ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.829.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 829/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. července 2014 v Brně dovolání obviněné R. D., roz. N. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 91/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 74 T 91/2009, uznal obviněnou R. D., roz. N. (dále zpravidla jen „obviněná“), vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle §250 odst. 3 tr. zák. ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona za použití §58 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let a nad obviněnou současně vyslovil dohled probačního úředníka Probační mediační služby ČR, s nímž je povinna spolupracovat při vytváření a realizaci probačního programu, dodržovat podmínky jí stanovené a dostavovat se k němu pravidelně ve stanovených lhůtách, nejméně však jednou za šest měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání státního zástupce podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že právní kvalifikace jednání neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci. Poukázala na to, že pokud nebylo možné učinit zásah do mzdového systému zvenčí mimo jeho automatizovaný okruh a pokud finanční částky jí vyplácené byly mzdou, pak těžko mohl někdo s těmito údaji bez vědomí a souhlasu poškozeného manipulovat. Uvedla, že omyl poškozeného nemá oporu v učiněných skutkových zjištěních, která svědčí tomu, že poškozený nikdy nebyl uveden v omyl, a proto soudy obou stupňů v této věci postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Takový postup podle názoru obviněné hraničí se zásahem do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod. Namítla, že soudy obou stupňů neučinily žádná skutková zjištění ve vztahu k okamžiku, ve kterém se měla dozvědět o připsání částky na její bankovní účet, o plátci této finanční částky a případně o účelu platby. Poukázala na to, že právní kvalifikace jejího jednání z hlediska naplnění subjektivní nebo objektivní stránky nemůže obstát, neboť byla učiněna bez náležitého skutkového podkladu. Dále namítla, že soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly se zamítnutím navržených důkazů v průběhu trestního řízení, neboť se k němu vůbec nevyjádřily a ani neuvedly, proč považují zamítnutí důkazních návrhů za správné. Věc subjektivně vnímala tak, jak ji popisuje, a i na základě pochybností odvolacího soudu, který existenci osoby jménem J. připustil. Proto jsou dány zásadní pochybnosti ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Namítla dále, že soudy obou stupňů její jednání kvalifikovaly jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., aniž by kterýkoliv ze soudů posoudil existenci či neexistenci materiální podmínky použití vyšší trestní sazby, čímž jednak soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s §88 odst. 1 tr. zák. a jednak se nevypořádaly se všemi okolnostmi, které jsou stěžejní jsou pro posouzení její viny. Závěrem namítla, že se soudy obou stupňů nijak nezabývaly její námitkou týkající se nesprávného hodnocení přitěžujících okolností.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 74 T 91/2009, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že obviněná namítla, že pokud docházelo k automatickému zpracování mezd bez možnosti manuálního zásahu zvenčí a mimo tento automatický okruh nemohl nikdo s těmito údaji manipulovat bez souhlasu a vědomí poškozeného, a že právní závěr o omylu poškozeného nemá oporu ve skutkových zjištěních. Poukázal však na to, že obviněná se při uplatnění této námitky nedržela rozhodných skutkových zjištění, které učinily soudy obou stupňů. Dále uvedl, že pokud obviněná poukázala na nedostatek ve skutkových zjištěních k okamžiku, ve kterém se měla prokazatelně dozvědět o připsání částky na bankovní účet, o jejím plátci, popř. o účelu takové platby, pak přehlédla znění příslušné části popisu skutku, který se vztahuje právě k otázce jejího zaviněného postoje, jakým ve svůj prospěch využila omylu na straně poškozeného. Dále poukázal na to, že v případě námitky týkající se posouzení existence či neexistence materiální podmínky použití vyšší trestní sazby vyjádřila obviněná pouze nesouhlas s tím, že v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu postrádá k této problematice patřičné závěry, a dále svoji námitku blíže nespecifikovala. K námitce nedostatečného způsobu vypořádání se soudů obou stupňů se zamítnutím důkazních návrhů, je třeba odkázat na č. l. 12 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a č. l. 3 odůvodnění usnesení odvolacího soudu s tím, že jejich hodnotící úvahy jsou dostatečným podkladem způsobu, jakým se vypořádaly s jejími důkazními návrhy z hlediska již zjištěného skutkového stavu věci.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná uplatnila v rámci tohoto dovolacího důvodu převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Naproti tomu obviněná uplatnila právně relevantní námitky proti právní kvalifikaci skutku s tím, že nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu podvodu. Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné R. D. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek