ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1435.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1435/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ: 01312774, proti žalované L. B. , o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu , vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 19/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 30. ledna 2014, č. j. 23 Co 11/2014-374, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zrušil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 7 C 19/2009-302, v odvoláním napadených výrocích II a III, jimiž bylo žalované uloženo uzavřít s žalobkyní (jejím právním předchůdcem, Pozemkovým fondem ČR) smlouvu o prodeji označených pozemků (výrok II), spolu s povinností k náhradě nákladů řízení (výrok III), a v tomto rozsahu odvolací soud věc vrátil Okresnímu soudu ve Svitavách k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezila odkazem na ustanovení §237 občanského soudního řádu, jež současně ocitovala v dovolání; jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na na nesprávném právním posouzení věci, shrnujíc průběh řízení před soudy obou stupňů a kritizujíc posouzení věci soudem odvolacím.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, dostupná na webových stránkách Ústavního soudu].
Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu