ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.864.2014.3
sp. zn. 5 Tdo 864/2014-II-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2014 o dovolání obviněného T. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 8 To 123/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 8/2013, o vazbě obviněného, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. obviněný T. M. bere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný T. M. v současné době vykonává ve Věznici Mírov úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 roků, který mu byl uložen podle §140 odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 8 To 123/2013, za pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1, 2 písm. b), g) tr. zákoníku a pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud projednal dne 15. 10. 2014 ve veřejném zasedání dovolání obviněného T. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 8 To 123/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 8/2013, a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 8 To 123/2013, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 52 T 8/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc obviněného T. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě neužijí.
Nejvyšší soud ve veřejném zasedání vyslechl obviněného T. M., který stručně uvedeno vypověděl, že s poškozenou družkou M. V., se kterou má malé dítě, stále udržuje osobní styky, v současné době především prostřednictvím korespondence, neboť do věznice v M. to má z L. poměrně daleko. Naposledy ho byla navštívit počátkem tohoto roku. Protialkoholní léčení u něj zatím neproběhlo, byl na úvodním pohovoru ve věznici, kde mu řekli, že bude potřeba sestavit program ohledně jeho chování. Také mu přišlo nařízení protialkoholního léčení, které by měl vykonat až po výkonu trestu odnětí svobody v léčebně v H. B. Pokud jde o to, že se opakovaně dopouští násilného jednání, myslel si po podmíněném propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody, že to bylo zejména v tom, že požíval tvrdý alkohol, a proto po návratu již tvrdý alkohol „vypustil“, ale ukázalo se, že to nestačí, a proto si myslí, že protialkoholní léčení mu bylo uloženo důvodně a že mu to pomůže. K dotazu ohledně jeho násilnického jednání po požití alkoholu uvedl, že neví čím to je, ale je takový, že když někdo druhý začne něco říkat nebo dělat, tak ho to vyprovokuje k násilnému jednání a v podstatě neví proč. Je to asi tím, že je takový impulzivní, když se napije. Věří, že Nejvyšší soud rozhodne spravedlivě, a proto bude rozhodnutí plně respektovat.
Podle ustanovení §67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
Již Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve svém usnesení ze dne 10. 12. 2013, č. j. 52 T 8/2013-330, odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, týkající se důvodů tzv. útěkové vazby, podle nějž z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu lze dovodit závěr, podle něhož je nepochybné, že typová (toliko objektivní) hrozba vysokého trestu sama o sobě bez dalšího pro naplnění vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. a) tr. ř. není dostačující (sp. zn. IV. ÚS 226/96, sp. zn. I. ÚS 19/97, sp. zn. III. ÚS 188/99, sp. zn. I. ÚS 303/01, sp. zn. I. ÚS 381/01, sp. zn. I. ÚS 432/01 – Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 122; svazek 10, nález č. 2; svazek 16, nález č. 156; svazek 24, nález č. 156 a nález č. 160; svazek 25, nález č. 8). Ústavní soud je ve shodě s obecnými soudy toho názoru, že konkrétní, tudíž nikoliv pouze typová hrozba vysokého trestu, podložená jedinečnými specifickými okolnostmi spáchaného skutku, může být (ve spojení s dalšími aspekty dané trestní věci) tím důvodem, který vede k odůvodněné a rozumně dostatečně předpokládané obavě z následků, jimž má "útěková" vazba čelit. Musí se však jednoznačně jednat o konkrétní hrozbu vysokého trestu, a to v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem. V tomto smyslu je třeba rozumět v judikatuře Ústavního soudu vyslovené tezi, podle níž k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby může postačovat, v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (např. sp. zn. I. ÚS 62/96 - Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 74). Výklad zákonné podmínky "hrozby" vysokým trestem Ústavní soud tudíž interpretuje ve smyslu konkretizace a individualizace trestněprávní kvalifikace skutku ve vztahu k obviněnému, a to na základě zjištění konkrétních skutečností opodstatňujících důvodnost trestního stíhání. "Hrozbou vysokým trestem" lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let.
Při zkoumání okolností významných pro rozhodnutí o vazbě Nejvyšší soud shledal, že obviněný T. M. je po zrušení uvedených rozhodnutí trestně stíhán pro velmi závažnou, vysoce společensky škodlivou trestnou činnost, za niž je možné uložit trest odnětí svobody ve výměře od patnácti do dvaceti let, byť mu byl za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku vyměřen úhrnný trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby v trvání dvanácti let. Obviněný již vykonával trest odnětí svobody v období od 29. 6. 2009 do 3. 5. 2012, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 T 151/2007, a rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 2 T 199/2008, kterým byl odsouzen za trestné činy výtržnictví a ublížení na zdraví (srov. č. l. 280 a 356 spisu), z něhož byl propuštěn jen 6 měsíců před spácháním posuzované trestné činnosti. Z opisu rejstříku trestů je zřejmé, že obviněný je recidivista, v období od roku 2006 do roku 2009 byl pětkrát odsouzen, naposledy Okresním soudem v Liberci dne 26. 3. 2009 pod sp. zn. 2T 199/2008 pro pokus těžké újmy na zdraví a výtržnictví k trestu odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně. Dne 3. 5. 2012 byl podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 5 roků.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný T. M., byť byla shora uvedená rozhodnutí zrušena na podkladě jeho dovolání, je ohrožen i s přihlédnutím k §265s odst. 2 tr. ř. trestem odnětí svobody v trvání dvanácti let, jenž mu již byl zrušeným rozsudkem odvolacího soudu vyměřen a který je nutné považovat za natolik citelné omezení osobní svobody obviněného, že u něho může vyvolat snahy, aby se jeho výkonu vyhnul. Tento závěr učinil Nejvyšší soud i přesto, že vzal v úvahu již vykonanou část tohoto nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce téměř dvou let (při předpokladu uložení stejného trestu, jehož uložení zatím není vyloučeno, mu tedy zbývá ještě výkon trestu odnětí svobody přesahující deset let, což je trest, který je i podle citované judikatury Ústavního soudu třeba považovat za „vysoký trest“). V této souvislosti proto hrozí obava, že by se mohl vyhýbat dalšímu trestnímu řízení, které bude zaměřeno na posouzení rozhodných otázek viny a trestu, jenž přichází u obviněného v úvahu. Tyto skutečnosti dostatečně vyjadřují obavu předpokládanou v ustanovení §67 písm. a) tr. ř., že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu řízení a trestu vyhnul, neboť mu hrozí vysoký trest.
Pokud jde o důvody vazby podle §67 písm. c) tr. ř., je třeba přihlédnout k tomu, že obviněný se dopustil celkem dvou závažných skutků násilné povahy vůči své těhotné družce M. V. ve stadiu pokusu, a to v poměrně krátkém časovém odstupu. Navíc, obviněný byl již v minulosti vícekrát soudně trestán, a to i pro obdobnou trestnou činnost násilné povahy, přičemž z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn dne 3. 5. 2012 a přesto se, jak bylo shora uvedeno, již dne 19. 11. 2012 dopustil další posuzované násilné trestné činnosti. Přestože Nejvyšší soud přihlédl ke zprávě Vězeňské služby České republiky, Věznice Mírov, ze dne 25. 9. 2014, z níž mj. vyplývá, že chování a vystupováni obviněného v průběhu vazby i výkonu trestu odnětí svobody bylo slušné, neproblémové a bez výhrad, přičemž projevil i zájem o pracovní zařazení, z uvedených rozhodných skutečností vyplývá důvodná obava, že obviněný by mohl násilnou trestnou činnost, ke které projevuje výrazné sklony zejména pod vlivem alkoholu a pro niž je stíhán, opakovat, popř. dokonat některý ze zvlášť závažných zločinů, o které se pokusil, zvláště když nelze vyloučit, že by se po případném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vrátil do společné domácnosti s poškozenou M. V., neboť ta v hlavním líčení uvedla, že obviněného stále považuje za svého přítele, plánuje s ním budoucnost a navštěvuje jej, je otcem jejího dítěte a má k němu vztah (srov. č. l. 277 p. v. spisu). Také obviněný ve své výpovědi ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu vypověděl, že stále udržuje s poškozenou družkou M. V. osobní styky, byť v současné době především prostřednictvím korespondence. Ochranné ústavní protialkoholní léčení ještě nevykonal, ani s ním nezapočal. K dotazu ohledně jeho násilnického jednání po požití alkoholu obviněný uvedl, že neví čím to je, ale je takový, že když někdo druhý začne něco říkat nebo dělat, tak ho to vyprovokuje k násilnému jednání a v podstatě neví proč. Je to asi tím, že je takový impulzivní, když se napije. Také tyto skutečnosti, ze kterých vyplývá, že pod vlivem alkoholu nedokáže dostatečně své impulzivní násilnické chování vlastními schopnosti korigovat, svědčí pro závěr, že v současné době nejsou ještě splněny podmínky pro jeho propuštění na svobodu. Proto Nejvyšší soud u obviněného shledal i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou u obviněného T. M. i v této fázi řízení dány důvody vazby podle §67 písm. a) a c) tr. ř., a proto ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný T. M. bere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.