ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1246.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1246/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2014 dovolání obviněného T. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 7 To 35/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 9/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 6 T 9/2013, byl obviněný T. B. (vedle spoluobviněného Š. H.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil společně se spoluobviněným Š. H. tím, že
dne 26. 4. 2013, v době od 17.30 hod. do 18.32 hod. v H. T., okres Ch., na městské komunikaci před domem ve S. ulici, po hádce, společně fyzicky napadli M. G., tak, že ho Š. H. několikrát udeřil pěstí do horní poloviny těla a T. B. několikrát udeřil M. G. do rukou a těla baseballovou pálkou, poté Š. H. přestal G. napadat a v čase od 18.30 hod. do 18.32 hod. útočil na M. G. již jen T. B., který G., ve zjevném úmyslu ho i usmrtit, opakovaně udeřil pálkou do hlavy, až ho srazil na zem, a když se G. pokusil vstát, kopl ho do obličeje a svého jednání zanechal až poté, co G. zůstal bezvládně ležet, způsobil mu tím otřes mozku, tržnou ránu v temenní krajině hlavy, vlasovou zlomeninu spánkové a temenní kosti vlevo, krvácení nad tvrdou plenu mozkovou, dvojitou zlomeninu dolní čelisti vpravo, výrazný otok dolní čelisti, krevní výronky na pravé straně krku, krevní podlitiny na malíkové straně levého předloktí, tržnou ránu na pravém lokti, pruhovité krevní podlitiny na levé straně hrudníku a na pravém stehně a oděrky na kořeni nosu, pravé tváři a v pravé čelní krajině a tato poranění měla ve svém souhrnu, ze soudně lékařského hlediska, povahu celkové vážné poruchy zdraví a jsou tak hodnocena jako těžké zranění, přičemž k ohrožení života poškozeného M. G. nedošlo jenom díky poskytnutí odborné lékařské péče.
Za to byl obviněný T. B. odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla současně uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Hradec Králové, škodu ve výši 41.774,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 6 T 9/2013, podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 7 To 35/2014, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 7 To 35/2014, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť neopravňuje k závěru, že měl úmysl poškozeného G. usmrtit. Zdůraznil, že podobné fyzické vyřizování si účtů není v jejich etniku ničím výjimečným, že po upadnutí poškozeného na zem na něj přestal útočit a pokud by ho chtěl usmrtit, tak by v útoku pokračoval. Je proto přesvědčen, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu dodal, že poškozený nečinně nestál, ale útočil na něj rozbitou lahví od piva. Nesouhlasí také s výpovědí svědka H., který dle něj nemluví pravdu a naopak souhlasí se závěry znaleckého posudku v tom, že se popere, ale nezabíjí.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný již v rámci obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Dle jejího názoru je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Obviněný se svého jednání dopustil nejen se značnou mírou agresivity, ale i brutality, proto právní kvalifikaci jednání obviněného považuje za zcela přiléhavou.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Námitku obviněného, že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ukončeného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že jednal s úmyslem poškozeného usmrtit, resp. že daný skutek měl být kvalifikován pouze jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, je tak možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Zvlášť závažného zločinu vraždy podle ustanovení §140 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí.
Podle ustanovení §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Jednání směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu i tehdy, jestliže pachatel jen započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu (např. vrah začal škrtit svou oběť, apod.). Od dokonaného trestného činu je pokus charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. Například pokus trestného činu vraždy není spojen s usmrcením oběti, ale jen s nebezpečím jejího usmrcení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 296 – 298 s.).
V průběhu řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný T. B. za situace, kdy mu ze strany poškozeného M. G. žádný útok nehrozil, napadl jmenovaného poškozeného tak, že ho mlátil baseballovou pálkou do rukou, těla i hlavy, až ho srazil na zem, a když se poškozený pokusil vstát, kopl ho obviněný do obličeje tak, že zůstal bezvládně ležet. Poté z místa činu utekl, aniž by poškozenému poskytl jakoukoliv pomoc. Tohoto jednání se přitom dopustil na místě veřejnosti přístupném (na městské komunikaci) a před několika přítomnými osobami.
Pokud obviněný namítá, že se jen bránil útoku ze strany poškozeného, tak tomu jeho tvrzení nelze dát na základě zjištěných skutkových okolností případu přisvědčit. Ve věci slyšení svědci shodně vypověděli, že poškozený na nikoho neútočil a navíc se sám ani nestačil útoku bránit. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, proč uvěřily výpovědím vyslechnutých svědků a naopak z jakých důvodů považovaly výpověď obviněného za účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
Nelze přehlédnout, že obviněný použil k útoku na poškozeného baseballovou pálku, která byla položena v automobilu mezi sedačkami, ač jinak byla převážena v kufru auta, a že po činu byla tato baseballová pálka nalezena ve spodní části ledničky zastavené židlemi ve společné kolárně panelového domu na ulici T. v Ch., tj. v místě bydliště Š. H. st. Je zřejmé, že baseballová pálka může být zbraní velice účinnou, kterou lze nepochybně při použití razantní síly a opakovanosti způsobit velmi těžké zranění či smrt. Obviněný tak musel vědět, že svým jednáním může poškozenému způsobit těžké zranění nebo smrt, jak ostatně sám doznal i ve své první výpovědi z přípravného řízení. I při tomto vědomí však poškozeného vší silou předmětnou pálkou, kterou držel v obou rukou, opakovaně udeřil do hlavy i dalších částí těla. Poté, co poškozený zůstal bezvládně ležet na zemi, místo činu opustil a o těžce zraněného poškozeného se dále nestaral.
Na základě vyhodnocení výše uvedených skutečností není pochyb o tom, že obviněný popsaným jednáním naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ukončeného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Ostatními dovolacími námitkami obviněný nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného týkající se nedostatků provedeného dokazování a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (tj. tvrzení, v rámci kterých hodnotí správnost závěrů vypracovaných znaleckých posudků a dále jeho výhrady, že není pravdou, že by poškozený před útokem jen nečinně stál, že výpověď svědka H. není pravdivá, apod.) je třeba považovat za námitky čistě skutkové. Je zřejmé, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustil a domáhá se změny skutkových zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s právním názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný T. B. předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ukončeného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, rozhodující soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného T. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. října 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná