ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2888.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2888/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) PhDr. P. V. , a b) M. V. , obou zastoupených Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Květnici 1113/8, proti žalovaným: 1) M. D. , zemřelé dne 3. 4. 2014, a 2) M. D. , o zaplacení částky 129 734 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 18/2005, k dovolání V. P. , a M. D. , zastoupených JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, za účasti D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. prosince 2014, č. j. 12 Co 373/2014-724, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci změnil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. května 2014, č. j. 17 C 18/2005-701, jímž bylo podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) rozhodnuto o procesním nástupnictví zemřelé žalované ad 1) M. D., tak, že v řízení bude pokračováno se shora označenými účastníky – V. P., D. K. a M. D.
Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním V. P. a M. D.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, mimo jiné, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (ustanovení §238a o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání toliko proti tam uvedeným usnesením odvolacího soudu, která byla vydána v průběhu odvolacího řízení, aniž by jim předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo současně v odvolacím řízení přezkoumáváno; o takové rozhodnutí zde nejde), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, dostupná na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (i zde srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé nedostáli (údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují předpoklady přípustnosti dovolání, jimi podané dovolání – mimořádný opravný prostředek – zcela postrádá).
Z podaného dovolání nelze také s určitostí dovodit důvod dovolání (právní posouzení věci, které dovolatelé pokládají za nesprávné; §241a odst. 3 o. s. ř.), jestliže dovolatelé v dovolání kritizují toliko průběh či výsledky šetření odvolacího soudu o tom, komu svědčí dědické právo po zemřelé účastnici ad 1), a zejména namítají, že odvolací soud při svém rozhodování pominul jimi podané odvolání (ačkoliv takový procesní úkon se z obsahu spisu nepodává a z listiny předložené dovolateli, datované 15. červnem 2014, je patrno, že jde o odvolání směřující proti jinému rozhodnutí soudu prvního stupně – usnesení „č.j. 17 C 171/2004-400“). Uvedené námitky – nesoucí se v rovině kritiky postupu odvolacího soudu v řízení (bez vymezení kvalifikovaného otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí) – nemohou založit přípustnost dovolání, neboť ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
I proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
I o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem, §224 odst. 1 a §243c odst. 3 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu