ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1427.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1427/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2014 o dovolání podaném obviněným V. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 68 To 223/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku, pod sp. zn. 5 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 6. 2013, č. j. 5 T 2/2013 – 207, byl obviněný V. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. e) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) kterého se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že:
ve svých písemných trestních oznámeních ze dne 4. 4. 2012, psaném ve Věznici Mírov a ze dne 12. 4. 2012, psaném ve Věznici Praha – Pankrác, která adresoval Okresnímu soudu v Šumperku a v podání psaném rovněž ve Věznici Mírov, které dne 7. 5. 2012 obdržela Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), pracoviště Olomouc, a v podaném vysvětlení provedeném pracovníky GIBS Olomouc dne 14. 5. 2012 ve Věznici Mírov, lživě obvinil příslušníka Vězeňské služby ČR, Věznice Mírov, ze svého fyzického napadení ke kterému mělo dojít dne 3. 4. 2012 ve Věznici Mírov v tzv. věži na schodišti, když byl předváděn ze své cely na 5. oddělení na zdravotní středisko, kdy jej příslušník vězeňské služby – tzv. dévéťák měl natlačit na zeď a další příslušník vězeňské služby – psovod, jej měl úmyslně špičkou boty kopnout do kolena levé nohy a měl mu způsobit zranění levého kolena, po kterém asi 12 dnů nemohl vůbec chodit, kdy při následném prověřování jeho oznámení pracovníky GIBS Olomouc nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že příslušníky Vězeňské služby ČR byl spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt a věc byla odložena ad acta, přičemž z provedeného šetření je zřejmé, že příslušník Vězeňské služby ČR, kterého lživě ze způsobení zranění levého kolena obvinil, je pprap. J. Z.
Za to byl obviněný odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který usnesením ze dne 6. 8. 2013, č. j. 68 To 223/2013 - 249, toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lenky Hostašové dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť napadeným usnesením došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř. přesto, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání zmínil, že ze strany soudů obou stupňů došlo k zanedbání důkladného vyšetření věci, přičemž tuto skutečnost spatřuje zejména v tom, že je moldavským státním občanem a dlouhodobě ve výkonu trestu. Uvádí, že nepopírá podání oznámení, kterými přivodil příslušníkům Vězeňské služby ČR šetření. Soud se však nezabýval okolnostmi tohoto oznámení, a to zejména jazykovou bariérou, která mu neumožňuje postihnout nuance jeho slovního, jakož i písemného projevu. Rovněž tak je přesvědčen, že se v probíhajícím řízení ocitl v zásadně nerovném postavení proti příslušníkům Vězeňské služby ČR, když jiná osoba nebyla tomuto incidentu přítomna.
Dovolatel zmínil, že k naplnění subjektivní stránky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 tr. zákoníku se vyžaduje úmysl, který je nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. S odkazem na jím podané odvolání upozorňuje, že k jeho pádu došlo na úzkém točitém schodišti, které nebylo dostatečně osvětleno. Za těchto okolností proto důvodně předpokládal, že jeho pád způsobil zevní podnět ze strany nejblíže přítomné osoby, protože jiné vysvětlení pro svůj pád neměl. Nebyl si vědom, že obviňuje tuto osobu nepravdivě. Vycházel ze svého subjektivního vnímání, přičemž nebyl srozuměn s tím, že tato osoba bude v důsledku jeho obvinění trestně stíhána. Upozorňuje, že byl pod vlivem medikace, a proto byla jeho schopnost vnímání dále snížena. Namítá, že z provedeného dokazování není vůbec zřejmé, z čeho obžaloba a následně soud dovodily jeho úmysl přivodit příslušníku Vězeňské služby ČR trestní stíhání. Nebyly podle něho provedeny ani další důkazy, zejména pak slyšeni svědci, které navrhoval. Je přesvědčen, že odsouzení nelze postavit na přečtených výpovědích z přípravného řízení, nebyli-li svědkové kontradiktorně vyslechnuti, a to navíc tehdy, slouží-li jako rozhodující důkazy o jeho vině. V žádném případě neměl motivaci k lživému obvinění příslušníka Vězeňské služby ČR a k tomu, aby mu přivodil trestní stíhání. Jelikož nezná detailně český právní řád, nemohl předvídat důsledky nepravdivého obvinění. Pokud by jednal ve svém mateřském jazyce, volil by opatrnější formulaci, spočívající např. ve vyslovení pouhého podezření z předmětného jednání. Kategoricky vyloučil, že by jeho oznámení bylo vědomě lživé.
Protože se soudy obou stupňů náležitým způsobem nevypořádaly se všemi zákonnými hledisky pro určení znaků skutkové podstaty zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku, a aby ve věci sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř.
Vyjma dovolání, které obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (viz výše), zaslal dovolacímu soudu i vlastnoručně sepsaný dodatek k dovolání (podání ze dne 27. 10. 2013). K tomuto podání ovšem dovolací soud při svém rozhodování nepřihlížel, neboť vycházel z ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., dle něhož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Toto omezení, limitující obviněného jako odvolatele, se vztahuje nejen na podání tohoto mimořádného opravného prostředku, nýbrž i na doplnění již řádně (prostřednictvím obhájce) podaného dovolání. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoli účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (TR NS 35/2007 – T 993). Lze dodat, že takto Nejvyšším soudem vyslovený právní názor je sdílen i Ústavním soudem, čehož dokladem je např. usnesení ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1973/13, v němž tento soud vyslovil, že uvedené platí i v případě, že takové podání obviněného je přiloženo (v jím posuzované věci jako fotokopie jeho písemnosti) k dovolání podaném obhájcem. I v tomto případě Ústavní soud konstatoval, že smyslem zákonné podmínky upravené ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. je záruka kvality a odbornosti při zpracování dovolání, kterou má zajistit osoba odborníka (obhájce), jejímž prostřednictvím je nutné dovolání podat. Pokud tedy Nejvyšší soud přiloženou fotokopii písemnosti obviněného odmítl a při svém rozhodování k ní nepřihlížel, stalo se tak podle Ústavního soudu v souladu s ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. stanovícím oprávněné osoby k podání dovolání, kterými sice mohou být obvinění, ale pouze prostřednictvím obhájců.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který se k dovolání obviněného za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil, po shrnutí dovolacích námitek tohoto opravného prostředku uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu proto nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
V prvé řadě zmínil, že ta část dovolacích námitek, ve kterých podatel vytýká nedostatečný rozsah provedeného dokazování, směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Totéž podle něho platí o námitkách týkajících se snížení ovládacích schopností obviněného. Podatel totiž těmito námitkami zpochybňuje, resp. ignoruje závěry v průběhu řízení před soudem provedeného znaleckého zkoumání jeho duševního stavu, podle kterých netrpí duševní chorobou a byl v době činu schopen svoje jednání ovládat. Námitky týkající se absence subjektivní stránky trestného činu lze podle něho pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen se značnou dávkou tolerance, neboť i tyto námitky vycházejí ze skutkové verze, která se do značné míry míjí se skutkovými zjištěními vylíčenými v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Podle těchto zjištění totiž dovolatel příslušníky Vězeňské služby ČR neobvinil z toho, že přivodili jeho pád na schodech, ale zcela konkrétně z toho, že jeden z jejich příslušníků ho přitlačil na zeď a druhý jej kopl do kolena.
Státní zástupce po poukazu na zákonné znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku a konstatování, že ve vztahu k lživosti obvinění musí pachatel jednat v úmyslu přímém [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], zatímco ve vztahu k vyvolání trestního stíhání postačuje úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], vyjadřuje názor, že úmyslné zavinění na straně obviněného vyplývá přímo z obsahu jeho písemných podání citovaných v tzv. skutkové větě, na což správně poukázal odvolací soud. Podatel totiž tato podání výslovně označil jako trestní oznámení na ublížení na zdraví neznámým pachatelem; současně ovšem uvedl takové údaje („vězeňský psovod“), které umožňovaly zcela jednoznačnou identifikaci „neznámého pachatele“. Současně zde uváděl výše zmíněné evidentně nepravdivé údaje o fyzickém útoku příslušníků Vězeňské služby ČR proti jeho osobě, které odporují dokonce i verzi události ze dne 3. 4. 2012, kterou nyní obviněný popisuje v dovolání. Z uvedeného dovozuje, že výslovné označení těchto podání jako trestních oznámení v kontextu s jejich obsahem nepochybně svědčí o nikoli pouze nepřímém, ale o přímém úmyslu odvolatele nejen uvést lživé údaje, ale též přivodit trestní stíhání příslušníků Vězeňské služby ČR pro trestný čin. Zdůrazňuje, že přitom není nutné, aby dovolatel přesně věděl, o jaký trestný čin by se podle českého trestního práva jednalo. Na okraj poznamenává, že obsah podání naopak svědčí o tom, že podatel je schopen se v českém jazyce celkem jasně a srozumitelně vyjadřovat, a to i v písemné podobě.
Podle státního zástupce je proto třeba dovolací námitky obviněného, týkající se absence subjektivní stránky trestného činu, pokud je vůbec lze podřadit pod formálně deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyhodnotit jako zjevně nedůvodné. Protože řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zatíženou vadou uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., resp. ta jeho část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř.
Vzhledem k shora uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Již na tomto místě je rovněž nezbytné zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Pokud jde obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., poté ze skutečnosti, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku obviněného (jeho odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném věcném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem, plyne, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn v jeho prvé alternativě. K druhé, obviněným uplatněné variantě, je třeba konstatovat, že rovněž naplněna není, neboť uplatněné dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Nelze-li (viz níže) ve vztahu k rozhodnutí soudu druhého stupně předcházejícímu řízení učinit poznatek o existenci vady zakládající důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), nelze konstatovat, že zamítnutí odvolání obviněného odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zakládá tento jím uplatněný dovolací důvod [§265 odst. 1 písm. l ) tr. ř.].
Ačkoli obviněný skrze ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve svém dovolání formálně uplatňuje vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku a z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku plyne [ „subjektivní stránka zločinu podle §345 odst. 2, 3 písm e) tr. zák. nebyla zkoumána“ ], že ji spatřuje v neexistenci subjektivní stránky trestného činu, tj. úmyslné formě zavinění, činí tak způsobem, který svědčí závěru, že po stránce věcné deklarovaný dovolací důvod nenaplňuje. Jak již výstižně vyjádřil ve svém vyjádření k jeho dovolání státní zástupce, obviněný zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a opětovně předkládá obsahově stejné námitky (viz str. 1-2 usnesení soudu druhého stupně), které již uplatnil ve svém řádném opravném prostředku (odvolání), s nimiž se odvolací soud náležitým způsobem vypořádal. Namítá-li, že subjektivně nemohl úmyslně lživě příslušníka vězeňské služby obvinit, neboť se domníval, že jeho pád na schodišti způsobil zevní podnět ze strany nejblíže přítomné osoby, pak toliko opakuje již dříve uplatněnou odvolací námitku (tj. že jeho pád na schodišti zapříčinil dozorce Zatloukal). Ve vztahu k ní již odvolací soud, konstatující správnost skutkových zjištění soudu nalézacího, poukázal (str. 3 jeho rozhodnutí) na obsah trestních oznámení obviněného (č. l. 15 a 16 spisu). Obviněný v nich (jak plyne z jejich obsahu) důvod k jejich podání pro ublížení na zdraví neznámým pachatelem (vězeňským psovodem) spatřoval ve svém napadení, jehož podstatou měl být přímý úder - kopnutí do kolene ze strany takto označené osoby, úder natolik brutální, že vyžádal několik lékařských zákroků. K tomu mělo dojít poté, co ho jiný příslušník vězeňské služby („deveťák“) chytil za oblečení a začal na něj křičet a „vyřizovat účty“.
Již z uvedeného – a platí to i zejména s přihlédnutím k tomu, že obviněný namítá i nesprávnost závěrů stran otázky jeho příčetnosti při činu, či nedostatečnost provedeného dokazování – je zřejmé, že podstatou dovolání obviněného je nikoli relevantní hmotně právní zpochybnění právních závěrů soudů nižších stupňů, nýbrž vyjádření nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem, resp. důkazním řízením, na jehož základě byla skutková zjištění těmito soudy učiněna. Na základě námitek, jež taková skutková zjištění soudů nezohledňují, uplatňuje dovolatel tvrzení o nesprávnosti právního posouzení skutku. Tímto způsobem se ovšem s deklarovaným dovolacím důvodem míjí, neboť jeho podstatou, jak již výše uvedeno, je nesprávné posouzení skutku soudy zjištěného. Argumentace obviněného proto důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje, přičemž je třeba dodat, že nenaplňuje ani žádný jiný z dovolacích důvodů upravených ustanovením §265b tr. ř.
Uvedené konstatování vede dovolací soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Na základě vyhodnocení mimořádného opravného prostředku obviněného dospěl dovolací soud k poznatku, že tento závěr je třeba učinit ve věci posuzované. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2014
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu