ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.19.2015.1
MSPH 59 INS 34251/2013
sp. zn. 29 NSČR 19/2015-A-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka EP Line SE , se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 28248163, zastoupeného Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6, PSČ 170 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 34251/2013, o insolvenčním návrhu věřitele AREMSI s. r. o. , se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26253054, zastoupeného Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Hlinky 151/80, PSČ 603 00, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2014, č. j. MSPH 59 INS 34251/2013, 2 VSPH 1803/2014-A-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužníka.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. července 2014, č. j. MSPH 59 INS 34251/2013-A-38, kterým Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh věřitele AREMSI s. r. o.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž k otázce přípustnosti dovolání (v čl. I.) uvedl jen tolik, že dovolání podává „v souladu s ust. §237 o. s. ř.“, přičemž „formuluje právní otázky, které soudy obou stupňů neposoudily správně, a které má Nejvyšší soud České republiky posoudit jinak, než učinil soud odvolací a soud prvního stupně“. Dále v čl. I. následuje již jen výčet otázek, v nichž dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení smlouvy o spolupráci, z níž dovolatel odvozuje existenci tvrzené pohledávky za dlužníkem.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014 nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř., ani v režimu §237 o. s. ř.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Shora citovaná pasáž dovolání neobsahuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, přičemž požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání věřitele bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit dlužníku účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, jež sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání na č. l. A-70), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení, kterou je věřitel povinen zaplatit dlužníku, částku 4 114 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. července 2015
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu