ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3687.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 3687/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně EKO
-HAUS spol. s r.o., IČ 42293464, se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 688, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o 220 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 63/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. 11 Co 496/2014-441, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. října 2014, č. j. 10 C 63/2001-428, kterým žalobkyni soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Žalobkyně napadla včasným dovoláním shora uvedené usnesení odvolacího soudu, aniž by však, sama nejednajíc osobou s právnickým vzděláním, byla zastoupena advokátem.
Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, jejíž nedostatek je sice odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, ovšem kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006). Nutnost povinného zastoupení účastníka, který sám nemá právnické vzdělání, advokátem, popř. notářem v řízení o dovolání pak vyplývá z mimořádnosti tohoto opravného prostředku a je výslovně zakotvena v §241 odst. 1 o. s. ř.
Požadavek povinného zastoupení přitom není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta, popřípadě že mu je advokát jako zástupce ustanoven rozhodnutím soudu, jako tomu bylo i v tomto případě, nýbrž s ohledem na dikci ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání tímto advokátem také sepsáno. Zvolí-li si proto dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání, popřípadě je-li mu až poté k jeho žádosti advokát ustanoven, je nezbytné ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., aby tento advokát podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2000, pod číslem 64, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 4204/2013).
Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, aniž by byla při tomto úkonu zastoupena advokátem a následně na základě její žádosti jí byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. května 2015, č. j. 10 C 63/2001-462 (výrok II. usnesení), ustanoven pro dovolací řízení zástupcem Mgr. Ing. Marek Švehlík, advokát se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2; toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 19. května 2015 a advokátu Mgr. Ing. Marku Švehlíkovi dne 18. května 2015, přičemž právní moci nabylo dne 4. června 2015.
Dovolatelce ustanovený advokát však neučinil žádný ze shora uvedených kroků, jimiž by bylo možné napravit nedostatek povinného zastoupení, třebaže mu k tomu počínaje dnem 5. června 2015 začala běžet dvouměsíční lhůta, během níž mohl dovolání doplnit (nahradit jej) tak, aby mělo zákonem stanovené obligatorní náležitosti (srov. §241b odst. 3, část věty druhé za středníkem, o. s. ř. a k němu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 3411/2013; ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 1626/14, odmítnuta). Vzhledem k tomu že nebyla splněna zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení (absencí sepisu dovolání advokátem nebyl naplněn požadavek povinného zastoupení dovolatelky), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. 11 Co 496/2014-441, podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastavil (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1716/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze den 17. března 2015, sp. zn. 26 Cdo 5304/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. října 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu