ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.949.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 949/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. srpna 2014 dovolání, které podal obviněný S. B. B. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 67 To 111/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 2/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 2 T 2/2014, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) výroku rozsudku zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodech 1), 2) výroku rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
1) dne 11. 12. 2013 v době kolem 10.50 hod. v P., V. n., v prodejně C. M. ke škodě společnosti C. M., s.r.o., se sídlem S., B., odebral z prodejního stojanu několik pánských bund, se kterými vešel do zkušební kabinky, kde si bundu zn. Angelo Litrico v ceně 1698 Kč oblékl na sebe, přes ni oblékl svoji bundu, poté ostatní bundy vrátil zpět na prodejní stojan a bez zaplacení odešel z prodejny pryč, před prodejnou však byl zadržen poškozeným V. P., zaměstnancem společnosti C. M., odveden do místnosti v zázemí prodejny, kde odcizenou bundu vrátil, odmítl však vyčkat příjezdu přivolaných policistů, vytáhl z kapsy svého oděvu zavírací nůž, který okamžitě rozevřel a jeho čepel o délce 9 cm namířil na poškozeného, v těsné blízkosti jeho těla s nožem šermoval, čímž poškozeného donutil, aby ho nechal utéci pryč,
2) dne 13. 12. 2013 v době kolem 19.30 hod. v P., Ch. ul., v prodejně C. M. v O. c. Č. m. ke škodě společnosti C. M., se sídlem S., B., odebral z voleného prodeje několik pánských bund, se kterými vešel do zkušební kabinky, kde si bundu zn. CLOCKHOUSE v ceně 1998 Kč oblékl na sebe, přes ni oblékl svou bundu, poté ostatní bundy vrátil zpět a bez zaplacení odešel z prodejny pryč, před prodejnou však byl dostižen zaměstnankyní společnosti C. M. A. Z., která jej vyzvala, aby se vrátil zpátky do prodejny, což odmítl, dal se na útěk, přičemž byl za pomoci náhodných kolemjdoucích zadržen,
přičemž jednání popsaného v bodech 1) a 2) se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 2013, sp. zn. 67 T 201/2013, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu dvou roků.
Za to byl obviněnému v sazbě §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu zavíracího nože zn. Collecstors Edition s hnědou střenkou s motivem divokých prasat na čepeli nože.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Městský soud v Praze jakožto soud odvolací usnesením ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 67 To 111/2014, jeho odvolání zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Má za to, že soudy sice správně zjistily skutkový stav, avšak ten byl nesprávně právně posouzen. Obviněný nehodlal nožem útočit na svědka P., ale chtěl jeho pomocí otevřít dveře místnosti, v níž se nacházel. Dveře totiž byly opatřeny čipem, a proto nešly běžným způsobem otevřít. Dále rozvedl úvahu, že kdyby chtěl útočit na svědka P. a chtěl dosáhnout toho, aby on dveře otevřel, nepochybně by to doprovodil nějakou slovní či jinou výzvou. Proto závěry nalézacího i odvolacího soudu, že nůž namířil na svědka P., aby ho donutil k vyžadované činnosti nejsou správné. Za tohoto stavu věci je zřejmé, že ve vztahu k zločinu vydírání chybí jeden ze znaků jeho skutkové podstaty, subjektivní stránka, proto měl být uznán vinným v obou bodech výroku rozsudku pouze přečinem krádeže podle §205 tr. zákoníku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu s příkazem znovu ji projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu písemně sdělil, že se k podanému dovolání obviněného s ohledem na povahu uplatněných dovolacích námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265c tr. řádu shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno obviněným jakožto osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce dle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit podle §265e odst. 1, 2 tr. řádu. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují uplatněný zákonný dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněným jsou totožné s obhajobou, kterou uplatnil v řízení před soudem prvního stupně, a které byly také námitkami odvolacími proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tudíž pouze o opakování obhajoby, s níž se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Povahu relevantně uplatněné dovolací námitky tak má tvrzení obviněného, že pohrůžka násilím a jeho konkrétní jednání ve vztahu k V. P. nemá charakter protiprávního zaviněného jednání, a chybí tak jeden ze znaků skutkové podstaty tohoto zločinu.
Zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a spáchá takový čin se zbraní.
Z obsahu svědeckých výpovědí svědků P. a V. mimo pochybnost plyne, že obviněný nehodlal vyčkat příchodu Policie ČR, která byla na místo pracovníky obchodu přivolána, a když V. P. odmítl obviněnému otevřít čipem opatřené dveře, začal vůči němu útočit nožem. Tento svědek výslovně potvrdil, že obviněný útočil nožem proti jeho tělu, což potvrdil i svědek V., který sledoval obviněného zezadu a viděl, že se obviněný na V. P. rozmáchl rukou, aniž si však nože v jeho ruce povšiml. Z konkrétně popsaného jednání obviněného je zřejmé, že obviněný nožem na V. P. útočil, tedy užil násilí jako prostředek k překonání odporu svědka, chtěje tak dosáhnout toho, aby mu otevřel dveře a umožnil útěk. Podle ustanovení §118 tr. zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu; zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Není pochyb o tom, že nůž, který obviněný k útoku použil a který byl u něj posléze nalezen, je předmětem, jímž lze přivodit jiné osobě závažná poranění, a je mu nutno přiznat charakter zbraně ve smyslu citovaného ustanovení. Trestný čin je spáchán se zbraní nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí (srov. R 25/1983 – II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) - chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) - věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Obviněný věděl, že byl přistižen při krádeži, ukradená věc mu byla pověřeným pracovníkem ochranné služby odňata a byl tak po spáchání deliktu oprávněně zadržován do příchodu Policie ČR. Obviněný se nechtěl tomuto omezení podrobit a jednal v přímém úmyslu násilím přinutit pracovníka obchodu k tomu, aby mu otevřel dveře a umožnil útěk. Existence úmyslného zavinění jakožto zákonného znaku skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku proto nebyla nikterak zpochybněna. Za takto zjištěného stavu věci, kdy neabsentují a dovoláním ostatně ani nejsou zpochybňovány, další zákonné znaky tohoto zločinu, bylo jednání obviněného přiléhavě právně posouzeno.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného S. B. B. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. srpna 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná