ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.395.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 395/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce JUDr. Jiřího Sehnala, advokáta, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správce konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenici č. p. 208, PSČ 267 12, proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. p. 912, identifikační číslo osoby 26715287, PSČ 110 00, zastoupenému JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.950.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 3160/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2012, č. j. 5 Cmo 345/2012-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.844 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2012, č. j. 6 Cm 3160/2008-159, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.950.000 Kč s příslušenstvím, jíž se žalobce domáhal z titulu bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný získat na jeho úkor tím, že žalobce vynaložil 1.950.000 Kč na pořízení databáze, kterou posléze využil žalovaný (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b] o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Odvolací soud neshledal žalobu důvodnou v prvé řadě proto, že dovolatel databázi nechal zpracovat na základě pokynu Městského soudu v Praze, kterému také výsledný materiál předal. Žalovaný, jemuž databáze nebyla předána, tak žádné bezdůvodné obohacení na úkor dovolatele nezískal. Na uvedeném závěru podle odvolacího soudu nic nemění ani to, že žalovaný, jakožto účastník řízení před Městským soudem v Praze, uvedenou databázi získal ze soudního spisu.
Dovolatel proti tomuto závěru odvolacího soudu nikterak nebrojí, žádnou otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, v souvislosti s ním Nejvyššímu soudu nepředkládá a neotevírá jej tak dovolacímu přezkumu.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – nepřípustné jako celek.
K výše popsaným závěrům srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, či z pozdějších rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011 (jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. března 2013, sp. zn. II. ÚS 395/2012). Označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále uvedená, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Jelikož shora popsaný závěr odvolacího soudu, který nebyl dovoláním zpochybněn, obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky výkladu §81c odst. 11 (12) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, a §130 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a jejich možné aplikace na správce konkursní podstaty obchodníka s cennými papíry, jimiž se odvolací soud zabýval nad rámec výše uvedeného závěru, pouze pro případ, kdyby dovolatel předal databázi přímo žalovanému k jeho požadavku (k čemuž podle skutkových závěrů odvolacího soudu nedošlo). Jejich věcný přezkum by nemohl ovlivnit výsledek sporu a nikterak by se tudíž neprojevil v právních poměrech účastníků řízení, resp. v postavení dovolatele vůči druhé straně sporu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. ledna 2013) podle ustanovení §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013, ve výši 16.100 Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 3.444 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 19.844 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu