ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.592.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 592/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2014 dovolání obviněného O. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 5 To 17/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 106/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 T 106/2012, byl obviněný O. O. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
poté, co dne 2. 8. 2012 kolem 05.00 až 05.15 hodin v P., v ulici N. M., před domem, pojala hlídka Policie ČR ve složení pprap. T. P. a pprap. J. H. podezření, že zde může docházet ze strany obviněného O. O. k prodeji drog, s ohledem na jeho předchozí chování, z něhož bylo zřejmé, že nabízí drogy jiným osobám, objevila u něho při jeho zadržení na uvedeném místě a poté při osobní prohlídce na Místním oddělení Policie ČR, Praha 1, 6 plastových sáčků s obsahem sušeného rostlinného materiálu a dalších 5 sáčků plastových s obsahem bílé hrudkovité látky, následným odborným zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, bylo zjištěno, že sáčky s rostlinnou drtí o celkové hmotnosti 3,858 g obsahovaly cannabinoidní látky včetně psychoaktivní složky delta-9-tetrahydrokanabinolu charakteristické pro rostlinu konopí, které je vedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako omamná látka a jeho psychoaktivní složka je vedena v příloze č. 5 téhož zákona jako psychotropní látka, dále odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie pak bylo zjištěno, že 5 sáčků s bílou hrudkovitou látkou o hmotnosti celkem 2,816 g netto shodně obsahovaly kokain doprovázený dalšími tropanovými alkaloidy, přičemž kokain je veden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění, přičemž z množství a složení těchto u obviněného zajištěných omamných a psychotropních látek je zřejmé, že je přechovával za účelem jejich prodeje jiným osobám.
Za popsané jednání byl obviněnému uložen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 1 T 106/2012, podal obviněný O. O. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 5 To 17/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 5 To 17/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že v řízení byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, přičemž skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti odkázal na kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci (v posuzované věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 opakovaně, když jeho předcházející odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1044/2013), s nímž se dle jeho názoru příslušné soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly. Má za to, že ani v novém rozhodnutí soudu prvního stupně ze skutkové věty nelze dovodit, jakým konkrétním jednáním měl skutkovou podstatu předmětného přečinu naplnit. Dále soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, které podle jeho názoru bylo v rozporu s pravidly logiky, zpochybňuje výpověď slyšených svědků a odkazuje na judikaturu jež se váže k aplikaci principu „in dubio pro reo“, který byl v jeho případě porušen a nerespektován.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám ve věci rozhodl ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. V tomto vyjádření především stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Za obsahově relevantní považuje jen tu námitku obviněného, že popis skutku v rozsudku soudu prvého stupně nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však nalézací soud v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu tzv. skutkovou větu doplnil tak, že z ní již lze dovodit konkrétní formu jednání odpovídající právní kvalifikaci projednávaného skutku. S dalšími námitkami obviněného, jimiž zpochybnil proces dokazování a namítal porušení principu in dubio pro reo, se státní zástupce neztotožnil, neboť je považuje za námitky čistě skutkové povahy, resp. povahy procesní, jimiž se nelze v dovolacím řízení zabývat a nadto zcela totožné skutkové námitky obviněný uplatňoval již ve svém předchozím dovolání a Nejvyšší soud jim nepřisvědčil.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil současně souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Pro úplnost je třeba dodat, jak ostatně vyplývá již z výše uvedeného, jde již o druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu v téže věci. Původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 1 T 106/2012, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013, Nejvyšší soud na základě dovolání obviněného usnesením ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1044/2013, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Své rozhodnutí zkráceně odůvodnil tím, že nalézací soud pochybil, neboť skutek v tzv. skutkové větě popsal tak, že z něj nebylo možno dovodit, jakým konkrétním jednáním měl obviněný skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v přisouzené variantě (tj. že neoprávněně pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku) naplnit. Současně však Nejvyšší soud dodal, že ostatní v dovolání uplatněné námitky (tj. námitky, kterými obviněný vytýkal rozhodujícím soudům nesprávné hodnocení důkazů a kterými zpochybňoval výpovědi slyšených svědků s odkazem na zásadu „in dubio pro reo“) bylo nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska zákonem taxativně vymezeného katalogu dovolacích důvodů zcela irelevantní.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatnil. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku deklaroval druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Námitku obviněného, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je tak možno považovat z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za právně relevantní, avšak Nejvyšší soud dospěl po prostudování předloženého trestního spisu k závěru, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Soud prvního stupně v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu, který vyslovil v rozhodnutí ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1044/2013, a na podkladě řádně a spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci tzv. skutkovou větu doplnil a je z ní zcela zřejmé, že obviněný příslušnou omamnou a psychotropní látku neoprávněně přechovával pro jiného, resp. v úmyslu a za účelem ji dále distribuovat. Při respektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu tak napravil vadu, pro kterou byl jeho předchozí rozsudek zrušen.
K dalším v dovolání uplatněným námitkám, tj. těm, jimiž obviněný vytýká rozhodujícím soudům nesprávné hodnocení důkazů, zpochybňuje výpovědi slyšených svědků a odkazuje na judikaturu vztahující se k aplikaci principu in dubio pro reo, který byl dle jeho mínění vzhledem k jeho osobě porušen, se Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí ve věci vyjádřil s tím, že jde o námitky ryze skutkové, kterými obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Je tak zřejmé, že v tomto směru se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V průběhu řízení bylo bez pochybností prokázáno, že byl obviněný v časných ranních hodinách v prostoru křižovatky ulic N. M. a R. v centru P. pozorován policisty v civilu při kontaktování náhodného chodce, kteří zaslechli také část debaty mezi nimi vedené anglicky, kde obviněný hovořil o částce 1.000 Kč. Když pak oslovený cizinec krátce nato zašel k bankovnímu automatu, vybíral peníze a šel zpět k obviněnému, pojali podezření, že obviněný nabízí k prodeji drogy, vycházejíce přitom z poznatku, že jde o místo, kde drogoví dealeři tuto činnost ve zvýšené míře provozují. Obviněný při zahlédnutí blížících se mužů začal utíkat a podařilo se mu z místa uprchnout. Krátce na to se obviněný opět na stejné místo dostavil, aniž bokem stojící policisty viděl, a šel k cizinci, s nímž dříve vedl anglicky hovor, něco mu nabízel, což však cizinec (označený jako pan K.) odmítal. V této chvíli se policisté již zřetelně k příslušnosti k polici přihlásili, na což obviněný znovu reagoval útěkem, avšak byl jimi zadržen. Již při zadržení vypadly obviněnému z kapsy dva sáčky s bílou látkou, později při osobní prohlídce na oddělení PČR bylo u něj nalezeno dalších 5 sáčků se zelenou neznámou látkou, o čemž byl sepsán protokol o vydání věci. Výpovědi svědků v tomto směru nebudí žádné pochybnosti, jsou jednoznačné a potvrzují, že obviněný nabízel k prodeji drogy, které již měl připravené v distribučním balení. Okolnost, že šlo o drogy potvrdil závěr znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, přičemž jejich chemické složení je specifikováno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Soudy obou stupňů se logicky a správně vypořádaly s obhajobou obviněného, a neuvěřily jeho tvrzení, že šlo o látky určené k osobní spotřebě. S příslušnou argumentací soudů obou stupňů se Nejvyšší soud ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje. Hodnocení důkazů soudy obou stupňů je plně v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, nevykazuje nelogičnosti ani prvky svévole, jak se snaží dovodit obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku. Mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry soudů na straně druhé neexistuje žádný zjevný rozpor, neexistence pochyb tak zcela vylučuje úvahy o aplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch“. Je proto plně odůvodněn závěr, že obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním, když pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného O. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. května 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná