ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.667.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 667/2014-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2014 o dovolání obviněného M. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 80/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 4/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 6 T 4/2012, byl obviněný M. D. v bodech 1. až 31., 33., 34., 36. až 52. a 54. až 95. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
v období přinejmenším od 12. 3. 2009 do 24. 9. 2010 v D. v postavení jednatele spol. Řeznictví Jatky Dobruška, s. r. o., se sídlem Dobruška, Solnická čp. 438, s předmětem podnikání řeznictví, uzenářství a služby s tím spojené (dále jen „společnost Jatky Dobruška“), v úmyslu obohatit se pod příslibem řádného zaplacení dohodnuté kupní ceny vylákal od různých dodavatelů – zemědělských družstev i soukromých chovatelů na okrese R. n. K. i jinde – dodání jatečních zvířat na porážku, a dále služby od dodavatelů energií, dopravy, stavebních prací, apod., související s provozem jatek, vše s předchozím vědomím toho, že společnost Jatky Dobruška s ohledem na nepříznivý ekonomický stav, kdy již k datu 31. 12. 2008 byla v úpadku formou předlužení, vykazovala aktiva ve výši 1.277.000,- Kč oproti závazkům v celkové výši 6.108.000,- Kč, a nedisponovala dostatkem hotovostních prostředků na uhrazení svých závazků, neboť vykazovala záporný tzv. pracovní kapitál ve výši - 4.985.000,- Kč, přičemž v dalším období do 24. 9. 2010 se nepříznivý ekonomický stav dále prohluboval, nebude schopna za takto přijatá plnění sjednané ceny ve sjednaných termínech ani později uhradit vůbec, či provede opožděně, zpravidla toliko dílčí platby v zanedbatelném rozsahu zejména za účelem toho, aby byly vylákány další dodávky jatečních zvířat, což se i stalo, když finanční prostředky získané dalším prodejem poraženého skotu byly užity k obohacení společnosti Jatky Dobruška, resp. osob za tuto společnost jednajících, konkrétně k financování investičních a zejména osobních a provozních nákladů, aniž by byly hrazeny sjednané závazky k dodavatelům jatečních zvířat a služeb, přičemž v období přinejmenším od 19. 10. 2009 do 25. 4. 2010 se na uvedeném jednání po společné domluvě z pověření obviněného M. D., s vědomím rozhodných skutečností, podílel obviněný D. S. jako tzv. nákupčí, kdy vedl jednání s jednotlivými dodavateli za účelem dosažení toho, aby tito dodávali jateční zvířata společnosti Jatky Dobruška, zamlčoval jim její platební nezpůsobilost, přestože věděl, že závazky k dodavatelům s ohledem na nepříznivý ekonomický stav společnosti Jatky Dobruška uhrazeny nebudou, což se i stalo, v některých případech dokonce z podnětu obviněného M. D. vystupoval pod legendou osoby jednající za smyšlené či konkurenční subjekty podnikající v oboru porážek jatečních zvířat, neboť si byl vědom toho, že s ohledem na dřívější neuhrazené závazky by dodavatelé odepřeli dodávat společnosti Jatky Dobruška další jateční zvířata, příp. nabízel dodavatelům vyšší než na trhu obvyklou cenu za jateční zvířata, aby vylákal jejich dodání,
kdy konkrétně obviněný M. D. dílem sám, dílem společně s obviněným D. S. pod body 1. až 95. (konkretizovaných datem označením dodavatele, počtem dodaných kusů dobytka, masa či služby, cenou a dobou splatnosti), vylákal stanovené počty kusů jatečních zvířat, dodávky energií, software, opravu vozidla, svoz biologického odpadu, atd., čím obviněný M. D. způsobil v souhrnu dílem sám, dílem společně s obviněným D. S. v bodech 1. až 31., 33., 34., 36. až 52., 54. až 95. škodu ve výši 9.462.385,77 Kč.
Za tento zločin byl obviněný M. D. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. S. a o náhradě škody, a také podle §226 písm. b), c) tr. ř. o zproštění obviněného M. D. části obžaloby ohledně útoků kladených mu obžalobou též za vinu (body I., II. rozsudku).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 80/2013, odvolání směřující proti uvedenému rozsudku podaná obviněným M. D. a poškozenou J. Ž. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. D. prostřednictvím obhájce z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti některým dílčím útokům, jimž vytýkal nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný připustil, že jako jednatel společnosti Jatky Dobruška byl seznámen s nepříznivou ekonomickou situací této společnosti, i s tím, že vykazovala dluhy převyšující 6 mil. Kč. I přes tento finanční stav dospěl však k názoru, že mohou jatky pokračovat ve své činnosti a svoji hospodářskou ztrátu snižovat až do dosažení stavu rentability. Připustil, že v důsledku nedostatku volných finančních prostředků byla malá část plateb placena po dohodnutých lhůtách, avšak nikoliv z úmyslu je nezaplatit. Podle obviněného tak podstatná část dodavatelů dostala zaplaceno, i přesto, že někdy nebyl dodržen časový harmonogram plateb. Ke zhoršení ekonomické situace společnosti došlo v závěru roku 2009 v souvislosti s prováděním nutných stavebních úprav jatek, což se promítlo ve zvýšených nákladech společnosti. S ohledem na tyto okolnosti obviněný považoval použitou právní kvalifikaci za nesprávnou, a to zejména pro absenci subjektivní stránky, nebo zhoršení ekonomické situace. Opožděná plnění nemohou znamenat jeho srozumění s tím, že nedojde k včasnému uhrazení. Zdůraznil, že za podvod nelze považovat případy, kdy mezi dodavatelem a odběratelem proběhne několik obchodních transakcí při oboustranném řádném plnění, a teprve poslední z nich zůstane odběratelem neuhrazena. S ohledem na tento názor obviněný v bodech 5., 9., 14., 27., 28., 32., 37., 47., 51., 52., a 60, neshledal naplnění subjektivní stránky, a proto mu tyto skutky neměly být přičítány k tíži. Ve vztahu ke skutkům pod body 68., 71., 73., 79., 90. namítl, že nejednal v podvodném úmyslu v případech, kdy došlo k nezaplacení služeb a zboží souvisejících s provozem jatek, neboť takový úmysl by musel existovat a být prokázán již k okamžiku uzavírání smlouvy, avšak současně je podle dovolatele v rozporu se zásadami logiky, aby pachatel již při uzavírání smlouvy na dodávky energií byl minimálně srozuměn s tím, že energie nebude platit, a přesto mu budou dodávány a jatka budou normálně fungovat. Dovolatel připustil, že řídil celý provoz jatek a nepochybně tedy nese odpovědnost za počínání jejich zaměstnanců při objednávání služeb a nákupu věcí, avšak nikoli odpovědnost trestněprávní, nýbrž odpovědnost plynoucí pro něj, jakožto jednatele společnosti, z jiných právních předpisů, a proto ani dílčí skutky pod body 70., 74., 82., 84., 87., 91., 92. nemohou po objektivní stránce naplňovat znaky uvedeného protiprávního jednání.
Obviněný vznesl výhrady proti bodu 3. u největšího dodavatele Ing. J. K., protože tomuto dodavateli nedlužil a jejich obchody byly vyrovnané. Podle obviněného soudy nerespektovaly ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť obviněnému se podařilo v průběhu trestního řízení prokázat, že část vystavených a nezaplacených faktur nemá oporu v přehledu poražených zvířat, což soudy sice připustily, ale zdůvodnily tento fakt tím, že některé dodávky, u nichž byl Ing. J. K. jen překupníkem, byly evidovány pod jmény původních dodavatelů. Takový závěr obviněný považuje za nepodloženou spekulaci.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 80/2013, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 6 T 4/2012, ve výrocích o trestném činu podvodu, v celém výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody ohledně obviněného M. D. a vrátil věc krajskému soudu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství námitku obviněného týkající se skutkových zjištění ad 3) výroku o vině označila za výhradu skutkové povahy. Od skutkové povahy své argumentace se obviněný podle jejího názoru neodchýlil, pokud dále poukázal na ty okolnosti svého jednání, podle kterých pouze část plateb za odebraný dobytek byla dodavatelům placena opožděně po dohodnutých lhůtách, a že se tak stalo v malém počtu případů a pouze z důvodu přechodného nedostatku volných finančních prostředků. Tyto námitky byly uplatněny mimo jím označený dovolací důvod, stejně jako když poukazoval na to, že nelze uvažovat o jednání v podvodném úmyslu a uvedl pouze obecně nedobrou ekonomickou situaci firmy včetně její dluhové zátěže. Obviněný se v rámci této argumentace neopíral o skutkový stav, jak byl popsán ve výroku o jeho vině. Podle státní zástupkyně ani výtka, že soudy vytvořily svůj právní závěr o zavinění v podobě pouhého předpokladu, není způsobilá k věcnému projednání. K odůvodnění námitky o nedostatku subjektivní stránky trestného činu ve vztahu k dodávkám energií též shledala, že dovolatel nevycházel z popsaných skutkových zjištění, ale svých vlastních domněnek. Ve vztahu k takto zpochybněnému zavinění v dílčích činech jím vyjmenovaných (viz dílčí skutky ad 68., 71., 73., 79. a 90.) zdůraznila, že obviněný rovněž nerespektoval ta skutková zjištění, ze kterých soudy obou stupňů při dovození jeho podvodného záměru v odůvodnění svých rozhodnutí vycházely a která odpovídají minimálně jeho srozumění, že sjednaným smluvním závazkům spojeným s dohodnutou výší platební povinnosti za odebrané zboží a služby nebude moci dostát, a tedy naplnění nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Stejně obviněný nerespektoval učiněné skutkové závěry ani v případech dílčích skutků pod body 9., 14., 37., 47. a 60., a dále 5., 27., 28., 51., 52., pokud tvrdil, že byla vadně vyhodnocena subjektivní stránka jeho jednání, neboť mezi dodavatelem a odběratelem proběhla řada oboustranně řádných plnění, a teprve až poslední z nich zůstala neuhrazena. Námitce obviněného k dílčím skutkům v bodech 70., 74., 82., 84., 87., 91. a 92., že jeho odpovědnost vychází z jeho postavení jednatele a nelze na ni aplikovat trestněprávní předpisy, zástupkyně nepřisvědčila, neboť za stavu, kdy obviněný svým jednáním tak, jak bylo zjištěno, úmyslně zasáhl do majetkových práv svých obchodních partnerů, naplnil všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a tudíž nepřipadá do úvahy uplatnění principu ultima ratio. V závěru státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při naplnění těchto základních formálních náležitostí dovolání Nejvyšší soud v souladu se zásadou, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., zkoumal, zda obviněným uplatněné námitky naplňují důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro který lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, pokud vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004).
Nejvyšší soud však není zjištěným skutkovým stavem vázán, zjistí-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. K tomu může dojít jen při zjištění a prokázání vad a nedostatků, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Obviněný, který v dovolání vznesl námitky mimo jiné proti nedostatkům v subjektivní stránce a nepoužití zásady subsidiarity trestní represe, čímž zdůrazňoval nenaplnění znaků zločinu, jímž byl odvolacím soudem uznán vinným, se neomezil na výhrady právních nedostatků, ale především brojil proti tomu, jaké okolnosti soudy vzaly za základ svých rozhodnutí. Proto je třeba nejprve zdůraznit, že s ohledem na shora vymezený zákonný rámec, na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají ty výhrady, jimiž obviněný tvrdil, že většina dodavatelů dostala zaplaceno, a jen někdy nebyl dodržen časový harmonogram plateb. Takový argument obviněného, od něhož odvíjí nedostatek subjektivní stránky, nemá podklad v provedeném dokazování a je v rozporu s učiněnými skutkovými závěry.
Z výsledků provedeného dokazování soudy vzaly za prokázané, že obviněný jednal v úmyslu obohatit se, a to pod příslibem řádného zaplacení dohodnuté kupní ceny, a tím vylákal od různých dodavatelů dodání jatečních zvířat nebo služby související s provozem jatek. Rovněž učinily skutkový závěr, že tak činil s předchozím vědomím toho, že společnost Jatky Dobruška je v důsledku nepříznivého ekonomického stavu předlužená, nedisponuje dostatkem hotovostních prostředků na uhrazení svých závazků, a tudíž nebude schopna za takto přijatá plnění sjednané ceny ve sjednaných termínech ani později uhradit vůbec, či provede opožděně zpravidla toliko dílčí platby v zanedbatelném rozsahu. K tomu také fakticky došlo. Z takto popsaných skutkových okolností plyne, že obhajoba obviněného, od níž odvíjel své výhrady zaměřené proti subjektivní stránce, s takto zjištěnými skutkovými okolnostmi nekoresponduje.
Nejvyšší soud proto, že jde primárně o výhrady skutkové povahy, zkoumal, zda skutkový stav věci byl soudy zjištěn v souladu s pravidly vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zda se nejedná o tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci a dospěl na základě obsahu napadených rozhodnutí, především jejich odůvodnění porovnaných s obsahem připojeného materiálu, že o takovou situaci v projednávané věci nejde, protože učiněná skutková zjištění vzešla z pečlivě provedeného dokazování, na jehož základě soudy dospěly k závěrům, které podrobně rozvedly (srov. strany 49 až 66 rozsudku soudu prvního stupně). Pro stručnost lze jen připomenout, že soudy vyšly z toho, že obviněný M. D. nebyl v oboru podnikání nováčkem, ale v době od ledna 2006 do června 2007 podnikal ve stejném oboru u dvou různých společností, které skončily v úpadku. Obviněný, když v dubnu 2009 převzal (na vlastní žádost) obchodní vedení společnosti Jatky Dobruška, věděl, jak hluboce je tato společnost předlužená. Uvedená okolnost byla prokázána zejména závěry znalce z oboru ekonomika, přičemž soudy v potřebném rozsahu objasňovaly obhajobu obviněného, která byla znalcem z oboru ekonomika Ing. Josefem Michálkem zohledněna. Vědomost obviněného o špatné ekonomické situaci společnosti Jatky Dobruška soud prvního stupně vyvodil zejména ze svědeckých výpovědí J. K. a N. V., které zpracovávaly pro společnost účetní, daňovou a mzdovou agendu, a rovněž akceptoval obhajobu obviněného o zápočtu vzájemných pohledávek společnosti Jatky Dobruška a jejích dodavatelů. Odvolací soud se rovněž správností skutkového stavu věci zabýval a s učiněnými závěry soudu prvního stupně se ztotožnil, jak podrobně vysvětlil na stranách 5 až 10 usnesení odvolacího soudu.
Posoudil-li Nejvyšší soud způsob, jakým soudy obou stupňů postupovaly při zjišťování skutkového stavu věci, shledal, že v projednávané věci soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a potažmo i právní závěry bez zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku a neshledal ani kardinálně logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Proto soud neměl důvod pochybovat o správnosti učiněných skutkových zjištění a tedy extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci nezjistil.
Nejvyšší soud na podkladě soudem prvního stupně učiněných skutkových závěrů (nikoliv tedy podle verze předkládané obviněným) posuzoval správnost závěru o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu odvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující výše nejméně 5.000.000,- Kč.
Uvedením v omyl je podle právní teorie jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci a za omyl se považuje rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností a uvést v omyl lze lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tj. podstatné, pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že by k majetkové dispozici ze strany poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
K naplnění subjektivní stránky u tohoto trestného činu se vyžaduje alespoň nepřímý úmysl, o nějž se podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku jedná, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Z podnětu obviněným uplatněných námitek Nejvyšší soud zkoumal, zda soudy v souladu s těmito obecnými zásadami posuzovaly jimi zjištěný skutkový stav věci, a proto je jen pro úplnost vhodné připomenout, že k subjektivní stránce soud prvního stupně k podvodnému jednání obviněného shrnul, že znal situaci na trhu, byl si vědom konkurenčního prostředí, a přesto vstoupil do společnosti, která byla již na počátku významně předlužená. Namísto toho, aby podal insolvenční návrh (s nímž měl již z minula zkušenosti), bez reálné možnosti uhradit dodávky, odebíral od zemědělských producentů další a další jateční zvířata, příp. další služby, za která řádně neplatil. Nechával se před těmito věřiteli zapírat, nedalo se s ním telefonicky spojit a i když uvedl nějaký termín, kdy si mají přijít pro peníze, nedodržel ho, na urgence věřitelů následně nereagoval, vyhýbal se jim. Takto obviněný jednal, přestože byl průběžně seznamován s hospodářskými výsledky, z nichž vyplývalo navyšování závazků vůči věřitelům. S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti soud prvního stupně shledal, že obviněný po subjektivní stránce shledal úmyslné zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b), 2 tr. zákoníku (viz stranu 56 rozsudku).
Odvolací soud závěr o naplnění subjektivní stránky v podobě podvodného úmyslu ve formě nejméně nepřímého úmyslu označil za správný zejména proto, že obviněný svým obchodním partnerům, od nichž soustavně odebíral zboží, zatajoval výrazné finanční problémy společnosti a v rozporu se skutečným stavem věci předstíral, že finanční situaci je schopen zvládnout, k čemuž neváhal použít i nekalé postupy jako např. podmínění platby další dodávkou, utajení své firmy jako odběratele při sjednání obchodu, apod. Od tohoto způsobu podnikání jej přitom neodradily ani četné žaloby a trestní oznámení. V tomto jednání obviněného proto i soud druhého stupně spatřoval jednání „v podvodném úmyslu, tj. s vědomím, že za dodávky zvířat a služeb nezaplatí vůbec nebo alespoň ve smluvené lhůtě“, přičemž tento podvodný úmysl na straně dovolatele shledal již od samého počátku jeho jednání. Poukázal rovněž na to, že obviněný nemohl počítat s žádnou okolností, která by mohla zabránit způsobení škodlivého následku v podobě vzniku škody, a žádná taková okolnost také nenastala a obchodním partnerům tak způsobil škodu ve výši 9.462.385,77 Kč (viz strany 5 až 10 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud tyto závěry soudů obou stupňů považuje za správné, neboť svědčí o tom, že obviněný po všech stránkách naplnil skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku vědomě vylákával od svých dodavatelů zejména jateční zvířata a další služby, a to na základě podvodně předstíraných skutečností zejména o solventnosti své společnosti, která, jak velmi dobře věděl, byla natolik zadlužena, že nebyla schopna nejen včas, ale v převážné většině případů ani nikdy v budoucnu ceny za uskutečněné dodávky uhradit.
S přihlédnutím ke všem okolnostem, za nichž byl uvedený pokračující zločin spáchán, je třeba konstatovat, že výše způsobené škody je u něj podstatně vyšší, než je hranice škody velkého rozsahu zákonem vymezená částkou od 5.000.000,- Kč, neboť u obviněného M. D. dosáhla téměř dvounásobku, když škoda byla způsobena mnoha subjektům a obviněný tuto trestnou činnost provozoval po delší dobu. Jde o společensky závažné a škodlivé jednání i proto, že obviněný celkem 92 dílčími útoky z pozice jednatele obchodní společnosti zneužil tohoto svého postavení a při znalosti všech rozhodných okolností odebíral od svých obchodních partnerů zboží a služby, aniž by měl dostatek finančních prostředků na jejich úhradu a aniž by současně mohl relevantně očekávat nějakou jistou budoucí okolnost, která by mu přísun financí zajistila. Nemohl svým závazkům řádně a včas dostát, a přesto stále bez úhrad zvířata a služby odebíral. Jde o kriminální čin, který je společensky velice škodlivým a závažným jednáním, u něhož je nezbytné, aby byly použity trestní prostředky. Rozhodně proto není možné přisvědčit obhajobě obviněného, že by v daném případě mohlo dostačovat vypořádání dlužného plnění v rámci obchodněprávních vztahů, a to s odkazem na subsidiaritu trestní represe a princip ultima ratio ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. I. až II. větu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
Ve věci obviněného M. D. ze všech uvedených důvodů nejde o případ, na který by nebylo potřeba užít prostředky trestního práva, protože u natolik závažného kriminálního činu, nelze považovat za dostatečné řešení prostředky obchodního práva, které byly obviněným jen zneužity k jeho trestné činnosti.
Ze všech těchto skutečností plyne, že soudy nepochybily, jestliže v činu obviněného shledaly zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem spáchaný samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová