ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1131.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1131/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Mgr. A. K. , a b) Ing. J. K. , obou zastoupených JUDr. Sylvií Laušmanovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 9, K Hutím 665/5, PSČ 198 00, za účasti Lidového bytového družstva Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 48030627, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 9/2013, o určení neplatnosti vyloučení navrhovatelů z družstva, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 14 Cmo 355/2013-35, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2013, č. j. 75 Cm 9/2013-13, připustil výrokem I. změnu návrhu ve znění: „Určuje se, že vyloučení navrhovatelů a) a b) z Lidového bytového družstva Praha 10, ze dne 13. června 2011, je neplatné.“ Následně uvedený návrh zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že rozhodnutí odvolacího soudu napadají v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a částí výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelům zaniklo právo domáhat se u soudu prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů Lidového bytového družstva Praha 10 (dále jen „rozhodnutí shromáždění delegátů“ a „družstvo“) z 13. června 2011, kterým bylo zamítnuto odvolání dovolatelů proti rozhodnutí představenstva z 31. května 2010 o vyloučení dovolatelů z družstva, za neplatné podle §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť jim marně uplynula roční objektivní prekluzivní lhůta k podání návrhu (návrh byl podán až dne 28. ledna 2013), je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [k hmotněprávní povaze prekluzivních lhůt k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti podle §131 a §183 obch. zák. viz např. usnesení ze dne 9. května 2000, sp. zn. 32 Cdo 4/2000, uveřejněné pod číslem 23/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. září 2000, sp. zn. 29 Cdo 703/2000, usnesení ze dne 11. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2516/2000, usnesení ze dne 2. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 2872/2000, usnesení ze dne 19. března 2003, sp. zn. 29 Odo 570/2002, a usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 940/2013; výše uvedený závěr formulovaný v citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud vztáhl i na lhůty k podání návrhu podle §231 odst. 5 obch. zák. – viz důvody usnesení ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 3562/2011, uveřejněného pod číslem 9/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách)].
Soud přitom může platnost vyloučení člena z družstva přezkoumat pouze v řízení podle §231 odst. 5 obch. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2001, pod číslem 61, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, a judikaturu v něm citovanou).
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolací námitka, podle níž se odvolací soud měl návrhem v projednávané věci věcně zabývat, neboť dovolateli tvrzené důvody rozporu rozhodnutí shromáždění delegátů s právními předpisy nebo stanovami družstva zakládají nicotnost tohoto rozhodnutí.
První z důvodů, pro které mají dovolatelé rozhodnutí shromáždění delegátů za „nicotné“, spočívající v tom, že shromáždění delegátů rozhodovalo o zamítnutí odvolání dovolatelů proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva v době, kdy už nebyli členy družstva, neboť práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu převedli (poté, co představenstvo rozhodlo o jejich vyloučení) dohodou ze dne 30. srpna 2010 na svou dceru J. K., nezakládá ani neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů, natožpak jeho nicotnost. Shromáždění delegátů (správně) rozhodovalo o odvolání dovolatelů proti rozhodnutí o jejich vyloučení z družstva. Skutečnost, že dovolatelé práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu po vyloučení z družstva převedli na dceru, má za následek toliko to, že nabyvatelka práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nabyla ve „stavu“, v jakém se „nacházely“ ke dni převodu. Její postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné, jaké bylo postavení převodců (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Druhý z důvodů tvrzené „nicotnosti“, který odvolatelé spatřují v tom, že členům představenstva v době rozhodování o vyloučení dovolatelů z družstva již uplynulo funkční období, by pak mohl založit – v případě, že by byl prokázán – toliko neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů, nikoli jeho nicotnost (k nicotnosti rozhodnutí členské schůze, resp. shromáždění delegátů, srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 128, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 410/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2005, pod číslem 96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2014, pod číslem 143, a judikaturu v něm uvedenou).
Za situace, kdy dovolatelům zaniklo právo domáhat se u soudu prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů za neplatné, se tak odvolací soud nemohl těmito námitkami či tvrzeným rozporem vyloučení dovolatelů z družstva s dobrými mravy věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu