ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2052.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2052/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce J. D. , zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému Honebnímu společenstvu Javorník , IČO: 45212031, se sídlem v Javorníku, Havlíčkova 48, zastoupenému JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijaté valnou hromadou honebního společenstva , vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 269/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. prosince 2014, č. j. 69 Co 365/2014 – 282, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.304,- Kč k rukám advokátky JUDr. Taťány Přibilové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci změnil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. března 2014, č.j. 4 C 269/2009 – 243, tak, že zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti /vypočtených/ rozhodnutí valné hromady žalovaného, přijatých dne 12. září 2009 (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání (za situace, kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř.) je namístě poměřovat ustanovením §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu – vztažené i na oblast soudního přezkumu rozhodnutí orgánů občanského sdružení (spolku) či rozhodnutí valné hromady honebního společenstva (v režimu ustanovení §22 odst. 8 zákona o myslivosti) – prosazuje se závěr (pro oblast obchodních korporací vyjádřený např. již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005), že „soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 2773/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3937/2008; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. 28 Cdo 4100/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 1047/2012, jež jsou spolu s ostatními citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .).
Od tohoto právního závěru (který je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jenž je určující i pro rozhodnutí v dané věci) se odvolací soud napadeným rozhodnutím neodchýlil [rozhodoval-li v situaci, kdy žalobcem vytýkané nedostatky
– kvalifikované vesměs jako procedurální – provázející jednání valné hromady a její rozhodování ve svých důsledcích nepředstavují podstatné porušení práv legitimovaných osob a kdy ani žalobce nebyl krácen v právu účasti člena honebního společenstva na valné hromadě].
Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje ani s judikaturou předestřenou dovolatelem, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2011, sp. zn. 28 Cdo 2304/2011, a rozsudkem ze dne 12. října 2011, sp. zn. 28 Cdo 2094/2011, v nichž dovolací soud označil za kritéria posuzování oprávněnosti žaloby – kromě zákonem uvažované protiprávnosti rozhodnutí
– osobnostní nebo materiální újmu, kterou utrpěl člen sdružení (spolku); má-li se člen sdružení oprávněně domáhat soudní ochrany proti němu, je především třeba, aby takové rozhodnutí zasáhlo do jeho práv; intenzitu takového zásahu je nutné posuzovat zdrženlivě, se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu.
Konstrukce dovolatetele (prezentovaná v dovolání), že jakékoliv (z hlediska materiálních důsledků tedy i nepodstatné) porušení právních předpisů či stanov (bylo-li „vícečetné“) má za následek neplatnost takového rozhodnutí, v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není (srov. rozhodnutí shora citovaná).
Za daných okolností (při závěru o toliko nepodstatném porušení předpisů o jednání a rozhodování valné hromady) jsou nevýznamné i námitky dovolatele vztahující se k závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí valné hromady honebního společenstva o způsobu využití společenstevní honitby (vypovězení smlouvy o nájmu honitby) nemohlo mít pro právní poměry žalobce závažné právní následky (v situaci, kdy zjištěné nedostatky byly více méně procedurální a kdy k ochraně práv – dotčených případnou výpovědí – je aktivně legitimováno myslivecké sdružení, zpochybňuje-li skončení nájmu honitby).
Námitky, jimiž žalovaný kritizuje postup odvolacího soudu v řízení (změnil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jež se v prvé řadě soustředilo na posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobce k uplatnění práv), již nepředstavují věcnou argumentaci ve vztahu k závěrům odvolacího soudu, na nichž závisí napadené rozhodnutí. Přitom platí, že i k tzv. jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.). K uváděným námitkám procesní povahy sluší se snad uvést, že na rozdíl od vymezení kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu (která je zásadně určena mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně – srov. §212 o. s. ř.), není odvolací soud při své přezkumné činnosti po stránce kvalitativní zásadně uplatněnými dovolacími důvody vázán (srov. §212a odst. 1 o. s. ř.). V případě kritizovaného plnění poučovací povinnosti soudu nelze než uvést, že postup podle ustanovení §118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003), zatímco v souzené věci odvolací soud zamítl žalobu na základě zjištěného skutkového stavu, nikoliv proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní.
Protože řešení relevantních právních otázek napadeným rozhodnutím se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal ani důvody, pro které by relevantní právní otázky – v jeho rozhodovací praxi již vyřešené – měly být posouzeny jinak, dovolání ani podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné není.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalovaného patří odměna za zastupování advokátkou v řízení ve výši 2.500,- Kč (§7 bod 5, §9 odst. 3 písm. a/, §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 504,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu