ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.200.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 200/2014-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 o dovolání obviněného Z. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 61 To 309/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 6/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 1 T 6/2011, byl obviněný Z. Š. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že jako jednatel spol. I. T. C. Group, s. r. o., IČ 27659143, se sídlem Na Skalce č. 1039/3, Praha 5, (dále jen „společnost I. T. C. Group“) společně s již odsouzeným J. Č. jako ředitelem uvedené společnosti po předchozí domluvě nechali vytvořit webové stránky společnosti I. T. C. Group, na kterých nabízeli v období od února 2008 do března 2010 pracovní činnost spočívající v získávání tipů v oblasti nákupu a prodeje realit, kdy za tuto činnosti byla přislíbena finanční odměna a další výhody včetně firemního vozidla, a podmínkou spolupráce v získávání tipů nákupů a prodeje realit byla úhrada registračního poplatku ve výši 1.500,- Kč na bankovní účet, vedený u Československé obchodní banky, a. s., kdy tuto činnost prováděli od počátku v úmyslu neoprávněně se obohatit a vylákat od registrovaných partnerů poplatek a dále neprovádět realitní činnost, po úhradě poplatků s osobami – partnery, které se zaregistrovaly ke spolupráci, dále nekomunikovali, za zaslané tipy v oblasti nákupu a prodeje realit nevypláceli slíbený honorář, registrační poplatek na žádost registrovaných nevrátili, a realitní činnost nevykonávali, přičemž takto vylákali peněžní prostředky v celkem 226 případech, jež jsou v rozsudku uvedeny jménem osoby, k jejíž tíži bylo takto jednáno, datem jejího narození, výší registračního poplatku, způsobem, jímž byl uhrazen, a datem jeho připsání na účet společnosti I. T. C. Group. Tímto způsobem ke škodě těchto 226 poškozených obviněný vylákal celkem finanční prostředky ve výši 351.754,25 Kč.
Za uvedený přečin byl obviněný Z. Š. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí částky 375,71 Kč zajištěné na bankovním účtu a částky 264.773,94 Kč zajištěné na bankovním účtu. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozeným způsobenou škodu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 61 To 309/2013, z podnětu odvolání obviněného Z. Š. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Vladislava Šímy z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný poukázal na to, že ačkoli byl jednatelem společnosti I. T. C. Group, autorem projektu byl spoluobviněný J. Č., který celý projekt uváděl do provozu včetně založení webových stránek, internetového zapojení klientů a komunikace s nimi. Vztah mezi dovolatelem a J. Č. byl založený pracovní smlouvou upravující jejich vzájemné kompetence tak, že spoluobviněný J. Č. mimo jiné evidoval registrační poplatky složené na firemní účet, a měl tudíž nad těmito finančními prostředky kontrolu, nemohl s nimi disponovat. V případě vyplácení provizí nebo vrácení registračních poplatků měl spoluobviněný dovolatele informovat proto, aby dovolatel na základě této informace vrácení poplatku či vyplacení provize realizoval. Jestliže byl informován, že má být registrační poplatek vrácen, vrátil jej. Nemůže však nést odpovědnost za to, že mu důležité informace nebyly spoluobviněným J. Č. podány v důsledku váznoucí komunikace uvnitř firmy. Obdobný důvod dovolatel shledal ohledně nevyplacených provizí, neboť podle něj buď nenastaly okolnosti podmiňující její výplatu, anebo nebyl spoluobviněným J. Č. dostatečně informován. Veškeré finanční prostředky shromážděné na firemním účtu byly použity ve prospěch společnosti I. T. C. Group, zejména na financování projektu obviněného J. Č., licencování webové stránky, apod., a on sám z nich pro svou potřebu nic nečerpal. Dovolatel na základě těchto svých výhrad konstatoval, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, a proto soudy pochybily, jestliže v jeho činu shledaly přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. a obžaloby jej podle §226 tr. ř. nezprostily.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 61 To 309/2013, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. v plném rozsahu zprostí obžaloby, nebo aby po zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze Nejvyšší soud sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k podanému dovolání, jež mu bylo v opise doručeno dne 24. 1. 2014, nebude písemně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Obviněný v podaném dovolání podle jeho obsahu vytýkal, že soudy jemu za vinu kladený čin nesprávně právně posoudily a domáhal se zprošťujícího výroku, avšak pro tato svá tvrzení vycházel toliko ze své vlastní verze uplatňované obhajoby, že nevěděl o skutečnostech, které jsou předmětem tohoto řízení, neboť byl nedostatečně spoluobviněným J. Č., s nímž měl ve společnosti kompetence rozděleny, informován, a že sám byl obětí trestného jednání spoluobviněného.
Takto vznesené námitky obviněného však nemají podklad ve skutku, jak byl soudy na základě provedeného dokazování objasněn a ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně popsán. Lze jen připomenout, že soudy prokázaly, že obviněný se činu dopustil společně s již odsouzeným J. Č. a že čin spáchali pro předchozí domluvě a že „tuto činnost prováděli od počátku v úmyslu neoprávněně se obohatit a vylákat od registrovaných partnerů poplatek a dále neprovádět realitní činnost, po úhradě poplatků s osobami – partnery, které se zaregistrovaly ke spolupráci, dále nekomunikovali, za zaslané tipy v oblasti nákupu a prodeje realit nevypláceli slíbený honorář, registrační poplatek na žádost registrovaných nevrátili, a realitní činnost nevykonávali…“. Je tedy zřejmé, že uvedená skutková zjištění vinu obviněného i jeho roli v rámci spáchaného skutku jednoznačně uvádějí, a v rozporu s nimi jsou proto okolnosti, jež v dovolání tvrdí obviněný.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že skutkový stav zjištěný soudem prvního, příp. druhého stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).
Nejvyšší soud s ohledem na všechny uvedené skutečnosti v projednávané věci shledal, že soudy obou stupňů se s obhajobou obviněného tak, jak zaznívá v podaném dovolání, vypořádaly v rámci předchozího řízení a se zřetelem na jím uváděné skutečnosti stav věci v potřebném rozsahu objasnily. Své závěry rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí (srov. strany 35 až 41 rozsudku soudu prvního stupně a strany 34 až 35 usnesení soudu odvolacího), z nichž plyne, že obhajobě obviněného neuvěřily.
Vzhledem k tomu, že soudy ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, Nejvyšší soud shledal dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v těchto ustanoveních, a tudíž konstatuje, že v posuzované věci nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. V obsahu napadených rozhodnutí nic nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1800/2010 ze dne 19. 8. 2010).
Jelikož obviněný své dovolání opřel o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak výhrady v něm soustředil primárně proti způsobu, jakým byl zjištěn skutkový stav věci, Nejvyšší soud vycházel z toho, že nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného. Shledal tak, že nebyl materiálně (tj. ve skutečnosti) uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Vzhledem k tomu, že tyto námitky v dovolání uplatněné nemají právní povahu, nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a dovolací soud neměl důvod předmětná rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat, a proto dovolání obviněného Z. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová