ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.500.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 500/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: město Třebechovice pod Orebem , se sídlem v Třebechovicích pod Orebem, Masarykovo náměstí 14, za účasti dalších účastníků: 1) K. C. M. , 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 3) Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, 4) Povodí Labe, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951, 5) obec Jeníkovice , se sídlem v Jeníkovicích 25 – Třebechovice pod Orebem, 6) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (jednající prostřednictvím Územního pracoviště Hradec Králové, Horova 180), a 7) Česká republika – Ministerstvo zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o určení vlastnictví oprávněné osoby , vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 268/2008, o dovolání účastnice ad 1) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2014, č. j. 25 Co 273/2014-353, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Účastnice ad 1) K. C. M. dovoláním napadla shora označené usnesení odvolacího soudu, v jeho výroku pod bodem I, jímž tento soud změnil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2014, č. j. 20 C 268/2008-338, tak, že se zamítá návrh žalobkyně [podaný účastnicí ad 1)] na přerušení řízení (§109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
Co do přípustnosti dovolání – v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. – dovolatelka toliko ocitovala ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedla, které z hledisek uvedených v tomto ustanovení považuje za splněné. Absence jedné z obligatorních náležitostí dovolání (jež lze doplnit toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; srov. §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) přitom představuje vadu dovolání, jež dovolacímu soudu brání pokračování v dovolacím řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 – jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu].
Sluší se současně dodat, že ani v dovolání vymezené důvody nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na řešení těchto dovolatelkou položených právních otázek hmotného a procesního práva rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (jejich řešení není pro dané rozhodnutí určující). Usnesením odvolacího soudu byl zamítnut dovolatelčin návrh na přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jež dovolatelka spojovala toliko s neukončeným (probíhajícím) řízením o povolení obnovy řízení v jiné „restituční“ věci, v níž je účastnicí (věc vedená u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 26/2007). Negativní rozhodnutí o jejím návrhu odvolací soud zakládá na rozdílné povaze a předmětu obou řízení, kdy v řízení o žalobě na obnovu řízení coby mimořádném opravném prostředku sloužícím k nápravě deficitů ve skutkových zjištěních původního řízení nejsou řešeny otázky výkladu a aplikace hmotného práva mající význam pro rozhodnutí v této věci (předběžné otázky dle §135 odst. 2 o. s. ř.). S tímto posouzením – jež odvolací soud doplňuje o argumentaci principem hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.), jakož i poukazem na ústavně zaručené právo účastníků na vydání rozhodnutí v přiměřené době (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) – se kritika rozhodnutí ze strany dovolatelky míjí. Nehledě na to, že přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je fakultativní, jehož důvod spočívá zejména v hospodárnosti řízení; rozhodující v tomto směru jsou vždy okolnosti konkrétního případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 2589/2013).
Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu