ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.663.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 663/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2014 o dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 298/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 72/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 8. 2013, sp. zn. 5 T 72/2011 byl obviněný F. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb.) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodě 1] a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 2], kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
ad 1)
„obžalovaný K. na žádost odděleně stíhaného Č. v P., S. na centrále spol. A., a. s. jako jednatel společnosti Power Point, s. r. o. uzavřel se společností Autoleasing, a. s. úvěrové smlouvy, kterými byl poskytnut úvěr na zakoupení čtyřkolek, a to:
- dne 13. 10. 2008 úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 153.600,-Kč vázaný na zakoupení čtyřkolky, číslo karoserie R., přičemž se zavázal úvěr splácet po dobu 36 měsíců splátkami 6.860,- Kč měsíčně,
- dne 13. 10. 2008 úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 153.600,-Kč vázaný na zakoupení čtyřkolky, číslo karoserie R., přičemž se zavázal úvěr splácet po dobu 36 měsíců splátkami 6.860,- Kč měsíčně,
- dne 13. 10. 2008 úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 153.600,-Kč vázaný na zakoupení čtyřkolky, číslo karoserie R., přičemž se zavázal úvěr splácet po dobu 36 měsíců splátkami 6.860,- Kč měsíčně,
- dne 13. 10. 2008 úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 153.600,-Kč vázaný na zakoupení čtyřkolky, číslo karoserie R., přičemž se zavázal úvěr splácet po dobu 36 měsíců splátkami 6.860,- Kč měsíčně,
přičemž obžalovaný K. téhož dne převedl společnost Power Point, s. r. o. na odděleně stíhaného Č. a věděl, že funkci jednatele již nemůže řádně vykonávat, přičemž k výmazu osoby obžalovaného, jako jednatele společnosti Power Point, s. r. o., došlo ke dni 15. 11. 2008, přičemž odděleně stíhaný Č. dne 9. 10. 2008 prostřednictvím elektronické pošty doručil ke smluvnímu jednání nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2007 spol. Power Point, s. r. o., rozvahu a výkazy společnosti, v nichž vykazoval zisky, ačkoliv společnost za uvedené období podala daňové přiznání s nulovými položkami, neboť nevykonávala žádnou činnost a neměla žádné příjmy, přičemž obžalovaný K. si tak musel od počátku být vědom, že společnost Power Point, s. r. o. nebude schopna hradit sjednané splátky, neboť nevykonávala žádnou činnost a neměla žádné příjmy, což také následně nečinila a odděleně stíhaný Č. čtyřkolky převzal od jejich prodejce svědka R. Ř., a poté je dne 15. 10. 2008 prodal další osobě a tímto jednáním způsobili společnosti Autoleasing, a. s. škodu ve výši 614.400,- Kč,
ad 2)
dne 16. 10. 2008 uzavřel v P., v provozovně bazaru A., s. r. o. za společnost spol. Power Point, s. r. o. jako jednatel, ačkoli dne 13. 10. 2008 převedl obchodní podíl ve společnosti Power Point, s. r. o. na odděleně stíhaného V. Č. a tedy věděl, že funkci jednatele již nemůže řádně vykonávat, se společností Raiffeisen - Leasing, s. r. o. leasingovou smlouvu (tzv. zpětný leasing) na přefinancování motorového vozidla zn. Hummer H2, které v rámci tzv. zpětného leasingu dle dodavatelské smlouvy z téhož dne dodal spol. Autovinoř, s. r. o., která jej jako prodávající prodala spol. Raiffeisen Leasing, s. r. o. jako kupujícímu a poskytovateli leasingu, v hodnotě 1.450.000,- Kč, přičemž se zavázal po dobu 60 měsíců hradit leasingové splátky ve výši 18.077,- Kč měsíčně, při smluvním jednání předložil odděleně stíhaný Č. nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2007 spol. Power Point, s. r. o., rozvahu a výkazy společnosti, v nichž vykazoval zisky, ačkoliv společnost za uvedené období podala daňové přiznání s nulovými položkami, neboť nevykonávala žádnou činnost a neměla žádné příjmy, což obžalovaný z titulu funkce jednatele musel vědět a musel si tak být vědom, že leasingové splátky nebude společnost Power Point, s. r. o. schopna hradit, což také nečinila, přičemž k výmazu osoby obžalovaného, jako jednatele společnosti Power Point, s. r. o., došlo ke dni 15. 11. 2008, přičemž spol. Raiffeisen Leasing, s. r. o. na základě předložených dokladů vyplatila na účet společnosti Autovinoř s. r. o. leasingové plnění ve výši 750.000,- Kč, kdy tato částka byla převedena na účet společnosti Power Point s. r. o., kdy dne 24. 10. 2008 obžalovaný z tohoto účtu vybral částku 700.000,- Kč.“
Za popsané jednání byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný současně zavázán povinností uhradit poškozené společnosti Anderseal, a. s., IČ 28264452, se sídlem Holická 1173/49a, Olomouc, škodu ve výši 614.400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost Anderseal, a. s., IČ 28264452, se sídlem Holická 1173/49a, Olomouc, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost CCRB, a. s., IČ 24723576, se sídlem Olivova 948/6, Praha 1, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 298/2013 tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 298/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že soud prvého stupně porušil hmotně právní předpisy trestního zákona i obchodního zákoníku. Odmítl názor prvostupňového soudu, který jeho trestní odpovědnost podle §250b tr. zák. shledal v tom, že jestliže poté, co na žádost odděleně stíhaného V. Č. uzavřel se společností Autoleasing, a. s. čtyři úvěrové smlouvy, přičemž téhož dne převedl společnost Power Point, s. r. o. na jeho osobu, tak věděl, že dále nemůže vykonávat funkci jednatele společnosti. Vyjádřil přesvědčení, že takovýto postup by byl v rozporu s obchodním zákoníkem, když skutečnost, že převedl obchodní podíl na V. Č., v žádném případě neomezila výkon jeho jednatelských oprávnění. Zároveň předložil podrobný výklad právních poměrů statutárních orgánů společnosti s ručením omezeným. Současně popřel spolupachatelství na trestné činnosti s V. Č., který byl autorem a předkladatelem falešných dokladů, když on sám s příslušnými materiály nebyl seznámen a upozornil, že předmětná nepravdivá daňová přiznání doručil V. Č. bez jeho součinnosti. Poukázal dále, že kromě tohoto trestního řízení běží proti V. Č. celá řada dalších řízení ohledně shodně provedené trestné činnosti, kdy však v těchto případech jednatelé firem v postavení obdobném obviněnému, stíháni nejsou. Ani on se proto nedopustil trestného činu úvěrového podvodu v bodě ad 1), neboť neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje při uzavírání úvěrové smlouvy, či že by podstatné údaje zamlčel. Zároveň vyloučil svou trestní odpovědnost taktéž v případě trestného činu podvodu v bodě ad 2), když poukázal na konkrétní okolnosti jednání se spoluobviněným Č., z nichž podle jeho názoru vyplývá, že nevěděl o tom, že se z jeho strany jedná o podvodné jednání a připomněl, že z trestné činnosti neměl žádný profit. Současně poukázal na svůj velmi závažný zdravotní stav v uvedené době, kdy byl od 25. 9. 2008 do 30. 9. 2008 hospitalizován v nemocnici a jeho pracovní neschopnost pokračovala až do 10. 11. 2008, a který v důsledku podávaných léků nepochybně ovlivňoval jeho život i jeho konání a myšlení. Orgánům činným v trestním řízení pak vytkl, že nezajistily předmětné čtyřkolky, v důsledku čehož mu byla uložena povinnost k náhradě škody, která je pro něj likvidační a neadekvátní okolnostem případu. Jestliže se městský soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, označil jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 298/2013 a tomuto soudu uložil věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k námitkám obviněného uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu konstatoval, že tomuto odpovídá pouze část jeho námitek. Za obsahově relevantní označil námitku, že svým jednáním nenaplnil všechny znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným, neboť nepředkládal žádné nepravdivé podklady jak při uzavírání úvěrových smluv, tak v případě smlouvy o leasingu, které lze s jistou mírou benevolence považovat za hmotně právně relevantní, stejně jako námitky týkající se aplikace norem obchodního práva, jež lze podřadit pod jiné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Podle státního zástupce však předmětné námitky nejsou důvodné.
Pokud jde o postavení obviněného jakožto jednatele společnosti Power Point, s. r. o. ve vztahu k převodu jeho obchodního podílu, státní zástupce uvedl, že ani skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu, ani skutková podstata trestného činu podvodu neobsahuje blanketní či odkazovací normu, jež by trestní odpovědnost obviněného činila závislou na hmotně právním posouzení jeho postavení v obchodní společnosti podle obchodního práva. Skutečnost, že obviněný uzavřel uvedené smlouvy za situace, kdy převáděl obchodní podíl, není rozhodující okolností, na níž by byla založena jeho trestní odpovědnost a dokládá spíše jeho vědomost o tom, že následně nedojde k řádnému plnění jím uzavřených závazkových vztahů. Rovněž odvolací soud dovodil, že těžiště trestní odpovědnosti obviněného nespočívá v převodu obchodního podílu na spoluobviněného, ale na skutečnosti, že při uzavírání úvěrových smluv (ad bod 1/ rozsudku) uvedl nepravdivé okolnosti a při uzavírání leasingové smlouvy (ad bod 2/ rozsudku) uvedl leasingovou společnost v omyl ohledně bonity jím reprezentované společnosti Power Point, s. r. o. Na této skutečnosti, nemůže ničeho změnit ani závěr, že i po převodu obchodního podílu mohl obviněný teoreticky i nadále vykonávat funkci jednatele.
Za nerozhodnou státní zástupce označil též námitku, že obviněný nebyl osobou, která předložila příslušné nepravdivé podklady osvědčující finanční bonitu společnosti. Soudy v tomto směru správně dovodily vědomost obviněného o tom, že za situace, kdy uvedená společnost nevykonávala žádnou relevantní hospodářskou činnost, lze uvedené smluvní vztahy uzavřít pouze na základě nepravdivých či zkreslených údajů. Rovněž není rozhodné, která konkrétní osoba odeslala předmětné nepravdivé podklady. Oba obvinění se navíc uvedeného jednání dopustili ve spolupachatelství, když postačí, že znaky této skutkové podstaty jsou naplněny v souhrnu dílčích jednání obou spolupachatelů. Provedeným dokazováním byla potvrzena vědomost obviněného o spolupachatelství s V. Č., přičemž jeho srozumění s tím, že k uzavření uvedených smluv dojde na základě nepravdivých údajů, resp. omylu lze dovodit ze skutkových zjištění soudů. Prokázána byla i subjektivní stránka spolupachatelství trestné činnosti, a to nejméně v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Na zavinění obviněného nemohly mít vliv ani okolnosti týkající se jeho zdravotního stavu. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce podotkl, že obdobné námitky obviněný uplatňoval již v rámci odvolacího řízení, přičemž odvolací soud se s těmito námitkami podrobně zabýval a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádal. Za zcela mimo uplatněný dovolací důvod označil ostatní námitky obviněného, jimiž zpochybňuje procesní postupy orgánů činných v trestním řízení, případně postup, kdy nedošlo k zajištění předmětných čtyřkolek. Hmotně právní základ nemají ani námitky ohledně výroku o povinnosti k náhradě škody. Ve věci nebyl shledán ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Z těchto důvodů v závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Námitky obviněného týkající se nedostatků procesního charakteru či provedeného dokazování je třeba považovat za námitky ryze skutkové, jimiž obviněný nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze zpochybňuje skutková zjištění, jež soudy obou stupňů ve věci učinily. Je tak zřejmé, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustil a domáhá se změny skutkových zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Primárně skutkovou námitkou je též výhrada obviněného ohledně výroku o jeho povinnosti k náhradě způsobené škody, která je podle jeho názoru neadekvátní okolnostem případu, neboť jí nevytkl nedostatek hmotně právního charakteru. Jak již bylo shora uvedeno, taková námitka se s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je formálně možno podřadit pouze námitky obviněného spočívající v tom, že svým jednáním nenaplnil všechny znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Nejvyšší soud však po prostudování předloženého trestního spisu dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že soudy obou stupňů se této otázce věnovaly v dostatečné míře. Jak podrobně rozvádí již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, provedené důkazy nedávají prostor k pochybnostem o tom, že se obviněný dopustil činů, které jsou ve výroku rozsudku nalézacího soudu podrobně specifikovány.
Z výpovědí obviněného i samostatně stíhaného V. Č., stejně jako svědků zejména M. Š., R. Ř., P. T., K. K., R. P., R. Z., O. S. a z listin, které byly v důkazním řízení použity, tak mimo pochybnost vyplývá, že pokud se jedná o skutek pod bodem l) obviněný podepsal předmětné smlouvy v den, kdy převedl svou společnost Power Point, s. r. o. na odděleně stíhaného V. Č. Tuto skutečnost však při uzavírání předmětných smluv zástupcům poškozené společnosti Autoleasing, a. s. zamlčel, neboť kdyby poškozená o tom věděla, jistě by předmětné smlouvy neuzavřela. Rovněž je nesporným faktem, že společnost Power Point, s. r. o. nevykonávala žádnou činnost, neměla žádný obrat, žádný zisk ani žádné zaměstnance a kromě vozidla Hummer neměla žádný majetek. Obviněný tedy v okamžiku převodu společnosti věděl, jaký je její majetkový stav, a že tato nemá žádné možnosti, jak dostát finančním závazkům vyplývajícím z jím uzavřených smluv. Muselo mu být taktéž známo, že při uzavírání úvěrových nebo leasingových smluv je od poskytovatele úvěru nebo leasingu vyžadováno daňové přiznání za předchozí daňové období a že je prakticky vyloučeno získat úvěr nebo leasing na společnost, která nefunguje a nevykazuje žádnou činnost ani zisk. Rovněž tak musel být srozuměn s tím, že V. Č. zaslal poškozené společnosti falešné daňové přiznání, neboť na nulový obrat a nulový zisk neposkytne žádný finanční ústav nějaký finanční produkt. Věděl tedy, že předmětné smlouvy jsou uzavírány na základě nepravdivých údajů, protože kdyby poškozená společnost věděla, že obrat a zisk firmy, za kterou obviněný smlouvu uzavřel je nulový, tak by předmětné smlouvy neuzavřela. U bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně lze poukázat i na to, že vozidlo Hummer bylo v majetku spol. Power Point, s. r. o., a obviněný tím, že vybral peníze z jejího účtu, které na něj zaslala poškozená společnost, se přímo obohatil, neboť si přisvojil cizí peníze.
Nejvyšší soud se proto plně ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat shora uvedených trestných činů. Příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny a právně kvalifikovány. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal