ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3982.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 3982/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně TEAMONT s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 95/74, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátu, K. Sliwky 126, proti žalované M. H., O., o zaplacení částky 4 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 156 C 115/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2014, č. j. 11 Co 183/2014-86, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2013, č. j. 156 C 115/2012-77, kterým tento soud zastavil řízení o osvobození od soudních poplatků k návrhu žalobkyně ze dne 23. 4. 2013.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zaujal názor, že o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto, u žalobkyně nedošlo k zásadní změně podmínek, a proto zde trvá překážka věci rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 5 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že daná právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolatelka sice tvrdí, že soud věc „nesprávně právně posoudil“, ale v dovolání fakticky zpochybňuje pouze skutková zjištění (jejich správnost a úplnost), na nichž soud vystavěl závěr o tom, že zde nejsou žádné takové ,,nové “ (ve smyslu umožňujícím odlišný závěr oproti předchozímu rozhodnutí) skutečnosti, které by mohly vést k osvobození od soudních poplatků. Namítala, že v dané věci není dána překážka věci rozhodnuté k projednání nové žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a navrhovala zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením 241a odst. 2 o. s. ř. – postrádá řádné vymezení způsobilého důvodu dovolání (právní posouzení věci, které dovolatel pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá – §241a odst. 3 o. s. ř.) a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nýbrž toliko polemizuje se skutkovými závěry. Pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 – všechna dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Sluší se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.), nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud sice řízení zastavil, ale fakticky přezkoumal i ,,novost poměrů“ (ve smyslu možné změny těchto poměrů) a na základě těchto svých skutkových zjištění (jež ovšem nemohou být podrobena dovolacímu přezkumu) dospěl k tomu, že nejsou dány podmínky pro změnu předchozího závěru o absenci podmínek pro osvobození od soudních poplatků, neboť žádnou novou skutečnost, jež by umožnila učinit závěr o změně poměrů žalobkyně, nezjistil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu