ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1531.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1531/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2014 o dovolání obviněné M. B . , roz. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 5 To 257/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 13/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 5 To 257/2014, byl k odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2014, č. j. 3 T 13/2014-101, kterým byla obviněná uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, o nároku poškozené společnosti bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo soudem druhého stupně rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců, o nároku poškozené společnosti bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 5 To 257/2014, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že „jednání popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku nenaplňuje požadovanou subjektivní stránku vytýkané skutkové podstaty přečinu podvodu podle ust. §209 odst. 1 tr. zák. ve formě úmyslného zavinění dle ust. §15 tr. zák.“. V další části svého dovolání poukazuje na zákonnou dikci ustanovení §209 tr. zákoníku, aby konstatovala, že jde o úmyslný trestný čin a vzhledem k tomu, že zavinění ve formě úmyslu není zahrnuto ve všech znacích skutkové podstaty (objektivní stránce), nenaplňuje její jednání znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Dále argumentuje tím, že poškozená společnost měla dostatek možností uplatnit své nároky v občanskoprávním řízení, kdy není potřebné trestní stíhání obviněné, neboť se jedná o občanskoprávní vztah mezi poškozenou společností a obviněnou, trestní odpovědnost obviněné není založena, a proto přichází v úvahu postup podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že námitky obviněné považuje za právně relevantní (absence subjektivní stránky zmíněného trestného činu, uplatnění zásady ultima ratio). Vzhledem k tomu, že obě námitky jsou uplatněny zjevně neopodstatněně, navrhla Nejvyššímu soudu postupovat podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
S ohledem na charakter námitek, které obviněná v dovolání uplatnila a vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že podle skutkového zjištění, které učinil soud druhého stupně (nutno podotknout, že ani soud prvního stupně neměl o vině obviněné pochybnosti a oproti soudu druhého stupně její jednání kvalifikoval podle přísnějšího zákonného ustanovení), spočívalo jednání obviněné v tom, že „v době nejméně od 28. 7. 2011 do 26. 7. 2013 v D., okr. K., se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, ve své domácnosti v rodinném domě čp. ... nechala na odběrném místě č. ... provést opakovaný neoprávněný zásah do elektroměru zn. Enermet, typ K 420iNNs, v. č. ... spočívajícím v násilném přetočení číselníku, což vedlo k ovlivnění měřené spotřeby odebírané energie v její domácnosti, čímž byla spol. ČEZ Distribuce, a. s. Děčín způsobena škoda ve výši 46.644,20 Kč“.
Soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na důkazy, které podle jeho mínění jednoznačně prokazují jednání obviněné. Na straně 3–4 svého rozsudku odkazuje na znalecký posudek, ze kterého bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že došlo k neoprávněným zásahům do elektroměru, byly zjištěny poškozené úřední značky, které navíc byly falešné a na číselníku byly nalezeny stopy svědčící o násilném a opakovaném přetočení, což bylo prokázáno také přiloženou fotodokumentací. Rovněž z přehledů spotřebované elektrické energie dovodil soud jednání obviněné, pro které byla odsouzena. Krajský soud v Ostravě oproti Okresnímu soudu v Karviné však dospěl k závěru, že od částky, kterou vyčíslil znalec Ing. Mika je nutno odečíst částku zaplacenou obviněnou za spotřebovanou energii v částce 14.470,80 Kč a o tuto částku snížil částku – škodu způsobenou poškozené společnosti. Vzhledem k tomu, že po tomto skutkovém zjištění nedosáhla hranice škody znaku „větší škody“ – tj. částky převyšující 50.000,- Kč, bylo jednání obviněné posouzeno podle mírnější právní kvalifikace. Z popisu skutku vyplývá, že obviněná jednala „se záměrem získat neoprávněný prospěch“ (uvedené zjištění je vyjádřeno v popisu skutku soudu prvního i druhého stupně). Soud druhého stupně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jednání se dopustila obviněná a jedinou okolností, pro kterou bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno, bylo nesprávné zjištění výše škody, která měla dopad do právní kvalifikace skutku. S ohledem na shora uvedené pak nelze přehlížet ani odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k znakům skutkové podstaty podvodu. Z rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že elektroměr, který nesl znaky zásahu a poškození, byl umístěn v rodinném domě poškozené, tudíž jediný odběratel – plátce elektrické energie mohl mít z uvedených neoprávněných zásahů prospěch, a touto osobou je právě obviněná. Lze sice přisvědčit obviněné, že odůvodnění rozhodnutí neargumentuje tím, zda obviněná jednala v úmyslu přímém či nepřímém, avšak Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na již zmíněný charakter nemovitosti, vyjádření znalce, listinné důkazy, nelze zpochybnit zjištění, že neoprávněné zásahy do elektroměru byly prováděny (nejméně dvakrát – str. 3 rozsudku soudu prvního stupně) s jediným záměrem, přinést neoprávněný prospěch osobě, která byla plátcem odebrané elektrické energie – v dané trestní věci obviněné. Podle názoru Nejvyššího soudu úmysl obviněné je dán minimálně ve smyslu §15 písm. b) tr. zákoníku, a to rovněž ke způsobené škodě, kdy v této souvislosti nelze odhlížet od plateb, které obviněná byla povinna hradit s ohledem na elektrické spotřebiče a období odběru. Přisvědčit nelze ani námitce obviněné, že je třeba aplikovat zásadu utima ratio, neboť mezi ní a poškozenou společností jde o občanskoprávní vztah a poškozená společnost měla dostatek možností uplatnit svá práva cestou občanskoprávního řízení. Uvedené argumentaci nelze přiznat právní relevanci, neboť jednání obviněné vybočilo z občanskoprávního rámce jejího vztahu s poškozenou společností, kdy nelze přehlížet dlouhodobost neoprávněného odběru obviněnou a zneužití občanskoprávního vztahu s poškozenou společností – smluvního partnera k vlastnímu obohacení.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann