ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1281.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1281/2013-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. ledna 2014 v Brně dovolání obviněných V. V., F. U. , Z. Ž. a V. J. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 11 To 89/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 125/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. V., F. U., Z. Ž. a V. J. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 5 T 125/2011, uznal obviněnou V. V. vinnou pod body IX) a X) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §158 odst. 1 tr. zák. ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. soud výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněné trest zákazu činnosti v bezpečnostních sborech a ve veřejné správě v případech spojení výkonu práce s konáním správního řízení a rozhodování v něm na dobu dvanácti měsíců.
Okresní soud v Kladně výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněného F. U. vinným pod body III) a IV) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §158 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti v bezpečnostních sborech a ve veřejné správě v případech spojení výkonu práce s konáním správního řízení a rozhodování v něm na dobu dvanácti měsíců.
Okresní soud v Kladně výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněného Z. Ž. vinným pod bodem X) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §158 odst. 1 tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti v bezpečnostních sborech a ve veřejné správě v případech spojení výkonu práce s konáním správního řízení a rozhodování v něm na dobu dvanácti měsíců.
Okresní soud v Kladně výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněného V. J. vinným pod bodem XV) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §158 odst. 1 tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti v bezpečnostních sborech a ve veřejné správě v případech spojení výkonu práce s konáním správního řízení a rozhodování v něm na dobu dvanácti měsíců.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 11 To 89/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných V. V., F. U., Z. Ž. a V. J. podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná V. V. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že neexistují nepochybné důkazy svědčící o její vině a ve spojení s dalšími pochybnými důkazy nelze učinit jiný závěr než takový, že je nevinná. Poukázala na to, že nebylo prokázáno, zda svědek Ing. J. K. požil alkohol, resp. jaké množství alkoholu měl v krvi v době měření, a za této situace nelze dovodit, že zneužila svoji služební pravomoc. Uvedla, že v trestním řízení nebyl proveden důkaz svědčící o existenci služebního úkonu – měření hladiny alkoholu v krvi a jeho výsledku, ačkoliv jeho provedení bylo navrhováno. Dále namítla, že názor osoby přepisující odposlech nemůže být podkladem pro odsuzující rozsudek.
Obviněná V. V. z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 11 To 89/2013, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 5 T 125/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze dále podal obviněný F. U. včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nevzaly dostatečně v úvahu všechny důkazy svědčící v jeho prospěch, z nichž vyplývá při jejich správném hodnocení závěr o jeho nevině. Poukázal na to, že v předcházejícím řízení nebylo jednoznačně a bez důvodných pochybností prokázáno, že se dopustil jednání, které by naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Uvedl, že provedené dokazování vycházelo z neobjektivně zjištěných důkazů, které byly opatřeny před sdělením obvinění. Namítl, že nebylo prokázáno, že by na záznamech odposlechů hovořil přímo on. Dále poukázal na to, že provedené odposlechy neprokazují, že by přijal od poškozených peníze nebo věci, že se o ně dělil jakýmkoliv způsobem s kýmkoliv, či od někoho jiného něco nebo část něčeho přijímal. Poukázal na to, že dne 10. 1. 2007 nebyl velitelem hlídky, ale pouze řidičem služebního vozidla a nemohl tak manipulovat se záznamovým zařízením, natož vymazávat nějaké fotografie.
Obviněný F. U. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 11 To 89/2013, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 5 T 125/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze dále podal obviněný Z. Ž. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že došlo k nesprávnému hodnocení zvukového záznamu, neboť věta „beru tisíc“ byla přisouzena policistovi místo pachateli přestupku. Poukázal na to, že nebyla vyvrácena ani zpochybněna jeho obhajoba spočívající v tom, že vzhledem k nefunkčnosti záznamového zařízení radaru nebylo možné zadokumentovat přestupek a tedy ho i prokázat, a proto byla věc vyřešena domluvou. Namítl, že jeho vina nebyla prokázána relevantními důkazy a je proto nutno postupovat podle zásady in dubio pro reo. Vyjádřil přesvědčení, že hodnocení důkazů je nejen povinností soudu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ale také základní podmínkou pro spravedlivý soudní proces.
Obviněný Z. Ž. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 11 To 89/2013, podle §265k odst. 1 tr. ř. toto usnesení zrušil a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze dále podal obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se žádného trestného jednání nedopustil. Poukázal na to, že záznam z prostorového odposlechu je neurčitý a nelze z něj vyvodit jeho vinu. Uvedl, že s ohledem na jeho dobré majetkové poměry nikdy neměl zapotřebí získávat finanční prostředky nezákonným způsobem. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně hmotně právně posoudil jeho jednání, neboť skutek není trestným činem.
Obviněný V. J. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 4 tr. ř. přezkoumal jak výrok o vině, tak i v návaznosti na vytýkané vady výrok o trestu usnesení odvolacího soudu, a aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněných V. V., F. U., Z. Ž. a V. J. uvedl, že všichni obvinění uplatňují námitky známé z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. Poukázal na to, že těmito námitkami se odvolací soud zabýval pečlivě a dostatečně podrobně, jeho závěry jsou logické, vycházejí z provedeného dokazování, a proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí lze bez výhrad odkázat. Dále uvedl, že obvinění svá dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž se uplatňují ve svých dovoláních výlučně skutkové námitky. Takové námitky však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání v §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání všech obviněných, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání všech obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání všech obviněných byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obvinění V. V., F. U., Z. Ž. a V. J. uplatnili ve svých dovoláních pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obvinění sice formálně opřeli svá dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných V. V., F. U., Z. Ž. a V. J. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních všech obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek