ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.581.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 581/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2014 o dovolání obviněného M. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 258/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 23/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněného směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 258/2012.
Vydání tohoto nyní napadeného rozhodnutí předcházel rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 3 T 23/2011, kterým byl obviněný M. F. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 20 T 72/2011, jenž nabyl právní moci dne 22. 9. 2011, a sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 2 T 84/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, sestávající z 250 denních sazeb s výší denní sazby 800,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 20 T 72/2011, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 2 T 84/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. H., částku 243.266,- Kč.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku poprvé rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 12. 2013, sp. zn. 4 To 258/2012, tak, že toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto usnesení Nejvyšší soud z podnětu obviněným podaného dovolání rozhodnutím ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 8 Tdo 541/2013, usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 4 To 258/21012, zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to z důvodů, které v tomto usnesení rozvedl.
Krajský soud v Ostravě tak učinil v nyní dovoláním napadeném rozsudku ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 4 To 258/2012, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 3 T 23/2011, v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že
dne 23. 4. 2010 ve V., okres O., se záměrem se ke škodě prodávajících obohatit a svým závazkům nedostát, pod lživým příslibem úhrady kupní ceny, bezprostředně po jejich podepsání, sjednal jako kupující s prodávajícími Z. Š. a V. H., jednak kupní smlouvu o převodu jejich spoluvlastnických podílů (k ½ u Z.Š. a k ¼ u V. H.) k pozemku …, zapsanému v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrálního pracoviště v O. na LV …(správně …) pro obec V., katastrální území L., z jejich majetku do svého vlastnictví, s právními účinky od 10. 5. 2010, jednak kupní smlouvu o převodu jejich spoluvlastnických podílů (k ½ u Z. Š. a k ¼ u V. H.) k pozemkům …, …, …, …, …, …, …, …, …, …, …, … a … zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrálního pracoviště v O. na LV … pro obec V., katastrální území L., z jejich majetku do svého vlastnictví, s právními účinky od 10. 5. 2010, jimiž se zavázal na kupních cenách zaplatit Z. Š. částky 203.515,- Kč a 283.015,- Kč (celkem 486.530,- Kč) a V. H. částky 101.758,- Kč a 141.508,- Kč (celkem 243.266,- Kč), avšak v den podpisu kupních smluv ani v den, kdy obě nabyly právních účinků, jim nezaplatil ani nehodlal zaplatit ničeho, a způsobil tak na jejich majetku škodu v celkové výši 729.796,- Kč, přičemž obvyklá cena převáděných pozemků činila 727.500,- Kč.
Za tento zločin a sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 2 T 84/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, sestávající z 250 denních sazeb s výší jedné denní sazby 800,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 2 T 84/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávnost právního posouzení skutku spočívajícího zčásti na extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a v důsledku toho i ve vztahu k nesprávnému výroku o trestu a náhradě škody. Vytýkal odvolacímu soudu, že pokud provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Petra Kreuzera, kterého za tímto účelem podle §105 tr. ř. přibral a který stanovil obvyklou cenu trestným činem obviněného dotčených pozemků ve výši 727.500,- Kč, nepostupoval při hodnocení tohoto důkazu v souladu se zákonem, protože jeho závěry řádně nevyhodnotil se zřetelem na znalecký posudek Ing. Luboše Bartoše, PhD., vypracovaný z podnětu obviněného, jenž stanovil cenu předmětných pozemků na 267.700,- Kč. Obviněný se nespokojil s tím, že odvolací soud znaleckým posudkem znalce Bartoše provedl důkaz jako listinou, a pokud soud umožnil znalci Ing. Petru Kreuzerovi, aby se k němu při veřejném zasedání vyjádřil, odmítl, aby byl ve veřejném zasedání vyslechnut i znalec Ing. Luboš Bartoš, PhD., a v konečném důsledku pro své závěry vycházel z posudku vypracovaného znalcem Ing. Petrem Kreuzerem. Když navíc soud odmítl znovu vyslechnout poškozené V. H. a Z. Š., kteří měli potvrdit, že jim obviněný uhradil kupní cenu již při prodeji, obviněný dovodil existenci extrémního rozporu právních závěrů týkajících se výše způsobené škody, která nekoresponduje s provedenými důkazy. Rovněž uváděl, že měl být jeho čin posouzen jako podvod podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť škoda ve výši 267.700,- Kč nedosahuje hranice škody značné odůvodňující aplikaci kvalifikačního znaku značné škody podle odstavce 4 §209 tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že soudy dříve činné ve věci provedly dostatečně široké dokazování, a nespatřoval důvod pro to, aby byly výslechy poškozených opakovány. Odvolací soud, který se řídil pokyny Nejvyššího soudu a dokazování bylo doplněno o znalecký posudek znalce Ing. Petra Kreuzera k obvyklé ceně obviněným vylákaných pozemků, jehož závěry nevyvolaly pochybnosti, svá zjištění a úvahy dostatečně, pochopitelně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil. Zaměřil se i na to, proč neakceptoval závěry znalce Ing. Luboše Bartoše, PhD., a vysvětlil i důvody, proč jej nevyslýchal. Státní zástupce má za to, že při respektování pokynu Nejvyššího soudu bylo provedeno úplné dokazování, které poskytlo potřebné informace a podklady pro závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný přitom v rámci svého podání namítal toliko pochybení v procesu dokazování a v dovozování skutkového stavu věci, což je argumentace, kterou při neexistenci extrémního nesouladu nelze shledat relevantní, a tedy podřaditelnou pod zvolený či jiný dovolací důvod. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť jen dovolání podané na základě důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř. je možné podrobit věcnému přezkoumání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze s ohledem na jeho zákonnou dikci vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což přichází do úvahy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).
Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudem prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004).
Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Nejvyšší soud s ohledem na uvedený obsah podaného dovolání shledal, že obviněný tato pravidla a kritéria nerespektoval, protože s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal postup, na jehož základě odvolací soud dospěl k závěru o prokázané výši způsobené škody. Obviněný výhrady soustředil zejména proti tomu, o jaký důkaz odvolací soud své rozhodnutí opřel, když právě závěry znalce Ing. Petra Kreuzera obviněný považoval za vadné. Obviněný zdůraznil i neúplnost provedeného dokazování s odkazem na své požadavky na jeho doplnění, jimž odvolací soud podle něj nesprávně nevyhověl. Jedná se tudíž o námitky soustředěné prvotně proti způsobu provádění a hodnocení ve věci zajištěných důkazů, jmenovitě znaleckých posudků. Obviněný tak nikoliv z objektivně zjištěných okolností, k nimž soud dospěl postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., ale na základě svých vlastních požadavků dovozoval odlišné skutkové závěry při zdůraznění významu a správnosti znaleckého posudku vypracovaného jím zvoleným znalcem. Těmito argumenty usiloval o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch, ač nenaplňují nejen zvolený, ale ani jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Dovolací soud tudíž neměl důvod předmětná rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat.
I přes tento závěr Nejvyšší soud jen nad rámec podaného dovolání na vysvětlení, že nebyl shledán extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými skutkovými okolnostmi, podotýká, že krajský soud dostál svým povinnostem a ke stanovení obvyklé ceny pozemků nechal vypracovat v intencích vyslovených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 8 Tdo 541/20013, znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí znalcem Ing. Petrem Kreuzerem (č. l. 530) a tohoto znalce ke všem podstatným otázkám vyslechl ve veřejném zasedání dne 12. 12. 2013. Pokud obviněný v rámci téhož veřejného zasedání předložil krajskému soudu znalecký posudek vypracovaný na jeho žádost znalcem Ing. Lubošem Bartošem, PhD., (č. l. 619, 621), odvolací soud i tímto znaleckým posudkem důkaz provedl a postupoval podle §110a tr. ř., když za podmínek §211 odst. 5 tr. ř. za souhlasu státní zástupkyně a obviněného (č. l. 623 až 624) předložený znalecký posudek přečetl jako listinný důkaz a soudem ustanoveného znalce s jeho obsahem seznámil.
Z uvedeného je zřejmé, že v postupu odvolacího soudu nejsou obviněným vytýkané procesní vady a v postupu soudu druhého stupně pochybení zakládající tvrzený extrémní nesoulad, neboť odvolací soud v rámci svého druhého rozhodování ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a opatřené důkazy také v souladu se všemi zákonnými požadavky zhodnotil, jak ukládá ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové i právní závěry, k nimž na jeho základě dospěl, náležitě ve svém rozhodnutí odůvodnil a vysvětlil, k jakým důkazům a z jakých důvodů přihlížel či nikoli (viz strany 7 až 13 rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností dovolání obviněného M. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová