Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2014, sp. zn. 8 Tdo 733/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.733.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.733.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 733/2014-35 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2014 o dovolání obviněného L. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 To 483/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 160/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá . Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 10. 2013, sp. zn. 2 T 160/2013, uznal obviněného L. S. (dále také jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „společně se spoluobviněnými F. L. a Z. B. 1. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B. dne 26. 5. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 1.600.000,- Kč z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, Brno, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral v 09:46 hodin částku ve výši 700.000,- Kč na pobočce Československé obchodní banky, a. s., Brno - Výstaviště, pavilon E, v 10:05 hodin částku ve výši 300.000,- Kč na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Holandská 874/8 v Brně a v 10:22 hodin částku ve výši 600.000,- Kč na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Milady Horákové 6 v Brně, a tyto finanční částky bezprostředně po výběrech předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly převáděny přes různé bankovní účty a následně v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž v hotovosti vybrané finanční částky ve výši 1.600.000,-Kč byly částí finanční částky ve výši 139.940,78 EUR, která byla podvodně vylákána na zahraničním subjektu společnost INGENIERA DE SISTEMA TERMICOS registrovaným ve Venezuele tzv. phishingem a převedena dne 23. 5. 2011 ve výši 72.303,72 EUR a dne 24. 5. 2011 ve výši 67.637,06 EUR na účet společnosti Prvá Rentabilná OZS, a. s., IČ: 35832924, se sídlem Páričková 18, Bratislava, Slovenská republika, a následně na bankovní účty společnosti Amodia Invest, s. r. o., 2. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B. dne 13. 7. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 48.000,- EUR (v přepočtu 1.170.960,- Kč) z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, Brno, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral v 09:22 hodin částku ve výši 1.000,- EUR na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Palackého třída 2850/56 v Brně, v 10:06 hodin částku ve výši 10.000,- EUR na pobočce Československé obchodní banky, a. s., Brno - Výstaviště, pavilon E, v 11:56 hodin částku ve výši 30.000,- EUR na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Milady Horákové 6 v Brně, v 12:09 hodin částku ve výši 4.000,- EUR na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Joštova 5 v Brně a v 12:28 hodin částku ve výši 3.000,- EUR na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Holandská 874/8 v 09:46 hodin, a tyto finanční částky bezprostředně po výběrech předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly převáděny přes různé bankovní účty a následně v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž vybrané finanční částky v celkové výši 48.000,- EUR byly podvodně vylákány zahraniční osobě jménem J.Ch. A. F., N. tzv. phishingem a převedeny dne 11. 7. 2011 ve výši 48.054,- EUR na účet společnosti AMASIS INVESTMENTS Ltd., organizační složka, IČ: 28232909, se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha, a následně na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., 3. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B. dne 20. 7. 2011 a 21. 7. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 8.000,- EUR z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, Brno, vedeného u Raiffeisenbank, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral dne 20. 7. 2011 v 11:02 hodin na pobočce Raiffeisenbank, a. s., na ulici Palackého třída 76 v Brně částku ve výši 4.000,- EUR (v přepočtu 97.980,- Kč) a dne 21. 7. 2011 v 12:40 hodin na pobočce Raiffeisenbank, a. s., na ulici Netroufalky 770 v Brně částku ve výši 4.000,- EUR (v přepočtu 97.620,- Kč), tyto finanční částky bezprostředně po výběru předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž vybrané finanční částky ve výši 8.000,- EUR byly částí finančních prostředků ve výši 97.490,- EUR podvodně vylákaných na zahraničním subjektu M.2 FARMING, Twickelerweg 4, 7495SE AMBT Delden, Nizozemí tzv. phishingem a převedeny dne 20. 7. 2011 na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., 4. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B. dne 22. 7. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 32.000,- EUR (v přepočtu 781.120,- Kč) z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral v 09:31 hodin na pobočce Československé obchodní banky, a. s., v Brně částku ve výši 32.000,- EUR a tuto finanční částku bezprostředně po výběru předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly převáděny přes různé bankovní účty a následně v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž vybrané finanční částky ve výši 32.000,- EUR byly částí finančních prostředků ve výši 97.490,- EUR podvodně vylákaných na zahraničním subjektu M.2 FARMING, Twickelerweg 4, 7495SE AMBT Delden, Nizozemí tzv. phishingem a převedeny dne 20. 7. 2011 na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., a následně ve výši 32.000,- EUR na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., 5. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B. dne 26. 5. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 400.000,-Kč z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, Brno, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral v 11:32 hodin na pobočce Československé obchodní banky, a. s., Brno - Výstaviště, pavilon E, finanční částku 300.000,- CZK v hotovosti a v 11:54 hodin na pobočce Československé obchodní banky, a. s., na ulici Holandská 874/8 v Brně finanční částku 100.000,- Kč v hotovosti, a tyto finanční částky bezprostředně po výběru předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly převáděny přes různé bankovní účty a následně v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž vybrané finanční částky ve výši 400.000,- Kč byly částí finančních prostředků ve výši 97.490,- EUR podvodně vylákaných na zahraničním subjektu M.2 FARMING, Twickelerweg 4, 7495SE AMBT Delden, Nizozemí tzv. phishingem a převedeny dne 20.7.2011 na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., a následně a následně po konverzi měny na Kč na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., 6. Z. B. a L. S. společně po vzájemné domluvě využili sociální nouze F. L., kdy jej s cílem získání finančních prostředků v hotovosti z tzv. phishingových útoků podvodně vylákaných ze zahraničních bankovních účtů přiměli k tomu, aby jako osoba s dispozičním právem provedl v B dne 22. 7. 2011 hotovostní výběry finanční částky v celkové výši 30.000,- EUR (v přepočtu 732.300,- Kč) z bankovního účtu společnosti Amodia Invest, s. r. o., IČ: 29228191, se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, vedeného u České spořitelny, a. s., kdy F. L. na základě jejich pokynů vybral v 14:07 hodin částku ve výši 5.000,- EUR na pobočce České spořitelny, a. s., na ulici Kounicova 4 v Brně, v 15:21 hodin částku ve výši 15.000,- EUR na pobočce České spořitelny, a. s., na ulici Netroufalky 16 v Brně a téhož dne na pobočce České spořitelny, a. s., na ulici Jánské 6 v Brně dvakrát částku ve výši 5.000,- EUR, a tyto finanční částky bezprostředně po výběrech předal Z. B. a L. S., za což od nich dostal finanční odměnu v řádech tisíců Kč, Z. B. a L. S. tyto finanční prostředky následně předali další osobě, ačkoliv všichni obvinění věděli, že tyto v hotovosti vybrané finanční prostředky pochází z trestného činu, byly podvodně vylákány na jiném subjektu a byly převedeny na bankovní účet a následně v hotovosti vybrány za účelem zakrytí jejich původu, přičemž vybrané finanční částky v celkové výši 30.000,- EUR byly částí finančních prostředků ve výši 44.403,15 EUR (v přepočtu 1.083.881,- Kč), které byly podvodně vylákány na zahraničním subjektu Praktijk de Zuid Singel, Nizozemí tzv. phishingem, a dne 22. 7. 2011 převedeny na bankovní účet společnosti Amodia Invest, s. r. o., přičemž jednáními pod body 1.-6. obžaloby provedli hotovostní výběry finančních částek z uvedených bankovních účtů v celkové výši 4.879,980,- Kč, společně se spoluobžalovaným Z. B. 7. společně po předchozí vzájemné domluvě nechali dne 14. 7. 2011 na bankovní účet společnosti AMASIS INVESTMENTS Ltd., organizační složka, IČ: 28232909, se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha, vedený u Československé obchodní banky, a. s., připsat finanční prostředky v celkové výši 98.723,- EUR (v přepočtu 2.384.303,01 Kč), ačkoliv si byli vědomi toho, že takto připsané finanční prostředky pochází z trestné činnosti, byly podvodně vylákané na jiném subjektu, přičemž zamýšleli tyto finanční prostředky prostřednictvím obviněného F. L., jakožto osoby s dispozičním právem k účtu vybrat v hotovosti a předat je další osobě, k čemuž však z důvodu jejich zajištění policejním orgánem již nedošlo, přičemž tyto finanční prostředky byly podvodně vylákány na zahraničním subjektu společnosti Havi Reizen B.V., Morsweg 9, 7461AG, Rijssen, Nizozemí tzv. phishingem a převedeny dne 14. 7. 2011 ve výši 98.723,- EUR na bankovní účet AMASIS INVESTMENTS Ltd., organizační složka, IČ: 28232909, 8. společně po předchozí vzájemné domluvě nechali dne 14. 7. 2011 na bankovní účet společnosti AMASIS INVESTMENTS Ltd., organizační složka, IČ: 28232909, vedený u Československé obchodní banky, a. s., připsat finanční prostředky v celkové výši 48.254,-EUR (v přepočtu 1.179.327,76 Kč), ačkoliv si byli vědomi toho, že takto připsané finanční prostředky pochází z trestné činnosti, byly podvodně vylákané na jiném subjektu, přičemž zamýšleli tyto finanční prostředky prostřednictvím obviněného F. L., jakožto osoby s dispozičním právem k účtu vybrat v hotovosti a předat je další osobě, k čemuž však z důvodu jejich zajištění policejním orgánem již nedošlo, přičemž tyto finanční prostředky byly podvodně vylákány na zahraničním subjektu S. H. P., Z., B. S., N. tzv. phishingem a převedeny dne 14. 7. 2011 ve výši 48.254,- EUR na bankovní účet AMASIS INVESTMENTS Ltd., organizační složka, IČ: 28232909, přičemž jednáními pod body 7.-8. obžaloby zamýšleli provést hotovostní výběry finančních částek z uvedených bankovních účtů v celkové výši 3.563.629,77 Kč.“ 9. společně po předchozí vzájemné domluvě v blíže nezjištěné době, nejpozději však dne 14. 12. 2011, si nezjištěným způsobem opatřili a v bytě v bytovém domě na ulici V. v B., kde bylo dne 14. 12. 2011 nalezeno, měli uschované falešné razítko s nápisem JUDr. M. M., notářka v B., pořadové číslo 1, na kterém byl dále vyobrazen státní znak České republiky“. Takto popsané jednání obviněného L. S. soud právně kvalifikoval jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. – 8. výroku rozsudku) a uložil mu za to podle §216 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud uložil všem obviněným (tedy i obviněnému L. S.) rovněž trest propadnutí věci, a to částek: - 2.099,66 CZK složených na účtu u Raiffeisen bank, a. s. - 38.528,57 EUR složených na účtu u Raiffeisen bank, a. s. - 32.88 EUR složených na účtu u Raiffeisen bank, a. s. - 28.000 CZK složených na účtu u Raiffeisen bank, a. s. - 74,16 EUR složených na účtu u ČSOB, a. s. - 254.496,53 CZK složených na účtu u ČSOB, a. s. - 2.384.303,01 CZK složených na účtu u ČSOB, a. s. - 48.254 EUR složených na účtu u ČSOB, a. s. - 14.415,20 EUR složených na účtu u České spořitelny, a. s. - 230.000,- Kč složených na účtu Městského soudu v Brně vedeného u ČNB. Naproti tomu soud prvého stupně podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněné Z. B. a L. S. obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 1 ZT 10/2013, podané pro skutek, jehož se měli dopustit tím, že „společně po předchozí vzájemné domluvě v blíže nezjištěné době, nejpozději však dne 14. 12. 2011, si nezjištěným způsobem opatřili a v bytě v bytovém domě na ulici V. v B., kde bylo dne 14. 12. 2011 nalezeno, měli uschované falešné razítko s nápisem JUDr. M. M., notářka v B., pořadové číslo 1, na kterém byl dále vyobrazen státní znak České republiky“ , v němž obžaloba spatřovala přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle §349 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali jmenovaní obvinění. Městský soud v Brně navazujícím opravným usnesením ze dne 8. 11. 2013, č. j. 2 T 160/2013-861, podle §131 odst. 1 tr. ř. opravil svůj rozsudek ze dne 4. 10. 2013, č. j. 2 T 160/2013-813, a to ve výroku o vině ve vztahu k obviněnému L. S. na straně 14 uvedeného rozsudku, kde byl obviněný nesprávně uznáván vinným i skutkem pod bodem 9. (kvalifikovaným jako přečin nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle §349 tr. zákoníku), ačkoliv ze strany 15 uvedeného rozsudku bylo zřejmé, že tento obviněný byl společně s obviněným Z. B. z předmětného skutku zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. (soud tuto zřejmou nesprávnost v uvedeném rozsudku opravil tak, že na straně 14 předmětného rozsudku vypustil z textu skutek uvedený pod bodem 9). Proti citovanému rozsudku podali všichni tři obvinění odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 To 483/2013, tak, že pod bodem I. podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného Z. B. v odsuzující části a za podmínek §223 odst. 1 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. e) tr. ř. jeho trestní stíhání pro skutky uvedené v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 1 ZT 10/2013 ( těmito skutky byl obviněný Z. B. uznán vinným ve výše uvedeném rozsudku nalézacího soudu, v němž byly skutky týkající se tohoto obviněného označeny čísly 2. až 9. ) zastavil, neboť tento obviněný zemřel. Pod bodem II. pak vyslovil, že odvolání obviněných F. L. a L. S. se podle §256 tr. ř. zamítají. Obviněný L. S. se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Bohumila Záleského podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. [dovolatel sice citoval ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., dodal však, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, takže je zřejmé, že při citaci písm. k) namísto písm. l ) evidentně došlo k písařské chybě]. Dovolatel ve svém podání v prvé řadě namítl, že nalézací soud v průběhu hlavního líčení dne 3. 10. 2013 provedl zcela zmatečné dokazování, kdy předsedkyně senátu uvedla v odůvodnění rozsudku, že pokud byl obviněnému F. L. předestřen protokol o rekognici z přípravného řízení, kde na fotografiích jeho (obviněného L. S.) jako „D.“ neztotožnil, pak obviněný F. L. uvedl, že dnes ví stoprocentně, že takhle zblízka je to on (obviněný L. S.). Soudkyně se v doplňujícím dotazu spokojila s vysvětlením obviněného F. L., že při rekognici prováděné na fotografiích obviněného L. S. jako „D.“ neztotožnil přesto, že rekognice v přípravném řízení byla prováděna in natura a nikoliv podle fotografií a nežádala objasnění tohoto rozporu. Naopak toto zmatečné vyjádření vzala jako rozhodující důkaz k závěru, že osoba doktora je totožná s obviněným L. S. Dále obviněný v dovolání tvrdil, že další vada prvoinstančního rozsudku spočívala v tom, že Městský soud v Brně dne 8. 12. 2013 doručil jeho obhájci písemné vyhotovení rozsudku spolu s výše uvedeným opravným usnesením, jímž byl rozsudek opraven tak, že na straně č. 14 se skutek uvedený pod bodem 9 z tohoto rozsudku vypouští. Takový postup nalézacího soudu považoval za nezákonný, neboť opravené znění rozsudku odporuje obsahu rozsudku, jak byl vyhlášen (podle protokolu o hlavním líčení byl totiž do výroku o vině zahrnut i skutek pod bodem 9). Nesprávnost výroku o vině pod bodem 9 podle něho spočívá v tom, že ohledně tohoto skutku soud neprovedl žádné dokazování, tedy nikoliv, že by se jednalo o zřejmou nesprávnost. Odvolací soud však uvedené vady rozsudku neodstranil a naopak jeho odvolání zamítl. Na samý závěr svého (poměrně stručného) podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v části týkající se výroku o jeho vině a trestu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po jeho rekapitulaci uvedl, že petit dovolání není možné realizovat. Pokud totiž dovolatel navrhuje zrušit pouze rozhodnutí soudu druhého stupně, pak nelze věc přikázat k rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť tomu by v řízení bránila překážka věci rozhodnuté, a to jeho vlastní rozsudek ze dne 4. 10. 2013, sp. zn. 2 T 160/2013, jehož zrušení dovolatel nenavrhuje. Dále státní zástupce uvedl, že další problém podaného dovolání spočívá v tom, že vedle řádně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl deklarován i důvod dovolání, který současně účinný trestní řád nezná. Dovolatelem uvedená citace ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ byla obsažena v té novelizaci trestního řádu, kterou byla do zákona vtělena hlava XVII., upravující institut dovolání, tedy v zákoně č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Ovšem již zákonem č. 200/2002 Sb., účinným ode dne 24. 5. 2002, došlo k nové úpravě ustanovení §265b odst. 1 písm. k) a l ) tr. ř., a to do podoby dodnes platné. Státní zástupce poté poukázal na to, že pokud dovolatel brojí proti formulaci části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (v níž mělo dojít ke slovní záměně mezi rekognicí podle fotografií a rekognicí in natura), potom se jedná o argumentaci, kterou zákon nepřipouští, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Navíc zde dovolatel napadá výlučně provádění a hodnocení důkazů, což je oblast nikoli hmotně právního posouzení, nýbrž oblast skutkových zjištění, na kterou nedopadá žádný dovolací důvod. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že z textu dovolání není vůbec patrno, v čem dovolatel spatřuje „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, které přičítá napadenému rozhodnutí. Podle státního zástupce není žádným zákonným důvodem dovolání pokryta ani dovolatelova námitka, že nalézací soud procesně nepřípustným způsobem opravil písemné vyhotovení rozsudku, pokud z něj odstranil nadbytečný výrok. Z písemného vyhotovení rozsudku je zřejmé, že Městský soud v Brně odstranil z výroku o vině obviněného Z. B. skutek uvedený pod č. 9, ve výroku o vině obviněného L. S. však tento bod omylem zůstal, ačkoli oba obvinění byli pro toto jednání zproštěni obžaloby. Jedná se o evidentní písařské pochybení, k jehož nápravě soud prvního stupně využil opravného mechanismu upraveného pro takové případy trestním řádem. Tento postup se jeví jako zcela souladný s právem, a i kdyby tomu tak nebylo, není namítané rozhodnutí soudu prvního stupně napadnutelné žádným ze zákonných dovolacích důvodů; protože by dovolání muselo v zásadě směřovat proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2013 sp. zn. 2 T 160/2013, nebylo by ve smyslu §265 odst. 1, 2 trestního řádu ani přípustné. Konečně státní zástupce namítl, že podstata námitek dovolatele je zcela totožná s obhajobou, kterou uplatňoval v řádném opravném prostředku. Tyto výhrady odvolací soud zkoumal zákonem předepsaným způsobem a dospěl k závěru, že jim nelze přisvědčit, a proto jeho odvolání zamítl. Jestliže nyní obviněný opakuje v rámci odůvodnění svého dovolání stejné konkrétní námitky, jež neúspěšně uplatnil v rámci řádného opravného prostředku, je nutno připomenout, že mimořádný opravný prostředek podle hlavy XVII. trestního řádu mu neumožňuje dosáhnout podruhé komplexního přezkumu napadeného rozhodnutí v trestní věci. Dovolání opřená o tytéž námitky, jaké již byly předmětem přezkumu ve druhém stupni, bývají podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odmítána jako zjevně neopodstatněná. Z těchto důvodů státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž bylo podáno převážně z jiných důvodů, než jsou upraveny v §265b tr. ř. Současně navrhl, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Z logiky věci je třeba zmínit nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [přes výhrady, které v tomto směru vznesl státní zástupce, Nejvyšší soud z důvodů již výše vyložených vycházel z toho, že dovolatel svým podáním chtěl uplatnit tento dovolací důvod, byť nepřesně citoval písm. k) tohoto ustanovení]. Uvedený dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) . Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel uplatnil jako další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). Jak již bylo výše uvedeno, dovolatel v závěru svého podání navrhl zrušit pouze napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části jeho se týkající, aniž by současně navrhl zrušit i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně (byť zároveň navrhl přikázání věci tomuto soudu, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl). Takový návrh ovšem Nejvyšší soud nemohl akceptovat. Pokud by tak totiž učinil, vytvořil by neřešitelnou situaci, neboť Městskému soudu v Brně by v dalším řízení a v meritorním rozhodnutí bránila překážka věci již rozhodnuté. Další dovolatelovy námitky se s ohledem na možnost jejich uplatnění v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tímto dovolacím důvodem míjely, resp. byly uplatněny irelevantně. Pokud dovolatel napadal část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v níž soud zaměnil způsob provedení rekognice podle fotografií a tzv. in natura, potom se jedná o argumentaci, kterou zákon vůbec nepřipouští (srov. §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné), nehledě na to, že takovou argumentací napadal v podstatě způsob provádění a hodnocení důkazů. To je ovšem oblast procesní a potažmo skutkových zjištění, nikoli oblast hmotněprávního posouzení věci. Ostatně z textu jeho podání nebylo ani zřejmé, v čem spatřoval „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, které k napadenému rozhodnutí vztahoval. Nejvyšší soud se přiklonil k názoru státního zástupce, že žádným zákonným důvodem dovolání není pokryta ani dovolatelova námitka, že soud první instance opravil procesně nepřípustným způsobem písemné vyhotovení rozsudku, pokud z něj odstranil nadbytečný výrok. Z písemného vyhotovení rozsudku a navazujícího opravného usnesení je zřejmé, že Městský soud v Brně sice odstranil z výroku o vině původně spoluobviněného Z. B. skutek popsaný pod č. 9, ovšem ve výroku o vině obviněného L. S. tento bod omylem ponechal, ačkoli oba tito obvinění byli pro zmiňované jednání zproštěni obžaloby. Jedná se o zcela zjevné písařské pochybení, k jehož nápravě soud využil opravného mechanismu zakomponovaného do ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. Zvolený postup považuje i Nejvyšší soud za souladný s právem (ale i kdyby tomu tak snad nebylo, nebylo namítané rozhodnutí soudu napadnutelné žádným ze zákonných dovolacích důvodů; dovolání by totiž muselo směřovat proti opravnému usnesení, což by ve smyslu §265 odst. 1, 2 tr. ř. ani nebylo přípustné). Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že stejnou námitku obviněný uplatnil již v odvolacím řízení a s její problematikou se vypořádal již odvolací soud (srov. stranu 19 odůvodnění jeho rozhodnutí). Také další dovolatelovy námitky byly prakticky identické s obhajobou, kterou uplatňoval již dříve v odvolání. Tyto jeho výhrady však odvolací soud přezkoumal zákonem předepsaným způsobem ve veřejném zasedání a dospěl k závěru, že jim nelze přisvědčit (proto jeho odvolání zamítl). Pokud dovolatel v nynějším podání zopakoval takřka stejné námitky, jež neúspěšně uplatnil v rámci řádného opravného prostředku, je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek mu neumožňuje dosáhnout dalšího (druhého) komplexního přezkumu napadeného rozhodnutí v trestní věci. Lze tak shrnout, že dovolatelovy námitky směřovaly buď do procesní problematiky, nebo do rozsahu provedeného dokazování a potažmo do oblasti skutkových zjištění, která se dovolatel snažil zpochybnit. Nejvyššímu soudu však nepřísluší revidovat úplnost dokazování, přesvědčivost hodnocení provedených důkazů a správnost skutkových zjištění. A protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejedná, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 25. června 2014 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/25/2014
Spisová značka:8 Tdo 733/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.733.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19