ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.193.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 193/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 4 To 346/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 147/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 10 T 147/2013, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a zločin a za sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 50 T 14/2013, a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 2 T 118/2011, byl podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání pěti let; podle §75 odst. 1, 6 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu J. v trvání pěti let a podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly obviněnému zabrány věci nalezené při ohledání místa činu a též specifikované ve výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 50 T 14/2013, a z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 2 T 118/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, škodu ve výši 83.889,- Kč a poškozené SEŽEV-REKO, a. s., se sídlem Brno - Maloměřice, Jarní 898/50, škodu ve výši 12.200,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost SEŽEV-REKO, a. s., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Označený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl v celém rozsahu odvoláním. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 4 To 346/2013, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložených trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a za sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečin ohrožení po vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 50 T 14/2013, uložil podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku. Pro výkon uvedeného trestu soud obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří a půl let; rovněž mu byl podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly obviněnému zabrány věci nalezené při ohledání místa činu a též konkretizované ve výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 50 T 14/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, která zůstala rozhodnutím odvolacího soudu nedotčena, se obviněný přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku [ad skutek pod bodem 1)] a zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad skutek pod bodem 2)], dopustil tím, že:
1)
dne 14. 1. 2013 v době kolem 7.00 hod. na ul. M. v J. vstoupil nezajištěnými dveřmi do budovy společnosti SEŽEV-REKO, a. s., kde z kanceláře následně odcizil volně položený notebook zn. HP ProBook 6550b s nainstalovaným operačním programem a klíče od osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, které bylo zaparkováno před budovou společnosti, kdy následně v době kolem 7.25 hod. pomocí uvedených klíčů uvedené vozidlo odcizil a odjel s ním směrem na P., čímž poškozené společnosti SEŽEV-REKO, a. s., IČ: 469 04 859, způsobil škodu v celkové výši 282.200,- Kč,
2)
následně téhož dne v době kolem 8.15 hod. na parkovišti zemědělského družstva A. L. poblíž sjezdu z dálnice D1, okr. B., pod vlivem pervitinu, poté, co byl dostižen zakročující policejní hlídkou ve složení pprap. M. Ř., a nstržm. J. S., kteří byli oblečeni ve služebních stejnokrojích Policie České republiky se žlutými nápisy POLICIE, kdy tito obviněného vyzvali, aby položil ruce na volant, čehož však neuposlechl a z místa prudce vycouval, přičemž otevřenými dveřmi narazil do uskakující policistky M. Ř., která se blížila k otevřeným předním dveřím spolujezdce, kdy obviněný následně dostal smyk a narazil do služebního policejního vozidla, kdy tímto svým jednáním způsobil M. Ř. tržnou ránu na prstu levé ruky a hematom na dlani levé ruky bez nutnosti lékařského ošetření a omezení v obvyklém způsobu života,
a následně bezprostředně poté, co s odcizeným vozidlem odjel z uvedeného parkoviště a pokračoval po silnici ve směru na obec L., v místech před motorestem V. další policejní hlídka ve složení prap. A. A., a prap. Z. K., jedoucí v policejním vozidle zn. VW Passat, toto vozidlo se zapnutými policejními světelnými a zvukovými signály zastavila šikmo v protisměrném jízdním pruhu obviněného s cílem přimět jej k zastavení, na což však obviněný žádným způsobem nereagoval a naopak dále zvyšoval rychlost jím řízeného vozidla, čímž vyvolal nebezpečnou dopravní situaci, když směřoval přímo na policejní vozidlo, na což musel reagovat řidič policejního vozidla prap. Z. K. tak, že s vozidlem začal prudce couvat, kdy tímto manévrem zabránil vzájemnému střetu obou vozidel, neboť obviněný policejní vozidlo těsně minul zprava a pokračoval ve své jízdě ve směru na obec L., kde však s vozidlem havaroval, načež z vozidla utekl, avšak v 8.40 hod. byl policejní hlídkou po krátkém pronásledování zadržen,
přičemž pokud by prap. Z. K. neprovedl výše popsaný úhybný manévr, došlo by k nárazu vozidla řízeného obviněným do policejního vozidla a členové posádky by utrpěli zranění, pro která by byli následně omezeni v obvyklém způsobu života přinejmenším po dobu v rozmezí od 10 dnů do 3 týdnů, a na policejním vozidle by byla způsobena škoda ve výši přesahující 80.000,- Kč, kdy k těmto následkům nedošlo pouze na vůli obviněného nezávisejících okolnostech.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, přičemž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl, že ačkoliv v hlavním líčení a v odvolání opakovaně uvedl, že neměl v úmyslu vozidlo odcizit a přisvojit si je či s ním jinak ve svůj prospěch nakládat, nýbrž měl v úmyslu je pouze využít k cestě do P., přičemž přechodné užívání vozidla na rozdíl od zmocnění se vozidla v úmyslu si je přisvojit či s ním jinak ve svůj prospěch nakládat v provedených důkazech oporu má, soud druhého stupně se ztotožnil s obecným a nesprávným závěrem soudu prvního stupně, podle něhož ze způsobu odcizení nejen notebooku, ale i klíčů a následně motorového vozidla nevyplývá, že by obviněný činil ve snaze dané věci jen přechodně užívat a poté je poškozenému vrátit či alespoň poškozenému umožnit, aby obnovil své dispoziční právo mimo jiné s vozidlem; soud druhého stupně se se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil přesto, že hodnocení důkazů, resp. hodnocení způsobu zmocnění se motorového vozidla, činil soud prvního stupně „s přihlédnutím k majetkové recidivě“ obviněného, přičemž neuvedl, které okolnosti svědčí o úmyslu obviněného vozidlo si přisvojit. Závěr o vině však nemůže být založen na tom, že se obviněný v minulosti dopouštěl majetkové trestné činnosti, neboť minulost obviněného není důkazem o vině.
Pokud jde o skutek popsaný ve výroku o vině pod bodem 2), obviněný setrval na své obhajobě, když tvrdil, že policistku M. Ř. při couvání neviděl, tudíž neměl v úmyslu do ní otevřenými dveřmi vozidla narazit. V tomto směru poukázal na výpověď zmíněné policistky, která uvedla, že ji obviněný musel vidět, nikoliv, že ji viděl, a na výpověď policisty S., z níž skutečnost, že by obviněný policistku M. Ř. viděl nebo dokonce i slyšel, rovněž nevyplývá. Vzhledem k okolnostem, za nichž k činu došlo – šero, husté sněžení, stres a namířená zbraň (obušek, který mohl být vyhodnocen jako zbraň střelná) – a s ohledem na svědectví policistů nelze bez důvodných pochybností vyloučit, že obviněný policistku nejen neviděl, ale přes nastartované vozidlo, v němž seděl, ani neslyšel.
Obviněný rovněž napadá skutková zjištění soudů, podle nichž měl při zákroku policejní hlídky nereagovat na policejní vozidlo zn. VW Passat. Soudy vycházely zejména z výpovědí policistů A. A. a Z. K., ačkoliv se tyto výpovědi vzájemně zásadním způsobem v podstatných bodech liší a neodpovídají ani popisu místa činu obsaženého ve znaleckém posudku Ing. Zdeňka Mrázka, Ph. D., podle něhož byla vedle policejního vozidla z pravé strany široká krajnice a široký pruh trávy na volném poli, který v rovině navazoval na komunikaci (srov. fotografie 3, 5 a 7 znaleckého posudku). V této části bylo technicky možné policejní vozidlo objet, což měl v úmyslu. Subjektivní názory zmíněných policistů, že obviněný tento úmysl neměl, jsou v přímém rozporu se vzájemnou polohou aut a prostorem pro objetí policejního vozidla, nemluvě o tom, že policista Z. K. uvedl, že obviněný částečně po trávě jel, a to v rozsahu asi 1 m.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 4 To 346/2013, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V kontextu shora uvedeného lze dovodit, že namítá-li obviněný, že policistku M. Ř. při couvání neviděl a že policejní vozidlo měl v úmyslu objet, nikoliv se s ním střetnout, protestuje proti správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., čímž uplatňuje námitku skutkovou, která nezakládá žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. a ve vztahu k níž tak neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady Nejvyšší soud v posuzované trestní věci neshledal. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který ostatně obviněný v dovolání výslovně nenamítal, nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Skutková zjištění soudů o tom, že obviněný policistku pprap. M. Ř. při couvání viděl a policejní vozidlo neměl v úmyslu objet, oporu v provedených důkazech mají. Z výpovědi policistky M. Ř. (srov. č. listu 371), která není v rozporu s výpovědí policisty nstržm. J.S. (srov. č. listu 371 a 372), se podává, že uvedená přistoupila k vozidlu, v němž seděl obviněný, a to zezadu, směrem k místu spolujezdce, přičemž dveře spolujezdce byly otevřené, neboť v nich v té chvíli stála jiná osoba, která s obviněným komunikovala. Této jiné neztotožněné osobě dávala policistka pokyny, jichž zmíněná osoba uposlechla, a posléze se policistka již věnovala obviněnému, tedy stála v prostoru dveří spolujezdce, zhruba na jejich konci, komunikovala s obviněným způsobem „Policie, jménem zákona“, tuto výzvu na něj křičela. Když křičela, obviněný se otočil k pravé straně, kde se v tu chvíli nacházela. Ačkoliv policistka neuvedla, že by ji obviněný přímo viděl, z popsané situace je zřejmé, že policistku v zorném poli měl, a že ji tudíž vidět musel. Když policisté M. Ř. a J. S. přicházeli k vozidlu, v němž obviněný seděl, dveře od spolujezdce byly otevřené a stála v nich osoba, která s obviněným hovořila. Okamžik, kdy policisté přicházeli k vozidlu, a zejména okamžik, kdy k vozidlu přicházela policistka M. Ř., musel tedy obviněný jednoznačně vnímat, neboť dveře od spolujezdce byly otevřené, tudíž musel slyšet, že s osobou, s níž předtím hovořil, komunikuje osoba jiná, která jí udílí pokyny, na něž tato osoba reaguje, a musel slyšet, že i na něj osoba, která k vozidlu, ke dveřím spolujezdce přišla, hovoří, resp. že na něj křičí výzvu „Policie, jménem zákona“. O skutečnosti, že obviněný přítomnost policistky vnímal, svědčí rovněž fakt, že se na základě jejího hlasitého projevu, na základě toho, že na něj křičela, otočil k pravé straně, k místu, kde stála.
Námitka obviněného, že měl v úmyslu policejní vozidlo objet, s provedenými důkazy nekoresponduje. Z výpovědí policistů prap. A. A. a prap. Z. K. (srov. č. listu 372 a 373), které nejsou v žádném zásadním rozporu, nevyplývá, že se obviněný snažil střetu vozidla, v němž jel, s policejním vozidlem, které mu zatarasilo jeho jízdní pruh, vyhnout. Vozidlo, jež obviněný řídil, směřovalo přímo na stojící policejní vozidlo, zvyšovalo svou rychlost, jelo stále rovně. Pokud by řidič policejního vozidla Z. K. včas nezareagoval a z dráhy řítícího se vozidla nevycouval, ke střetu vozidel, jakož i k nepříznivým následkům na zdraví a majetku, by došlo, což ostatně potvrzuje i obviněným zmíněný znalecký posudek Ing. Zdeňka Mrázka, Ph. D. (srov. č. listu 230-260). Uvádí-li obviněný, že podle výpovědi policisty Z. K. jel částečně po trávě, přičemž poukazuje na fotografie č. 3, 5 a 7 obsažené v citovaném znaleckém posudku, nutno poznamenat, že i kdyby částečně po trávě jel, tak by střetu vozidel stejně nezabránil (srov. fotografie č. 3 a 7).
Z hlediska napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu dovolání je proto významnou toliko otázka, zda jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnilo skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, resp. je významnou otázka, zda obviněný, který se zmocnil věci cizí, jednal v úmyslu si tuto cizí věc přisvojit.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí takovým činem větší škodu. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám (pachatelství) nebo zjedná takovou možnost společně s dalšími osobami buď jenom sobě, nebo jenom dalším osobě či osobám anebo sobě i dalším osobám (spolupachatelství). Větší škodou se rozumí škoda (majetková újma) dosahující částky nejméně 50 000 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku). Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl. Pro úplnost je s ohledem na dovolací námitky vhodné dodat, že pokud by však pachatel chtěl s cizí věcí disponovat jen po přechodnou dobu a poté umožnit vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli, aby se opětovně ujal výkonu svých práv, šlo by o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku.
Obviněný netvrdil, že se vozidla nezmocnil, zmocnění se vozidla připouští, namítl však, že tak neučinil v úmyslu si vozidlo přisvojit, nýbrž tak učinil v úmyslu vozidlo jen přechodně užívat, tedy dostat se s ním do P.
Podle bodu 1) skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dne 14. 1. 2013, v době kolem 7.00 hod., vstoupil obviněný nezajištěnými dveřmi do budovy společnosti SEŽEV-REKO, a. s., kde z kanceláře následně odcizil volně položený notebook zn. HP ProBook 6550b s nainstalovaným operačním programem a klíče od osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, které bylo zaparkováno před budovou společnosti, kdy následně v době kolem 7.25 hod. pomocí uvedených klíčů vozidlo odcizil a odjel s ním směrem na P., čímž poškozené společnosti SEŽEV-REKO, a. s., způsobil škodu v celkové výši 282.200,- Kč. Není pochyb o tom, že jednání obviněného, který spolu s notebookem odcizil z kanceláře klíče od osobního motorového vozidla, v němž následně odjel směrem na P., charakteristické rysy trestného činu krádeže, a nikoliv neoprávněného užívání cizí věci, nese. Abychom totiž mohli v konkrétním případě hovořit o přechodném užívání věci a nikoliv o přisvojení si cizí věci, pachatel by musel věc poškozenému jakýmkoli způsobem vrátit, nebo ji alespoň zanechat na takovém místě a za takových okolností, aby nad ní její vlastník nebo oprávněný držitel mohl snadno obnovit svou moc (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2031.). O přechodné užívání nepůjde, jestliže pachatel, byť věc užíval jen po krátkou dobu, naloží s ní tak, že vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli bude obnovení moci nad věcí natrvalo nebo na dlouhou dobu odňato či znemožněno, anebo vrácení věci bude značně znesnadněno a závislé jen na náhodě, např. pachatel věc po krátkodobém užívání ukryje nebo ji odloží na místě, kde je vysoká pravděpodobnost její zkázy nebo kde ji lze jen obtížně nalézt; v úmyslu pachatele cizí motorové vozidlo přechodně užívat musí tedy být zahrnut i záměr vrátit je po jeho přechodném užití osobě, které bylo odňato anebo této osobě alespoň umožnit, aby obnovila své dispoziční právo s motorovým vozidlem, jehož výkon jí byl přechodně trestným činem pachatele znemožněn (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72, publikované pod č. 17/1974 Sb. rozh. tr., a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 4 To 97/2000, publikované pod č. 42/2001 Sb. rozh. tr.). Úmysl obviněného vrátit poškozené společnosti vozidlo či této umožnit obnovení jejího dispozičního práva nad vozidlem vylučuje zejména výpověď obviněného učiněná v hlavním líčení, podle níž pokud by nedošlo k havárii, dojel by s autem do P. a někde by ho nechal (srov. č. listu 369). Obviněný neuvedl, že by vozidlo společnosti posléze vrátil, neuvedl, že by společnost po dojetí do P. kontaktoval a sdělil jí, kde se vozidlo nachází. Vrácení vozidla společnosti by zjevně, rozhodl-li by se obviněný vozidlo skutečně v P. někde zanechat a dále jím nedisponovat, záleželo na pouhé náhodě, přičemž je vysoce pravděpodobné, že by za této situace společnost nad vozidlem obnovila svou moc buď velice obtížně, nebo by ji spíše neobnovila vůbec, jak správně připomněl již nalézací soud (strana 6 rozsudku).
Dovolací soud proto shledal, že soudy nepochybily, pokud jednání obviněného popsané ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu kvalifikovaly jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací námitky jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková