ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.531.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 531/2015-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2015 dovolání obviněných P. J., a M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 11 To 53/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 57 T 1/2012 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. J. a M. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I. Rekapitulace spisu
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 57 T 1/2012 , byl:
· obv. P. J. uznán vinným v bodech I./1 - 4 ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem I./5 ze spáchání organizátorství ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem I./6 z přečinu pohrdání soudem podle §336 písm. c) tr. zákoníku,
· obv. P. J. a M. K. byli pod bodem II. obžaloby uznáni vinnými ze spáchání přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku,
· obv. M. K. byl pod bodem III. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Za to byl:
· P. J. dle §283 odst. 2 a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 a 1/2 (sedm a půl) roku , pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jehož položkový výčet tento rozsudek přesně specifikoval.
· M. K. dle §283 odst. 2 a za použití §43 odst. 1 a 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pět) let , pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jehož položkový výčet tento rozsudek přesně specifikoval. (Současně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, svým rozhodnutím zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 4 T 233/2009 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 433/2012-202 ze dne 22. 11. 2012 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona (z. č. 140/1961 Sb.) a jednak trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst.1, 2 tr. zákona (z. č. 140/1961 Sb.), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.)
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, uložil tresty i dalším spoluobviněným: obv. K. K. odsoudil dle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pět) let, obv. O. J. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, a obv. T. N. B. odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odložil, za současného vyslovení dohledu a stanovil mu zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, počínaje právní mocí rozsudku.
Odvolání
Tento rozsudek napadli odvoláním P. J., M. K. (a dále O. J., K. K., T. N. B. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci). O těchto opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 11 To 53/2013, takto: I. a) Z podnětu odvolání státní zástupkyně KSZ v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a obv. P. J. byl:
· napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obžalovaného zrušen v odsuzující části ve výroku o vině pod body I./1 – 4 a v celém výroku o trestu, a
· podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že P. J. spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a za tuto trestnou činnost a dále za trestné činy organizátorství ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin pohrdání soudem podle §336 písm. c) tr. zákoníku a přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku (za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku) jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků. Pro výkon tohoto trestu byl odsouzený podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
I. b) Z podnětu odvolání obv. M. K. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně tohoto obžalovaného ve výroku o trestu propadnutí věcí.
II. Z podnětu odvolání obv. O. J., T. N. B. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci byl napadený rozsudek podle §258 odst. l písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně těchto obžalovaných v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby učinil rozhodnutí nové.
III. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. ř. Vrchní soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, uložil zabrání věcí , které ve svém rozsudku přesně položkově vymezil.
Podle skutkových zjištění soudu I. a II. stupně:
I. obv. P. J. pod bodem 1-6:
1. v přesně nezjištěné době od počátku května 2010 do prosince 2010, s výjimkou období jednoho měsíce od 8. 8. 2010, na adrese F., H. … a také na jiných místech Libereckého kraje neoprávněně předal zdarma opakovaně L. J., metamfetamin (pervitin) v blíže nezjištěném množství.
2. V přesně nezjištěné době v průběhu zimy 2010 - 2011 na přesně nezjištěných benzinových čerpacích stanicích na obchvatu P. nejméně ve 2 případech neoprávněně prodal D. R., metamfetamin (pervitin) v nezjištěném množství.
3. V přesně nezjištěné době od počátku února 2011 do poloviny března 2011 na adrese F., H. … nejméně v 10 případech neoprávněně prodal T. H., metamfetamin (pervitin) v blíže nezjištěném množství.
4. V přesně nezjištěné době od února 2011 do dubna 2011 nejméně v 5 případech neoprávněně dovezl přes státní hranici mezi Polskem a Českou republikou tablety léku Cirrus zakoupené v Polsku odpovídající celkové částce nejméně 140.000,- Kč, kdy tato částka podle nákupních cen odpovídá průměrnému množství 8.673 tablet léku Cirrus s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu v množství 120 mg v jedné tabletě, v úmyslu tyto léky neoprávněně předat další osobě, přičemž je z něj možno vyrobit cca 666,085 g metamfetaminu, ačkoliv neměl k přechovávání prekursoru neměl potřebné povolení – tedy neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a dovezl a pro jiného přechovával prekursor a takový čin spáchal ve značném rozsahu.
5. Dne 27. 2. 2011 oslovil V. V., kterému zapůjčil osobní motorové vozidlo zn. VW Variant, předal finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč a mapu cesty s určenou lékárnou v Polsku, aby pro něho v Polsku zakoupil a do České republiky dovezl tablety léku Cirrus v hodnotě odpovídající částce 40.000,- Kč, přičemž ve výše uvedeném vozidle neoprávněně přechovával celkem 2.478 tablet léku Cirrus s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu v množství nejméně 120 mg v jedné tabletě, v úmyslu tyto léky neoprávněně předat P. J., přičemž z uvedeného množství tablet lze teoreticky izolovat 237,88 g hydrochloridu pseudoefedrinu a z něj je možno v praxi vyrobit zhruba 190,31 g metamfetaminu – tedy úmyslně zosnoval spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že jiný neoprávněně dovezl prekursor a takový čin spáchal ve značném rozsahu.
6. Ve dnech dne 2. 3. 2010 v 08.30 hodin a 22. 4. 2011 v 8:30 hodin se úmyslně bez předchozí omluvy nedostavil k hlavnímu líčení u Okresního soudu v Liberci ve věci obžalovaného P. K. vedené pod sp. zn. 2 T 99/2008, kde měl být vyslechnut jako svědek, ačkoli byl řádně předvolán, kdy předvolání k hlavnímu líčení na den 2. 3. 2010 si osobně převzal dne 3. 2. 2010 a předvolání k hlavnímu líčení na den 22. 4. 2011 si osobně převzal dne 28. 3. 2011 – tedy opakovaně bez dostatečné omluvy neuposlechl výzvy soudu.
II. Obv. P. J. a M. K. společně po předchozí domluvě v přesně nezjištěné době od dubna 2011 do 8. 6. 2011 v K. L. v objektu čp. … přechovávali laboratorní zařízení a látky používající se při výrobě metamfetaminu v různých nádobách, konkrétně 2.980 cm3 kyseliny chlorovodíkové, 10.000 cm3 toluenu, 3.190 cm3 kyseliny fosforečné, 344 g červeného fosforu, 2.144,1 g jódu, 2.306 g hydroxidu sodného, 1.330 cm3 acetonu – tedy přechovávali jiné předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky.
III. M. K. v přesně nezjištěné době od listopadu 2010 do března 2011 v L., v herně v D. na konečné a ve V., a poté v garáži neoprávněně vyrobil a následně prodal P. G., metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 300 - 350 g – tedy neoprávněně vyrobil a prodal psychotropní látku a takový čin spáchal ve značném rozsahu.
II. Dovolání
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění P. J. a M. K. dovolání .
Obv. P. J. ve svém dovolání napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 57 T 1/2012, ve výrocích, které nebyly dotčeny rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 11 To 53/2013, konkrétně ve výroku o vině pod body I./4 – 5, a ve výroku o trestu, který na tyto výroky navazuje. Své dovolání odůvodnil odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , s poukazem na nesprávnou právní kvalifikaci uvedeného skutku, neboť dle jeho tvrzení „naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 3 tr. zákoníku bylo zjišťováno způsobem, který odporuje obecným zásadám trestního práva i zásadě spravedlivého řízení“.
Hlavní jeho námitkou bylo, že napadené rozsudky trpí vadou důkazního řízení. Ve skutku v bodě I./4 byl obv. J. usvědčen ze spáchání tohoto skutku pouze svědkem J. Č., na základě jeho výpovědi z přípravného řízení. Ta byla při hlavním líčení v souladu s §211 odst. 3 tr. ř. přečtena, neboť tento svědek u hlavního líčení odmítl vypovídat, za současného tvrzení, že během výpovědí v přípravném řízení na něj policie činila nátlak. Stejnou vadou trpí i skutek I./5, v rámci kterého byl obv. J. usvědčen ze spáchání tohoto skutku, a to opět pouze na základě jediné výpovědi, kterou bylo svědectví V. V., který však v hlavním líčení nebyl slyšen. Na to, že na obviněné byl ze strany policie (během přípravného řízení) vyvíjen nátlak, ve svých výpovědích upozornili rovněž svědkové Č., J., H. a P. Proto se dovolatel ptá:
· zda na základě takových důkazů mohl soud právně kvalifikovat posuzované skutky jako kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a
· zda svědectví jediného svědka je způsobilé založit výrok o vině obviněného.
V následující části dovolání dovolatel J. (prostřednictvím své obhájkyně) citoval z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu a zdůraznil, že rozhodování o dovolání se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, což platí zvláště v případě nesprávné realizace důkazního řízení, které má za následek porušení práva na spravedlivý proces . Tedy – i když Nejvyšší soud zpravidla nepřezkoumává důkazy, tuto restrikci není možné uplatnit v případech, kdy skutkové závěry jsou v příkrém rozporu se skutečností, což se stalo v případě odsouzeného P. J.
Z výše uvedených důvodů dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 11 To 53/2013, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 57 T 1/2012, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Také obv. M. K. ve svém dovolání napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině i v souvisejícím výroku o trestu. Své dovolání rovněž odůvodnil odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť dle jeho názoru obě rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, protože dostatečně nezhodnotily všechny provedené důkazy. Zejména Vrchní soud v Praze se vůbec nevypořádal s odvolacími námitkami a uznal obv. K. vinným ze zločinů podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přestože nebyla naplněna jejich objektivní i subjektivní stránka.
Dovolatel akcentoval, že ve věci držení věcí sloužících k výrobě pervitinu (skutek popsaným pod bodem II) , tak :
· soudy pojaly jako důkaz viny dvě účtenky, které prokazují nákup chemikálií ve firmě Verkon – a to ze dne 31. 5. 2011 (tento nákup sice provedl, ale pro osobu vietnamské národnosti) a účtenku ze dne 21. 7. 2011 (tento nákup prokazatelně neprovedl, když byl od 8. 6. 2011 zadržen a následně ve vazbě),
· soudy uvěřily výpovědi svědkyně P., která v přípravném řízení uvedla, že ho zná, a že z doslechu ví, že vaří pervitin pro P. J.,
· soudy ignorovaly, že věci na výrobu pervitinu byly nalezeny v tajné místnosti v K. L., i když žádný důkaz (např. daktyloskopické stopy) nesvědčí o jeho přítomnosti v této místnosti, zatímco z protokolu o domovní prohlídce z r. 2012 v H. n. N. byly nalezeny věci sloužící k výrobě pervitinu a má jít o věci z garáže v D. – tedy o ty samé věci, které měly být v K. L.
Co se týče výroku o vině ve věci samotné výroby pervitinu (skutek pod bodem III .), dovolatel namítl nevěrohodnost výpovědí:
· svědka H., jehož svědectví je nevěrohodné, protože je opakovaným uživatelem a výrobcem drog ve velkém rozsahu, a navíc je vůči dovolatelovi zaujatý, neboť mu dluží značné peníze,
· svědkyně C. je rovněž osobou drogově závislou a svou výpověď u hlavního líčení podstatně změnila, a proto měl soud podrobně uvést důvody, které jej vedly k upřednostnění výpovědi z přípravného řízení před výpovědí u soudu, a proč vzniklé rozpory mezi těmito výpověďmi pro něj nejsou důležité.
Podle obv. K. tedy soudy nižších instancí jednoznačně neprokázaly skutkový stav. Proto má za to, že obě napadená rozhodnutí porušila jeho právo na spravedlivý proces , především proto, že dostatečně neodůvodnily své skutkové úvahy. V této souvislosti obviněný akcentoval, že soudy odmítly provést obhajobou navrhovaný výslech svědka K. a opomněly rovněž to, že jedna z účtenek firmy Verkon pochází z doby, kdy už byl ve vazbě. Proto dovolatel K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 11 To 53/2013 ze dne 13. 5. 2013, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 57 T 1/2012 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
III. Vyjádření státního zástupce
K dovoláním obv. P. J. a M. K. se písemně vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 844/2013-32).
Ve svém stanovisku nejprve obecně zdůraznil, že námitky obou obviněných v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají a že ve věci nelze shledat podstatný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Poté uvedl, že námitky obv. P. J. směřují proti nezákonně provedeným důkazům a dále proti údajně svévolnému způsobu, jakým soudy důkazy vyhodnotily. Námitku o domnělém nátlaku policie však prověřil krajský soud výslechem zúčastněných policistů a jejich svědectví uvěřil, v důsledku čehož vyhodnotil pozdější tvrzení svědků o nátlaku za nevěrohodná. Svědek Č. skutečně u soudu odmítl vypovídat a hovořil o násilných policejních praktikách, ale jeho pozdější výpověď soud vyhodnotil rovněž jako nevěrohodnou. Svědectví svědka V. bylo u nalézacího soudu přečteno jenom proto, že tento svědek byl toho času neznámého pobytu. Nic nenasvědčuje námitce, že by si nalézací soud svědky svévolně „vybíral“ mezi uživateli drog na úkor jiných kvalitnějších svědků – naopak taková skladba svědků je u drogových kauz zcela běžná. Podle státního zástupce proto soud nakládal s důkazy adekvátně a vyhodnotil je zcela v souladu s ustanoveními tr. řádu.
Dovolatel M. K. především brojil proti tomu, že soudy pominuly řadu důkazů svědčících v jeho prospěch.
Ve věci držení věcí sloužících k výrobě pervitinu (uvedeném pod bodem II.) se jednalo o účtenku z firmy Verkon, svědectví svědkyně P. o skutečnosti, kterou měla pouze z doslechu, a dále absenci důkazů, že by osobně věděl o tajné místnosti, kde byly nalezeny věci k výrobě. Státní zástupce má však za to, že krajský soud v odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu shledal, že když svědkyně P. měla tuto informaci jen z doslechu a soud oprávněně použil toto „nepřímé svědectví“, když jej současně opřel i o další důkazy, které ve svém souhrnu skutek dostatečně prokázaly. Stejně tak tento soud dostatečně vysvětlil své úvahy, prostřednictvím kterých dospěl k závěru o vině dovolatele ohledně držení věcí k výrobě pervitinu. Státní zástupce vyhodnotil toto vysvětlení za dostatečně logické, v důsledku čehož námitku obv. K. o vadném hodnocení důkazů odmítl.
Ohledně množství vyrobeného pervitinu (uvedeném pod bodem III.), v rámci kterého se dovolatel ohradil proti věrohodnosti svědectví svědků H. a C. (kteří jsou drogově závislí a navíc H. údajně dluží obviněnému značnou částku), se státní zástupce nevyjádřil, neboť neměl k dispozici trestní spis obsahující přesné výpovědi těchto svědků. Nicméně – s touto výhradou – uzavřel, že důvody uvedené oběma dovolateli zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože oba obvinění nenamítli nesprávné právní posouzení skutku a pokud vznesli výhradu o porušení zásad spravedlivého procesu, jeví se i tato námitka jako nedůvodná. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obě dovolání odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Posouzení přípustnosti
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tj. zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud obě dovolání vyhodnotil jako přípustná. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod.
V. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Oba dovolatelé své námitky podřadili pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině je nutné zdůraznit, že tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou dovolacích námitek bylo tvrzení, že zjištěný skutkový stav věci není trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak má v rámci tohoto dovolacího důvodu právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není žádným trestným činem. K této problematice srov. usnesení velkého senátu tr. kolegia Nejvyššího soudu z 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006 a č. 36/2004 (Sb. rozh. tr. na s. 298).
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud – objektivně existuje mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů extrémní rozpor , za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takový závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka relevantní.
Právo na spravedlivý proces (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny) však nelze vykládat tak, že „automaticky“ zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Z toho také vyplývá, že rozhodnutí obecného soudu by bylo v rozporu s ústavou zaručeným právem na spravedlivý proces pouze v případech, kdy by právní závěry obecných soudů byly skutečně v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (případně při úplné absenci skutkových zjištění).
Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch , když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je daná logická návaznost. Námitka extrémního nesouladu je dána pouze při zcela zjevném a zásadním pochybení soudů I. a II. stupně, což je situace, kdy by musely být skutkové závěry soudů nižších stupňů prakticky smyšlené, takže by skutečně neměly žádnou vazbu na provedené důkazy.
VI. Dovolání obv. P. J.
Obv. P. J. ve svém dovolání napadl oba rozsudky soudů I. a II. stupně neboť má za to, že skutkové závěry jsou „v příkrém rozporu se skutečností“ . Tento zásadní rozpor pak dovolatel spatřuje v tom, že naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 3 tr. zákoníku bylo dle jeho náhledu zjišťováno nepřípustným způsobem: jednak měl být v přípravném řízení na vyslýchané osoby vyvíjen nepřiměřený nátlak, a pak za spáchání skutku popsaného pod bodem I./4. byl obv. J. usvědčen pouze svědectvím J. Č., a za skutek popsaný pod bodem I./5. pouze výpovědí V. V.
Tyto námitky však dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí.
a) Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že svědek Č. v přípravném řízení vypovídal dne 9. - 10. 6., 14. 6., 7. 11., 16. 11. 2011, téměř vždy za účasti advokátů JUDr. Rydvana a Mgr. Vogela. Svědek V. V. v přípravném řízení vypovídal dne 28. 11. 2011 a 8. 2. 2012 v přítomnosti advokáta JUDr. Rydvana (č. l. 653 – 660).
Je pravdou, že svědkové Č., J., H. a P. svými výpověďmi nejprve obžalované z trestné činnosti usvědčovali, později však své výpovědi „stáhli“ a změnu svého postoje odůvodnili tím, že ke svým původním výpovědím byli policií donuceni. Na navazující námitky obviněných, kteří na základě těchto skutečností zpochybnili věrohodnost svědeckých výpovědí, reagoval krajský soud provedením výslechu dotčených policistů K., P. a M. Z jejich výpovědí nevyplynuly žádné neadekvátní či nátlakové postupy, činěné v neprospěch obviněných (s. 18 – 21, sp. zn. 57 T 1/2012). Soud I. stupně jejich svědectvím uvěřil, neboť správně předpokládal, že pokud by byl těmito „operativci“ na svědky skutečně vyvíjen nepřiměřený nátlak, tak by tito svědkové – za aktivní pomoci přítomných advokátů – na tento fakt upozornili policejní orgán či inspekci. To se však nestalo. Všechny klíčové výslechy svědků v přípravném řízení proběhly za přítomnosti obhájců JUDr. Rydvana či Mgr. Vogela a žádné výhrady v průběhu těchto výslechů vzneseny nebyly.
K tomuto dílčímu závěru soudu I. stupně napomohlo také zjištění, že na začátku r. 2012 byly ve vazební věznici zachyceny dopisy mezi J. Č. a P. J. V prvním (z 13. 1. 2012) Č. sděluje J., že písemně požádal vyšetřovatele M. o to, aby mohl učinit novou výpověď, a má v úmyslu v ní nově namítnout, že na něj policie vyvíjela nátlak a slibovala mu „hory doly“, a proto ve svých výpovědích neřekl pravdu. Na to mu J. odpověděl dopisem (ze dne 20. 11. 2012), a v něm mu radí, že v případě, že by mu bylo ze strany vyšetřovatele vyhrožováno obviněním z křivé výpovědi – aby se ničeho nebál a obrátil se na inspekci (č. l. 489 – 490, 493, 1372). Následně dne 2. 2. 2012 (č. l. 467) a dne 6. 4. 2012 (č. l. 471) svědek Č. ještě v rámci přípravného řízení již odmítl vypovídat a stejně tak se zachoval i při hlavním líčení.
Z tohoto důvodu krajský soud vyhodnotil námitky o nepřiměřeném nátlaku vyvíjeném policií na svědky – jako nevěrohodné (s. 20, sp. zn. 57 T 1/2012) a jednání svědků (kteří nejprve vypovídali o trestné činnosti obviněných, ale později „obrátili“ a vypovídat odmítli) za taktický krok. S tímto vyhodnocením protichůdných vyjádření vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Praze (s. 13, sp. zn. 11 To 53/2011). Nejvyšší soud s hodnocením těchto skutkových zjištění souhlasí, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by oba soudy nižších stupňů učinily chybné skutkové závěry.
b) K vznesenému dotazu dovolatele J. – zda svědectví jediného svědka (Č. v bodě I./4. a V. v bodě I./5.) je způsobilé založit výrok o jeho vině – je nutné uvědomit si i další souvislosti případu. Především z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že svědectví obou svědků nejsou osamocená, ale jsou součástí celé řady provedených důkazů. Je však pravdou, že obě svědectví byla pro popis skutků v bodech I./4. a I./5 klíčová. Tomu koneckonců odpovídá i dovolatelova snaha o jejich zásadní zpochybnění.
Hodnověrnost svědectví Č. i V. však krajský soud důsledně konfrontoval s dalšími skutkovými zjištěními, zejména s výpověďmi svědků C., H., P., J. a K. z přípravného řízení, dále se záznamy z telekomunikačního provozu a s výsledky domovní prohlídky (viz. s. 20, sp. zn. 57 T 1/2012). Z toho vyplývá, že krajský soud k těmto výpovědím přistupoval náležitě kriticky a pokud z nich vycházel, tak pouze tehdy, pokud byly podpořeny dalšími zjištěnými skutečnostmi. Proto dovolatelovu námitku mířenou proti důvěryhodnosti obou svědeckých výpovědí Nejvyšší soud ve shodě s právním názorem soudů nižších instancí odmítl jako polemiku ryze účelovou.
S tím také souvisí odpověď na dovolatelovu otázku. Skutečně – i jediné svědectví, které bylo provedeno v přípravném řízení (i za situace, že u hlavního líčení svědek využil svého práva nevypovídat), může být způsobilé „založit“ výrok o vině obviněného. To však platí za podmínky, že toto svědectví je dostatečně přesvědčivé a zapadá spolu s ostatními skutkovými zjištěními do celkového logického rámce případu, o kterém objektivně nejsou důvodné pochybnosti.
V této souvislosti však Nejvyšší soud vyhodnotil jako problematické dovolatelovo prohlášení o tom, že „v zásadě ústnosti a bezprostřednosti je vyjádřen i princip přednosti důkazu provedeného před soudem před důkazem provedeným v přípravném řízení.“ Je jistě pravdou, že soud má rozhodovat na základě důkazů provedených před ním a že má čerpat skutková zjištění z pramenů, pokud možno nejbližších zjišťované skutečnosti. Na straně druhé je ale nutné akceptovat také to, že svědci vypovídající v přípravném řízení si u hlavního líčení s mnohaměsíčním odstupem už řadu skutečností vybavují s obtížemi nebo si některé věci už nemusí vybavit vůbec – což není nic nepochopitelného. Zásada bezprostřednosti má tedy své limity, na které je nutné během trestního řízení adekvátně reagovat.
Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn relevantními hmotněprávními vadami, a teprve v návaznosti na taková tvrzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle jeho názoru použita). Dovolatel P. J. však svými výhradami předložil Nejvyššímu soudu pouze své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován. Obviněný totiž uplatněné námitky subsumoval pod daný důvod dovolání pouze formálně. Ve skutečnosti však nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení už jako důvod dovolání neumožňuje, resp. umožňuje pouze v případech zcela zásadních pochybení soudů nižších stupňů.
Skutková zjištění týkající se trestné činnosti obv. P. J. však Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu posoudil jako správná a logická. Nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že by soudy I. a II. stupně při hodnocení důkazů postupovaly svévolně či zjevně nesprávně, a tedy že by jejich skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s jejich právními závěry. Tento výsledek nezpochybnila ani dovolatelova argumentace judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.
VII. Dovolání obv. M. K.
Obviněný K. akcentoval, že soudy nižších stupňů, zejména však Vrchní soud v Praze, se vůbec nevypořádaly s jeho odvolacími námitkami a uznaly ho vinným ze zločinů podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přestože nebyla naplněna jejich objektivní i subjektivní stránka.
Ve svém dovolání ke skutku (uvedeném pod bodem II. ), týkajícího se držení věcí sloužících k výrobě pervitinu uvedl důkazy, které dle jeho názoru svědčí v jeho prospěch, které však krajský soud neakceptoval a ani odvolací soud se jimi již nezabýval (pouze vyjádřil souhlas s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil svá skutková zjištění). Proto Nejvyšší soud výše uvedené námitky přezkoumal a porovnal na jedné straně výpovědi obviněných M. K. a P. J. – a na straně druhé důkazy, které svědčí v jejich neprospěch. Jedná se o výpovědi E. P. (č. l. 602 an.), O. J. (č. l. 352), výsledky domovní prohlídky v K. L. č. p. … (č. l. 166 an.), expertízu zajištěných stop (č. l. 212), účtenku č. … vydanou dne 31. 5. 2011 firmou Verkon (vystavenou na M. K. s daktyloskopickou stopou shodnou s otiskem pravého palce obv. K., č. l. 204) i záznam telekomunikačního provozu akce M. … z 10. 5. 2011 (č. l. 912).
Z námitek vznesených k tomuto bodu dovolatelem K. vyplynulo, že zcela záměrně a hlavně nepřípustně ignoruje řadu na sebe navazujících a vzájemně propojených skutkových zjištění. Přesněji řečeno – vybraná skutková zjištění vytrhává ze souvislostí, a poté se je pokouší zpochybnit, a to dokonce opovážlivým výpadem o tom, že tímto skutkem (resp. těmito skutky) nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka. I když krajský soud námitky obviněného spolehlivě vyvrátil, obviněný své výhrady znovu zopakoval před soudem odvolacím a nyní i před Nejvyšším soudem. Jistě i takto je možné vést obhajobu, nikoli však úspěšně.
I když podle dovolatele svědkyně P. měla vědět o výrobně pervitinu v K. L. pouze „z doslechu“, přesto nalézací soud správně vyhodnotil, že tuto informaci získala z velmi důvěryhodných zdrojů – totiž od své kamarádky L. J. (která je neteří P. J., č. l. 602), potom od dalšího kamaráda K. K. (č. l. 603) a především přímo od samotného K., který se jí svěřil s tím, že „vaří“ pro J. v „krásáku“ ( „M. K. znám asi tak 10 let. Jsme kamarádi. Vím o tom, že vařil pro P. J. Nikdy jsem ho neviděla u varu, ani v přítomnosti P. J. Vím to ale od M., protože jsme kamarádi a vídáme se. Vařil pro něho v tom krásáku v tom domě, který jsem již popisovala...“ č. l. 603). Dále daktyloskopickou stopou na účtence z Verkonu ze dne 31. 5. 2011 bylo ověřeno, že obv. K. nakupoval na své IČO v maloobchodní prodejně firmy Verkon chemikálie k výrobě pervitinu. Tyto informace byly potvrzeny také výsledky domovní prohlídky v K. L. č. p. … a expertízou zde zajištěných stop.
Za této situace je již irelevantní, kde a jak dlouho byly předměty k výrobě pervitinu uskladněny (z výpovědí vyplynulo, že to bylo nejprve v garáži v D., poté v H. n. N. a po přechodnou dobu také v „tajné místnosti“ v K. L., např. C. – č. l. 426). Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §286 tr. zákoníku je totiž podstatné to, že K. prokazatelně nakupoval a při výrobě pervitinu využíval nakoupené chemikálie i varnu, ve které pervitin opakovaně vyráběl.
Za předměty k výrobě drog jsou považovány suroviny a přístroje (či jejich součásti) určené k takové výrobě. Pachatel naplní znaky tohoto trestného činu podle §286 tr. zákoníku úmyslným opatřováním nebo výrobou předmětů určených k nedovolené výrobě omamné látky. Mezi takovéto aktivity samozřejmě patří nákup či výroba chemikálií a postavení laboratorního zařízení, za účelem produkce drogy. Pokud tedy bylo prokázáno, že K. dlouhodobě a opakovaně „vařil“ pervitin, je zcela zjevné, že tak naplnil objektivní i subjektivní stránku nejenom skutkové podstaty trestného činu podle §283, ale také podle §286 tr. zákoníku .
Námitka obviněného, že nákup chemikálií z firmy Verkon dne 21. 7. 2011 nemohl realizovat on, neboť byl od 8. 6. 2011 ve vazbě, je ve světle výše uvedených důkazů zcela irelevantní. Přesto Nejvyšší soud si i tuto dovolatelovu námitku ověřil, a to přímo u této firmy. Z písemného vyjádření zástupce firmy Verkon ze dne 15. 6. 2015 jednoznačně vyplynulo, že objednávky na IČO kterékoliv podnikající fyzické osoby jsou vydávány buď přímo této osobě, nebo tomu, kdo se při přebírání zboží prokáže živnostenským listem, nebo zákaznickou kartou této společnosti. (Tato karta je vydána na žádost zákazníka, aby odběratel nemusel přinášet originál ŽL při každém nákupu.) Toto vysvětlení dostatečně objasňuje původní prohlášení Mgr. J. Č. (zástupce společnosti Verkon) ze dne 19. 9. 2011, adresované Policii ČR v L., ve kterém neuvedl , že zboží v obou případech si převzal M. K. (jak se situaci pokouší ve svůj prospěch reformulovat dovolatel), ale pouze, že „na uvedeného odběratele společnost Verkon eviduje dva nákupy na maloobchodní prodejně“ (č. l. 205). Z navazujících skutkových zjištění vyplynulo, že objednávku s největší pravděpodobností vyzvedl a uhradil F. H., který pro K. několikrát nakupoval chemické suroviny k výrobě pervitinu.
Ke skutku (popsaném pod bodem III. ), týkajícího se samotné výroby pervitinu obv. K. ve svém dovolání rozporoval naplnění znaků předmětného trestného činu usilovným zpochybňováním výpovědí svědků C. a H. U obou namítl, že jde o osoby drogově závislé a F. H. má být navíc vůči dovolateli zaujatý, protože mu dluží peníze.
I o těchto svědcích platí, že jejich výpovědi byly pro soudy posuzující daný případ velmi důležité, a proto je obviněný tak energicky relativizuje. Je samozřejmě pravdou, že oba svědkové byly po určitou dobu prokazatelně závislí na pervitinu. Ovšem před vyšetřovatelem i soudem vypovídali v době, kdy pod přímým vlivem drog nebyli (a navíc uváděli, že s užíváním pervitinu skončili). Také to, že F. H. má s dovolatelem nevyřešené finanční operace, nebo že L. C. u soudu změnila výpověď, ještě a priori neznamená, že obě svědectví měla být soudy nižších instancí vyhodnocena jako smyšlená či zavádějící.
Zcela konkrétně – L. C. dle svých slov užívala pervitin a mj. jej v několika případech koupila i od obv. K., ale od r. 2010 již pervitin neužívá a taky nekupuje. Ze své závislosti se nikdy ústavně neléčila, pouze chodila na soudně určenou léčbu, spočívající v ambulantně prováděných kontrolních odběrech. Dále údajné rozpory mezi jejími výpověďmi z přípravného řízení a u hlavního líčení (které dovolatel významově zveličuje) jsou dle názoru Nejvyšší soudu zcela logické. Vždyť obě výpovědi dělí 17 měsíců (25. 8. 2011 a 31. 1. 2013), což je dost dlouhá doba na to, aby si již řadu skutečností nevybavila. To nakonec svědkyně sama výslovně několikrát přiznala. Např. už v přípravném řízení slovy: „... pokud jsem to uvedla do protokolu, tak jsem to řekla podle pravdy. Bylo to krátce po té události, ale dnes už se na to přesně nepamatuji.“ (...) „Tehdy jsem vypovídala podle pravdy, nikdo mně k výpovědi nenutil.“ (č. l. 426). Později u hlavního líčení dne 31. 8. 2013 tato svědkyně k dotazům předsedy senátu mj. uvedla: „Už si to nepamatuji, je to docela dlouhá doba.“ (č. l. 1478/2).
Co je však naopak podstatné, je skutečnost, že soud I. stupně její výpověď uznal za dostatečně věrohodnou, neboť do již zjištěných skutkových okolností zcela zapadly její výroky o tom, že:
· obv. K. v garáži v D. trávil hodně volného času a vařil tam pervitin asi tak 2 roky,
· že pervitin nejen vařil, ale také jej dále distribuoval,
· na vlastní oči viděla v K. garáži v D. sáček se zbožím, který byl asi 10 x 15 cm a mohlo v něm být 100 – 150 g pervitinu,
· neviděla přímý prodej pervitinu mezi K. a G., ale viděla, že v garáži „K. měl u sebe pytlík s drogama a nesl to ven P. G. a potom si přinesl peníze.“, přičemž tu samou situaci viděla ještě v 2x v herně „a vždy tam přijel P. G. a (K.) si zase potom přinesl zpátky peníze , takže si „ domyslela podle toho, co jí (K.) říkal, že to je za drogy“. Mimo to:
· dealer G. mu platil hotově významné částky, pohybující se řádově v desítkách tisíc, a
· v den, kdy byl zatčen P. G., tak K. za pomoci „druhého M.“ stěhoval věci – suroviny k výrobě pervitinu (nádoby s chemikáliemi, varnu, tál na sušení) z garáže v D. do nových prostor v H. n. N. (vše na č. l. 425 – 429).
Velmi závažné a usvědčující informace vyplynuly rovněž z výpovědi svědka F. H . I ty zcela jasně zapadly do celkového rámce zjišťovaných skutkových zjištění. Jedná se zejména o:
· jeho očité svědectví, potvrzující přítomnost baněk, vařičů, nádob s chemikáliemi (louh, toluen, fosfor) a kanystrů s prášky,
· přímé svědectví o tom, že on sám nakupoval chemikálie na výrobu pervitinu, stejně jako
· jeho očité svědectví o pravidelné a dlouhotrvající výrobě pervitinu v garáži v D., v období od září 2010 – března 2011, kdy byly všechny věci převezeny do H. (vše na č. l. 1479/2 – 1480/2).
Námitka, že tento svědek je nevěrohodný, protože je sám uživatelem drog, je z výše uvedených důvodů zcela irelevantní. Stejně tak je nepodstatná i výhrada dovolatele o údajné zaujatosti tohoto svědka vůči K. z důvodu nedořešených finančních transakcí (týkajících se havarovaného auta a dluhů na sociálním a zdravotním pojištění), neboť H. tvrzení zcela jasně navazují na skutková zjištění, která vyplynula z dalších důkazů, a ty potvrzuje, prohlubuje a objasňuje. V žádném případě tedy není možné hodnotit tuto výpověď jako „pomstu K.“ (č. l. 1480).
Mimo to samotný soud I. stupně podrobně analyzoval svědectví výše uvedených svědků také proto, že se musel vypořádat s rozpory, které vyplynuly z výpovědi svědka G. Nicméně krajský soud zcela správně posoudil jeho svědectví jako nepravdivé (neboť svědek G. je v jiné věci obžalován za manipulaci s pervitinem, v důsledku čehož se svou výpovědí snaží vyvinit). Naopak svědkové H. a C. svou výpovědí mimo K. usvědčili z protizákonných aktivit i sebe, a proto soud po pečlivém uvážení vyhodnotil jejich výpovědi jako věrohodné a pravdivé.
V závěru svého dovolání obviněný ještě akcentoval, že soudy nižších stupňů neprovedly výslech svědka K . V této souvislosti zdůraznil, že soud měl buď tento důkaz provést, nebo měl ve svém rozhodnutí uvést důvody, proč navrhovaný důkaz neprovedl. V rozhodnutí soudu I. a II. stupně však důvody odmítnutí absentují.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi mnohokrát zdůraznil, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se soud provinil proti jiné procesní zásadě – a tou je zásada rychlosti řízení. Soud má povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí odůvodnit.
V projednávaném případě krajský soud výslech svědka K. neprovedl a své odmítnutí v odůvodnění nezdůvodnil. Nicméně vzhledem k rozsahu celého případu je vcelku pochopitelné, že to krajský i vrchní soud přehlédl. I když zde došlo k dílčímu pochybení, nejedná se o chybu nijak fatální. Nejvyšší soud přezkumem zjistil, že svědek K. se s obviněným K. dobře znal, jezdil za ním do garáže v D. a tam mu pomáhal s výrobou pervitinu. Navíc i K. byl aktivním uživatelem pervitinu (č. l. 1480). Z těchto skutkových zjištění tedy vyplynulo, že výslech tohoto svědka by byl skutečně nadbytečný, protože by zcela jistě nepřinesl žádný zásadní obrat ve prospěch obviněného K.
Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že obv. K. svými výhradami předložil Nejvyššímu soudu pouze své domnělé (a takticky motivované) pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a nikoliv námitky, kterými by odůvodnil zásadní hmotněprávní vady. Protože i obv. K. podřadil své námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, Nejvyšší soud nemohl tento způsob argumentace akceptovat. Soudy nižších stupňů tvrzení obou svědků dostatečně prověřily ve vztahu k dalším provedeným důkazům a jejich skutkové závěry byly Nejvyšším soudem shledány jako logické, smysluplné a vzájemně do sebe zapadající. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal žádný nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutků na straně druhé – tím méně nesoulad extrémní či flagrantní. Naprostému souhlasu Vrchního soudu v Praze s touto právní kvalifikací odpovídá pouze stručný odkaz na tu část odůvodnění krajského soudu, která se těmito skutky zabývá.
VIII. Závěr
Nejvyšší soud prověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Úprava skutkových zjištění i na ně navazujících právních závěrů Vrchním soudem v Praze, týkající se částečného zrušení výroku o vině pod bodem I/1.-4. ohledně obv. P. J., i částečného zrušení výroku o trestu propadnutí věcí ohledně obv. M. K., jsou rovněž správné, relevantní a hodnověrně odůvodněné. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že trestná činnost obv. P. J. ve skutcích popsaných pod bodem I/4.-5. a pod bodem II. a M. K. ve skutcích popsaných pod bodem II. a III., ze kterých byli oba uznáni vinnými, je právně kvalifikována správně.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona a obvinění svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnili, Nejvyšší soud dovolání obv. P. J. a M. K. odmítl s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu , neboť v obou případech jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu