ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.132.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 132/2015-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný L. N. X. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 40/2013, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se ohledně obviněného L. N. X. částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, a to jen ve výroku, jímž k odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze byl obviněnému L. N. X. podle §259 odst. 3 tr. ř. uložen podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se ohledně obviněného L. N. X. zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 4 T 40/2013, byl obviněný L. N. X. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán v bodech I., II., a III. vinným přípravou zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu za to podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále uloženo zabrání věci: a to
- zajištěných při domovní prohlídce na adrese K B. , P. - uloženo ve skladu PCR Praha 5-Zbraslav, ul. Na Baních 1535, blíže specifikovaných na č. l. 5 výroku rozsudku pod pol. 1) – 10),
- zajištěných v pěstírně konopí v P. - režimový sklad KŘP Jihočeského kraje, zemní odbor Písek, ul. Tyršova (rostlinný materiál v režimovém skladu OKTE České Budějovice), blíže specifikovaných na č. l. 5 až 7 výroku rozsudku pod pol. 1) – 100),
- zajištěných v pěstírně konopí v U. – vše uloženo v depozitním skladu v K. H. , blíže specifikovaných na č. l. 7 až 9 výroku rozsudku pod pol. 1) – 76),
- zajištěných v pěstírně konopí ve skladovém areálu v katastru obce R. , okres P. –v. , bez čísla popisného a orientačního na parcele č. ...., ..... a ....., blíže specifikovaných na č. l. 9 až 11 výroku rozsudku pod pol. 1) – 81).
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. P. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestu ohledně spoluoviněného L. N. V. , jenž dovolání nepodal.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze se obviněný L. N. X. se spoluobviněným L. N. V. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že:
I.
L. N. X. v úmyslu zřídit nelegální pěstírnu konopí setého za účelem získání finančního prospěchu nejprve v prosinci 2011 požádal L. N. V. , aby vyhledal vhodný objekt a zprostředkoval uzavření nájemní smlouvy s majitelem objektu, kdy L. N. V. této žádosti vyhověl a zařídil v prosinci roku 2011 setkání L. N. X. s Ing. P. M. , majitelem skladového areálu v k. o. R. , okr. P.-v. , bez čísla popisného a orientačního, na parcele číslo ...., ..... a ......, které tlumočil, přičemž L. N. X. vyhodnotil objekt jako vyhovující pro pěstování konopí, posléze na počátku ledna 2012 L. N. V. tlumočil i podmínky nájemní smlouvy, která byla od 3. 1. 2012 fiktivně uzavřena na jméno N. V. T. , kdy nejpozději po podpisu nájemní smlouvy mu bylo ze strany L. N. X. sděleno, že v objektu se bude pěstovat konopí, po tomto zjištění L. N. V. dále zprostředkovával komunikaci mezi majitelem objektu a L. N. X. , který jej instruoval také k tomu, aby za účelem minimalizace odhalení využíval ke komunikaci s majitelem nemovitosti jediné telefonní číslo a několik emailových adres, k úhradě nájemného L. N. X. využíval mimo jiné neztotožněné osoby, kterým za tímto účelem poskytl doklady na jméno N. A. T. , a během doby nájmu byly prostory uvedeného objektu upraveny pro maximální optimalizaci pěstební činnosti, zejména byly stěny pokryty odrazovou fólií a prostory rozděleny na tři samostatné místnosti, a to přesto, že touto úpravou a pěstováním konopí, které je provázeno značnou vlhkostí, dojde k poškození objektu, čímž byla způsobena Ing. P. M. škodu na poškození ve výši 377.238,40Kč, dále byl za účelem zvýšení čistého zisku z pěstební činnosti v objektu připojen elektrický kabel k hlavnímu elektrickému přívodu před elektroměrem, čímž bylo zamezeno řádnému zaznamenávání odebrané energie, kdy tak způsobil společnosti ČEZ Měření, s.r.o., IČ: 259 38 878, škodu ve výši 307.559,-Kč, a nechal zajistit k pěstování konopí v blíže nezjištěném období od počátku roku 2012 osoby H. N. D. , a V. T. H. , kteří se až do svého zadržení dne 2. 5. 2012 společně starali o pěstění rostlin konopí za účelem jejich následného zpracování na marihuanu či skunk a získání tak omamné či psychotropní látky a její následné distribuce a o chod a obsluhu celého zařízení pro pěstění rostlin tzv. indoor způsobem spočívajícím v zajištění a vytvoření umělých podmínek pro zrychlený růst rostlin, zejména zajišťovali zavlažování, přihnojování, odvětrávání a osvětlování rostlin a obsluhu elektroinstalace, pro zrychlený růst rostlin byly v této indoor pěstírně prostory uzpůsobeny pro maximální využití tepelné a světelné energie, sazenice rostlin rozděleny v jednotlivých nádobách s upravenou zeminou a každá rostlina byla ručně zalévána vodou a vyživovacími roztoky, v celém prostoru pěstírny byly rozmístěny zdroje tepla a světla, aby mohly být rostliny konopí osvětlovány ve fotoperiodách, v prostoru byla udržována optimální vlhkost a teplota a byla v něm nainstalována vzduchotechnika, přičemž celý systém byl automatizován a tímto způsobem pěstění byla zajištěna kontinuální sklizeň konopí v průběhu celého uvedeného období, kdy tyto osoby se společně v okamžiku zadržení prokazatelně staraly o růst a pěstění minimálně 789 kusů rostlin konopí o vzrůstu cca 30-50cm a minimálně 1057 ks rostlin konopí o vzrůstu cca 10cm pěstovaných v pěstebních boxech, kdy z předchozího období zde byly ponechány rostlinné zbytky z minimálně 1053 ks rostlin konopí, přičemž konopí (canabis) je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, látka THC (delta-9-tetrahydrocanabinol) je uvedena v příloze 5 k zákonu č.167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, kdy již v okamžiku zajištění živých rostlin z nich bylo možno získat 5 234 g rostlinné drti určené k přímé konzumaci uživateli marihuany o obsahu 106 g psychotropní látky THC, kdy jejich dopěstováním společně s předchozí sklizní z 1057 ks rostlin, ze které získali rostlinnou drť o hmotnosti cca 37 908 g s obsahem THC 4549 g, by získali celkem okolo 104 220 g rostlinné drti a obsah látky THC; by se dopěstováním podstatně zvýšil a činil by okolo 12 506 g, přičemž prodejem rostlinné drti by získali po odečtení vložených nákladů nejméně 14 106 130,- Kč.
II.
L. N. X. v úmyslu zřídit nelegální pěstírnu konopí setého za účelem získání finančního prospěchu zajistil prostřednictvím neustanovených osob uzavření smlouvy o nájmu průmyslového objektu v ulici K. v obci U. , okr. K. , v majetku spol. PUMAS, s. r. o., IČ: 261 61 761, ke dni 19. 4. 2010 fiktivně na osobu D. L. V., a následně i prodloužení nájmu uvedené nemovitosti, objekt byl následně upraven pro maximální optimalizaci pěstební činnosti, zejména byly vytvořeny podružné místnosti probouráním zdiva objektu, došlo k porušení celistvosti střešní parotěsnící krytiny, a to přesto, že touto úpravou a pěstováním konopí, které je provázeno značnou vlhkostí, dojde k poškození objektu, čímž byla způsobena společnosti PUMAS s.r.o. škoda na poškození ve výši 25.000,- Kč, k úhradě nájemného využíval mimo jiné neztotožněné osoby, jimž za tímto účelem poskytl doklady na jméno N. A. T. , následně v přesně nezjištěné době nejpozději do 5. 10. 2012 v tomto objektu nechal zřídit indoor pěstírnu konopí spočívající v umělém vytváření příznivých podmínek pro růst rostlin, kdy prostory objektu byly speciálně uzpůsobeny pro maximální využití tepelné a světelné energie, udržení optimální vlhkosti a teploty, zejména v něm nainstalovanou, plně automatizovanou vzduchotechnikou, v celém prostoru in-door pěstírny byly rozmístěny zdroje tepla a světla, rostliny konopí byly osvětlovány ve fotoperiodách a sazenice rostlin konopí byly rozděleny v jednotlivých nádobách s upravenou zeminou a ke každé rostlině byla distribuována voda a vyživovací roztoky, a to prostřednictvím neustanovených osob, které se o rostliny konopí v tomto objektu staraly, přičemž po zadržení obv. N. X. L. dne 3. 10. 2012 tyto neustanovené osoby pěstírnu opustily, kdy ke dni 5. 10. 2012 bylo v objektu pěstováno nejméně 420 ks rostlin konopí o vzrůstu cca 65-70 cm a 420 ks konopí o vzrůstu cca 70-80 cm o celkové hmotnosti 38 290 g v sušeném stavu, ze kterých mohlo být separováno 535g látky THC, přičemž konopí (canabis) je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, látka THC, (delta-9-tetrahydrocanabinol) je uvedena v příloze 5 k zákonu č.167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, kdy jejich dopěstováním by získal okolo 30 240 g rostlinné drti určené k přímé konzumaci uživateli marihuany a obsah látky THC by se dopěstováním podstatně zvýšil a činil by okolo 3 629g,
III.
L. N. X. v úmyslu zřídit nelegální pěstírnu konopí setého za účelem získání finančního prospěchu zajistil prostřednictvím neustanovených osob uzavření smlouvy o nájmu objektu v ulici D. bez č. p. na parcele č. ....., v k. ú. P. , v majetku spol. BENEŠ ST, s. r. o., IČ: 260 36 002, ke dni 1. 7. 2010 fiktivně na osobu Q. V. N. , a následně i prodloužení nájmu uvedené nemovitosti, objekt byl upraven pro maximální optimalizaci pěstební činnosti a za účelem zvýšení čistého zisku z pěstební činnosti v objektu byl připojen elektrický kabel k hlavnímu elektrickému přívodu před elektroměrem, následně byl veden podél zadní části garáží v zemi tak, aby nebyl odhalen, a dále vytvořeným otvorem ve zdi do výše uvedeného objektu, čímž bylo zamezeno řádnému zaznamenávání odebrané energie, kdy tak společnosti E.ON Česká republika, s. r. o., IČ: 2.5733591,byla způsobena škoda ve výši 947.701,- Kč, k úhradě nájemného využíval mimo jiné neztotožněné osoby, jimž za tímto účelem poskytl doklady na jméno N. A. T. , a P. D. H. , následně v přesně nezjištěné době nejpozději do 5. 10. 2012 v tomto objektu nechal zřídit indoor pěstírnu konopí spočívající v umělém vytváření příznivých podmínek pro růst rostlin, kdy prostory objektu byly speciálně uzpůsobeny pro maximální využití tepelné a světelné energie, udržení optimální vlhkosti a teploty, zejména v něm nainstalovanou, plně automatizovanou vzduchotechnikou, v celém prostoru indoor pěstírny byly rozmístěny zdroje tepla a světla, kdy byly rostliny konopí osvětlovány ve fotoperiodách a sazenice rostlin konopí byly rozděleny v jednotlivých nádobách s upravenou zeminou a ke každé rostlině byla distribuována voda a vyživovací roztoky, a to prostřednictvím neustanovených osob, které se o rostliny konopí v tomto objektu staraly, přičemž po zadržení N. L. X. dne 3. 10. 2012 tyto neustanovené osoby pěstírnu opustily, kdy ke dni 5. 10. 2012 bylo v objektu pěstováno nejméně 459 ks rostlin konopí o vzrůstu cca 12-15 cm, 238ks rostlin konopí o vzrůstu cca 90-100 cm a 225 ks rostlin konopí o vzrůstu cca 70-75 cm o celkové hmotnosti 21 228 g v sušeném stavu, která obsahovala celkem 8 952 g využitelné sušiny, z níž by bylo možno separovat 255 g THC, přičemž konopí (canabis) je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, látka THC (delta-9-tetrahydrocanabinol) je uvedena v příloze 5 k zákonu č.167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, kdy jejich dopěstováním by získal okolo 24511g rostlinné drti určené k přímé konzumaci uživateli marihuany a obsah látky THC by se dopěstováním podstatně zvýšil a činil by okolo 2 941 g.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak oba obvinění, jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obou obviněných, a dále poškozený Ing. P. M. , rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze tak, že rozsudkem ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozeného Ing. P. M. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku, kterým byl poškozený Ing. P. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného L. N. X. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Odvolací soud rovněž nově rozhodl o trestu u obviněného L. N. V.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému L. N. X. uložil povinnost zaplatit poškozenému Ing. P. M. způsobenou škodu ve výši 377 238,40 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. tohoto poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vůči obviněnému L. N. V. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Ostatní výroky napadeného rozsudku ponechal beze změn a podle §256 tr. ř. odvolání obviněných L. N. X. a L. N. V. jako nedůvodná zamítl.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný L. N. X. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a byl mu uložen trest, který zákon nepřipouští.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dovolací důvod podle §265b, odst. l písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, pro který byl odsouzen. Nebylo prokázáno, že by neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabízel, zprostředkoval, prodal, pro jiného opatřil, přechovával omamnou nebo psychotropní látku a spáchal tak trestný čin dle §283 odst. 3 tr. zákoníku. Namítl, že od tohoto nesprávného právního posouzení skutku podle §283 odst. 3 tr. zákoníku se pak odvíjí nesprávné výroky o trestu, výkonu trestu a náhradě škody, jak jsou uvedeny výše (§56 odst. 3, §80 odst. l, 2 tr. zákoníku a §228 odst. l tr. ř.). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. byl podle názoru obviněného naplněn rozhodnutím odvolacího soudu o uložení trestu vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. V tomto ohledu konstatoval, že má v České republice povolen trvalý pobyt a žije zde s celou svojí rodinou, tj. s manželkou a třemi dětmi. Do doby svého zatčení nebyl trestán, jeho děti N. T. P. L. (nar.....), N. T. D. (nar. .....) a N. L. T. C. (nar. .......) se narodily v České republice, jejímiž jsou též občany, nejstarší dcera L. navštěvuje českou školu v P. Jeho rodina založila svoji existenci na pobytu v České republice a je na něm zcela závislá. Uložený trest vyhoštění proto shledal v rozporu s ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a uložil odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství se podává, že pokládá za důvodné námitky obviněného vztahující se k uloženému trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Zatímco soud prvního stupně obviněnému tento trest neuložil, tak odvolací soud mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou a přitom se vůbec nezabýval existencí okolností vylučujících jeho uložení ve smyslu §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a své rozhodnutí ani řádně neodůvodnil. Pokud uložil tento trest na dobu neurčitou, tak ve smyslu nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. ÚS 57/1999 se měl zabývat tím, zda u obviněného jde o pachatele, jehož náprava není možná. V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud ohledně dovolatele zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o trestech a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud v souvislosti s tvrzením obviněného, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně připomíná, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba zdůraznit, že v rámci rozhodování o dovolání Nejvyšší soud vychází zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy především namítat, že skutek, tak jak byl v předchozím řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoli ve skutečnosti šlo o jiný trestný čin nebo se dokonce o žádný trestný čin nejednalo. Lze také namítat jiné nesprávné hmotněprávní posouzení než posouzení skutku, pokud spočívá v posouzení některé jiné skutkové okolnosti, jež má svůj základ v hmotném právu, a to jak v hmotném právu trestním, tak případně i v dalších právních odvětvích. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod., neboť v tomto směru se jedná o aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Pro úplnost je třeba dodat, že ani v žádném z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolání je určeno k nápravě procesních a hmotně právních vad taxativně vyjmenovaných v rámci dovolacích důvodů, uvedených v §265b tr. ř., nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu, justičnímu zkoumání skutkového stavu, není tedy pověřen k opětovnému plnému přezkumu rozsudků soudů nižších stupňů. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Také Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 trestního řádu) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Výše uvedené skutečnosti však obviněný nebere v potaz, když ve svém dovolání opětovně uvádí námitky skutkového a procesního charakteru, které byly podstatou jeho obhajoby již v rámci řízení před soudy nižších stupňů a s nimiž se soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vypořádaly. Svými námitkami, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, pro který byl odsouzen, přičemž jeho trestná činnosti mu nebyla prokázána, obviněný pouze zpochybňuje soudy zjištěný skutkový stav věci, navíc tyto námitky ani blíže nijak nekonkretizuje, a bez dalšího dovozuje údajné pochybení soudů při právním posouzení skutku. Ačkoliv tedy obviněný uplatňuje obecně hmotné právní námitky, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, zakládá je výhradně na námitkách skutkové povahy, přičemž takovéto výhrady nelze shledat za podřaditelné nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř.
Jen pro úplnost lze poznamenat, že z obsahu spisu je zřejmé, že skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se bezezbytku ztotožnil i odvolací soud, mají v posuzovaném případě oporu v provedených důkazech a jejich logickém a přesvědčivém zhodnocení a odůvodnění. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popíral a hájil se tím, že ve všech třech případech pronájmu objektů působil pouze jako zprostředkovatel a nevěděl o tom, že by se mělo v objektech pěstovat konopí, je tato obhajoba provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. Soudy v této souvislosti vycházely zejména z výpovědi spoluobviněného L. N. V. z přípravného řízení, z výpovědí svědků Ing. P. M. , M. M. , P. B. , J. K. , L. T. S. , V. T. H. , N. D. H. , o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem, a které nestojí osamoceně, ale jsou podporovány řadou dalších, především listinných důkazů. V tomto směru lze zmínit zejména uzavřené nájemní smlouvy na objekty v R. , U. a v P. , protokoly o prohlídkách jiných prostor a pozemků, z nichž a z příslušné fotodokumentace vyplývá množství zajištěných rostlin konopí v různém stadiu vývoje, když je rovněž podrobně zadokumentováno technické vybavení těchto pěstíren, které bylo následně zkoumáno i odborným posouzením z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika a energetika. Byla opatřena i odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie k posouzení, o jaký rostlinný materiál se v případě jednotlivých pěstíren jedná a tato byla doplněna znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Předmětné důkazy jednoznačně prokázaly vysoce sofistikovaný způsob pěstování konopí tzv. indoor způsobem, který umožňoval zajištění kvalitní úrody s vysokým obsahem THC, což bylo potvrzeno i slyšeným znalcem z oboru chemie. V průběhu řízení tak bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil výše popsaného protiprávního jednání, a toto bylo soudy rovněž správně právně posouzeno. Ostatně ohledně nesprávnosti právní kvalifikace skutku obviněný v dovolání ve skutečnosti žádnou výhradu ani neuplatňuje. V kontextu s těmito závěry nutno za bezpředmětnou označit námitku obviněného stran výroku odvolacího soudu o náhradě škody, kterou však blíže nekonkretizoval, když i v této souvislosti je nutno zdůraznit, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl obviněný v úmyslu námitku naplnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07). Pro úplnost lze nicméně dodat, že odvolací soud své závěry ohledně náhrady škody ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil (v podrobnostech viz str. 10 rozsudku odvolacího soudu).
Pokud jde o námitky obviněného, kterými v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá výrok o trestu a způsobu jeho výkonu (dovolatel zde má zřejmě na mysli uložený trest odnětí svobody), Nejvyšší soud konstatuje, že námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §41 a §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (blíže srov. např. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ani v tomto smyslu tedy námitky obviněného pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud pouze pro úplnost uvádí, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě uvedl, jakými úvahami se při ukládání trestu řídil a ke kterým skutečnostem přitom přihlédl (v podrobnostech srov. str. 29 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž obviněnému uložil trest odnětí svobody, jakožto v daném případě přípustný druh trestu, který byl ukládán podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, pro který je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody v rozpětí 8 až 12 let, přičemž za odpovídající shledal trest odnětí svobody blížící se spodní hranici trestní sazby v trvání 9 let. Pokud jde o způsob výkonu trestu odnětí svobody, konstatoval, že ačkoli obviněný měl být zařazen v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku správně do věznice se zvýšenou ostrahou, k naplnění účelu trestu bude postačujícím jeho zařazení do věznice mírnějšího typu, když v tomto ohledu obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud se pak s názorem soudu prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil a takto vyměřený trest odnětí svobody shledal plně odpovídající všem okolnostem rozhodným pro výměru trestu obsaženým v §39 tr. zákoníku, a to včetně způsobu jeho výkonu.
Obviněný tak ve skutečnosti nepředložil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, odpovídající jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) r. ř. Tyto námitky dovolatele tak nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř., zakládající přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Dovolací důvod obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný v dovolání dále uplatnil může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen
a) takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
b) trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se v praxi rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně, nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§3 odst. 1 tr. zákoníku) nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 768/2007).
Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona podle toho, o jaký trestný čin jde, případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem.
Pokud obviněný v této souvislosti namítá, že mu byl uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou v rozporu s ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tato námitka dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově odpovídá a Nejvyšší soud ji shledal též opodstatněnou.
Trest vyhoštění z území České republiky může soud uložit podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku pachateli, který není občanem České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu, může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
Bezprostředním účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky, v páchání další trestné činnosti na území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo jinému obecnému zájmu.
Trest vyhoštění představuje závažný zásah do základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod. Proto je v §80 odst. 3 tr. zákoníku stanoven taxativním výčtem okruh okolností, které brání uložení trestu vyhoštění v kterékoli jeho alternativě. Tyto okolnosti musí existovat v době rozhodování soudu o trestu. Soud k jejich existenci musí přihlížet z úřední povinnosti a nemá zde možnost volné úvahy, např. v závislosti na závažnosti zjištěných okolností.
Podle §80 odst. 3 tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže
a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,
b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu,
c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin,
d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu,
e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,
f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu, nebo
g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu.
Stručně shrnuto, soud může uložit trest vyhoštění, pokud jsou splněny podmínky podle §80 odst. 1 tr. zákoníku a pokud současně není dána některá z negativních podmínek podle §80 odst. 3 tr. zákoníku. Je tak patrné, že soud nejprve zjišťuje, zda jsou v konkrétním případě u obviněného splněny podmínky podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v kladném případě pak zjišťuje, zda na straně obviněného není dána některá z okolností uvedených v §80 odst. 3 písm. a) až g) tr. zákoníku, vymezující skutečnosti, při jejichž existenci tento trest uložit nelze. Jelikož jsou tyto negativní podmínky stanoveny alternativně, uložení trestu vyhoštění bude bránit i zjištění jen jediné (kterékoli) z nich.
Mezi tzv. negativní podmínky uložení trestu vyhoštění patří, jak bylo výše již uvedeno okolnost, že pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin [§80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Tímto ustanovením je respektováno zejména právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy určité osobní, pracovní, rodinné a sociální vazby pachatele k území České republiky, které by byly, přestože pachatel není občanem České republiky ani azylantem – trestem vyhoštění tak vážně narušeny, že to nemůže být odůvodněno ani účelem trestu a požadavkem na ochranu a bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem. Ze znění tohoto ustanovení současně plyne, že jednotlivé okolnosti jsou v něm uvedeny kumulativně, musí tedy existovat zároveň. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 809/2014 (uveřejněné pod č. 22/2015 Sb. rozh. tr.).
K předpokladům ukládání trestu vyhoštění se opakovaně ve své judikatuře vyjádřil i Ústavní soud. Podle jeho závěrů obsažených kupř. v nálezu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, musí soud při výměře trestu vyhoštění v konkrétním případě zvážit – a to při vědomí principu ultima ratio – čtyři základní kritéria: 1. proporcionalitu trestu vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, a to i s ohledem na relativní závažnost daného trestného činu v rámci systematiky trestných činů ve zvláštní části trestního zákoníku; 2. individuální prognózu neboli možnost nápravy pachatele; 3. poměry pachatele, tedy pevnost jeho sociálních, kulturních a rodinných vazeb v hostitelské zemi a v zemi, do níž má být vyhoštěn, jakož i zájmy a blaho dětí pachatele; a 4. prognózu rizika ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu. Pokud tato úvaha soudu není řádně provedena a odůvodněna, dochází tím i k porušení čl. 39 Listiny, zakazujícího ukládání trestů jiným než zákonným způsobem. Při ukládání trestu vyhoštění na dobu neurčitou musí soud nejen zkoumat prognózu nápravy pachatele, která se má pojmově blížit nemožnosti, respektive velmi vysoké míře nepravděpodobnosti nápravy, ale musí též kvalifikovaně zohlednit bezpečnostní riziko pobytu pachatele na území České republiky, tedy shledat, že ani nejvýše deset let pobytu mimo Českou republiku nesnižuje obavy, že by po uplynutí stanovené doby a případném návratu na území České republiky pachatel mohl opět ohrožovat společenské zájmy svou trestnou činností. Trest vyhoštění na dobu neurčitou může být pojmově uložen jen v nejzávažnějších případech, kde nelze rozumně očekávat, že by odsouzený i po několika letech přestal být pro Českou republiku bezpečnostní hrozbou (viz body 32., 34. nálezu).
V posuzované věci se obviněný výslovně dovolává aplikace ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, podle kterého soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Jak bylo uvedeno již výše, tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně, musí být tedy dány zároveň. Obviněný v této souvislosti poukazuje na to, že má v České republice povolen trvalý pobyt, žije zde se svou rodinou, tj. s manželkou a třemi nezletilými dětmi, které se narodily v České republice a jsou jejími občany. Rovněž poukazuje na to, že do svého zatčení v posuzované věci nebyl trestán a rodina, která založila svoji existenci na pobytu v České republice, je na něm zcela závislá, přičemž před zadržením provozoval řádně povolenou živnost.
Zatímco soud prvního stupně obviněnému trest vyhoštění neukládal a vůbec se tak nezabýval případným splněním zákonných podmínek pro jeho uložení, odvolací soud uložení trestu vyhoštění k odvolání státní zástupkyně odůvodnil zájmem České republiky, aby se na jejím území nezdržovali cizinci, kteří zde páchají trestnou činnost, když v tomto směru v odůvodnění rozsudku konstatoval jen to, že: „Obžalovaný jako cizí státní příslušník zneužil svého pobytu v České republice k páchání zvlášť závažné trestné činnosti, a proto není v obecném zájmu, aby v České republice dále pobýval, když zároveň pro uvedený postup nebylo shledáno zákonných překážek. “ (str. 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tímto všeobecným konstatováním odvolací soud zcela vyčerpal své zdůvodnění uložení tak citelného trestu, jakým trest vyhoštění na dobu neurčitou nepochybně je, aniž se vůbec zabýval existencí okolností uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku či hledisky pro uložení tohoto trestu v určité výměře, či na dobu neurčitou. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud zákonné předpoklady pro uložení trestu vyhoštění, včetně otázky naplnění negativních podmínek, které by bránily jeho uložení, v dostatečné míře nezvážil, když uložení trestu vyhoštění v podstatě odůvodnil pouze tím, že v daném případě se jedná o vysokou škodlivost činu, jehož se obviněný na našem území dopustil. Takové obecné konstatování, v podstatě kopírující text zákona, při absenci jakýchkoli úvah o splnění zákonných předpokladů pro uložení tohoto druhu trestu, nemohlo přesvědčivě odůvodnit uložení trestu vyhoštění, a to dokonce na dobu neurčitou.
Přitom z obsahu trestního spisu a ze zjištění obou soudů se podává, že obviněný je cizím státním příslušníkem (občanem VSR), který v České republice žije již od roku 2001 a má zde trvalé bydliště. S rodinou žije na adrese K B. , P. , S. Od roku 2002 má živnostenské oprávnění, kdy jako osoba samostatně výdělečně činná provozuje prodejnu potravin v P. Je ženatý s T. L. T. , s níž žije ve společné domácnosti i s jejich třemi dětmi nar. 2002, 2010 a 2012. Manželka je t. č. na mateřské dovolené, nejstarší dcera navštěvuje českou školu. Již tyto okolnosti měly vést odvolací soud k tomu, aby se pečlivě zabýval splněním zákonných podmínek pro uložení trestu vyhoštění, zejména ve vztahu k okolnostem vylučujícím jeho uložení.
Přitom skutečnosti významné pro úvahy o uložení trestu vyhoštění obviněnému byly odvolacímu soudu známé, neboť např. již v protokole o jeho zadržení ze dne 3. 10. 2012 (č. l. 197) je obsažen údaj o místě jeho trvalého bydliště (P. , K B. ). Dále v odůvodnění usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt1601/2013, je výslovně uvedeno, že obviněný v rámci vazebního zasedání předložil jednak rodné listy svých tří nezletilých dětí, jejichž je otcem, přičemž matkou těchto dětí je jeho manželka T. L. T. , jednak předložil přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2010 a 2011, z nichž soud zjistil částky čistého obratu z podnikání obviněného (cca 980 000 Kč, resp. 470 000 Kč). Obsahem spisu je též plná moc advokátce, kterou k obhajobě obviněného udělila manželka obviněného T. L. T. dne 12. 11. 2012. Z výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku ze dne 7. 10. 2012 je zřejmé, že obviněný měl uděleno více živnostenských oprávnění.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení za této situace opatřil i další podklady významné pro posouzení existence okolností uvedených v ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ze zprávy Ministerstva vnitra – odbor azylové a migrační politiky ze dne 16. 4. 2015, č. j. MV – 59497-2/OAM-2015, vyplývá, že nezletilé děti obviněného ve věku 12, 5 a 3 let jsou evidovány jako cizinci s povoleným trvalým pobytem. Ze zprávy Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 16. 4. 23015, č. j. CPR-348-129/ČJ-2015-930011, se podává, že obviněný má od 4. 6. 2007 povolen na území České republiky trvalý pobyt.
Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že Nejvyšší soud v posuzované věci zjistil existenci vady, kterou obviněný v dovolání důvodně vytknul ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť s ohledem na výše rozvedené skutečnosti byl obviněnému uložen trest vyhoštění v rozporu s ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy takový druh trestu, který mu nebylo možno uložit – tzn. nepřípustný druh trestu.
Toto pochybení odvolacího soudu mohl Nejvyšší soud k dovolání obviněného L. N. X. sám napravit, což učinil tím, že ohledně tohoto obviněného zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pouze ve výroku, jímž byl k odvolání státní zástupkyně obviněnému podle §259 odst. 3 tr. ř. uložen též trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, neboť jeho uložení vylučovalo znění ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Současně ohledně obviněného L. N. X. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a jinak ponechal napadený rozsudek odvolacího soudu beze změn.
O dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík