ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.724.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 724/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2014 o dovolání, které podal obviněný R. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 5 To 318/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 33/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 14 T 33/2011 , byl obviněný R. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
1) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 19. 02. 2008 s I. S., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od I. S. převzal zálohy za provedení díla v celkové výši 135.378 Kč, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
2) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 06. 06. 2008 s M. S., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od M. S. prostřednictvím hypoteční banky M. S. oproti vystaveným zálohovým fakturám č. ..... a ......, převzal zálohu ve výši 230.000 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno, a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
3) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 17. 06. 2008 s R. V., objednávku č. ......, která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od R. V. převzal zálohu ve výši 103.558 Kč k provedení díla, kdy z této zálohy na uvedený účel uhradil částku 35.635 Kč, přičemž dílo nebylo realizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. část zálohy ve výši 67.958 Kč použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
4) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18 , i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance v době od 12. 05. 2008 do 14. 08. 2008 s Ing. J. K., objednávky č. ...., ....., ......, ..., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od Ing. J. K. převzal zálohu ve výši 189.955 Kč k provedení díla, kdy toto dílo bylo zrealizováno pouze z části a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. část zálohy ve výši 137.464 Kč použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
5) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 05. 09. 2008 s MUDr. M. B., objednávky č. ....., ....., ....., ......, které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od MUDr. M. B. převzal, oproti vystaveným zálohovým fakturám, zálohu ve výši 438.406 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
6) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 20. 06. 2008 s obchodní společností Prague Building Investments, s. r. o., sídlem Na Dlouhém lánu 508/41, Praha 6, objednávky č. ...., ....., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od obchodní společnosti Prague Building Investmens, s. r. o. převzal zálohu ve výši 169.363 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
7) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 08. 09. 2008 s L. A., objednávku č. ....., která měla podobu smlouvy o dílo, A. A., uhradila zálohu ve výši 36.040 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
8) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 25. 11. 2008 s Mgr. I. C., objednávky označené jako ...., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od Mgr. I. C. převzal zálohu ve výši 139.246 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
9) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel ve výše uvedené provozovně, sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 22. 01. 2009 a dne 31. 1. 2009 s JUDr. V. Š., a Mgr. V. Š., objednávky č. ..... a ....., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od nich převzal zálohu ve výši 176.587 Kč k provedení díla, z něhož však bylo zrealizováno pouze atypické stavební pouzdro v hodnotě 7.793 Kč a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
10) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 13. 12. 2008 s Ing. A. V., objednávky č. ...., ...., ...., ...., ..., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od A. V. převzal zálohy v celkové výši 516.100 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
11) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 11. 02. 2009 s J. M., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od J. M. převzal zálohu ve výši 50.796 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
12) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 27. 02. 2009 se S. J., objednávku č. ......., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od S. J. převzal zálohu ve výši 25.572 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
13) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 27. 02. 2009 s obchodní společností Stavby Kühn, s. r. o., se sídlem Dušní 112/16, Praha 1, objednávky č. ...., ...., které měly podobu smlouvy o dílo, kdy od obchodní společnosti Stavby Kühn, s. r. o. převzal zálohu ve výši 73.165 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
14) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 10. 03. 2009 s Mgr. Š. S., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od Mgr. Š. S. převzal zálohu ve výši 75.452 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
15) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 22. 01. 2009 s Mgr. V. S., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy od Mgr. V. S. převzal zálohu ve výši 38.769 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
16) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 05. 03. 2009 se společností LEGENDOR, spol. s r. o., IČ: 62584995, se sídlem 143 00 Praha 4, Mezihorská 1548/49, objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy dne 07. 03. 2009 byla společností LEGENDOR, spol. s r. o. zaslána finanční hotovost na účet společnosti M., s. r. o., v celkové výši 151.718 Kč k provedení díla, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
17) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 22. 08. 2008 se Z. M., objednávku č. ....., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy Z. M. uhradila na účet společnosti M., s. r. o. zálohu ve výši 70.000 Kč, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
18) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 22. 04. 2008 s I. P., objednávku č. ....., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy I. P. uhradil v hotovosti dne 20. 10. 2008 společnosti M., s. r. o. zálohu ve výši 66.000 Kč, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
19) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 20. 10. 2008 s A. K., objednávku č. ....., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy A. K. uhradil v hotovosti dne 20. 10. 2008 společnosti M., s. r. o. zálohu ve výši 74.002 Kč, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
20) jako osoba oprávněná jednat za obchodní společnost M., s. r. o., , IČ 26972361, se sídlem Kunovice, Na Řádku 191, s provozovnou na Praze 3, ul. Koněvova č. p. 18, i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat, uzavřel sám nebo prostřednictvím pověřeného zaměstnance dne 28. 04. 2008 s G. S., objednávku č. ...., která měla podobu smlouvy o dílo, kdy G. S. uhradil dne 05. 05. 2008 převodem na účet druhou zálohu ve výši 46.838 Kč, kdy toto dílo nebylo zrealizováno a R. M. jako oprávněná osoba obchodní společnosti M., s. r. o. zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce,
tedy výše uvedeným poškozeným při uzavírání objednávek zamlčel podstatné skutečnosti, o nichž věděl, jejichž význam dokázal zhodnotit a jež byly zásadní pro rozhodnutí poškozených při uzavírání výše uvedených objednávek, a to, že společnost M., s. r. o. se nachází ve špatné finanční situaci, kdy tato se dle účetních výkazů již v roce 2007 nacházela oproti roku 2006 ve ztrátě 1.255.000 Kč a závazky ve výši 4.996.000 Kč více než dvojnásobně přesahovaly pohledávky společnosti, které činily 2.289.000 Kč, kdy vlastní kapitál činil mínus 1.044.000 Kč, a v roce 2008 činila ztráta 3.022.000 Kč, závazky vzrostly na 7.828.000 Kč a pohledávky vzrostly jen mírně na 2.557.000 Kč, došlo k rapidnímu snížení vlastního kapitálu na mínus 4.065.000 Kč, přičemž nejpozději k datu 1. 1. 2008 byla společnost předlužena, na základě čehož musel být obžalovaný přinejmenším srozuměn s tím, že společnost nebude moci dostát svým závazkům, čímž poškozeným způsobil škodu v celkové výši 2.769.588 Kč.
Za tento zločin byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradil tam blíže specifikovaným poškozeným v určených částkách způsobenou škodu. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený JUDr. V. Š. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 5 To 318/2013 , jímž jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Rameše dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
Soudům nižších stupňů vytýká, že v jeho věci došlo k nesprávnému použití trestního práva na danou situaci. Odsouzen byl po objektivní stránce za to, že měl zamlčet podstatnou skutečnost spočívající v nedobré hospodářské situaci společnosti. Podle závěrů soudů měl rovněž vybrané finanční prostředky použít nikoli na realizaci jednotlivých objednávek, nýbrž pro jiné účely, aniž by v průběhu celého řízení „bylo vyvráceno, že vybrané zálohy byly použity pro jiné účely, než na podnikání uvedené společnosti“. Obviněný namítá nedostatek podvodného úmyslu a usuzuje, že celou situaci je třeba řešit v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe jako obchodněprávní spor.
Soudům vytýká, že právní posouzení neodpovídá skutkové situaci proto, že jejich skutkové zjištění (že od klientů vybíral jako generální zmocněnec společnosti M., s. r. o., zálohy na provedení prací a následně je použil na krytí jiných závazků společnosti a naložil tak s nimi v rozporu s účelem jejich svěření) není znakem skutkové podstaty zločinu podvodu. Zhoršení hospodářské situace společnosti samo o sobě nezakládá jeho podvodný úmysl. Zajištění dalších zakázek a s nimi spojené cash-flow představuje jedinou možnost podnikatele ozdravit svou podnikatelskou situaci a vymanit se např. z druhotné platební neschopnosti. Skutková podstata trestného činu podvodu předpokládá podvodný úmysl již v samém počátku podvodného jednání, v mnoha případech však došlo, byť k částečnému, plnění závazků ze smlouvy o dílo. Bez dalšího proto není možno podvodný úmysl z jeho jednání vyvozovat, a to i proto, že jeho daňový poradce a insolvenční správkyně společnosti si nebyli jisti tím, že se společnost v úpadku nacházela a její hospodářskou situaci bylo možno zlepšit dalším jejím podnikáním.
Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 5 To 318/2013 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po stručném shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání zmínil, že podateli je nutno přisvědčit v tom, že jednání podnikatele, který převezme od zákazníka zálohu a peněz použije v rámci své podnikatelské činnosti k jiným účelům než k zajištění dodávky zboží či služeb zákazníkovi, od kterého zálohu převzal, samo o sobě nenaplňuje znaky trestného činu podvodu ani žádného jiného trestného činu. Lze tedy připustit, že tato okolnost je v tzv. skutkových větách zdůrazňována poněkud nadbytečně. Z hlediska znaků trestného činu podvodu je však podle státního zástupce rozhodující zjištění, že díla nebyla realizována a že dovolatel ve všech případech již v době sjednávání smluv o dílo „věděl, že nebude moci dílo zrealizovat“ . Takovéto zjištění přesně odpovídá tomu, co k subjektivní stránce trestného činu podvodu spáchaného formou podvodného uzavření smlouvy o dílo uvádí sám dovolatel, tj. „vědomosti pachatele již v době uzavírání zakázky o tom, že nebude schopen své závazky plnit“ .
Špatná hospodářská situace firmy M., s. r. o., vylíčená v závěru skutkových vět, by sama o sobě nemusela znamenat její neschopnost dostát svým závazkům v případě, že by tato společnost dodávala služby, k jejichž poskytnutí by nepotřebovala součinnost svých vlastních dodavatelů (např. zhotovování věcí zaměstnanci firmy z materiálu dodaného samotnými zákazníky). Ze skutkových zjištění však vyplývá, že společnost dodávala a montovala vybavení interiérů, přičemž sama nic nevyráběla. Výrobu a montáž interiérů (dveře, podlahy, okna, schodiště) zajišťovala prostřednictvím odborných firem. Takováto činnost svým charakterem předpokládala, že firma M., s. r. o., bude schopna plnit závazky vůči odborným firmám, jejichž prostřednictvím poskytnutí služeb zákazníkům zajišťovala. S odkazem na zjištění odvolacího soudu (str. 9 – 10 rozhodnutí), že v kritickém období s obviněným, resp. jeho firmou, dodavatelé odmítali spolupracovat právě pro její zadluženost, státní zástupce uzavřel, že pokud za této situace obviněný „nabíral“ další a další zákazníky a přebíral od nich zálohy, pak musel být přinejmenším srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že zhotovení díla nebude schopen zajistit a že se tedy zákazníkům za poskytnutou zálohu nedostane žádného protiplnění. Objektivní i subjektivní stránku trestného činu podvodu proto pokládá za naplněnou, přičemž stránka subjektivní byla dle státního zástupce na straně obviněného dána minimálně ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Na tom dle jeho závěrů nic nemění skutečnost, že v několika málo případech byla pro zákazníky menší část díla (vesměs v hodnotě představující zlomek převzaté zálohy) realizována. Tato okolnost může mít význam nanejvýše pro posouzení formy úmyslu; pokud by firma v kritické době již vůbec žádné aktivity ke splnění smluv se zákazníky nevyvíjela, šlo by na straně obviněného o úmysl přímý.
Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného, které jsou obsahově podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Námitky obviněného stran nedostatku objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, jakož i navazující námitku stran subsidiarity trestní represe lze pokládat za námitky, které obsahově naplňují dovolatelem deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky však nejsou důvodné.
Dovolací soud zkoumá vytýkanou nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, které soudy nižších stupňů vyjádří v tzv. skutkové větě výroku o vině a rozvinou v odůvodnění svých rozhodnutí. S přihlédnutím k tomuto východisku lze přiznat námitkám obviněného toliko částečnou důvodnost, která není způsobilá založit vydání kasačního rozhodnutí dovolacím soudem. Z hlediska namítané nesprávnosti subsumpce učiněných skutkových zjištění pod ustanovení §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku lze ve shodě s vyjádřením státního zástupce konstatovat pouze to, že skutkové zjištění „zálohu použil pro jiné účely, než jak bylo uvedeno ve výše uvedené objednávce“ je v daných souvislostech nepřípadné z důvodů, které osvětlil již státní zástupce (jednání podnikatele, který od zákazníka převezme zálohu v souvislosti s uzavřením smlouvy, jejímž obsahem je vymezené plnění z jeho strany, a tuto zálohu použije k jiným účelům než je přímé splnění takto převzatého závazku, samo o sobě nezakládá trestnost činu). Státní zástupce rovněž zcela důvodně poukázal na ta skutková zjištění vyjádřená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ( „i když věděl, že nebude moci dílo zrealizovat… při uzavírání objednávek zamlčel podstatné skutečnosti, o nichž věděl… že společnost se nachází ve špatné finanční situaci“ ) a je rozvádějící skutková zjištění obsažená v odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího ( „Je nesporné, že v rozhodném období, popsaném ve výroku napadeného rozsudku, s ním /pozn. obviněným/ dodavatelé společnosti M., s. r. o. již nechtěli spolupracovat právě pro zadluženost“ ), která naplněnost objektivní (zamlčel podstatné skutečnosti) i subjektivní stránky [zavinění ve formě úmyslu eventuálního podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] trestného činu podvodu dostatečně vyjadřují, když o způsobení škody na cizím majetku (vzniku značné škody) a obohacení obviněného nevznikají pochybnosti. Závěr soudů o úmyslné formě zavinění obviněného není způsobilý zvrátit ani jeho poukaz na to, že „v mnoha případech došlo, byť minimálně k částečnému plnění závazku“ , neboť ze skutkových zjištění soudů plyne, že částečné plnění bylo poskytnuto, resp. na sjednaný účel byly vybrané prostředky použity, pouze u poškozeného R. V. (bod 3) a poškozených JUDr. V. a Mgr. V. Š. (bod 9), což je v objemu celkově vybraných prostředků zcela zanedbatelné (35.635,- Kč + 7.793,- Kč). Zcela důvodně proto na podkladě takto vyjádřených skutkových zjištění dovodily soudy nižších stupňů na straně obviněného zavinění ve formě eventuálního úmyslu. Z uvedeného plyne, že zákonné znaky zločinu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, byly jeho jednáním naplněny.
Pokud obviněný namítl, že v jeho případě nejde o trestný čin, resp. zločin, jímž byl uznán vinným, neboť se jedná o typický obchodněprávní spor a jako takový neměl být řešen prostřednictvím norem trestního práva (namítaná subsidiarita trestní represe), pak ani této jeho námitce nelze důvodnost přiznat.
Soud nižších stupňů, s ohledem na jimi zjištěné skutkové okolnosti, za nichž obviněný (případně prostřednictvím pověřeného zaměstnance) smlouvy o dílo s poškozenými uzavíral, zjistily, že svým jednáním naplnil znaky jimi označeného trestného činu. Důvody, pro které není namístě upustit od vyvození trestněprávní odpovědnosti obviněného, spočívají v následujících skutečnostech:
Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákoník za trestný označuje a který vykazuje všechny znaky v tomto zákoně uvedené (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Obecně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání (srov. blíže např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). Subsidiarita trestní represe, na kterou obviněný poukazuje, neznamená, že se trestní odpovědnost neuplatní, jestliže existuje jiný typ odpovědnosti za čin, který je v rozporu s právními normami ( princip subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, pokud existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost obchodněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní – srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2550/12) . Nejen Nejvyšší soud, nýbrž i Ústavní zastává názor, že není vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti, resp. že trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splněním všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná.
Subsidiarita trestní represe se vztahuje k pojmu trestného činu a týká se otázky viny. Namítá-li proto obviněný, že předmětná věc měla být řešena prostředky soukromého práva, nelze mu dát za pravdu. Obviněný totiž svým jednáním zcela zřejmě překročil hranice soukromoprávních vztahů (ve skutkové větě blíže popsaným jednáním) tím, že jako oprávněná osoba jednající za obchodní společnost M., s. r. o., přebíral od zákazníků této obchodní společnosti zálohy, přičemž a v tzv. skutkové větě blíže vymezeným poškozeným zamlčel podstatné skutečnosti, o nichž věděl a jejichž význam dokázal relevantně posoudit (že se obchodní společnost M., s. r. o., nachází ve špatné finanční situaci dosahující stavu předlužení) a které přitom byly pro rozhodnutí poškozených podstatné (na tomto základě nebyla předmětná obchodní společnost schopna sjednané závazky splnit). Důsledkem úmyslného jednání obviněného bylo poškození většího množství subjektů, na jejichž majetku vznikla škoda naplňující kritéria značné škody (škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč), která odůvodňuje aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 4 písm. d) §209 tr. zákoníku. Pokud obviněný svým jednáním způsobil škodu více než 5x naplňující uvedený kvalifikační znak, poté nejen z hlediska obecného (spáchání zločinu), nýbrž i konkrétního (počet poškozených, konkrétní výše škody, délka páchání trestné činnosti) vylučují rezignovat na vyvození trestní odpovědnosti, neboť k vyvození toliko jiné (netrestní odpovědnosti) je namístě přistoupit zpravidla jen tehdy, pokud posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. již zmiňované stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012). Za takový skutek však nelze pokládat ten, jímž byl obviněný soudy nižších stupňů pravomocně uznán vinným.
Z uvedeného plyne, že jakkoli obviněný ve svém dovolání uplatnil skutečnosti, jimiž z hlediska ryze formálního deklarovaný důvod naplnil, učinil tak způsobem zjevně neopodstatněným.
Na základě uvedených skutečností dospěl dovolací soud k poznatku, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., dle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.) .
V Brně dne 29. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil