ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.21.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 21/2014-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 o dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 6 To 33/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 31/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 5 T 31/2012, uznal obviněné D. P., S. L., M. S. a M. V. vinnými, že
I. D. P., S. L., M. S. a M. V.
v nočních hodinách z 2. na 3. 2. 2012 v Ř., okr. M. B. v objektu společnosti M. P. l. spol. s r. o. na základě předchozí dohody o odcizení 200 ks alternátorů v paletách na pokyn D.P. vyvezl M. V. vysokozdvižným vozíkem ze skladové haly č. … dvě palety s celkem 200 kusy alternátorů na osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, v celkové hodnotě 1.430.300,-- Kč, tyto ukryl v prostoru mezi skladovými halami č. … a … pod plachtu na vagonu stojícího motorového vlaku sloužícího k přepravě zboží, tedy na místo neurčené ke skladování, s vědomím, že palety budou následně vyvezeny, v 03:56 hod. vjel do areálu uvedené společnosti obviněný S. L. jako řidič Control CZ, s. r. o., Mladá Boleslav, s kamionem Mercedes Benz bílé barvy, s návěsem s bílým oplachtováním s nápisem CN Cargo, vyložil ve skladové hale č. … přepravovaný náklad a následně po předchozí domluvě s obviněným D. P. najel do prostoru mezi skladové haly č. … a …, zde těsně po jeho příjezdu obviněný D. P. odcizené palety s alternátory odkryl a na jeho pokyn obviněný M. S. do kamionu vysokozdvižným vozíkem naložil jednu paletu se 100 kusy alternátorů, druhou paletu se mu nepodařilo naložit, obviněný S. L. z objektu v 04:41 hodin s naloženou paletou odjel do K., D., kde před provozovnou Kovotrefa, spol. s. r. o., byly odcizeny alternátory spolu s přepravními paletami vyloženy,
II. D.P., S. L. a M. V.
na stejném místě dne 6. 2. 2012 v přesně nezjištěné době po ukončení odpolední směny poté, kdy byla pracovníky poškozené společnosti nalezena shora uvedená ukrytá palety s alternátory, na základě shora uvedené dohody o odcizení dvou palet s alternátory podle pokynů obviněného D.P. vyvezl obviněný M. V. ze skladové haly č. … vysokozdvižným vozíkem další paletu se 100 ks alternátorů číslo dílu … v celkové hodnotě 715.150,-- Kč, kterou naložil vysokozdvižným vozíkem do kamionu Mercedes Benz bílé barvy, s návěsem s bílým oplachtováním, který do přesně nezjištěných míst přistavil obviněný S. L., který odcizenou paletu s alternátory ve 23:56 hod. z objektu vyvezl, čímž byla společnosti M. Preymesser logistika spol. s r. o. se sídlem Řepov 174, IČ: 46349219, tj. společnosti ručící jako skladovací a přepravní firma za uskladněný materiál, způsobena celková škoda ve výši nejméně 1.430.300,-- Kč,
čin spáchali obviněný D. P. přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Mladá Boleslav sp. zn. 19 T 70/2008 ze dne 11. 6. 2008 za trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., kdy trest vykonal 13. 6. 2009, obviněný S. L. přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 32 T 58/2010 ze dne 31. 3. 2010, pravomocným 12. 11. 2010, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., obviněný M. S. přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Mladá Boleslav sp. zn. 3 T 5/2009 ze dne 28. 1. 2009, pravomocným 11. 2. 2009, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kdy trest vykonal 9. 3. 2010, rozsudkem sp. zn. 3 T 32/2009 ze dne 25. 3. 2009, pravomocným 25. 3. 2009 za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. s výkonem trestu 21. 8. 2009“.
Takto popsané jednání obviněných soud právně kvalifikoval u obviněných D. P. a S. L. v bodech I. a II. jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku obviněnému D. P. trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a obviněnému S. L. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Jednání obviněného M. V. soud právně kvalifikoval v bodech I. a II. jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tři roky. Jednání obviněného M. S. právně kvalifikoval v bodě I. jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 21 tr. ř. soud odkázal poškozenou společnost M. Preymesser logistika, spol. s r. o., s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obvinění D. P., S. L., M. S. a krajský státní zástupce se s rozsudkem soudu prvního stupně neztotožnili a podali proti němu odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 6 To 33/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného S. L. v celém rozsahu, ohledně obviněných D. P. a M. S. ve výrocích o uložených trestech a dále ve výroku o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného S.L. uznal vinným, že
I. společně s obviněnými D. P., M. S. a zemřelým M. V. v nočních hodinách z 2. na 3. 2. 2012 v Ř., okr. M. B. v objektu společnosti M. P. l. spol. s r. o. na základě předchozí dohody o odcizení 200 ks alternátorů v paletách na pokyn D. P. vyvezl M. V. vysokozdvižným vozíkem ze skladové haly č. … dvě palety s celkem 200 kusy alternátorů na osobní motorové vozidlo Škoda Octavia – čísla dílů …, v celkové hodnotě 1.430.300,-- Kč, tyto ukryl v prostoru mezi skladovými halami č. … a … pod plachtu na vagonu stojícího motorového vlaku sloužícího k přepravě zboží, tedy na místo neurčené ke skladování, s vědomím, že palety budou následně vyvezeny, v 03:56 hod. vjel do areálu uvedené společnosti obviněný S. L. jako řidič Control CZ, s. r. o., Mladá Boleslav, s kamionem Mercedes Benz bílé barvy, s návěsem s bílým oplachtováním s nápisem CN Cargo, vyložil ve skladové hale č. … přepravovaný náklad a následně po předchozí domluvě s obviněným D. P. najel do prostoru mezi skladové haly č. … a …, těsně po jeho příjezdu obviněný D. P. odkryl odcizené palety s alternátory a obviněný M. S. na jeho pokyn naložil vysokozdvižným vozíkem do kamionu jednu paletu se 100 kusy alternátorů, zatímco druhou paletu se mu naložit nepodařilo, obviněný S. L. z objektu ve 04:41 hodin s naloženou paletou odjel do K., D., kde byly odcizené alternátory spolu s přepravními paletami před provozovnou Kovotrefa, spol. s r. o., vyloženy,
II. společně s obviněnými D. P., a zemřelým M. V., na stejném místě dne 6. 2. 2012 v přesně nezjištěné době po ukončení odpolední směny poté, kdy byla pracovníky poškozené společnosti nalezena shora uvedená ukrytá palety s alternátory, na základě shora uvedené dohody o odcizení dvou palet s alternátory podle pokynů obviněného D. P. vyvezl obviněný M. V. ze skladové haly č. … vysokozdvižným vozíkem další paletu se 100 ks alternátorů číslo dílu … v celkové hodnotě 715.150,-- Kč, kterou naložil vysokozdvižným vozíkem do kamionu Mercedes Benz bílé barvy, s návěsem s bílým oplachtováním, který do přesně nezjištěných míst přistavil obviněný S. L., který odcizenou paletu s alternátory ve 23:56 hod. z objektu vyvezl, čímž byla společnosti M. Preymesser logistika spol. s r. o. se sídlem Řepov 174, IČ: 46349219, tj. společnosti ručící za uskladněný materiál, způsobena celková škoda ve výši nejméně 1.430.300,-- Kč“.
Takto zjištěné jednání jmenovaného obviněného právně kvalifikoval v bodech I. a II. jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a podle §205 odst. 4 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Obviněnému D.P. při nezměněném výroku o vině uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a obviněnému M. S. při nezměněném výroku o vině uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, když současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 2 T 258/2012. Podle §228 odst. 1 tr. ř. všem třem obviněným odvolatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti M. Preymesser logistika, spol. s r. o. částku 99.182,-- Kč. Odvolání obviněných D. P. a M. S. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) se ani s rozsudkem soudu druhého stupně neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Bažanta podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasil především s právní kvalifikací svého jednání jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť je přesvědčen, že ze strany soudů došlo „k nesprávnému právnímu posouzení věci nebo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení“.
Obviněný poté, co citoval znění právě uvedených zákonných ustanovení, zopakoval svůj nesouhlas s použitou právní kvalifikací, jakož i se závěry soudů, že jeho jednáním byla způsobena značná škoda. Zároveň zpochybnil zjištění učiněné soudy ze záznamu průmyslové kamery, z něhož je prý vidět jen to, že naložil jednu paletu na kamion a následně z místa ujel, nikoliv to, že by se pokusil o naložení druhé palety. Dále uvedl, že ani ze žádného z dalších provedených důkazů nevyplývá, že by jeho vůle směřovala k odcizení věci nebo že by měl představu o tom, že páchá trestný čin. Nejednal v úmyslu zmocnit se věci a společný úmysl zahrnující společný cíl nemohl existovat ani u všech spoluobviněných.
Dovolatel rovněž vyslovil nesouhlas se způsobem stanovení způsobené škody. K tomu uvedl, že znalec Miloš Hořejš zjišťoval ceny v centrálním skladu Škoda Auto a ověřoval je i u dalších autorizovaných prodejců a opravců. Nezjistil však cenu, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává a ani neurčil výši účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci. Jelikož se jednalo o náhradní díly do výroby, které však „netvoří trh“, měl znalec postupovat podle věty druhé §137 tr. zákoníku a určit výši škody jako výši účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci. To by pak znamenalo, že výše škody činila 268.252,-- Kč, což je částka, kterou Škoda Auto a. s. vyúčtovala poškozené společnosti jako náklady za obstarání nových náhradních dílů.
Obviněný dále namítl, že hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. ze strany soudů je nelogické a nepřesvědčivé. Důkazy zejména z průmyslových kamer odporují skutkovým zjištěním z nich vyvozeným. V závěru podání proto obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný na podporu uplatněného dovolacího důvodu formuloval námitky, které v zásadě neodpovídají podstatě tohoto důvodu. Pokud jde o tvrzení, že z jeho strany nebyl dán úmysl dopustit se krádeže, staví tento argument na odchylném hodnocení důkazů oproti tomu, jak posuzoval provedené důkazy soud, a nebere zřetel na další důkazy, které ho naopak spolehlivě usvědčují. Navíc obviněný v zásadě pouze opakoval tytéž námitky, které uváděl již v řádném opravném prostředku. Přitom nerespektoval skutečnost, že dovolání jako výrazně formalizovaný mimořádný opravný prostředek není určeno k dalšímu komplexnímu přezkumu meritorního rozhodnutí, nýbrž pouze ke zjištění, zda toto rozhodnutí není zatíženo některou ze specifických vad, které jsou právně vyjádřeny jako zákonné dovolací důvody ve smyslu §265b tr. ř.
Státní zástupce nesouhlasil ani s tím, že by u obviněných nebyl dán společný úmysl zahrnující společný cíl spočívající v odcizení zboží ze skladu firmy M. Preymesser logistika, spol. s r. o. Podle výsledků dokazování totiž všichni ve věci zainteresovaní pachatelé byli obeznámeni s tím, že se na trestné činnosti podílejí svým specifickým jednáním další obvinění, a že konečným cílem jejich navazujícího jednání je právě vyvezení zboží (automobilových alternátorů) z prostoru společnosti, kde byly uskladněny. Jejich cílem tedy bylo zmocnit se tohoto zboží s vědomím, že je určeno k rozprodeji, takže s ním bude v rozporu s vůlí vlastníka naloženo tak, jako by patřilo obviněným.
K námitce nesprávně určené výši škody státní zástupce uvedl, že k jejímu stanovení přistoupil nalézací soud zcela odpovědně a racionálně, s využitím dvou znaleckých posudků, přičemž při posuzování rozdílných vyčíslení škody postupoval zřetelně ve prospěch obviněných. Ani v tomto ohledu tedy nepovažoval podané dovolání za důvodné.
Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Formulovanými výhradami totiž napadal pouze rozsah dokazování provedeného před soudy obou stupňů (provedené důkazy nepovažoval za dostatečné, za zcela nedostatečný označil znalecký posudek, neboť znalec podle něj určil výši způsobené škody zcela nevyhovujícím způsobem a zjištěná cena neodpovídá výši účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci) a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (hodnocení důkazů považoval za nelogické a nepřesvědčivé, zpochybnil zjištění učiněná soudy na základě záznamu z průmyslových kamer, z nichž prý nevyplývá, že by chtěl páchat trestnou činnost). Tím primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jen pro úplnost lze ve shodě s vyjádřením státního zástupce dodat, že dovolateli rozhodně nelze přisvědčit v tom, že by u něho a dalších spoluobviněných nebyl dán společný úmysl zahrnující společný cíl spočívající v odcizení zboží ze skladu firmy M. Preymesser logistika, spol. s r. o. Podle skutkových zjištění obou soudů nižších instancí totiž všichni spoluobvinění byli obeznámeni s tím, že se na páchané trestné činnosti podílejí svým specifickým jednáním další obvinění, a že konečným cílem jejich postupně navazujícího jednání je právě vyvezení zboží (automobilových alternátorů) z prostoru společnosti, kde byly uskladněny. Jejich společným a spolehlivě prokázaným cílem bylo zmocnit se uvedeného zboží z majetku poškozené společnosti s vědomím, že je určeno k dalšímu rozprodeji, takže s ním bude v rozporu s vůlí vlastníka naloženo tak, jako by patřilo obviněným. Obdobně nebylo možno považovat za opodstatněnou dovolatelovu námitku vztahující se k údajně nesprávně určené výši škody. K jejímu stanovení přistoupil nalézací soud zcela odpovědně a racionálně, s využitím dvou znaleckých posudků, přičemž při posuzování rozdílných vyčíslení škody postupoval evidentně ve prospěch všech obviněných, tedy i dovolatele.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov.
§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a