ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.657.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 657/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2014 o dovolání obviněného V. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 61 To 397/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 109/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 16 T 109/2013, byl obviněný V. S. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku (bod 1. rozsudku), zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (body 2. - 4. rozsudku), zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5. rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 6. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1.
dne 22. 4. 2013 v době kolem 11.45 hod. v P., ulice E. poté, co si poškozená H. N. vyzvedla v 11.39 hod. na poště v P., ulice K. důchod ve výši 12.300,- Kč, který si následně uložila do kabelky a poté učinila nákup v prodejně Ž., se kterým následně přišla do místa svého bydliště, zde k ní u vstupních dveří do domu zezadu přistoupil, vběhl do domu, poděkoval poškozené a proběhl přes křídlové dveře na schody vedoucí do horních pater domu, poškozená se poté vydala po schodech do 3. patra, kde bydlí, když byla mezi 1. a 2. patrem, obviněný kolem poškozené rychle proběhl a kabelku obsahující peněženku, OP, kartičku VZP a různé slevové a klubové karty, vše na jméno poškozené, a dále finanční hotovost v celkové výši 12.800,- Kč, kterou držela v levé ruce, neboť pravou se přidržovala při chůzi zábradlí, jí nečekaně z ruky vytrhl a utíkal směrem ven z domu, poškozená začala volat o pomoc, což zaslechla sousedka poškozené paní K. N., která v tu dobu byla u vchodových dveří do domu a proti které obviněný vyběhl držíc v ruce kabelku, načež se svědkyně N. za obviněným rozběhla a tohoto po chvíli doběhla, chytila jej za bundu, avšak tento po ní hodil odcizenou kabelku, a svědkyně N. jej dál nepronásledovala,a tak obviněný utekl neznámo kam,
2.
dne 2. 5. 2013 v době kolem 09.50 hod. v P., D. ulice poté, co si poškozená K. Š. vyzvedla v 09.25 hod. na poště v P., ulice K. důchod ve výši cca 10.740,- Kč, který si následně vložila do peněženky a tuto do igelitové tašky s nápisem Nestlee, kdy si před poštou vyzvedla svého přivázaného psa a zamířila za pomoci tzv. francouzské hole do místa svého bydliště, k ní u vstupních dveří zezadu přistoupil, v ruce držel klíče, poškozená z důvodu, že se v té době po domě pohybovali dělníci, jej do domu vpustila a on zamířil rovnou po schodech do patra, kdy sama poškozená šla se svým psem k výtahu a čekala na jeho příjezd, v tu chvíli začal obviněný ze schodů sestupovat a to směrem k poškozené, ke které rychle ze schodů seskočil a igelitovou tašku, kterou měla pověšenou na francouzské holi, jí prudce silou vyrval, až jí utrhl ucha a poškozenou povalil na zem, s taškou obsahující starší černou koženou peněženku s finanční hotovostí ve výši cca 10.740,- Kč, OP, ŘP, vše na jméno poškozené a kartičky od ošetřujících lékařů, a utekl neznámo kam, poté co kopl do psa poškozené,
3.
dne 7. 5. 2013 kolem 14.40 hod. v P., V., poté, co si poškozená M. R. vyzvedla ve 14.01 hod. na poště v P., ul. K. důchod ve výši 11.098,- Kč, ze kterého zaplatila inkaso ve výši 1.700,- Kč, a zbylou část si vložila do černé kožené kabelky, kterou si dala přes rameno, a takto následně přešla do místa svého bydliště, k ní u vstupních dveří do domu přistoupil držíc dva svazky klíčů a poškozené řekl, že jde do nějaké partaje v domě, poškozená vstupní dveře do domu odemkla a obviněný vstoupil do domu před ní a šel ihned chodbou ke schodům a poté po nich výše, když jej poškozená na schodech došla, obviněný se otočil, poškozenou beze slov udeřil pěstí do pravé tváře, načež poškozená upadla na zem a obviněný jí strhl z ramene kabelu obsahující jedny dioprické a jedny sluneční brýle, koženou peněženku na mince, volně uložené bankovky, tedy finanční hotovost ve výši cca 10.000,- Kč, průkaz pojištěnce, občanský průkaz, vše na jméno poškozené a z místa činu utekl neznámo kam, tímto svým jednáním způsobil poškozené M. R. zavřenou zlomeninu dolního konce radia pravé ruky a drobný hematom horního rtu a dále škodu v celkové výši 13.000,- Kč,
4.
dne 16. 5. 2013 kolem 14.00 hod. v P., E., poté, co sledoval již od pobočky České pošty v ulici K., Praha 6 poškozeného V. S., který si tam vyzvedl důchod ve výši 13.500,- Kč, a s tímto následně přišel do místa svého bydliště, v době, kdy otevíral vchodové dveře do domu, k němu přistoupil, vešel do domu před ním a zamířil rovnou do mezipatra do prostoru bytových jednotek, přičemž poškozený šel ke dveřím výtahu, kde čekal na výtah, vtom obviněný začal sestupovat ze schodů směrem k poškozenému, který jej oslovil s tím, že v domě nebydlí, načež jej obviněný fyzicky napadl tak, že poškozený upadl na zem, kde zůstal po nějakou dobu ležet v bezvědomí, když se poškozený vzpamatoval, zjistil, že má veškeré věci z tašky rozsypané na zemi a chybí mu černá kožená peněženka obsahující finanční hotovost v celkové výši 14.000,- Kč, OP, ŘP, kartička VZP, technický průkaz k motorovému vozidlu jeho dcery a osobní písemnosti,
5.
dne 22. 5. 2013 v době od 09.21 hod. v P., K. ulice, s úmyslem vytipovat si vhodnou starou osobu, která si zde bude vyzvedávat důchod, vstoupil do pobočky České pošty, kde setrval po dobu dvou minut, poté odtud odešel do prodejny lahůdek na rohu ulic S. a V. n., odtud se následně vrátil zpět na roh ulic S. a K., kde několik minut pozoroval prostor kolem pobočky České pošty, přičemž do této opět v čase 09.41 hod. vešel, zde si vytipoval osobu zjevně vysokého věku, poškozeného V. P., který na přepážce v danou dobu vybíral důchod pro sebe a pro svou manželku v celkové výši 21.260,- Kč, který si následně uložil do kostkované tašky a z pobočky České pošty odešel na tramvajovou zastávku, obviněný poškozeného ze zmíněné pobočky České pošty sledoval a to i dále do tramvaje a následně do prodejny BILLA v ulici J. p., kam šel poškozený nakupovat, přičemž obviněný po zakoupení drobnosti vyšel ven před prodejnu BILLA, kde postával a čekal, až poškozený z prodejny vyjde, když poškozený vyšel, tohoto nadále sledoval v odstupu asi 30 metrů až k parku na n. I., kde se poškozený zastavil a hovořil se svým známým, obviněný se zde rovněž zastavil a zůstal stát za sochou v tomto parku a čekal, až bude poškozený opět sám, poté, co poškozený ukončil rozhovor, vešel do místa svého bydliště n. I., v době, kdy jeho pohyb obviněný neviděl, když obviněný zjistil, že již poškozeného nemá na dohled, začal jej hledat v okolí parku, postával na rohu ulice J. p. a n. I. a poškozeného vyhlížel, následně byl v ulici n. I., před domem zadržen hlídkou SKPV, OŘ Praha I, která jeho jednání sledovala již od pobočky České pošty,
6.
v době shora popsaných jednání nejméně dne 22. 4. 2013, 2. 5. 2013, 7. 5. 2013, 16. 5. 2013 a dne 22. 5. 2013 se neoprávněně zdržoval na území hl. m. Prahy, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 1. 2003, pod sp. zn. 4 T 197/2002 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 61 To 85/2003, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2003, uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu pěti let, přičemž výkon tohoto trestu byl přerušen výkonem trestu odnětí svobody do 17. 2. 2012, tudíž dosud trvá.
Za uvedené jednání byl obviněný V. S. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí bundy šedivé barvy a sportovních bot.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit K. Š. částku 10.740,-- Kč, M. R. částku 12.000,-- Kč a V. S. částku 14.000,-- Kč
Podle §229 odst. 2 tr.ř. byl V. S. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 16 T 109/2013, podal obviněný V. S. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 61 To 397/2013, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 61 To 397/2013, podal následně obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že se odvolací soud nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dále rozebral důkazní situaci ohledně jednotlivých dílčích skutků uvedených v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1. - 6., přičemž hodnotil provedené důkazy z vlastního pohledu a dospěl k odlišným skutkovým závěrům, než soudy obou stupňů. Orgánům činným v trestním řízení obviněný vytkl, že nebyla provedena rekognice in natura a jeho poznávání svědky až na lavici obžalovaných není průkazné. Dovolatel rovněž namítl, že senát soudu prvního stupně byl záměrně obsazen přísedícími vyššího věku, což mohlo ovlivnit jejich rozhodování v této věci. Dále uvedl, že se rozhodnutí soudu vůbec neopíralo o výpovědi svědků a nebyl zjištěn skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Podle jeho názoru věc trpí „zásadními hmotněprávními procesními pochybeními“ již ve stadiu přípravného řízení a poté i v řízení před soudem. Dále obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka uvedených trestných činů.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání obviněného V. S. je obsahově téměř identické s předešlým odvoláním a z převážné míry se v něm doslovně opakuje znění už dříve užité argumentace. Je zjevné, že dovolatel nerespektuje zvláštní povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je jednak do značné míry formalizovaný, především však není určen k dalšímu všeobecnému a komplexnímu přezkumu rozhodnutí v trestní věci. Účelem řízení o dovolání je přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v rozsahu vymezeném dovolacími důvody, které uplatnil dovolatel, tedy zjistit, zda netrpí vadou tak zásadní povahy, jež by měla za následek jeho neudržitelnost coby spravedlivého a právu odpovídajícího soudního verdiktu. Dovolací soud tudíž přezkoumává napadené rozhodnutí jen z hlediska zákonem vymezených dovolacích důvodů. Přitom z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu je zjevné, že dovolání opřená výlučně o důvody, které dovolatel neúspěšně uplatnil již v řádném opravném prostředku, bývají odmítána jako zjevně neopodstatněná. Státní zástupce je přesvědčen, že dovolání obviněného V. S. je typickou ukázkou takového dovolání. Výhrady, jež obviněný uplatnil v dovolání, navíc nevyhovují povaze deklarovaného dovolacího důvodu. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míří na vady v aplikaci ustanovení hmotného práva. Dovolatel však namítá výlučně údajné nedostatky v hodnocení či provádění důkazů, jimiž směřuje k nastolení odchylného skutkového stavu. Námitky skutkové povahy ovšem uvedenému důvodu dovolání neodpovídají a není možné je zařadit ani pod žádný další ze zákonem definovaných důvodů, jež lze v dovolacím řízení uplatnit. K argumentaci dovolatele, že senát soudu prvního stupně byl záměrně obsazen přísedícími vyššího věku, což mohlo ovlivnit jejich rozhodování v této věci, nemá smysl se vůbec vyjadřovat, jak pregnantně vyjádřil již soud druhého stupně.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného V. S.
Nejvyšší soud dále shledal, že obviněný V. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve svém dovolání však z velké části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí svědků H. N., K. N., K. Š., D. N., K. M., D. H., L. K., G. B., V. S., V. P., P. B., J. K., výpovědi poškozené M. R.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení rekognice), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný rovněž v této souvislosti namítal chybně vedené řízení a dále soudům vytýkal porušení zásad trestního řízení, a to zásady vyhledávací, zásady bezprostřednosti, zásady volného hodnocení důkazů, zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Z toho je zřejmé, že obviněný v této části dovolání ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení hmotného práva, které je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení procesních ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze tím, že uvedl, že nebyly naplněny subjektivní a objektivní stránky trestných činů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku, loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že tato námitka je natolik obecně formulována, resp. postrádá jakoukoli argumentaci, že se k ní lze velmi obtížně vyjadřovat a pouze s jistou dávkou tolerance ji lze zvolenému dovolacímu důvodu podřadit. Vzhledem k absenci bližšího zdůvodnění nelze než konstatovat, že skutky popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně naopak vykazují všechny znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku (bod 1. rozsudku), zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (body 2. - 4. rozsudku), zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5. rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 6. rozsudku). Navíc obviněný tuto námitku spojuje s výše uvedenými skutkovými námitkami, má tedy zřejmě na mysli vlastní verzi skutkového děje, nikoli tu, která byla zjištěna soudem.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný V. S. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku, loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného V. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal