, ve dvou případech mu sdělil nacionále fiktivního zaměstnavatele, na základě toho obv. M. R. uzavřel
a) dne 20. 9. 2010 v Č. T., okres K., na ul. J. v prodejně P. se společností Home Credit a. s. B., úvěrovou smlouvu na částku 26.957,- Kč, na nákup elektroniky, kdy uvedl nepravdivě, že pracuje jako zaměstnanec u zaměstnavatele A. S. s čistým měsíčním příjmem ve výši 16.000,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut,
b) dne 23. 9. 2010 v K.-N. M., na ul. Č. v prodejně CSKA K. s. r. o. se společností Essox s. r. o. Č. B., úvěrovou smlouvu na částku 13.000,- Kč, na pořízení notebooku, kdy uvedl nepravdivě, že pracuje jako zaměstnanec u zaměstnavatele V. S. s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.000,- Kč, přestože u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut,
c) dne 23. 9. 2010 v O.-S. O. na ul. T., v provozovně společnosti Auto N. s. r. o. se společností Credium a. s. P., úvěrovou smlouvu na částku ve výši 270.000,- Kč na pořízení osobního automobilu zn. Opel Astra Classic 1,4 16V, přičemž uvedl úmyslně nepravdivé údaje o zaměstnavateli a o výši pracovního příjmu a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut, celkově tak způsobili škodu ve výši 309.957,- Kč,
2. obvinění M. C. a M. R. společně
v době od 2. 10. 2010 do 18. 10. 2010 v K.-F. na ul. N. v Obchodním centru K., vedeni snahou získat neoprávněný majetkový prospěch, navštívili prodejnu T-mobile Czech republic a.s., kde obv. M. R. vylákal a na svou osobu uzavřel dvě objednávky služeb sítě T-mobile, i když při uzavření smluv věděli, že poskytované telekomunikační služby hradit nebudou, konkrétně
a) dne 2. 10. 2010 č. zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo v tarifním programu Kredit 1000 HIT, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Nokia 6303i classic, v ceně 3.099,- Kč,
b) dne 18. 10. 2010 číslo zákaznické smlouvy, číslo účastnické smlouvy, telefonní číslo v tarifním programu Grand, odebrán dotovaný mobilní telefon zn. Sony Ericsson ZYLO, v ceně 3.599,- Kč,
přičemž ihned po uzavření objednávek obv. M. R. předal ob. M. C. všechny takto získané paušální SIM karty, mobilní telefony i s příslušenstvím včetně veškeré písemné dokumentace, kdy tento následně odebral telekomunikační služby v ceně 21.797,- Kč, které nebyly dle vyúčtování řádně hrazeny, čímž vznikla společnosti T-mobile Czech republic a.s. P. celková škoda ve výši 28.495,- Kč.
Za výše uvedené jednání i za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný M. C. uznán vinným v bodě 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167, a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62, byl obviněný podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území Statutárního města O. na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu za jednání pod bodem 2) z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2013 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62, který nabyl právní moci 27. 6. 2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému a M. R. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené obchodní společnosti T-Mobile Czech republic, a. s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4, částku 28.495,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost T-Mobile Czech republic, a. s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl obviněný tímtéž rozsudkem podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 1 ZT 69/2011, pro skutky, v nichž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 9. 2011, který nabyl právní moci 29. 11. 2011, č. j. 1 T 96/2011-51, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který do současné doby nevykonal, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Podle §229 odst. 3 tr. řádu byly obchodní společnosti Kaufland Česká republika
v. o. s., Pod Višňovkou 25, Praha 4, a SPAR Česká obchodní společnost s. r. o., Nákupní 389/1, Praha 10-Štěrboholy, odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 439/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu, když podle jeho názoru napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že výrok o trestu v tomto rozhodnutí je neúplný.
V rámci své dovolací argumentace obviněný předně namítl, že uložený souhrnný trest odnětí svobody nebyl vyměřen správně z hlediska ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku. Konstatoval, že mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců nepodmíněně, přičemž byl mimo jiné zrušen výrok o trestu za jednání pod bodem 2) z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167, když ukládaný trest byl uložen i za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167. Podle jeho přesvědčení se v rámci ukládaného souhrnného trestu má trest vztahovat nejen k jednání v bodě 2), ale i k jednání v bodě 1) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167. Mělo být tudíž ve výroku o trestu také uvedeno, že se nejen zrušuje výrok o trestu za jednání pod bodem 2), ale též i za jednání v bodě l) z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167. Podle jeho přesvědčení pouze za tohoto předpokladu by mohly být naplněny zásady pro ukládání souhrnného trestu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu napadenou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, č. j. 6 To 439/2013-1073, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se do doby konání neveřejného zasedání k podanému dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Dovolatel v této souvislosti namítl, že v rámci ukládaného souhrnného trestu se trest měl vztahovat nejen k jednání v bodě 2), ale i k jednání v bodě 1) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167. Mělo být tudíž ve výroku o trestu také uvedeno, že se nejen zrušuje výrok o trestu za jednání pod bodem 2), ale též i za jednání v bodě l) z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167.
Ani takovou výhradu Nejvyšší soud nepovažoval za důvodně uplatněnou.
K dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který obviněný ve svém dovolání uplatnil, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že jej lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. řádu.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1. písm. k) tr. řádu, konkrétně, že mu měl být uložen souhrnný trest i za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167 [bod 1) tohoto rozsudku], ale tento dovolací důvod uplatněným dovolacím námitkám neodpovídá.
Obviněný však v dovolání také uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění − skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, pokud je namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z tohoto pohledu Nejvyšší soud považoval námitky obviněného směřující proti správnosti uloženého souhrnného trestu z hlediska ust. §43 odst. 2 tr. zákoníku, v rámci tohoto dovolacího důvodu za relevantně uplatněné. Současně však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
Podle ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný .
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším .
Po této zákonné citaci je vhodné připomenout, že souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Před aplikací citovaného zákonného textu a uvedených teoretických východisek na posuzovaný případ si Nejvyšší soud vyžádal aktuální opis Rejstříku trestů, jakož i příslušné soudní spisy, a zjistil, že dovolatel byl v minulosti vícekrát pravomocně odsouzen pro různou úmyslnou trestnou činnost. Z hlediska řešené problematiky má význam především jeho odsouzení, k němuž došlo ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 3/2013. V bodě 1) mu byl uložen za zvlášť závažný zločin loupeže podle 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 21. 5. 2012, trest odnětí svobody (samostatný) v trvání 2 let a 6 měsíců, přičemž podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2), kterého se dopustil dne 3. 4. 2012, mu byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území Statutárního města O. na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2012, č. j. 6 T 26/2012-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Je tedy zřejmé, že oba body tohoto odsouzení jsou ve vícečinném souběhu.
Trestné činnosti ve věci Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2012, č. j. 6 T 26/2012-90, se obviněný dopustil přede dnem 3. 4. 2012 (konkrétně od 21. 2. 2012 do 12. 3. 2012), tedy než se dopustil zločinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167. V předcházejících trestních věcech tak soudy při ukládání trestů obviněnému nepochybily. Z uvedeného vyplývá, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů tak správně uložily souhrnný trest jen za bod 2) výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, č. j. 1 T 3/2013-167, a z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2012, č. j. 1 T 78/2012-62.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. října 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal