Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.06.2014, sp. zn. 8 Tdo 696/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.696.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.696.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 696/2014-21 USNESENÍ Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2014 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*) , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 4 Tmo 6/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, pod sp. zn. 10 Tm 42/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 10 Tm 42/2013, byl u obviněného mladistvého „tulipána“ (dále jen „mladistvý“) podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen v rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2013, sp zn. 3 Tm 10/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 4 Tmo 111/2013, výrok o vině v bodech 3), 4) a výrok o trestním opatření za skutky pod body 2), 3), 4), jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a mladistvý byl uznán vinným pokračujícím proviněním loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že 1. mladistvý „tulipán“ společně s obviněným J. O., dne 27. 2. 2013 kolem 21.15 hod. v P., okres K., na parkovišti u prodejny H. na ul. R., vedeni zájmem získat vhodné věci i za užití násilí, přistoupil nejprve mladistvý „tulipán“ k vozidlu tov. zn. Avia, v němž na místě řidiče seděl T. P., kterého nejprve požádal o cigaretu, a poté se jej ptal, co ve vozidle převáží a jestli jsou převážené věci drahé, načež na krátkou chvíli mladistvý „tulipán“ odešel, poté se vrátil atp. se zeptal, proč sedí ve voze a nejde raději do blízké restaurace, a v tom okamžiku se o okénka řidiče, které bylo stažené, objevil obviněný J. O., který T. P. stříkl do očí neznámou tekutinu ve spreji, vnikl do kabiny vozu a zcizil z ní potraviny v podobě pečiva, sýru, čtyř instantních polévek a lahve nealkoholického nápoje zn. Kofola o objemu 2 litry, a když T.P. vykřikl, že přivolá pomoc, oba z místa utekli a způsobili tak T. P. škodu ve výši 65,- Kč, 2. mladistvý „tulipán“ sám přesně nezjištěného dne na počátku měsíce února 2013 v O., okres K., na ul. V Z., veden záměrem i silou získat peníze nebo vhodné věci, poté, co ho J. M., dobrovolně vpustil do svého bytu, pod záminkou vrácení údajného dluhu po něm požadoval vydání finanční částky ve výši 200,- Kč, a když mu J. M. peníze odmítl dát s tím, že mu nic nedluží, opakoval svůj požadavek na vydání peněz pod pohrůžkou, že mu rozmlátí byt a společně se svým otcem a bratrem, kteří čekají venku, ho odvezou k bažinám, kde ho dokopou a pak do bažiny hodí, pokud mu nevyhoví, a když mu ani poté J.M.žádné peníze nedal, bez jeho svolení z bytu vzal a odnesl věci, které zde měla uložené P. P., a to nabíječku k mobilnímu telefonu nezjištěné značky, 1 ks CD s počítačovou hrou The Sims a 1 ks CD s počítačovou hrou nezjištěného názvu, čímž P. P. způsobil škodu ve výši 650,- Kč, 3. mladistvý „tulipán“ sám dne 2. 3. 2013 kolem 15.00 hodin v O., okres K., na ul. V Z., veden záměrem i silou získat peníze, poté, co ho J. M., opět dobrovolně vpustil do svého bytu, pod záminkou vrácení údajného dluhu a pod pohrůžkou, že ho zbije a rozšlape, pokud mu nevyhoví, požadoval po něm vydání finanční hotovosti nejprve ve výši 700,- Kč, kterou mu J. M. z obavy o svůj život a zdraví vydal, a poté pod další pohrůžkou blíže nespecifikovaného násilí ze strany otce a bratra, kteří čekají venku, po něm požadoval další finanční částku ve výši 1.000,- Kč, kterou mu J. M. z obavy o svůj život a zdraví rovněž vydal, načež z bytu odešel, a způsobil tak J. M. škodu v celkové výši 1.700,- Kč, Za toto provinění byl mladistvý odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §31 odst. 1 z. s. m. k souhrnnému společnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců nepodmíněně, jež podle §31 odst. 4 z. s. m. vykoná odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného J. O. a o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 4 Tmo 6/2014, z podnětu odvolání mladistvého „tulipána“ podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ohledně mladistvého ve výroku o trestním opatření a podle §259 odst. 3 tr. ř. jej nově odsoudil za pokračující provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se provinění vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, provinění porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 Tm 10/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 4 Tmo 111/2013, podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §31 odst. 1 z. s. m. ke společnému souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvou roků a jednoho měsíce nepodmíněně, pro jehož výkon mladistvého podle §31 odst. 4 z. s. m. zařadil odděleně od ostatních odsouzených do věznice nebo zvláštního oddělení pro mladistvé. Jinak ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně mladistvého nezměněn. Odvolání obviněného J. O. soud druhého stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce dovolání soustředěné výhradně proti výroku o vině pod bodem 1). S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal, že jej soudy nesprávně uznaly vinným proviněním loupeže, ač se nepodílel na tom, co učinil obviněný J. O., ale chtěl si pouze zakouřit, a proto řidiče požádal o cigaretu. Teprve, když od poškozeného odešel, přišel spoluobviněný J.O. do té doby stojící opodál, který nastříkal řidiči do obličeje plynový sprej a odcizil ze sedadla spolujezdce drobné věci. Popřel, že by se s obviněným J. O. na čemkoli domlouval, vůbec nevěděl, že u sebe má plynový sprej a hodlá ho použít, a nebyl ani srozuměn s odcizením věcí, navíc spoluobviněného J. O. téměř nezná a setkali se jen náhodně. Z výpovědi poškozeného u hlavního líčení vyplynulo, že poznal pouze mladistvého, a to jen jako toho, kdo si od něj pouze vyžádal cigaretu, nikoli jako útočníka. Mladistvý poukázal i na výpovědi dalších svědků, kteří u hlavního líčení změnili svoji výpověď s tím, že v přípravném řízení vypovídali nepravdu. Zejména zmínil tvrzení N. Ž., která při hlavním líčení uvedla, že nikoho neviděla, nic nepozorovala a o ničem neví, přičemž v přípravném řízení byla k výpovědi navedena ze strany policie. Svědek L. S. v přípravném řízení usvědčoval obviněného J. O. tím, že slyšel, že obviněný říkal, že „jde udělat auto“. Mladistvý vyjádřil přesvědčení, že soudy svá rozhodnutí založily na nevěrohodných výpovědích svědků a dostatečně nezvážily jeho obhajobu, že on vůbec nevěděl o tom, že obviněný J. O. bude odcizovat nějaké věci, ani to, že má u sebe plynový sprej a chce ho použít. Z těchto důvodů jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, neboť v něm lze spatřovat nanejvýš provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V závěru dovolání mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 4 Tmo 6/2014, i rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 10 Tm 42/2013, a Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání mladistvého v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno k vyjádření, Nejvyššímu soudu sdělilo, že toto své právo neuplatní. Nejvyšší soud jako dovolací soud pro mládež když shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda námitky mladistvého korespondují s označeným dovolacím důvodem, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tak vymezil, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9.2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není zákonem v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání vymezen. Současně je třeba připomenout, že pro přezkoumání správnosti právních otázek je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, neboť teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že mladistvý vytýkal vady v postupu soudů při dokazování, neboť své výhrady soustředil proti tomu, na základě jakých důkazů soudy dospěly k závěru o jeho vině pod bodem 1), zejména odmítal svůj podíl na loupeži, protože nebyl zasvěcen do použití spreje proti obličeji poškozeného. V této souvislosti považoval za nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy, především pokud vyšly ze svědectví, která mladistvý považoval za nevěrohodná. Uvedené výhrady svědčí o tom, že mladistvý primárně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl předmětným činem uznán vinným, prokázány, a teprve druhotně, na podkladě vlastní verze průběhu skutku vytýkal nedostatky právního posouzení. Mladistvý tudíž nevznesl žádné námitky směřující proti právnímu posouzení věci, jak zásadně ustanovení §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, ale vytýkal vady spočívající na nesprávném procesním postupu při provádění a hodnocení důkazů ve smyslu§2 odst. 5, 6 tr. ř. Takovéto výhrady zásadně nelze prostřednictvím uvedeného, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. uplatnit, protože přezkum skutkového stavu není zákonem v rámci dovolacího řízení v žádném z dovolacích důvodů vymezen. Jestliže mladistvý požadoval změnu právní kvalifikace s argumentem, že se nedopustil provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ale že jde jen o provinění krádeže podle §205 tr. zákoníku, uvedené změny se domáhal nikoliv na podkladě skutkových zjištění, o něž soudy výrok o vině opřely, ale se zřetelem na své vlastní tvrzení vycházející se skutečností, které z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly, ale byly založeny výlučně na neprokázané obhajobě mladistvého. V důsledku toho, že požadavek na změnu právní kvalifikace se odvíjí od změny skutkových zjištění, nelze tuto námitku, která by jinak měla právní povahu, pod označený dovolací důvod podřadit, a Nejvyšší soud proto nebyl povinen z podnětu takto mimo dovolací důvod stojící dovolání napadená rozhodnutí přezkoumávat. I přes tento závěr v kontextu se shora uvedenými pravidly Nejvyšší soud ověřil, že právní posouzení skutku popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. 282/2003), a konstatuje z obsahu napadených rozhodnutí i spisu, že soud prvního stupně své závěry činil v souladu s hledisky vymezenými ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti (viz strany 5 až 8 cit. rozsudku). Soud druhého stupně se v zásadě stejným otázkám a námitkám, jež mladistvý předestřel i v nyní posuzovaném dovolání, věnoval s potřebnou pozorností (viz strany 4 až 5 rozsudku odvolacího soudu). Napadená rozhodnutí podle Nejvyššího soudu proto nevykazují vady, které by moly založit extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, neboť soudy obou stupňů svá rozhodnutí opřely o takové důkazy, které jim umožnily náležitě a spolehlivě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Soudy nepominuly ani obhajobu mladistvého a věnovaly jí potřebnou pozornost a v dostatečné míře se s ní vypořádaly. Hodnocení provedených důkazů v odůvodnění rozhodnutí zejména soudu prvního stupně skýtá dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění (§2 odst. 6 tr. ř.). Způsob, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a následně i právní závěry, přitom nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat. Nejvyšší soud na základě všech shora rozvedených skutečností, když nezjistil extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, shledal, že dovolání mladistvého bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného dovolacího důvodu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 11. června 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová *) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/11/2014
Spisová značka:8 Tdo 696/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.696.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Dotčené předpisy:§2 odst. 5, 6 tr. ř.
§173 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19