ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.843.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 843/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. července 2014 v Brně dovolání obviněného L. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 9 To 471/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 144/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 91 T 144/2013, uznal obviněného L. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 9 To 471/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolání státního zástupce podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 1 T 10/2000, nemělo obecné náležitosti odvolání, neboť bylo podepsáno jinou osobou než státním zástupcem. Toto odvolání tedy bylo podle §246 odst. 1 tr. ř. podáno neoprávněnou osobou a mělo být zamítnuto v souladu s §253 odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů se soudy obou stupňů poté měly zabývat otázkou, zda rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2007, sp. zn. 1 T 10/2000, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 2 To 89/2007, jsou vůbec rozhodnutími, neboť odvolání podané neoprávněnou osobou nelze považovat za odvolání. Výše uvedená rozhodnutí jsou podle názoru obviněného nicotná.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 91 T 144/2013, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 9 To 471/2013, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky nelze zahrnout pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný totiž primárně namítá procesní vadu, ke které došlo v jiném než v tomto trestním řízení. Dále poukázal na to, že se jedná o opakování obhajoby z předchozích fází trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se s touto obhajobou již dostatečně vypořádaly.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se zásadně nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze procesní námitky. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný tyto procesní námitky uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se s těmito námitkami dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud v podrobnostech poukazuje na správně závěry soudů obou stupňů uvedené v odůvodněních jejich rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného L. Š. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek