ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1212.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1212/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. října 2014 v Brně dovolání, které podal obviněný R. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 9 To 164/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 21/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 3 T 21/2014, uznal obviněného R. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného J. L. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 9 To 164/2014, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání poškozené Pojišťovny VZP, a. s., se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ : 27116913, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody ohledně této poškozené. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obvinění R. M. a R. S. jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené Pojišťovně VZP, a. s., částku 4.072,- Kč. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání, které podal obviněný R. M. proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Šendery včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť odvolací soud nedostatečně odůvodnil některá skutková zjištění, čímž mohl založit nepřezkoumatelnost části jeho rozhodnutí. Poukázal na rozpor mezi výpovědí poškozeného F. D. z přípravného řízení a z hlavního líčení a dále mezi výpověďmi tohoto poškozeného a spoluobviněného R. S. Opakovaně vytkl soudům obou stupňů, že se nedostatečně vypořádaly s výpovědí zmíněného poškozeného. Poškozený F. D. totiž nebyl schopen podle jeho názoru vnímat podobu útočníků během útoku, ovšem s určitostí popsal jednotlivé činy obou útočníků při útoku. Dále poukázal na to, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jeho námitkou ohledně provedení důkazu předkládáním fotografií poškozenému. Obviněný uvedl, že nejsou logické závěry soudů obou stupňů vycházející z předpokladu, že se v průběhu celého trestného jednání zmocnil tkaničky poškozeného, který ji měl provlečenou v botě. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně upustil od provedení důkazu výslechem svědka V. M. S poukazem na zásadu in dubio pro reo uvedl, že v této trestní věci přetrvává mnoho pochybností, které měly být vykládány v jeho prospěch.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 9 To 164/2014, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 3 T 21/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného R. M. nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se zásadně nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Pokud jde o námitku obviněného, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný R. M. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek