ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.435.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 435/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 o dovolání obviněného J. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 8 To 461/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 119/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 3 T 119/2014, byl obviněný J. T. uznán vinným pro skutky ad 4) a 6) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně dalších spoluobviněných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že v období od března 2013 do 10. dubna 2014 ve V. n. M. na sídlišti H. v bytech v činžovních domech č. ..., dále u železničního mostu u Baťova kanálu v místní části Z., na půdě rodinného domu č. ... na B. n. a v B. p. S. A. v budově vlakového nádraží pomocí předmětů a chemikálií, konkretizovaných v protokolu o vydání věci ze dne 10. dubna 2014, vyráběl drogu pervitin, a to nejméně v 50 případech průměrně ze 20 balení léčiv obsahujících pseudoefedrin, kdy na každý var vyrobil nejméně 10 g pervitinu, přičemž chemikálie k výrobě si obstarával sám a léky s obsahem pseudoefedrinu nakupoval v lékárnách ve Slovenské republice v N. M. n. V., ve S. a v T., kdy tyto léky v průměrném počtu 20 balení dovážel společně s dalšími obžalovanými do České republiky, kdy takto vyrobil nejméně 500 g pervitinu, který užíval buď sám nebo poskytoval zdarma či za úplatu či protislužbu nejméně 19 osobám v době a množství specifikovaném v rozsudku soudu prvního stupně, jakož i dalším neustanoveným osobám. Dále v období nejméně od března 2013 do 9. dubna 2014, bez příslušného zákonného oprávnění, přes nezjištěné hraniční přechody ze Slovenské republiky do České republiky nejprve v období do nezjištěného dne na konci roku 2013 v osobním automobilu zn. Škoda Octavia combi, registrační značky ..., a následně pak až do 9. dubna 2014 v osobním automobilu zn. Opel Vectra, registrační značky ..., celkem nejméně v 50 případech dovezl s ostatními obviněnými pokaždé 20 kusů balení léčiva zn. Nurofen StopGrip či Modafen, tedy pokaždé celkem 480 kusů tablet s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu 30 mg v jedné tabletě, tedy vždycky celkem 14, 4 g pseudoefedrinu, které zakoupili v lékárnách ve Slovenské republice v N. M. n. V., ve S. a v T., celkem tedy nejméně 1.000 kusů balení těchto léčiv, tj. celkem 24.000 tablet obsahujících celkem 720 g pseudoefedrinu, kdy tyto tablety následně obviněný J. T. použil k výrobě pervitinu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, jež Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 8 To 461/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání , ve kterém uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení.
Dovolatel konkrétně namítá, že nebylo v jeho silách vyrobit takové množství pervitinu, k jakému dospěl nalézací soud, a to především z finančních důvodů. Tvrdí, že v mnoha případech poskytl zájemcům o pervitin náhražku v podobě omítky či sody, a že všem osobám dohromady dodal celkem 56 g pervitinu, přičemž příslušná judikatura zcela jednoznačně a přesně stanovuje množství psychotropní látky, aby bylo možné dojít k závěru, že předmětný trestný čin byl spáchán ve značném rozsahu. Podle jeho názoru odkaz na další neustanovené osoby, kterým měl dodávat pervitin, je čistě spekulativní a žádným způsobem neprokazuje, jaké skutečné množství pervitinu měl vyrobit a distribuovat. Obviněný dále namítá, že soudy obou stupňů se řádně nezabývaly obhajobou a nevzaly v úvahu provedené důkazy, neboť řada svědků uvedla, že pervitin, který jim obviněný poskytoval, byl špatný, horší kvality, nefungoval a někteří svědkové uvedli, že pervitin od jiných osob byl podstatně kvalitnější. V žádném případě se tak neprokázalo, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu ve značném rozsahu. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám nově rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předně je třeba zdůraznit, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy především namítat, že skutek, tak jak byl v předchozím řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoli ve skutečnosti šlo o jiný trestný čin nebo se dokonce o žádný trestný čin nejednalo. Lze také namítat jiné nesprávné hmotněprávní posouzení než posouzení skutku, pokud spočívá v posouzení některé jiné skutkové okolnosti, jež má svůj základ v hmotném právu, a to jak v hmotném právu trestním, tak případně i v dalších právních odvětvích. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru se totiž jedná o aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Pro úplnost je třeba dodat, že ani v žádném z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Z obsahu dovolání vyplývá, že námitky v něm uplatněné ani zčásti neodpovídají výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ačkoliv obviněný obecně uplatňuje hmotněprávní námitku, že skutek nelze právně posoudit také podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebyl naplněn znak značného množství, zakládá ji na argumentech výhradně skutkové povahy, když tvrdí, že vyrobil pouze 56 g pervitinu, přestože soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že vyrobil 500 g pervitinu. Dovolatel tak nenamítá pochybení soudů v hmotněprávní rovině, tedy že sice správně zjistily množství pervitinu, které neoprávněně vyrobil a dovezl, a že poté aplikovaly nesprávnou normu hmotného práva, když zjištěné množství neodpovídá rozsahu vyžadovanému pro naplnění znaku spáchání předmětného trestného činu ve značném rozsahu. Taková námitka by nepochybně spadala pod uplatněný dovolací důvod a zakládala by přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 483/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 124/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 4 Tdo 495/2014). Dovolatel pouze zpochybňuje skutkové závěry soudů o množství vyrobeného pervitinu, čímž ovšem vybočil z mezí uplatněného dovolacího důvodu. Rovněž tvrzením, že neměl dostatek finančních prostředků pro výrobu 500 g pervitinu, že svým zákazníkům poskytoval náhražku, a že někteří svědci se měli vyjádřit v tom smyslu, že jím prodávaný pervitin je nekvalitní, dovolatel výlučně brojí proti provedenému dokazování a na jeho základě učiněných skutkových zjištění. Nelze také opomenout skutečnost, že veškeré tyto námitky byly uplatněny v rámci odvolacího řízení a odvolací soud se s nimi vypořádal.
Výjimečným případem, kdy je možné podat dovolání z jiného důvodu než uvedeného v §265b tr. ř., je situace, kdy mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním je zjevná existence extrémního nesouladu a i Ústavní soud zdůraznil, že v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Soud hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Soudy obou stupňů vycházely při hodnocení viny obviněného v první řadě z jeho částečného doznání, když přiznal, že pervitin vyráběl, a že za účelem jeho výroby jezdil nakupovat léky společně s některými dalšími spoluobviněnými do Slovenské republiky. Dovolatele dále usvědčovala především výpověď spoluobviněného A. R., který uvedl, že byli na Slovensku asi v 50 případech, přičemž z každé várky léků dovolatel navařil 10 g pervitinu. Podle spoluobviněného R. byl pervitin od dovolatele dobrý, nespal po něm celou noc, čímž je zpochybněna námitka obviněného, že do pervitinu přimíchával omítku nebo sodu. Skutečnost, že dovolatel vyráběl pervitin po desetigramových dávkách, potvrdila ve své výpovědi i jeho přítelkyně M. Z., která tomu byla asi v 8 případech přítomna. Dovolatele také usvědčují výpovědi nemalého počtu dalších svědků, kteří od něho pervitin odebírali. Všechny tyto důkazy provedené v předchozím průběhu trestního řízení zcela zřetelně svědčí o tom, že soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění, a to především skutkový závěr o tom, že dovolatel vyrobil nejméně 500 g pervitinu, na relevantních důkazech, a že výše uvedené požadavky vyplývající ze základních zásad trestního řízení i z rozhodovací praxe Ústavního soudu byly naplněny. Nutno tedy konstatovat, že ke vzniku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními v této věci nedošlo.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného J. T. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík