ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.527.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 527/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. dubna 2014 v Brně dovolání obviněného L. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 3 To 416/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 86/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 3 T 86/2013, uznal obviněného L. S. vinným návodem k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) k §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že v blíže nezjištěné době od dne 15. 5. 2013 v Č. T., okr. K., v objektu Malcovna, kde provozoval restauraci, informoval T. G., jehož věc byla rozhodnuta samostatně, o skutečnosti, že v objektu Malcovny je uskladněno větší množství cigaret, které by bylo možné odcizit, když jsou ve skladu zajištěny pouze visacím zámkem, přičemž by zajistil prodej cigaret a zisk by si rozdělili, čímž u T. G. vyvolal rozhodnutí k odcizení cigaret, které uskutečnil v době kolem 01.00 hodin dne 17. 5. 2013, kdy měl přestřihnout oko visacího zámku dveří skladu v objektu Malcovny a odcizit 5.250 krabiček cigaret různých značek v hodnotě 375.680,- Kč, tyto naložit do osobního automobilu a odvézt do K., čímž F. T. způsobil škodu ve výši 375.680,- Kč na odcizeném zboží. Podle §205 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 3 To 416/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné podané proti výroku o trestu v neprospěch obviněného a odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný předně namítl, že výslech svědka T. G. z hlavního líčení je nepoužitelný, neboť trpí zásadní procesní vadou ve vztahu ke splnění poučovací povinnosti. Poukázal na to, že každý svědek musí být řádně poučen podle §101 odst. 1 tr. ř., §100 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a součástí řádného poučení svědka je označení skutku, jehož se má výpověď týkat a také označení osoby obviněného. Podle jeho mínění však takto soud prvního stupně nepostupoval a ani odvolací soud neshledal v tomto směru žádnou vadu. Obviněný rovněž poukázal na existenci proti sobě stojících tvrzení vyplývajících z jeho výpovědi a z výpovědí svědka T. G., přičemž s tímto se odvolací soud náležitě nevypořádal. Uvedl, že pouhá s kutečnost, že pracoval a bydlel v objektu, kde mělo dojít ke krádeži, nemůže zakládat domněnku, že se dopustil předmětné trestné činnosti. Dále obviněný nesouhlasil s postupem soudů při způsobu zjištění a vyčíslení škody, která byla podle jeho názoru nesprávně dovozena z výpovědi svědka T. G. a podle cigaret, které byly nalezeny a zajištěny policejními orgány v motorovém vozidle. Obviněný namítl, že výpověď poškozeného F. T. byla zmatečná, když předložené faktury neprokazovaly množství cigaret ani jejich hodnotu tak, jak je uvedeno v rozsudku okresního soudu. Konečně obviněný namítl, že soudy si rovněž měly na dokreslení věrohodnosti výpovědí svědka T. G., jako pachatele krádeže, vyžádat zprávu, zda bylo zahájeno trestní stíhání proti tomuto svědkovi a s jakým výsledkem.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 3 To 416/2013, a aby podle §265 1 odst. 1 tr. ř přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnil pouze námitky skutkové, resp. námitky procesního charakteru, přičemž v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
S ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. je nutné považovat za nepřípustné i námitky obviněného, kterými brojil proti odůvodnění soudních rozhodnutí.
Primárně skutkovou námitkou je též výhrada obviněného ohledně výše způsobené škody, která údajně nebyla správně vyčíslena a poškozeným doložena, neboť jí nevytýká nedostatek hmotně právního charakteru. Jak již bylo shora uvedeno, taková námitka se míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného L. S. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.