ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.629.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 629/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2014 o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 6 To 20/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 3/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 7 T 3/2013, uznal obviněného P. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„1.
dne 8. 10. 2011 kolem 5.15 hod. řídil osobní automobil škoda Octavia, v P., ul. Č. směrem od ul. P. k ul. S., a v blízkosti sloupu veřejného osvětlení se v důsledku nedostatečného sledování situace v provozu a překročení v místě povolené maximální rychlosti střetl s chodcem P. V., který přecházel ul. Č. zprava doleva, a při střetu utrpěl krevní výron nad tvrdou plenou mozkovou, zlomeninu klenby lební v čelní krajině, zlomeninu 4. – 10. žebra vlevo, zlomeninu 4. – 8. žebra vpravo, zlomeninu střední části pažní kosti vlevo, zlomeninu horní části loketní kosti vlevo, zlomeninu střední holenní kosti vlevo a obrnu vřetenních nervů s obvyklou dobou léčení v délce 16ti až 20ti týdnů, vzniklou újmu je proto možné ze soudně lékařského hlediska hodnotit jako těžkou újmu na zdraví, a svým jednáním tak obviněný porušil povinnosti řidiče dané mu ust. §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
2.
po spáchání skutku popsaného pod bodem 1. nezastavil a neposkytl poškozenému P. V., potřebnou pomoc, ačkoliv mu v tom nic nebránilo a přestože o tom, že došlo ke zranění, věděl, naopak dále pokračoval v jízdě a z místa dopravní nehody ujel“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně posoudil pod bodem 1. jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2. jako přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, za což mu podle §151 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku za použití §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti měsíců, a podle §151 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyřiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit poškozenému P. V. na náhradě škody částku 93.720,- Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 6 To 20/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s tímto usnesením odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Ondrouška dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy posoudily skutek popsaný v obžalobě jako shora uvedené přečiny, aniž by měly jednoznačně a spolehlivě prokázáno, že předmětné vozidlo v daném čase a na daném místě řídil právě on. Jeho vinu prý neprokázaly ani důkazy přímé, ani důkazy nepřímé. Je tak založena toliko na výpovědi svědkyně B. V., která měla uvést, že (obviněný) měl srážku se srnou, což ví zprostředkovaně od svědka P. K., který ji o tom informoval. Závěr o vině tak vychází z výpovědi svědkyně, kterou měl informovat jiný svědek, kterému měl (obviněný) nahlásit dopravní nehodu. Totéž platí obdobně o obsahu výpovědi svědka M. L., kterému měl svědek P. K. říci, že obviněný měl dopravní nehodu, kdy mělo dojít ke srážce s chodcem. Svědek P. K. však při hlavním líčení dne 25. 10. 2013 nic takového nepotvrdil. Odvolací soud tuto část výpovědi pominul a ve svých závěrech pospojoval nespojitelné. Znalci posuzovali vozidla, jejichž účast na projednávané dopravní nehodě dosud nikdo neprokázal a už vůbec nebyl prokázán střet vozidla v nájmu obviněného s poškozeným. Na této nulové, ryze spekulativní a nelogické důkazní situaci staví soudy obou stupňů výrok o vině ze dvou přečinů.
Dále obviněný ve svém podání uvedl, že pro zamítnutí jeho odvolání nebyly splněny zákonné podmínky. Kromě nepřijatelné důkazní situace došlo k porušení jeho práva na obhajobu. V původním odvolacím řízení mu nebylo doručeno písemné odůvodnění odvolání podaného státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 do protokolu. Tím byl vyloučen ze svého práva se k podanému odvolání, resp. k jeho písemnému odůvodnění před rozhodnutím odvolacího soudu vyjádřit. Tato námitka je důvodná o to více, když termín veřejného zasedání, který očekával, stanoven nebyl a odvolací soud bez jakéhokoliv vyrozumění či upozornění rozhodl v neveřejném zasedání. I v další fázi řízení došlo k porušení jeho práva na obhajobu a k porušení jeho procesních práv, neboť v pokračujícím hlavním líčení nebyl vyslechnut a nebyl řádně a včas, tj. na počátku hlavního líčení, zákonným způsobem poučen. V neposlední řadě se odvolací soud nevypořádal s jeho obhajobou, kterou uplatnil v písemném odůvodnění odvolání.
V samém závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení odvolacího soudu a také rozsudek nalézacího soudu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen k případnému vyjádření, písemně sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k němu věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dva důvody dovolání, z nichž je třeba z logiky věci zmínit nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , jenž je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa) .
Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání napadeného rozsudku ve veřejném zasedání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, tj. ve spojení s některým s dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolatel uplatnil jako další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu je zřejmé, že téměř všechny dovolatelovy námitky směřovaly k učiněnému skutkovému zjištění, resp. k jednotlivým důkazům, na základě nichž soudy skutkové zjištění učinily (dovolatel s některými důkazy polemizoval, vyslovoval k nim výhrady či nesouhlas, což činil i ke způsobu, jimiž soudy jednotlivé důkazy hodnotily).
Jistou výjimku tvořily pouze námitky obviněného, že v původním odvolacím řízení mu nebylo doručeno písemné odůvodnění odvolání podaného státním zástupcem a že v pokračujícím hlavním líčení nebyl vyslechnut a řádně poučen o svých právech. Takové námitky jsou ovšem charakteru procesního, a proto ani ty nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
Obviněný tak svými dovolacími námitkami primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že dovolatelem vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a