ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.85.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 85/2014-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 dovolání obviněného Z. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 12 To 316/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 61/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 2 T 61/2012, byl obviněný Z. U. uznán vinným jednak zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ad 1), jednak přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 2), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1) od doby blíže nezjištěné nejméně do 16.4.2010 na parcele a na ní se nacházejícím objektu v k. o. D. D., úmyslně ukrýval kolový nakladač zn. JCB 407, žluté barvy, roku výroby 2004, v hodnotě nejméně 764.000,- Kč, který zakoupil v blíže nezjištěné době od 3.10.2005 do 16.4.2010 od dosud blíže neustanovené osoby bez dokladů, s úmyslně pozměněným identifikačním číslem VIN a za částku mnohem nižší, nežli byla skutečná hodnota tohoto kolového nakladače a za účelem pozdější legalizace vymyslel legendu a opatřil si fiktivní fakturu jako doklad o tom, že tento kolový nakladač zakoupil dne 7.2.2007 v podnikatelském areálu v ulici Jeremiášova, v Praze 5 – Stodůlky, od dosud blíže neustanovené osoby vystupující za společnost BENY STAV, s.r.o., za částku 416.500,- Kč, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že nakladač zakoupil za částku mnohem nižší, nežli byla jeho skutečná cena, bez dokladů, s úmyslně pozměněným identifikačním číslem VIN a z okolností, za kterých jej zakoupil, si musel být vědom toho, že tento nakladač pochází z trestné činnosti jiné osoby, kdy tento byl odcizen v době od 11.30 hodin dne 30.9.2005 do 06.30 hodin dne 3.10.2005 v ulici Ř. v M. p. B. ke škodě společnosti Strabag, a.s., IČ 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, Praha 5,
2) v době nejméně od 18.12.2009 do 16.4.2010 na parcele a na ní se nacházejícím objektu v k. o. D. D., úmyslně ukýval obytný přívěs zn. Dethleffs Camper 460 DB, roku výroby 2001, v hodnotě nejméně 175.000,- Kč, který byl na tento pozemek převezen v blíže nezjištěné době nejméně od 26.8.2009 do 18.12.2009 dosud neustanovenou osobou, se zjevně a viditelně pozměněným identifikačním číslem VIN a bez dokladů, přičemž s ohledem na skutečnost, že obytný přívěs měl úmyslně pozměněné identifikační číslo VIN a byl bez dokladů si musel být vědom skutečnosti, že tento obytný přívěs pochází z trestné činnosti jiné osoby, kdy tento byl odcizen v L. v R. r. v době od 20.00 hodin dne 25.8.2009 do 08.15 hodin dne 26.8.2009 ke škodě pojišťovny Donau se sídlem Favoritenstrasse 82, A-11 00 Wien.
Za uvedené jednání byl obviněný Z. U. podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 2 T 61/2012, podal obviněný Z. U. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 12 To 316/2013. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
od blíže nezjištěné doby nejméně do 16.4.2010 na parcele a na ní se nacházejícím objektu v k. o. D. D., úmyslně ukrýval kolový nakladač zn. JCB 407, žluté barvy, roku výroby 2004, v hodnotě nejméně 764.000,- Kč, který zakoupil 7.2.2007 v podnikatelském areálu v ulici Jeremiášova, v Praze 5 – Stodůlky, bez dostatečných dokladů, od dosud blíže neustanovené osoby vystupující za společnost BENY STAV, s.r.o., za částku 416.500,- Kč, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že nakladač zakoupil za částku mnohem nižší, nežli byla jeho skutečná cena, bez dokladů, s pozměněným identifikačním číslem VIN a z okolností, za kterých jej zakoupil, si musel být vědom toho, že tento nakladač pochází z trestné činnosti jiné osoby, kdy tento byl odcizen v době od 11.30 hodin dne 30.9.2005 do 06.30 hodin dne 3.10.2005 v Ř. ulici v M. p. B. ke škodě společnosti Strabag, a.s., IČ 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, Praha 5.
Za to mu byl podle §214 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Současně byl tímž rozsudkem odvolacího soudu obviněný Z. U. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 1 ZT 18/2012, pro skutek spočívající v tom, že
v době nejméně od 18.12.2009 do 16.4.2010 na parcele a na ní se nacházejícím objektu v k. o. D. D., úmyslně ukýval obytný přívěs zn. Dethleffs Camper 460 DB, roku výroby 2001, v hodnotě nejméně 175.000,- Kč, který zakoupil v blíže nezjištěné době nejméně od 24.4.2008 do července 2009 od blíže neustanovené osoby s úmyslně pozměněným identifikačním číslem VIN a bez dokladů a za účelem pozdější legalizace si vymyslel legendu a opatřil si fiktivní kupní smlouvu jako doklad o tom, že obytný přívěs zakoupil dne 18.12.2009 na pozemku u domu čp. 95 v obci Daleké Dušníky od prodávajícího vystupujícího jako P. Č., trvale bytem P. – Ž., S., za částku 136.000,- Kč, přičemž ze skutečnosti, že obytný přívěs zakoupil s pozměněným identifikačním číslem VIN a bez dokladů a vzhledem k okolnostem, za kterých jej zakoupil, si musel být vědom, že tento obytný přívěs pochází z trestné činnosti jiné osoby, kdy tento byl odcizen v L. v R. r. v době od 20.00 hodin dne 25.8.2009 do 08.15 hodin dne 26.8.2009 ke škodě pojišťovny Donau se sídlem Favoritenstrasse 82, A-11 00 Wien,
v němž byl spatřován přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Proti výrokům o vině i trestu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 12 To 316/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že zjištěný skutkový stav neumožňuje učinit závěr o existenci subjektivní stránky trestného činu podílnictví, jímž byl uznán vinným. Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by kolový nakladač či jiné pracovní stroje musely být povinně vybaveny technickým průkazem nebo osvědčením o technickém průkazu. Jako doklad u těchto strojů slouží průkaz zemního stroje, který od prodávajícího obdržel a byl umístěn uvnitř stroje (již ho nemá k dispozici, a to od doby, co byl stroj odvezen policií). Fakt, že předmětný kolový nakladač nebyl vybaven technickým průkazem ani osvědčením o technickém průkazu, nemůže proto u nikoho vzbuzovat pochybnost o původu tohoto stroje, neboť je to zcela běžné. Pokud jde o změny na identifikačním čísle VIN, ty byly dle přesvědčení dovolatele viditelné a nedosahovaly takové intenzity, aby mohly být laikem shledány jako zjevné změny ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 463/2013, navíc fotodokumentace s pozměněným identifikačním číslem pochází až z doby, kdy byl kolový nakladač odvezen policií a byly na něm provedeny zásahy technikem. V okamžiku provádění domovní prohlídky policisté žádný nedostatek na identifikačním čísle VIN nezjistili. Dovolatel rovněž uvedl, že stroj byl v okamžiku prodeje poškozen a taková okolnost nepochybně způsobuje snížení jeho hodnoty, proto je dle jeho názoru zpochybněno, zda skutek bylo vůbec možné podřadit pod ustanovení §214 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám ve věci rozhodl ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 8. 1. 2014 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
V návaznosti na výše uvedené lze tak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považovat za právně relevantní pouze námitku obviněného, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Předně je třeba zdůraznit, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj a spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má značnou hodnotu.
V případě posuzované věci bylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že předmětný kolový nakladač byl odcizen společnosti Strabag, a.s. a bylo na něm prokazatelně měněno identifikační číslo VIN. Obviněný Z. U. ve své výpovědi uvedl, že kolový nakladač zakoupil na burze od neznámého muže a na jeho koupi si půjčil peníze od své dnes již zemřelé matky. Tato verze jeho obhajoby ohledně zmíněné půjčky peněz se liší od svědecké výpovědi bratra obviněného, jak podrobně rozvádí již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí a tvrzení obviněného tak bylo zpochybněno. Není možno nehodnotit také cenu, za kterou obviněný kolový nakladač koupil, neboť se jednalo o cenu téměř poloviční oproti skutečné hodnotě nakladače, která byla stanovena odborným vyjádřením. V průběhu dokazování nadto bylo zjištěno, že obviněný při koupi stroje neobdržel technický průkaz ani osvědčení o technickém průkazu a v této souvislosti neobstojí názor obviněného, že kolový nakladač nemusí být povinně vybaven tímto technickým průkazem nebo osvědčením o technickém průkazu. Kolový nakladač bývá běžně přepravován po pozemních komunikacích, je proto zřejmé, že zmíněnými doklady vybaveno být musí. Dle přesvědčení Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem rozhodujících soudů nižších stupňů, zmíněné skutečnosti potvrzují závěr, že obviněný musel být přinejmenším minimálně srozuměn s tím, že příslušný stroj nepochází z legálního zdroje.
K námitce obviněného, že změny na identifikačním čísle VIN byly viditelné a nedosahovaly takové intenzity, aby mohly být laikem shledány jako zjevné (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 463/2013), Nejvyšší soud uvádí, že pokud měl příslušný stavební stroj prokazatelně a viditelně pozměněné VIN číslo, jak vyplynulo i z přiložené fotodokumentace, není pochyb o tom, že se jednalo o změny, které objektivně svědčily o nelegálním nabytí daného stroje jinou osobou (jak je možno dovodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tdo 463/2013, na které obviněný odkazuje) a tato skutečnost musela být známa i obviněnému.
Obviněný v dovolání rovněž napadl i výrok o trestu, avšak tuto námitku nijak blíže nespecifikoval.
Nejvyšší soud konstatuje, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení §58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná.
Nejvyšší soud se z výše uvedených důvodů ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak přisvědčil závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného Z. U. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. února 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná