ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4533.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4533/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně OB SERVIS s. r. o., se sídlem v Kladně, U Kožovy hory 2790, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 26 69 27 75, zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40, PSČ 272 01, proti žalovanému MUDr. J. V., zastoupenému JUDr. René Kryštofem, advokátem, se sídlem v Brně, Luční 3006/48, PSČ 616 00, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 20/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2014, č. j. 7 Cmo 339/2013-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.860,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 7 Cmo 339/2013-140, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 21. března 2013, č. j. 42 Cm 20/2008-122, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u označeného soudu pod sp. zn. 5 Cm 106/2009 (tj. řízení, v němž Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 28. února 2007, č. j. 5 Sm 182/2007-12, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 607.003,- Kč s postižními právy ze směnky).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, včetně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že dovolací argumentace žalovaného je založena na tom, že směnečný platební rozkaz neměl být vydán pro překážku věci rozsouzené; potud ovšem není pochyb, že zmíněná argumentace je důvodem pro žalobu pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., nikoli důvodem pro žalobu na obnovu řízení. Navíc dovolatel polemizuje (jen) se správností žalobou na obnovu řízení napadeného směnečného platebního rozkazu, nikoli se závěrem, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož tvrzení, že v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, je důvodem pro zmatečnostní žalobu, nikoli důvodem pro žalobu na obnovu řízení.
Ve vztahu k otázce (ne)doručení směnečného platebního rozkazu, nelze než poukázat na závěry obsažené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. 33 Odo 145/2006, ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 824/2010 a ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 2628/2014.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení.
Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. července 2014), která podle ustanovení §7 bodu 4, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 609.026,- Kč) 5.370,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 6.860,70 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. dubna 2015
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu