ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1559.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1559/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. prosince 2014 dovolání obviněné V. N. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 9 To 314/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 9/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 2 T 9/2014, byla obviněná V. N. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že
v letních měsících 2013 v M. B., v úmyslu se obohatit, využila stařecké změny osobnosti s výraznou a snadnou ovlivnitelností a snadné manipulovatelnosti J. Z., a utvrzovala ho k prodeji bytové jednotky v bytovém domě, zapsaného na parcele a dále podílu o velikosti 5537/222806 na společných částech domu a podílu téže velikosti na pozemcích, zastavěné plochy a nádvoří, jednotky zapsané na pro obec a katastrální území obce M. B. dle kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2013 za částku 780.000 Kč, kdy po úhradě zálohy ve výši 200.000 Kč na účet u Československé obchodní banky a.s. v Mladé Boleslavi zbývající část ve výši 543.795 Kč postupně vyplacenou ve dnech 31. 7. 2013, 5. 8. 2013 a 8. 8. 2013 převzala v kanceláři Mgr. Z. v M. B., ul. K. pod nevážně míněným příslibem, že finanční hotovost uloží na účet ERA u ČSOB a.s., což však neučinila, finanční prostředky si ponechala pro svou vlastní potřebu a později na zakrytí tohoto protiprávního jednání opět s vědomím demence J. Z. s ním sepsala darovací smlouvu a nechala podepsat různé písemnosti, ačkoliv pro svůj zdravotní stav nebyl schopen rozpoznat smysl, váhu a účinek těchto úkonů, čímž J. Z. způsobila škodu ve výši 543.795 Kč, ačkoliv byla trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 35/2013, ze dne 16. 4. 2013 s právní mocí dne 31. 5. 2013 odsouzena pro přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaných rovněž ke škodě J. Z., k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců se zkušební dobou ve výměře 5 let a náhradě způsobené škody ve výši 254.500 Kč.
Za to byla odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné současně uložena povinnost nahradit poškozenému J. Z., škodu ve výši 543.795,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 2 T 9/2014, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 9 To 314/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 9 To 314/2014, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítá, že nedošlo ke spáchání skutku, pro který byla odsouzena, neboť veškeré finanční prostředky, které od poškozeného J. Z. obdržela, obdržela s tím, aby je použila pro vlastní potřebu. Poškozený jí částku 300.000,- Kč daroval na základě jím vlastnoručně sepsané darovací smlouvy ze dne 9. 8. 2013, kterou navíc sepsal v přítomnosti advokátky Mgr. Zavřelové. Dovolatelka tvrdí, že vycházela z toho, že poškozený netrpí žádnou duševní poruchou a je schopen činit právní úkony. Je přesvědčena, že nebylo žádnými důkazy prokázáno, že by iniciovala uzavření kupní smlouvy o prodeji bytu ze dne 9. 7. 2013. Veškerá jednání o koupi bytu vedl svědek D. přímo s poškozeným.
V další části dovolání obviněná poukázala na skutečnost, že při vyšetřování věci bylo zneužito ustanovení §158a tr. řádu, když výslech poškozeného J. Z. byl opakovaně proveden jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání, aniž by u tohoto úkonu mohl být přítomen její obhájce. Policie vyloučila i účast zmocněnce poškozeného Mgr. Zavřelové. Údaje uváděné poškozeným při výslechu na policii nepovažuje dovolatelka za věrohodné a naopak dle ní nelze považovat za nevěrohodná jeho pozdější tvrzení včetně výpovědi u hlavního líčení dne 24. 3. 2013, ve kterých uváděl, že část peněz obviněné daroval a další část byla utracena společně a s jeho vědomím. Za neúplné označuje obviněná i závěry vypracovaného znaleckého posudku ohledně zkoumání duševního stavu poškozeného. Zdůrazňuje, že až do vyšetření poškozeného znalci nikdo nezpochybňoval jeho duševní stav, proto ani ona nemohla vědět, že se jedná o osobu duševně narušenou. Dovolatelka trvá na tom, že v žádném případě nevylákala podvodným způsobem od poškozeného peníze. Zajišťovala pro poškozeného pomoc a potřebnou péči, proto se domnívá, že nelze bez dalšího tvrdit, že ji obdaroval jen z důvodu, že z něj podvodně vylákala peníze. Je toho názoru, že minimálně ohledně darování částky 300.000,- Kč nebyla její vina náležitě prokázána, neboť nebylo prokázáno, že by tuto částku od poškozeného vylákala.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněná v dovolání deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky uváděné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, resp. obsah dovolání je téměř totožný s obsahem odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Navíc výhrady, jimiž obviněná zpochybňuje závěry vypracovaného znaleckého posudku ohledně duševního stavu poškozeného a dále její tvrzení, že nedošlo ke spáchání skutku, pro který byla odsouzena a že nebylo žádnými důkazy prokázáno, že by iniciovala uzavření kupní smlouvy o prodeji bytu ze dne 9. 7. 2013, je třeba považovat z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za právně irelevantní, neboť se jedná o námitky, kterými obviněná nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale jen napadá soudy učiněná skutková zjištění. Těmito námitkami se obviněná pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněná na základě vlastního hodnocení důkazů nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustila a domáhá se změny skutkových zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek tak zaměňuje za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Jedinou námitkou, kterou lze formálně podřadit pod v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka obviněné, že při vyšetřování věci bylo zneužito ustanovení §158a tr. řádu, když výslech poškozeného J. Z. byl opakovaně proveden jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání.
Danou problematikou se však podrobně zabývaly již nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se po zhodnocení věci plně ztotožnil s jejich závěry v tom smyslu, že v posuzované věci byly splněny zákonné důvody pro postup podle §158a tr. řádu.
Poškozený byl vyslechnut jako svědek v přípravném řízení ve dnech 16. 8. 2013 a 22. 8. 2013 a tyto výslechy byly činěny jako neodkladné a neopakovatelné úkony. Tento postup příslušný policejní orgán zdůvodnil tím, že měl s ohledem na věk a zdravotní stav poškozeného pochybnosti o jeho schopnosti vnímat, zapamatovávat si a poté reprodukovat prožité skutečnosti a k tomu byla dána obava, že poškozený by mohl být ovlivňován třetí osobou. V rámci těchto výslechů poškozený mimo jiné vypověděl, že prodej předmětného bytu zařizovala obviněná, kupní cena mu byla vždy vyplácena u advokátky Mgr. Zavřelové, obviněná ho vždy k advokátce doprovázela a jí také následně odevzdával získané peníze, protože je nechtěl mít u sebe. Odmítl však, že by obviněné dal svolení s jakýmkoliv nakládáním s těmito penězi či že by jí peníze daroval. K darovací smlouvě ze dne 9. 8. 2013 pak uvedl, že tuto smlouvu napsal podle diktátu jiné osoby.
Při výslechu u hlavního líčení pak poškozený opakovaně sdělil, že nesouhlasí s trestním stíháním obviněné pro skutky uvedené v obžalobě a svůj souhlas s trestním stíháním bral zpět.
V průběhu daného trestního řízení bylo zjištěno, že poškozený je vdovcem, starobním důchodcem nar. v roce 1929, žije sám a nemá žádné blízké příbuzné. Ze znaleckého posudku o jeho duševním stavu ze dne 2. 10. 2013 a ze znaleckého posudku ze dne 23. 3. 2014 vypracovaného v rámci řízení o omezení svéprávnosti probíhajícího u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 3239/2013 vyplynulo, že poškozený trpí trvalým duševním onemocněním, a to lehkou smíšenou demencí se stařeckými změnami osobnosti. Toto onemocnění se u něj projevuje zvýšenou sugestibilitou a snadnou manipulovatelností s poruchami paměti, zejména krátkodobé s tím, že tento stav trvá u poškozeného nejméně od roku 2012 a postupem času se zhoršuje. Současně přibraní znalci u poškozeného neshledali bludy, paranoiu či poruchy vnímání.
Je tak zřejmé, že poškozený minimálně od roku 2012 trpí závažným duševním onemocněním, v důsledku kterého je velice snadno ovladatelný jinou osobou a které mu omezuje možnost chápat smysl trestního řízení. Za této situace proto policejní orgán postupoval zcela správně, když s ohledem na věk a zdravotní stav poškozeného a dále z důvodu obavy, že by mohl být ovlivňován třetí osobou, provedl jeho výslech jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158a tr. řádu. Zárukou zákonnosti provádění daných výslechů byli přítomní soudci, proto není pochyb o jejich správném průběhu.
K tomu je třeba zdůraznit, že poškozený se vyjadřoval v tom smyslu, že musel být obviněnou podveden, i v průběhu znaleckého vyšetření znalci PhDr. Jitkou Skramuskou a MUDr. Jiřím Markem, a také před pracovnicí Probační a mediační služby Mladá Boleslav Mgr. H., které sdělil, že obviněná ho okradla a snaží se mu to vynahradit donáškou jídla. Rovněž přítel poškozeného Ing. M. B. u hlavního líčení potvrdil, že poškozený byl pod dlouhodobým vlivem obviněné a že obviněná má jeho peníze z prodeje předmětného bytu.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu, že je třeba výpověď poškozeného o tom, že obviněné nedaroval žádné peníze, hodnotit jako věrohodnou. Obhajoba obviněné tak nemá oporu v provedených důkazech a důvodně byla vyhodnocena jako účelová, učiněná pouze ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti. Je zřejmé, že rozpory ve výpovědích poškozeného jsou způsobeny jeho duševní nemocí, která podle zjištění znalců trvá nejméně od roku 2012, kdy se vůči němu obviněná dopustila předchozí trestné činnosti. Pokud se týká listiny ze dne 9. 8. 2013 (darovací smlouvy), která je psána rukou poškozeného a obsahuje prohlášení o tom, že poškozený daruje obviněné částku ve výši 300.000,- Kč, tak s ohledem na závěry znalců o duševním stavu poškozeného, není pochyb o tom, že poškozený nebyl schopen pochopit smysl takového úkonu a obviněná si této skutečnosti musela být vědoma, neboť jej znala a pravidelně se s ním stýkala již několik let.
Nejvyšší soud se tak ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněná V. N. svým výše popsaným jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné V. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. prosince 2014
Předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotná