ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.774.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 774/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2014 v Brně dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 266/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 266/2013, uznal obviněného P. K. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že dne 17. 7. 2013 v době kolem 19.35 hod. řídil osobní automobil tovární značky Dacia Logan, registrační značky .........., v obci Š. po silnici III. třídy č. ...., ve směru od zámku k restauraci Na Růžku, s tímto vozidlem couval na komunikaci z příjezdové cesty k rodinnému domu čp. ...., přičemž najel na trávník, kde narazil do popelnice, kterou převrátil (bez způsobení škody) a následně s vozidlem odjel k restauraci Na Růžku v obci Š. , kde vozidlo zaparkoval. U obviněného P. K. byla v této restauraci v časech 20:03 hod. a 20:31 hod. provedena odborná měření ke zjištění hladiny alkoholu v dechu, která skončila pozitivním výsledkem s naměřenými hodnotami 3,13 promile a 3,18 promile alkoholu v dechu. Lékařské vyšetření spojené s odběrem tělních tekutin obviněný odmítl. Podle §274 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že soud prvního stupně své závěry opřel o výpovědi svědků P. A. , P. L. a L. D. . Namítl, že svědci P. A. a P. L. jsou vůči němu osobně zaujatí a poukázal na to, že oba svědci tvrdili, že řídil dotčený automobil, ačkoliv tento automobil měli poznat pouze podle barvy a jeho v podstatě neviděli. Uvedl, že žádal o provedení výslechu svědků H. Z. , H. V. , M. H. , K. J. a P. L. , avšak odvolací soud tyto navrhované důkazy označil za nadbytečné. Dále poukázal na to, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s důvody neprovedení těchto navržených důkazů náležitě nevypořádal. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že v jeho trestní věci má odmítnutí jím navržených důkazů za následek pochybnost o zákonnosti postupu odvolacího soudu. Poukázal na to, že skutková zjištění soudů obou stupňů zůstala neúplná a nebyly hodnoceny důkazy směřující ve prospěch jiné verze než verze obžaloby. Odvolací soud podle něj nerespektoval ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť přesvědčení o správnosti skutkového závěru soudu prvního stupně opřel pouze o nepřímé důkazy, které netvoří logický ucelený řetězec doplňujících se důkazů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, aby zrušil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 266/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Blansku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného soudy, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek